(16.30 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kasalovi. Omlouvám se panu ministrovi. Nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Antonín, poté s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Pavel Antonín: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, načítáme právě první čtení zákona, který je pro lékaře a zdravotníky zcela zásadní. Můžeme přidávat doktorům 3 %, 5 %, 10 %, ale jestli nezměníme způsob vzdělávání celého zdravotnictví, stejně to žádný smysl mít nebude. To si prosím vás uvědomme. Pokud školy budou vzdělávat stále stejným systémem, pokud budou stále vzdělávat laboranty, sestry, všechny možné obory, budou stále vzdělávat dvě třetiny cizinců, tak se prostě nikdy nedocílí toho, abychom na svých odděleních v okresních nemocnicích měli lékaře, kteří se o vás postarají.
Uvědomte si to, že příprava v lékařské fakultě trvá šest let a až šest let trvá atestace, takže pokud se nám podaří tento zákon změnit, tak za 12 let budete mít u postele prvního doktora, který se o vás postará tím správným způsobem. Takže opravdu rozhodujete o běhu na dlouhou trať a o zcela zásadním kroku. Bude na vás tlačeno ze všech stran peticemi všech možných oborů a specializací, protože každý, kdo má kulaté razítko na nějaký obor pro pravou nadledvinu a levé oko, tak na vás bude tlačit, že jeho obor je zcela zásadní, protože bez levého oka a pravé nadledviny nemůžete být. Pediatři - krásný příměr: jsem gynekolog, obvodní gynekolog dělá něco zcela odlišného, než dělá onkologický gynekolog, a něco zcela odlišného, než dělá porodník. Máme mít tři atestace? Prosím, zamyslete se. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Antonínovi. Nyní s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi jakousi závěrečnou rekapitulaci, jak jsem to vnímal ze svého pohledu. Slibuji, že budu stručný, protože bych chtěl poděkovat Poslanecké sněmovně za rozpravu k tomuto návrhu zákona. Rozprava byla opravdu věcná, byla nesena snahou problém někam posunout. Myslím si, že je na ní vidět, že ve zdravotním výboru, kde, předpokládám, bude hlavní těžiště ještě další práce na zákoně, se k tomu budeme stavět primárně s cílem něco vyřešit a řešit to, co nás spojuje, nikoliv hledat nějaké politické rozmíšky, a proto je to pro mě velmi dobrý signál.
Dovolte mi pár poznámek. Podporuji to, co tady zaznělo, abyste, kolegové poslanci a poslankyně, kteří nejste úplně z vnitřku zdravotnictví, velmi opatrně naslouchali některým hlasům těch, co vám budou říkat, že potřebujete mít speciální obor na levé oko a pravou nadledvinu, protože skutečně odolávat hlasům věhlasných pánů profesorů, kteří vám nebo třeba vašim blízkým s něčím pomohli, je někdy velmi obtížné, ale doporučuji tady skutečně vždy konzultovat s poslanci lékaři. Není jich tady ve Sněmovně málo a myslím si, že skutečně všichni jsou vedeni snahou s tím něco udělat. Příklad s praktickým lékařstvím pro děti a dorost, kde zřejmě skutečně jejich představitelé velmi pečlivě oslovili úplně všechny a vysvětlili jim, že se to všechno zhroutí, a ta paralela s terénními gynekology a gynekology v nemocnicích, kteří stále mají jednu atestaci, byť ten systém je jiný, je úplně namístě. A těch oborů bude spoustu a bude jich víc.
Chci za předkladatele vyjádřit velkou vstřícnost k další diskusi v rámci zdravotního výboru o eventuálních úpravách oborů i dalších podmínek, které v zákoně jsou. Neděláme si patent na to, že se nám podařilo do návrhu dát úplně všechno, co by systém posunulo dopředu, a budeme rádi za další podněty.
Některé z věcí bych velmi rád podpořil. To, co tady zaznělo z úst pana docenta Svobody o posílení role školitele, o větší individualizaci vzdělávání, cítím, že je to věc, která by byla namístě. Nejsem si zcela úplně jistý, jestli to v dnešní době, kdy všude čekají za branami nemocnic právníci, kteří se vrhnou na jakoukoliv formální záminku, budeme umět vyprecizovat, ale pokud se to podaří, tak bych to velmi rád podpořil.
Já jsem i v posledních týdnech a měsících velmi intenzivně o tom komunikoval s odbornou veřejností, ať je to Česká lékařská komora, ať je to Česká společnost Jana Evangelisty Purkyně, ať jsou to zástupci univerzit, a mám pocit, že i tam docházíme postupně k nějakému konsenzu, protože považuji za hrozně důležité, aby o návrhu, který nakonec vzejde ze zdravotního výboru, bylo jednáno jako o celku, protože představa, že dostanete sto dalších mailů, kde vám vysvětlí, že když nebude sto dalších oborů, tak to špatně dopadne, se obávám, že by nebyla úplně dobrá.
Já tady zmíním ještě jednu věc, která s tím velmi úzce souvisí, která není úplně v přímé gesci Ministerstva zdravotnictví a o které diskutujeme i s paní kolegyní ministryní školství, a to je otázka, když se teď bavíme o počtu lékařů, počtu absolventů lékařských fakult, když se podíváme na čísla, která máme k dispozici, a zatím v ÚZISu máme data, která získáváme od zdravotních pojišťoven a sběrem z nemocnic, tak teď po schválení NZISu budeme mít konečně reálná čísla, kolik lékařů máme, ale podle dat je v systému nějakých 40 tisíc lékařských tabulkových míst. Souvisí to i se změnou, ke které došlo v posledních desetiletích, zákoníku práce, kdy počet lékařů je prostě potřebný mnohem vyšší, než byl třeba před dvaceti, pětadvaceti lety, a podle těchto počtů máme 40 tisíc lékařských míst, a jestli se nepletu, tak lékařské fakulty nám každý rok produkují nějakých 1 200 absolventů, a to, co tady bylo zmíněno, z toho je významná část slovenských lékařů, kteří jsou připraveni okamžitě po studiu se buď vrátit na Slovensko, anebo jít dál na západ. Takže se obávám, že tady máme i diskusi o tom, že počet absolventů lékařských fakult nebude potřeba zvednout o 10 %, ale třeba dvojnásobně, když si vezmeme, aby se nám 40 tisíc otočilo v nějakém čase, takže i toto bude poměrně velký problém, protože počet absolventů byl stavěn na úplně jiné pracovní normy a úplně jinou přesčasovou práci, kterou teď chceme nějakým způsobem řešit. A to už je trošku vedlejší otázka.
Chci ještě jednou poděkovat za diskusi, poděkovat za přístup. Těším se na další práci ve výboru a věřím, že konsenzuálně připravíme návrh, který bude mít podporu a který pomůže vyřešit jeden z velkých problémů českého zdravotnictví. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Pokud se již nikdo nehlásí, tak končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova - která de facto už proběhla. Neeviduji návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování ani na zamítnutí, budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému garančnímu výboru? Není tomu tak.
Přistoupíme tedy k hlasování. Kdo souhlasí, aby předložený návrh byl projednán ve výboru pro zdravotnictví jako garančním? Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování pořadové číslo 409. Přihlášeno je 166 poslankyň a poslanců, pro 141, proti žádný. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví jako garančnímu.
Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh žádnému dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Není tomu tak. ***