(12.00 hodin)
(pokračuje Černochová)
Paragraf 8 a 9 - Obecní úřady s rozšířenou působností. Tady není jasné, pane ministře, zda statutární města mohou působnost státní správy přenést na úřady městských částí. Opět je nás tady celá řada starostů, kteří jsme z městských obvodů anebo z městských částí. Tady se domnívám, že možná ano. Ale zase jak jsem říkala, je to úplně v kontrastu s § 9, s Prahou, kde je využití statutu iracionálně zakázáno. Pravomoci výkonu památkové péče v Praze jsou centralizovány na Magistrát hlavního města Prahy, který podle § 9 - opět mi dovolte citovat - "vykonává na úseku památkové péče působnost krajského úřadu a obecního obce s rozšířenou působností". Tím by bylo totiž, pane ministře, uzákoněno, že městská část v Praze se nemůže stát dotčeným orgánem na úseku památkové péče a ani jí to nemůže být statutem svěřeno. Slyšíte dobře. Ani jí to nemůže být statutem svěřeno. Kromě jiného tímto jsou nadále kumulovány působnosti na magistrátu oproti pravomocem městských částí, což je v občasné společnosti, na kterou vy se tak rád odvoláváte, přinejmenším zarážející.
V hlavním městě Praze, pane ministře, je odborná úroveň úřadů městských částí většinou vyšší, tím se nechci nějakým způsobem dotknout menších obcí, ale prostě i vzhledem k tomu, že případů řeší každý úředník mnohem víc než úředníci na obcích malých, kde se dostanou do nějaké situace s vyřešením nějakého případu třeba méně často. Takže jak jsem řekla, úřady obcí s rozšířenou působností je to poněkud menší frekventovanost. Přinesení působnosti na městské části tam, kde je větší množství nemovitých kulturních památek, a tam, kde jsou vyhlášena památková území, by bylo namístě. Nejenom v Praze, ale i v dalších částech zákona jde o další kumulaci moci na co nejvyšší úroveň. Logická by podle mého názoru byla naopak decentralizace pravomocí. A jistě chápete, že já jako členka ODS budu po každé navrhovat věci, které povedou k decentralizaci, nikoliv k centralizaci, tak jak nám tyto návrhy jeden za druhým předkládá současná vláda. Pro mě by byla naopak logická decentralizace pravomocí a s tím souvisejících přenesení odpovědnosti a výkonu v oblasti památkové péče na městské části, kterých se dané problémy přímo dotýkají. Magistrát hlavního města Prahy by vykonával státní správu na úseku památkové péče na úrovni krajského úřadu a prvoinstančně jen tam, kde by působnost nebyla přenesena statutem na městské části. Tento požadavek lze odůvodnit i tzv. vykonáním zkoušek odborné způsobilosti. Myslím si, že skutečně toto by byla věc, která by byla ku prospěchu. Co navrhuji. Navrhuji, pane ministře, vypustit § 9.
Když si otevřete § 15 - Úloha veřejnosti při ochraně architektonického dědictví. Ono to zní velmi vznešeně. Vedle nadací a spolků by měly mít možnost vystupovat za veřejnost a předem požádat o informace o všech zahajovaných řízeních i samosprávy obcí a městských částí, na jejichž území budou projednávány práce ve smyslu pojmů uvedených v § 3 odst. d) návrhu zákona.
V § 16 v bodech 2 až 5 a v § 17 - Výzkum a dokumentace v oboru památkové péče. Dle těchto paragrafů by výzkum a dokumentaci v oboru památkové péče prováděl pouze a jenom památkový ústav, tzv. NPÚ. To není, pane ministře, v souladu s Listinou základních práv a svobod, dle které musí být zaručena svoboda vědeckého bádání. A překvapuje mě, že to navrhujete právě vy. Právě ministr, který je ze stejné strany jako vicepremiér pro vědu a výzkum. Asi jste se v KDU-ČSL o těchto věcech nebavili dostatečně, protože jinak si to neumím vysvětlit.
§ 18 a následující - Kulturní památka. V řízení o prohlášení a zrušení kulturní i národní kulturní památky chybí uvést taková maličkost - že by účastníkem řízení měla být obec a městská část ve statutárních městech, včetně hlavního města Prahy. Toto by, vážené kolegyně a kolegové, skutečně měl být náš velmi zásadní a velmi důležitý požadavek.
Nebudu vás napínat, co budu navrhovat v závěru, ale skutečně ještě vás chci upozornit na další věci, takže budu mluvit dál. Ale myslím si, že zákon není připravený tak, abychom o něm mohli hlasovat. Že bychom měli ve shodě se dnes dohodnout. A snad se pan ministr neurazí na tom, že mu tento návrh zákona schválíme v rámci ustanovení jednacího řádu, kde se píše o vrácení k přepracování. To znamená, že pan ministr, pokud ho nebude chtít stáhnout sám, protože skutečně je velmi špatný, tak Poslanecká sněmovna jako suverén odhlasuje většinou svých hlasů vrácení k přepracování a dostaneme sem jiný návrh. Návrh, který bude odpovídat všemu, co novela zákona o památkové péči v 21. století má řešit, a bude kopírovat to, jak funguje v České republice veřejná správa. Nebude tam vytrhovat věci z kontextu a zapomínat na statutární města, kde mají městské části anebo městské obvody.
§ 23 - Zrušení prohlášení za kulturní památku. Neurčitost pojmu takzvaně mimořádně závažný zájem. Tady vůbec není přesně definována možnost zrušení prohlášení za kulturní památku. Převáží jiný mimořádně závažný zájem nad zájmem na ochraně kulturní památky. Není určeno, o jaký a čí (s důrazem) zájem se jedná, prosím pěkně. Jestli tím náhodou někdo z úředníků, pane ministře, nemyslel veřejný zájem. Ale to si musíte prověřit na svém ministerstvu vy.
§ 26 - Návrh na prohlášení památkového území. Současná památková území byla vydávána, resp. prohlašována zpravidla v dobách socialismu, to už jsme tady říkali, aniž by splňovala požadavky současného návrhu zákona. Byla prohlášena několika způsoby a často velmi neurčitě neboli vágně. Zpravidla vůbec není stanoveno, co je podstatou ochrany. Tedy co se chrání a jak se chrání. To dává možnost orgánům státní správy, pane ministře, zne-u-žívat, zneužívat svého postavení a k nelegálním postupům ze strany žadatelů. A tady si myslím, že pokud tato vláda o sobě prohlašuje, že je vládou, která bojuje proti korupci, tak to jde úplně mimo veškerá vaše prohlášení, která říkáte. Protože tady naopak té korupci dáváte tak volné pole působnosti, že to nemá obdoby.
Tady bych si dovolila opět navrhnout, abych nebyla já ten, který něco destruuje, ale který se snaží něco spoluvytvářet. Tak si myslím, že by bylo možné to řešit způsobem, že se návrh projedná s obcí a městskou částí. Veškerá prohlášená památková území je třeba prohlásit znovu a nedostatky napravit. Je vhodné dát příslušnému orgánu, tedy vládě a ministerstvu, zákonnou lhůtu. Řekněme tři roky, čtyři roky, pět let. To bude záležet na tom, co bude chtít pan ministr. ***