(14.40 hodin)
(pokračuje Černý)
Chci vás jenom upozornit, že Ústava České republiky v článku 43, to je článek, o kterém zasvěcení už dlouho diskutují, zatím marně, tam se přímo předpokládá, že se parlament může k takovýmto návrhům vlády nejen vyjádřit, ale že je dokonce může třeba i zrušit. Pochopitelně rušit něco ex post už nedává příliš logiku, smysl. Proto vás prosím o podporu pevného zařazení tohoto tisku na zítřek po pevně zařazených bodech. Děkuji vám. (Potlesk z lavic KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, s vaším souhlasem by to bylo po bloku třetích čtení. A ještě tam jsou dva body z grémia, takže po nich, jako třetí bod odpoledne? (Poslanec Černý souhlasí.) Děkuji.
Paní poslankyně Němcová a připraví se pan poslanec Vilímec.
Poslankyně Miroslava Němcová: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Přicházím před ctěnou Sněmovnu s návrhem na zařazení nového bodu na program této schůze. Týká se také interpelací, tak jak o nich před chvílí mluvil můj pan kolega Koníček, ale můj návrh je formulován trochu jinak. Vycházím ze zkušenosti, kterou jsem měla na minulé schůzi Poslanecké sněmovny, kdy naposledy 5. května letošního roku během pravidelného čtvrtka se konaly jak písemné, tak ústní interpelace. Na těch písemných, pokud si vzpomenete, čtvrteční dopoledne nikdo z interpelovaných ministrů nebyl, tudíž dvě hodiny vymezené mezi 9. a 11. hodinou přišly zcela nazmar. Na těch odpoledních jednáních byla účast ministr truchlivá a je kritizována účastníky ústních interpelací již poněkolikáté a poněkolikáté jsme vyzývali předsedu vlády, aby v tom zjednal nějaký pořádek.
Na mou otázku vznesenou na těchto interpelacích, jak to tedy s účastí ministrů na projednávání těchto dvou bodů, jak písemných, tak ústních interpelací, bude, pan předseda vlády odpověděl, že si nechal vypracovat nějakou statistiku účasti ministrů, tabulku, kterou - budu-li ho citovat přesně, tak mi v té interpelaci říká: "Nechal jsem si zpracovat statistiku, přehled účasti členů vlády na těchto interpelacích. Ta tabulka byla zveřejněna, já jsem ji rozeslal do připomínkového řízení, tak aby se k ní všichni členové vlády mohli vyjádřit. A jakmile budu mít vyjádření všech členů vlády, tak to dám na jednání vlády a bude to součástí programu vlády a budu chtít s ministry mluvit o jejich účasti."
To je první věc, na kterou bych se chtěla zeptat, kdybych se mohla ptát nebo mohla bych se ptát v rámci ústních interpelací, například tento čtvrtek, ale tam už mi pan premiér nějakou obšírnější informaci nepodá. Jsme limitováni nějakým časem, který je předepsán zákonem o jednacím řádu. A já bych chtěla, aby nám pan předseda vlády jasně řekl, jak tedy s tou statistikou, kterou si nechal vypracovat, projednal na vládě, tak co z ní vyplynulo, abychom my, členové Poslanecké sněmovny, a prostřednictvím nás také veřejnost, která tyto interpelace sleduje, měla jasno, jestli je to pro ni už úplná ztráta času a už se na to vůbec nemá dívat a vůbec nemá nic očekávat, nebo jestli přece jenom předseda vlády zjedná alespoň elementární pořádek ve svém týmu. To byla první část té odpovědi.
Ve druhé části jsem se pana předsedy vlády ptala, jestli - přestože on na tyto interpelace, myšleno ústní, chodí docela pravidelně, to mu nechci vytýkat, že by tady nepobýval, ale jestli sám svými postoji k výsledkům jednání Poslanecké sněmovny, které jsou vtěleny do jednotlivých usnesení, nezavdává členům své vlády špatný příklad. Uváděla jsem jako příklad naše usnesení, které se týkalo migrační krize, které je ze 22. března letošního roku, které, pokud si vzpomenete, tak jsme přijali usnesení o tom, že odmítáme zvýhodněný mechanismus udělování víz pro Turecko. Pan předseda vlády k mému... naprostému... znechucení - hledám slovo, ale znechucení - mi odpověděl, že by se vlastně tím doporučením Poslanecké sněmovny rád řídil, ale přišli jsme bohužel pozdě, Rada už své stanovisko přijala a Sněmovna jakoby zaspala.
Opět budu citovat pana předsedu vlády vzhledem k tomuto usnesení. Cituji: A jenom pro pořádek chci také připomenout, že ono usnesení Poslanecké sněmovny bylo přijato až ex post, poté, kdy Evropská rada přijala závěr. To usnesení vy jste nepřijali před jednáním Evropské rady, vy jste ho přijali až ex post, čili nemohlo být zohledněno při vystupování České republiky.
Mně to přijde neuvěřitelná odpověď z úst předsedy vlády, který za prvé musel vědět, že ještě předtím, než Poslanecká sněmovna onoho 22. března letošního roku přijala usnesení, které se týkalo jednání 17. a 18. března - to proběhla Evropská rada v Bruselu. My jsme poté, to je pravda, 22. března přijali usnesení. Ale ještě před námi 17. března, tedy v den, kdy předseda vlády odlétal na tato jednání, zasedal výbor pro evropské záležitosti. A jestli dovolíte, tak z tohoto usnesení bych ráda citovala: Usnesení výboru pro evropské záležitosti, 48. schůze 17. března 2016. Ve druhém bodě vyzývá vládu České republiky, aby odmítla zavedení bezvízového styku s Tureckem. Čili pan předseda vlády věděl, že o tom jeden z významných orgánů Poslanecké sněmovny jednal. Věděl, jaké usnesení tento orgán přijal. S tímto usnesením jel do Bruselu, ale tvářil se, že o něm neví. Tvářil se, že vůbec neexistuje. A když jsme my okamžité poté, což byl skoro zázrak, protože když si vzpomenete na to, jak se obtížně dohadujeme, aby vůbec Sněmovna mohla zaujmout stanovisko k migrační krizi, tak přesto se nám podařilo hned 22. března, tedy po tom 17., 18., kdy zasedal předseda vlády v Bruselu, přijmout usnesení, které tyto předběžné závěry Evropské rady odmítáme.
Pan předseda vlády mi říká, že bohužel máme smůlu, protože jsme s tím přišli až ex post a vláda nemohla toto stanovisko zohlednit při svých jednáních v Bruselu. Já bych ještě připomněla panu předsedovi vlády, když už by chtěl hledat takovéto pro mě nepřijatelné a vyhýbavé odpovědi a výmluvy, tak bych mu ráda ještě připomněla usnesení, které je více než rok staré v této věci. Je z 12. února 2015. A v tomto usnesení Poslanecká sněmovna, a připomenu, že bylo přijato 155 hlasy, ve druhém bodě žádá vládu o průběžné informování Sněmovny o postojích, které bude vláda obhajovat na všech zahraničních jednáních zabývajících se bezpečností a migrační politikou. Čili pane předsedo vlády, vy jste ani nepotřeboval mně tady vzkazovat něco, že jsme něco přijali ex post. Vaší povinností bylo, abyste vystoupil sám iniciativně a vyžádal si stanovisko Sněmovny, vyžádal si mandát, se kterým potom do Bruselu pojedete. Nehledě na to, v takto závažné věci, kdy kličkujete jako zajíc, těsně po přijetí v Bruselu jste tyto závěry Evropské rady schvaloval a říkal jste, že jednání s Tureckem je správně a že takhle by to mělo být. Když jste zaznamenal reakci nejenom z ostatních evropských zemí, ale také zevnitř České republiky, tak kličkujete a říkáte, že vlastně ani moc pro tato opatření ve vztahu k Turecku nejsme.
Uvádím to proto, že si myslím, že je potřeba zařadit na náš program schůze, abychom si v tom už konečně udělali jasno, co hodlá vláda dělat nebo nehodlá vláda dělat. Chci, abychom zařadili nový bod s názvem Účast členů vlády na projednávání písemných a ústních interpelací a postoj vlády České republiky k usnesením přijatým Poslaneckou sněmovnou. Myslím, že jsem zdůvodnila dostatečně, proč je důležité o tomto jednat. Protože si nemyslím, že předseda vlády, tedy první muž vlády, má hrát s námi nějakou hru na schovávanou. Myslím si, že je správné, aby informoval vládu tak, jak vyžaduje usnesení, které Sněmovna přijala, a on to dosud nedělá.
Navrhuji tento bod zařadit buď dnes, tedy 24. května, po pevně zařazených bodech, na nichž se shodlo grémium Poslanecké sněmovny. Nebo za druhé ve čtvrtek 26. 5. v 11 hodin, tedy po skončení písemných interpelací, anebo za třetí v úterý příští týden, 31. 5., jako první bod našeho jednání.
Děkuji vám za pozornost. ***