(16.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Gabala a poté pan poslanec Váňa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nehodlám tady příliš vést polemiku s převládajícím tónem, ale jestliže tady nedokáže nikdo ani vysvětlit logiku toho, proč Komise tu směrnici vytvořila, a nepopírám, že tou směrnicí trochu vylila vaničku i s dítětem, když to nedokáže předseda výboru pro bezpečnost nebo ministr vnitra, tak jenom zmíním dvě nebo tři důležité okolnosti.
Jedna okolnost je, že v TGV se střílelo z repasí vojenské zbraně ze Slovenska. Naštěstí asi byla špatně udělaná, tak se ji nepodařilo tomu Maročanovi nabít, tak ho ti Američané zlikvidovali. V Bataclanu, jestli se nemýlím, se útočilo vojenskými zbraněmi z prostoru bývalé Jugoslávie. To znamená, my si musíme uvědomit, že responzivnost Francouzů a dalších zemí, kteří jsou exponovaní teroristickým útokům vedeným zbraněmi pocházejícími z části z našeho teritoria, je snaha regulovat. V tomto případě asi přeregulovat.
A pak ještě vaším prostřednictvím na margo některých poslanců, kteří si myslí, že osobní zbraní zastaví vojensky naplánovaný útok vojensky cvičených jednotlivců s vojenskými průraznými automatickým zbraněmi. Takovou pitomost teda, to aby člověk pohledal! Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní s faktickou pan poslanec Chalupa. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo. Nechci to dlouho komentovat. Myslím si, že poslanci hnutí ANO odpracovali svůj díl práce jak ve výboru pro obranu, tak ve výboru pro bezpečnost na této legislativní úpravě. A pokud jde o to, jestli ty zbraně mají svůj význam, nebo ne v držení občanů, kteří s nimi umějí nakládat. Pro mě osobně je příkladem Izrael, kde se jasně potvrzuje to, že občan, který má zbraň, umí s ní zacházet, v případě jakéhosi útoku, ale nevojenského, na to tady máme armádu a jiné bezpečnostní složky, v takovém případě jsou si schopni občané vyřešit ten problém ještě před příchodem oficiálních bezpečnostních sil. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou paní poslankyni Černochovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Rozumím tomu, že i na půdě Poslanecké sněmovny musí zaznít alespoň jeden pacifistický názor a spoléhala jsem na Ivana Gabala, že vystoupí a něco nám řekne a tu debatu trošku osvěží.
Hodně z toho, co jsem chtěla říct, už řekl pan kolega Chalupa. Skutečně si myslím, že ta debata není dneska vůbec o tom, jakými zbraněmi kdo spáchal a jak byly upravené ty teroristické útoky. Ale my se tady bavíme - jsme český Parlament, jsme česká Poslanecká sněmovna - bavíme se o tom, jaký dopad by to mělo na zákona dbalé občany. A já jsem tady jasně řekla, a Ivan Gabal je sociolog, takže má rád statistická data, že trestných činů spáchaných s ilegálně drženou zbraní v České republice bylo evidováno 0,5 %.
Přeci není možné uplatňovat tady princip kolektivní viny. Pokud si Slováci neuměli legislativně ošetřit to, aby se znehodnocovaly zbraně tak, jako se znehodnocují v České republice, tak aby se jim nestalo to, co se stalo. Ani nejsme schopni vrátit zpátky čas v tom, že byla... možná by nebyla válka v bývalé Jugoslávii, a že tam skutečně mohlo docházet k tomu, že z těch otevřených, vyrabovaných, vykrádaných skladů se ty zbraně dostaly na trh.
My tady přece řešíme to, co chceme nebo nechceme mít v České republice. A to základní motto Bruselu, že tato norma přispěje k boji proti terorismu, to je to, co mě neuvěřitelně irituje! A to se snad i s panem Gabalem v tomto shodneme, že tento způsob se nám nezdá vhodný, ani jemu, prostřednictvím paní místopředsedkyně. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Váňu.
Poslanec Roman Váňa: Děkuji. Doufám, že na závěr obecné rozpravy - protože nad českým zákonem o zbraních a střelivu, jeho novelou, strávíme jistě ještě zajímavé hodiny na výboru pro bezpečnost - bych si dovolil k panu poslanci Gabalovi vzpomenout, tuším to bylo Nairobi a útok na obchodní centrum. Přesně tak, jak on popisoval, tedy vojenské zbraně, vycvičení útočníci. A ten civilista s pistolí tam myslím zachránil 120 nakupujících. Jestli si dobře vzpomínám.
Ale o tom jsem nechtěl hovořit. Ještě k té proceduře, o které velmi dobře a podrobně hovořila paní poslankyně Černochová. Mrzí mě, že tady není přítomen předseda výboru pro evropské záležitosti, protože by jistě hájil trošičku význam svého výboru. Chtěl bych připomenout, že 99,9 % evropských dokumentů, které přicházejí do českého Parlamentu, projedná výbor pro evropské záležitosti, přijme k nim usnesení a ta usnesení se stávají součástí pozice České republiky, kterou pak hájí vláda České republiky a naši úředníci, europoslanci, případně v Bruselu.
Takže usnesení, které přijal výbor pro evropské záležitosti všemi hlasy, hlasy všech přítomných poslanců, jednomyslně, mělo a má svou váhu. Ovšem situace je skutečně taková, že se shodneme na tom, že usnesení Poslanecké sněmovny jako takové by mělo v danou chvíli váhu ještě větší. Myslím, že musíme dát signál i ostatním parlamentům v rámci Evropské unie, aby se touhle věcí vážně zabývaly, protože některé země ještě zcela zjevně nedocenily dopad, který by to ně mělo mít. V tom samotném počátku jsme to byli především my, Poláci, Finové, Švédové - těch žlutých karet by se sešlo bohužel málo, takže by nebyly účinné. Nedal by se ten institut účinně použít. Doufejme, že při dalším projednávání - stále více zemí se přidává k tomu odmítnutí návrhu, ať už je to Německo, Slovinsko - mluvil jsem před chvílí se slovinským velvyslancem. Ať už je to Rakousko a další země.
Takže je určitá naděje, že ta směrnice v této opravdu nesprávné, nedobré podobě nebude přijata. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní dvě faktické. S první prosím k mikrofonu pana poslance Gabala. Po něm se připraví pan poslanec Jakubčík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Jenom na upřesnění. Já jako pacifista, který tady neustále navrhuje navyšování obranných výdajů proti těm, kteří tady tlačí na vyzbrojování veřejnosti, nemám vůbec nic proti tomu, aby si lidi pořizovali zbraně. A nemám vůbec nic proti tomu, abychom navrhli modifikaci téhle příliš extenzivní, hloupě extenzivní, směrnice. Jenom jsem se snažil říct jasně dvě důležité okolnosti, které tady nebyly pochopeny.
Jestliže někdo propašuje znehodnocenou zbraň ze zemí bývalé Jugoslávie na Slovensko jako znehodnocenou, tam ta zbraň projde fixlovanou nebo špatnou repasí, pak už ji bez jakékoliv kontroly převezete autem v libovolném množství ze Slovenska až do Francie. O tomhle a o regulaci tohohle fenoménu by ta směrnice měla být. Protože někdo byl příliš horlivý a sáhl až po historických zbraních a podobně, tak říkám a řekl jsem to, vylil vaničku i s dítětem.
To, co jsem tady řekl, pokud jde o soukromě vyzbrojené osoby, bylo, že jestliže například Francie čelí vojensky připravenému útoku provedenému vlastně vojáky s vojensky vybavenými automatickými zbraněmi, tak představa o tom, že tomu můžeme čelit privátně drženou zbraní, je přinejmenším asymetrická. Abych to vyjádřil decentně.
Ale jádro té směrnice je v tom, aby se z východní Evropy a nových členských zemí, kde se dají nakupovat za lacino automatické zbraně, nedaly snadno propašovávat do těch zemí, ve kterých teroristé útočí na civilní obyvatelstvo. A to nejsme my, ale ty zbraně pocházejí od nás. Takže jde také o naši solidaritu s těmi zeměmi, kde teroristé útočí. Směrnice není dobrá. (Upozornění na čas.) Ale navrhněme její změnu a podstatu nevylévejme. Děkuji. ***