(11.50 hodin)
(pokračuje Černochová)
Navzdory některým dílčím přínosům návrh zákona oproti navrhovanému zákonu rozšiřuje kompetence státu a bohužel velmi zásadním způsobem prohlubuje byrokracii, zavádí nám nové instituty, například plán ochrany památkového území, a působnosti. V obecné všeobjímající argumentaci o ochraně kulturního dědictví je navrhována rozsáhlá, věcně neohraničená působnost orgánů státní správy, a přitom se zapomnělo na takovou jednu malou drobnost, a já prosím, aby zpozorněli všichni ti, kteří kandidujete do krajských voleb nebo jste už někdy po krajských volbách na radnicích působili. Zapomnělo se na zapojení samospráv obcí a krajů! Může pak pan ministr nám vysvětlit, jak je toto možné, když tady zaznělo, že to bylo konzultováno se všemi? Já bohužel mám informace, že některá stanoviska potom odborné instituce zase změnily, když se dozvěděly, jaký je finální návrh. Ale tohle já skutečně považuji za zásadní chybu, když se z tohoto úplně vypouští zapojení a diskuse v rámci samospráv, krajů a obcí.
Návrh zákona neodstraňuje nejpalčivější problémy, se kterým se setkávají vlastníci nemovitostí a obce. Jedná se mimo jiné o podporu v tomto případě kvantity nad kvalitou, zahlcenost orgánů památkové péče méně významnými záležitostmi včetně účelového přerušování a nedodržování lhůt. Takže není pravda, že se nějaké řízení zrychlí. Nezrychlí, naopak se zpomalí. Zachování za socialismu vyhlášených památkových území bez konkretizace. To jsou skutečně věci, které tady platí téměř 40 let, a místo toho, aby si s tím dal někdo práci a nově je definoval, tak se petrifikují. Vkládání obrovského rozsahu působnosti orgánů památkové péče bez stanovení jasně definované věcné působnosti, tak jako je tomu u jiných orgánů státní správy. Ani v tomto případě nevím, jak je možné, že něco tak důležitého panu ministrovi uniklo. Jiné orgány státní správy mají v zákonech poměrně jasně stanoveny hranice, v čem a jak mohou působnost státu uplatnit, ať už to jsou hasiči, dopraváci, stavební úřad, hygienici atd. Naproti tomu orgán památkové péče má zcela bezbřehou působnost omezenou jenom rozsahem lokality a nikoliv možností státního zásahu. Není jakkoliv upřesněna možnost individuálního subjektivního posouzení, takže veřejností je působení orgánů vnímáno jako diktát s jen malou možností obrany. A to skutečně mohu potvrdit ze své vlastní praxe, zvláště v Praze, kde se s návrhem zákona zavádí dvojstupňové řízení - magistrát a ministerstvo - oproti zbytku republiky, kde je řízení třístupňové: obce s rozšířenou působností, krajský úřad, ministerstvo. Proč bude mít Praha zase jiný způsob než zbytek republiky? Jak je možné, že tady budou pouze dva stupně, pane ministře?
K jednotlivým ustanovením. Paragraf 2 a paragraf 3 - Vymezení pojmů. U statutárních měst není zřejmé, zda se pojem obec vztahuje na městské části, když pojem obec není v § 3 jakkoliv upřesněna. Tady prosím zpozorněte vy, kteří jste poslanci z různých politických stran z našeho hlavního města Prahy, nebo samozřejmě jsou i jiná statutární města, která mají městské části nebo městské obvody. Dále v tomto § 2 a 3 ve vymezení termínu práce je uvedeno jeho rozšíření na umístění i odstranění reklamního a informačního poutače - zařízení, která nepodléhají stavebnímu zákonu. Do ustanovení § 3 je kromě terminologie včleněna i věcná působnost v případě některých druhů informačních a reklamních poutačů, která do daného ustanovení nepatří. Tuto nadstandardní působnost, často vztahovanou k jakémukoliv mobiliáři, je třeba zrušit. Místo toho lze již dnes vydat nařízení, které může regulovat umisťování informačních a reklamních poutačů, které nepodléhají povolení podle stavebního zákona v památkových územích. V Praze již takové nařízení, a má číslo 26/2005 Sb., hlavního města Prahy, ve znění dalších změn, pro území pražské památkové rezervace a část přilehlého území dávno existuje. Obdobnou možnost jistě mají i další obce a vůbec není třeba, pane ministře, aby tuto věc řešil zákon na ochranu památkového fondu.
Tady bych si dokonce dovolila navrhnout nějakou cestu, abych nebyla jenom tou, která něco kritizuje a nenavrhuje řešení. Tady si myslím, že by bylo možné, pane ministře, u pojmu práce zrušit tento text - cituji: "umístění a odstranění reklamního a informační poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona". Zákon by měl jasně vymezit, že se působnost orgánu nevztahuje na mobiliář i podobné pevně neukotvené prvky s krátkou životností, jinak se, milé kolegyně a kolegové, od státu zanedlouho dozvíme a tento nám bude určovat, co si mají lidé oblékat a v jakých autech mají lidé jezdit.
Paragraf 2 odst. 4 odst. 5 - rozdíl v definici památkové rezervace a památkové zóny je minimální a liší se jen blíže neurčeným stupněm výjimečnosti. Jedná se o neurčitý rozdíl, kde hájení zájmů státu následně závisí na zcela subjektivním posouzení. V ustanovení o prohlášení památkového území stejně jako v péči o památkové území ani v plánu ochrany památkového území se tyto dva typy území vůbec neliší. Je to § 26 až 34. I tady si, pane ministře, dovoluji navrhnout konstruktivní řešení a doporučit vám, aby se rozdíl mezi rezervací a zónou v zákoně jasně a věcně vymezil. Pak to bude mít význam má smysl.
Další. Paragraf 3 písm. c) - tzv. zprostředkování památkového fondu. Termín navozuje dojem obchodování s památkami a to si myslím, že si nepřejeme nikdo.
Paragraf 3 písm. g) - Práce v památkovém území- je mimo jiné: "výsadba a kácení dřevin na veřejném prostranství v zastavěném území". Z toho prosím pěkně vyplývá, že dřeviny mimo veřejná prostranství, když opět použiji případ Prahy 2, tak například Havlíčkovy sady nebo Ztracenka v Praze 2, nemají památkovou hodnotu. Veřejná prostranství mají být ve smyslu zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze přístupná, pane ministře, každému - každému! - a bez omezení. To není u velké části parků nebo i zámeckých zahrad splněno. Tam to naráží samozřejmě na vandalismus a sociálněpatologické jevy a zavírají se na noc. Ale životnost dřevin je v porovnání s životností nemovitých památek nesrovnatelně menší. Navrhujete úplně zbytečnou byrokracii někam, kde by měla být ponechána na vůli samospráv obcí, a ne zase někomu něco nařizovat v uvozovkách ministerským výnosem neboli zákonem. I tady mám návrh na řešení, pane ministře. Navrhovala bych stanovit, že orgán ochrany památkového fondu je dotčeným orgánem pouze v případě rozhodování příslušného orgánu v řízení o památných, památečních stromech, což si myslím, že by bylo zcela v souladu s tím, co jsem tady před chvílí říkala.
Paragraf 6 - památková inspekce. Památková inspekce má kontrolovat výkon přenesené působnosti pouze u krajského úřadu, nikoliv u obcí s rozšířenou působností. Působnost krajského úřadu ve vztahu k obcím s rozšířenou působností vůbec nepokrývá působnost památkové inspekce v plném rozsahu. Nevím, jestli jste si toho vědomi. ***