(18.30 hodin)
(pokračuje Maxová)
Myslím si, že pozměňovací návrh nedává povinnost parlamentu, ale pouze rozšiřuje možnost na zdravotní důvody a pro závažné pochybení, není tudíž včleněna do stávajícího odstavce 3, který upravuje odvolání ochránce, nýbrž je upravena ve zcela novém odstavci. Důvodem je skutečnost, že oproti odstavci 3, dle něhož Poslanecká sněmovna je povinna při naplnění zákonných podmínek ochránce z jeho funkce odvolat, tak v případě nového odstavce 4 bude záviset na jejím uvážení, zda k takovému kroku přistoupí, či nikoliv. Samozřejmě k tomuto by byl nezbytný souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Chci také dále zdůraznit a znovu zopakovat, že pozměňovací návrh reflektuje ustanovení o odvolání evropského veřejného ochránce práv a inspiruje se také slovenskou úpravou, nebo například ve Švédsku je parlament oprávněn zbavit funkce ombudsmana, který přišel o důvěru parlamentu. Zákony Francie i Belgie připouštějí odvolání ombudsmana z funkce pro závažné pochybení, respektive ze závažných důvodů. Takže to není nic neobvyklého v evropském právu.
Dále chci říci, že pokud bychom možná zpochybňovali sousloví závažné pochybení, tak je to naprosto běžný výraz v našem právním řádu. Závažné pochybení najdeme též v jednacím řádu Evropského parlamentu, článek 21, kde samozřejmě může být odvolán také.
Já bych ráda požádala o podporu svého pozměňovacího návrhu pod číslem 2808. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, já už budu také stručný, vystupoval jsem myslím dostatečně ve druhém čtení. Jenom bych chtěl navrhnout dovypuštění části třetí, změny zákona o Ústavním soudu ve znění ústavněprávního výboru, to znamená dosavadní části čtvrté, nyní části třetí, kde zůstala ta pravomoc po projednání v petičním výboru Poslanecké sněmovny podávat návrhy k Ústavnímu soudu. Já myslím, že tato pravomoc je také ještě zbytečná, a navrhuji, aby tato část byla vypuštěna. Myslím, že se budu shodovat i s některými jinými návrhy, které zde zazní z pléna, ale pro jistotu jsem chtěl, aby tento návrh tady byl k dispozici.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Havlovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já bych se ráda oficiálně přihlásila k pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 3544. K těmto návrhům už se vedla debata v obecné rozpravě minule a já bych je nyní chtěla jen ve stručnosti shrnout.
Návrh je rozdělen do tří bodů. Cílem prvního bodu návrhu je ochránit místa, která spadají pod působnost veřejného ochránce práv, před uplatňováním islámského práva šaría. Podle zákona jsou to místa, kde se nacházejí osoby omezené na svobodě, a místa, kde jsou osoby závislé na poskytované péči. Kontrola, zda není uplatňováno právo šaría, tak má být prováděna například v dětských domovech či ve věznicích, ale především, a to je zásadnější, v zařízeních pro zajištění cizinců v pobytových střediscích pro azylanty. Zde je totiž riziko šíření nejvyšší. V rámci bodu dva bude stejná ochrana před právem šaría poskytnuta i školám, kde je podobná ochrana neméně důležitá. A třetí bod pozměňovacího návrhu se týká působnosti ochránce provádět sledování zajištění cizinců a výkonu právního vyhoštění. Je zřejmé, že za imigrační krize nelze z objektivních důvodů dosáhnout toho, že bude vždy dosahováno určených standardů. Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení ombudsman přihlédnout k objektivní situaci způsobené imigrační krizí. Nebude tedy moci jen bezhlavě kritizovat, ale bude muset přihlížet k tomu, že například prudce vzrostl počet imigrantů a Česká republika nemá okamžitě k dispozici dostatečné kapacity a že se používají provizorní opatření. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu... pan poslanec Soukup stahuje svoji přihlášku, já jenom prosím, aby to načetl na mikrofon.
Poslanec Zdeněk Soukup: Já se musím omluvit, nezkušenost začínajícího poslance stále ještě. Já jsem se v podstatě přihlásil dvakrát, takže stahuji svoji přihlášku.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže já vás odmažu. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak. Navrhuji tedy nyní panu ministrovi závěrečné slovo, má-li o něj zájem. Prosím, máte slovo.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych tady vedle toho, že jsem rád, že po skončení rozpravy jsem ho tentokrát dostal, tak bych rád vyjasnil ještě jednu nejasnost týkající se jednacího řádu. Byla tady řeč o neznalosti jednacího řádu. Já si myslím, že by ho měli znát především poslanci. Já odcituji § 59 odst. 3, který říká, že poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího. Je to pouze pravidlo platné mezi poslanci navzájem. To k tomuto.
A nyní již k samotnému návrhu zákona. Návrh zákona obsahuje dvě důležité oblasti. Jedna je možnost veřejného ochránce obracet se na Ústavní soud s návrhem na rušení zákonů v případě, že dojde k závěru, že v té věci, kterou řeší, je součástí problémů i rozpor aplikovaného zákona s Ústavou. Druhá oblast se týká možnosti veřejného ochránce podávat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu. Obě dvě tyto pravomoci, které navrhujeme svěřit veřejnému ochránci, vycházejí z vládního prohlášení. Ta otázka Ústavního soudu je tam výslovně takto stanovena.
Co se týče ochrany proti diskriminaci, je tam obecně řečeno, že vláda podpoří rozšíření prostředků ochrany proti diskriminaci. Už jsem tady uváděl, máme samozřejmě i jiné možnosti, například svěřit takovou pravomoc právnickým osobám, které jako předmět činnosti mají ochranu proti diskriminaci. Předpokládám, že toto by byla kontroverznější varianta než ta, která je navržena v tomto zákoně.
Z jednání výboru, ať už petičního, nebo ústavněprávního, vyplynula podpora ještě třetí pravomoci a to je zavedení monitorovacího mechanismu ve vztahu k ochraně práv osob se zdravotním postižením podle v zásadě stejnojmenné úmluvy OSN. Myslím si, že na tom je vcelku shoda. Už jsem také uváděl, že to byla pravomoc, která původně byla v legislativním procesu na vládní úrovni navrhována, že vypadla na poslední chvíli pouze z toho důvodu, že byl rozpor s Ministerstvem financí ohledně tabulkových míst v Kanceláři veřejného ochránce práv, ale v podstatě vzápětí po jednání vlády, kdy z tohoto důvodu tam tato pravomoc nebyla zahrnuta, tento rozpor byl překonán. Proto vlastně poměrně ve shodě se navrhuje doplnění této pravomoci.
Nyní bych se vyjádřil podrobněji k jednotlivým věcem. Začal bych tedy možností veřejného ochránce obracet se na Ústavní soud s návrhem na rušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem.
Pan poslanec Stupčuk tady kladl otázky legitimity takové pravomoci, když vlastně tu pravomoc mají ti, kteří se podílejí na legislativním procesu, v zásadě tedy skupina poslanců, senátorů, prezident republiky. Nejsou to jenom oni, je to také samosoudce nebo senát soudu, který aplikuje zákon a dojde k závěru, že ten zákon, který by měl aplikovat, je v rozporu s Ústavou. A stejně samozřejmě kterýkoliv občan, který projde celým tím justičním procesem, až nakonec vyčerpá všechny možnosti a podává ústavní stížnost a spojuje s ní návrh na zrušení zákona nebo jeho části pro rozpor s Ústavou vzhledem k aplikaci toho zákona nebo jeho ustanovení v jeho věci. Takže nejsou to pouze ti, kteří se podílejí na legislativním procesu. ***