(12.10 hodin)
(pokračuje Černochová)
§ 32 a 34 - Plán ochrany památkového území. Rezervace a zóny. Jde o úplně nadbytečný institut, vážené kolegyně a kolegové. Z pozice státní správy by ochrana památkového území měla být jednoznačně stanovena v prohlášení památkového území podle § 26. Pokud to tak není, pak je nezbytné prohlášení památkového území zrušit a vyhlásit znovu podle pravidel stanovených tímto návrhem zákona. To přeci dává smysl. Plán ochrany by celou věc zkomplikoval a deleguje na krajský úřad zpodrobnění prohlášení vydané Ministerstvem. Místo o zjednodušení administrativy půjde o posílení opět úřední byrokracie a povede k nejasnostem v uplatňování práv vlastníků a stavebníků stanovených Ústavou České republiky a všemi ústavními zákony. Místo prohlašování plánů ochrany je třeba současná prohlášení památkových území zrušit a nahradit novými podle podmínek stanovených v tomto návrhu zákona. Takže já bych si dovolila navrhnout § 32 až 34 vypustit.
§ 47 odst. 3 - Posouzení práce na kulturní památce. Posouzení a projednání prací v památkovém území by mělo být vždy bez výjimek. To znamená, uvést, které práce se vyžadují, a nikoliv které nevyžadují posouzení orgánu památkové péče. Otočit ten princip, pane ministře. Stávající text umožňuje různé výklady, například práce u památky uvnitř památkového území nebo uvnitř památkového pásma. Tady bych opět konstruktivně navrhla vám něco na úpravu. Změnit text odstavců tímto způsobem: Práce v památkovém území, které mění vzhled stavby nebo pozemku, by bylo za c). Za d) by bylo: práce v ochranném památkovém pásmu, které mění vzhled stavby nebo pozemku; posouzení se nevyžaduje, pokud je vyloučeno opatřením obecné povahy o vymezení ochranného památkového pásma. A bylo by to vyřešené. A samozřejmě vypustit odstavce 3 a 4.
§ 50 odst. 3 - Žádost o posouzení práce v památkovém území a ochranném památkovém pásmu. Dle tohoto ustanovení musí být žadatelem vlastník. Ustanovení by mělo být buď totožné s § 48 odst. 3, nebo lépe by bylo použít u prací na stavbách pojem ne vlastník, ale stavebník. Ze stavebního zákona má jasnou definici a ta definice je v § 2 odst. 2 písm. c). Na stanovisko orgánu památkové péče pak stejně většinou postup podle stavebního zákona navazuje, takže tím by odpadla doposud existující disproporce u orgánu památkové péče oproti situaci u stavebního úřadu. Víte, ono to výhradní využívání termínu vlastník kumuluje množství formálních i administrativních problémů, protože ve veřejném prostoru jde v naprosté většině případů buď o zmocněného stavebníka, nebo je jiný vlastník pozemku a jiný vlastník stavby, respektive inženýrských sítí. Kdybych zase uvedla příklad Prahy, tak v Praze to máme například s Technickou správou komunikací, s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, s Pražskou distribucí atd.
§ 51 - Vyjádření památkového ústavu. Přetrvává povinnost orgánu památkové péče informovat o žádosti na vydání... (Poslankyně Černochová přerušila svoji řeč kvůli hluku v sále a otáčí se na předsedajícího.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, milé kolegyně, milí kolegové, poprosím o klid v jednacím sál. Ti z vás, kteří vedete rozhovory, přeneste je prosím do kuloárů. Děkuji. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Černochová: Mohla bych poprosit o hadr? Mně se tady stala malá nehoda. (Rozlitá voda na řečnickém pultíku.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: O hadr - dobře, pokusím se zařídit hadr.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Tak § 51 - vyjádření památkového ústavu. Přetrvává... (Poslanec Korte přinesl k řečnickému pultíku papírové kapesníčky a předal je poslankyni Černochové.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci, je to evidentní, džentlmeni ještě nevymřeli. Já bych vám i zašel pro ten hadr, ale já se nemohu zvednout.
Poslankyně Jana Černochová: Je mi to jasné, jste tam sám, pane místopředsedo, neměl by vás kdo vystřídat. Děkuji. Děkuji Danovi Kortemu... (Hlas z pléna: Prostřednictvím pana předsedajícího. Smích v sále.) Prostřednictvím pana předsedajícího děkuji Danovi Kortemu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Tak, prosím pokračujme.
Poslankyně Jana Černochová: § 51 - Vyjádření památkového ústavu. Přetrvává povinnost orgánu památkové péče informovat o žádosti na vydání stanoviska památkový ústav. Ustanovení ukládá památkovému ústavu na informaci reagovat ve lhůtě 20 dnů, plus je tam lhůta na doručení. Jedná se o zachování současné státní byrokracie, která mnohdy zcela zbytečně velmi prodlužuje projednávání žádostí. Ve velké části případů jde o rutinu či drobnosti, které musí být schopen orgán památkové péče posoudit sám bez vyjádření ústavu. Tady skutečně to vyjádření je nadbytečné a uvedené ustanovení lze chápat jako dokumentování malé odborné způsobilosti orgánů památkové péče a neschopnosti státu vychovat v těchto orgánech příslušné a skutečné odborníky. Tady opět mám návrh na úpravu a ta úprava by mohla být tak, že by se změnilo ustanovení § 51 tak, že si orgán památkové péče vyžádá posouzení ústavu jen tehdy, pokud jde o komplikovanou záležitost, nebo v případě, kdy ke svém závaznému stanovisku potřebuje od ústavu podklady. A to by přeci bylo řešení, které nezatíží ani jednu ani druhou stranu. Totéž by platilo i v případě, že by žadatel závazné stanovisko nebo rozhodnutí orgánu rozporoval, aby každý měl možnost domáhat se svých práv touto formou.
§ 57 odst. 3 písm. d) - Kulturní památka ve vztahu k zahraničí. Nevím, jak moc jste vy citliví na nějaká slova, já poměrně dost a myslím si, že je tady celá řada kolegů nevyjímaje Dana Korteho, prostřednictvím pana místopředsedy, kteří jsou v těchto vědách i studovaní. A pokud stojí v tom návrhu, konstatování tam je, že přemístění památky do zahraničí z důvodů, a teď mi dovolte citovat, "osobní potřeby vlastníka kulturní památky", to přeci cítíme, že to je nekorektní a že to je tak strašně všeobecné, že si pod tím ani neumíme představit nějakou konkrétní situaci.
§ 114 a 115 - Dočasné oprávnění k výkonu regulované činnosti v rámci svobody poskytování služby. V praxi se ucházejí o restaurátorské práce firmy, které se prokazují restaurátorem s licencí, na práci si ale najímají levnou pracovní sílu bez kvalifikace. Chtělo by se mi tady vyslovit slovo švarcsystém a omlouvám se, prostřednictvím pana místopředsedy, kolegovi Broňovi. Tím dochází k neodborným a bohužel i nezvratným zásahům na památkách a jejich devastaci. Já samozřejmě netvrdím, že vždycky, ale pokud v jiných profesích, v jiných komorových svazech hrajeme na tu odbornou způsobilost, tak kde jinde by měla být než u kulturních památek? Za úvahu tedy, pane ministře, by možná stálo zřízení povinné komory restaurátorů dané tímto zákonem, ať už by to bylo ČKA, ČKAIT. Myslím si, že je to na vašem uvážení, a já vás v tomto mileráda podpořím. Opravdu tak jak to v tom návrhu zákona máte v té stávající úpravě, kde - zase cituji - "osoba dočasně oprávněná k výkonu regulované činnosti", tak tato osoba nám tento problém absolutně neřeší.
§ 138 - Dotčení zájmů památkové péče. Z ustanovení vyplývá, že posouzení obecního úřadu obce s rozšířenou působností je rozhodnutím, pokud o uvedené věci není příslušný rozhodovat jiný správní orgán. A tady je absurdní, že u řady velmi jednoduchých, opravdu jednoduchých věcí, o kterých stavební úřad podle stavebního zákona ani nerozhoduje, by měl rozhodovat orgán památkové péče. To vám přece nemůže přijít normální. ***