(15.40 hodin)
(pokračuje Borka)
Ustanovení § 200 a 201 obchodního zákoníku svým zněním plně odpovídala navrhovanému znění novely č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích. S účinností od 1. ledna 2014 na úpravu obligatorního zastoupení zaměstnanců v kontrolních orgánech akciových společností rezignoval, a tedy v současné právní úpravě provedené zákonem o obchodních korporacích právní úprava tohoto zastoupení zaměstnanců v akciových společnostech v kontrolních orgánech provedena není. Ale platný zákon o obchodních korporacích v tomto směru ani dnes nebrání takovéto možnosti formou stanov akciové společnosti.
Návrhem zákona se znovu zavádí právo zaměstnanců volit jednu třetinu členů dozorčí rady, tak jak bylo zakotveno v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. S ohledem na existenci monistického systému struktury statutárních orgánů akciové společnosti, to znamená, že zde existuje jen správní rada, nikoli dozorčí rada, zavedenou zákonem o obchodních korporacích je nově navrhována obdobná právní úprava volených zástupců zaměstnanců i do správní rady akciové společnosti.
Ke sněmovnímu tisku se vyjádřila vláda na svém jednání 5. října 2015, k tomuto návrhu zákona zaujala neutrální stanovisko, v němž ale uvádí některé legislativně technické problémy, jejich podrobné zdůvodnění je pak uvedeno ve sněmovním tisku 592/1, jak zde bylo tedy také řečeno.
Zatím děkuji za pozornost a zároveň se, pane předsedající, tímto hlásím do obecné rozpravy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Chcete využít jako zpravodaj přednostní právo? Prosím. Pan poslanec Jaroslav Borka v rozpravě nyní se svým stanoviskem. Nikoli zpravodaje, ale svým. A připraví se pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Borka: Dámy a pánové, právo zaměstnanců na informace a konzultace v rámci podniku lze vyvozovat primárně z Charty základních práv Evropské unie přijaté v Nice v prosinci 2000. Ta se prostřednictvím Lisabonské smlouvy stala součástí primárního práva Evropské unie, a je proto přímo právně závazná i pro Českou republiku.
V ustanovení článku 27 označeného marginální rubrikou Právo pracovníků na informace a konzultace v rámci podniku Charty Evropské unie je výslovně uvedeno, že pracovníkům či jejich zástupcům musí být ve vhodnou dobu poskytnuty informace či konzultace, a to v případech a za podmínek stanovených právem Evropského společenství a legislativou jednotlivých států a jejím uplatňováním. Z citovaného ustanovení Charty Evropské unie však nelze explicitně navrhovanou úpravu jakkoli dovozovat, když Charta Evropské unie hovoří o poskytování informací a konzultací, nikoli však o povinné účasti v orgánech obchodních společností.
Konečně uvedená práva zaměstnanců rozšířená i o právo spolurozhodování lze nalézt i ve Smlouvě pozměňující smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, to je takzvané Lisabonské smlouvě z 13. prosince 2007, a to v citovaném článku 153 odst. 1 písmeno f) Lisabonské smlouvy se výslovně stanoví, že za účelem dosažení cílů ustanovení článku 151 Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech: písmeno f) zastupování a kolektivní ochrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování s výhradou odst. 5. Ani tedy v citovaném ustanovení Lisabonské smlouvy však nelze explicitně navrhovanou úpravu jakkoli dovozovat, když Lisabonská smlouva hovoří o poskytování informací a konzultací.
Konečně tuto skutečnost podporuje i stav, kdy sekundární právo Evropské unie takové spolurozhodování spočívající v obligatorní účasti zaměstnanců v kontrolních orgánech vztahuje pouze k evropské společnosti, viz tedy směrnice 2000/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Evropské družstevní společnosti, jí se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců a příhraniční fúzi, o příhraničních fúzích kapitálových společností.
Lze tedy shrnout, že ze všech shora uvedených dokumentů tvořících ať již právo Evropské unie, tak ani jiných mezinárodních smluv nelze právo zaměstnanců na účast v kontrolních či jiných orgánech obchodních společností jakkoliv explicitně dovozovat. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že v řadě směrnic přijatých orgány Evropské unie se tato úprava výslovně objevuje, avšak nedotýká se ať již přímo, či zprostředkovaně akciových společností. Navrhovaná právní úprava tedy nevyplývá z žádných norem evropského práva, které by byly pro Českou republiku závazné, a tedy navrhovanou úpravu nelze odůvodňovat povinností České republiky jako členského státu Evropské unie, takovou právní úpravu přijmout.
Předložené znění novely zákona o obchodních korporacích je založeno v plném rozsahu na úpravě § 200 a 201 obchodního zákoníku v platném znění do 31. prosince roku 2014. Oproti citované předchozí právní úpravě však působnost citovaných ustanovení předkladatel prostřednictvím ustanovení § 456 odst. 2 zákona rozšiřuje vedle dozorčí rady v případě dualistické vnitřní struktury akciové společnosti také na správní radu v případě monistické vnitřní struktury akciové společnosti, jak jsem tedy již konstatoval.
Vedle návrhu pozitivněprávní úpravy předložené v rámci návrhu novely zákona o obchodních korporacích předkládané prostřednictvím sněmovního tisku 592 nelze pominout úvahy o důvodech takovéhoto návrhu a jeho případných dopadech v rámci nejen obchodního práva. Primární otázkou, která je s předložením návrhu nutně spojena, je otázka důvodu navržené právní úpravy, když tato není tedy založena pro Českou republiku na závazných normách Evropské unie či mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
Jistě se jeví v rámci sociálního státu chvályhodnou myšlenka potřeby informovanosti zaměstnanců o obchodní společnosti, která je jejich zaměstnavatelem. Na straně druhé však tuto informovanost není možné zaměňovat s účastí na kontrole, či dokonce podílu na řízení takové obchodní společnosti, která jistě náleží jejím (nesrozumitelné) akcionářům, když pozice zaměstnanců vztažmo k akciové společnosti jakožto zaměstnavateli je primárně dána zákonem č. 262/2006 Sb., tedy zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů, resp. v oblasti kolektivního vyjednávání zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.
V neposlední řadě nelze pominout ani skutečnost, že cílem navržené právní úpravy by měla být nejen možnost kontroly akciové společnosti ze strany jejích zaměstnanců, ale i zpětná vazba mezi zaměstnanci a akciovou společností. Takováto vazba však nutně předpokládá poskytování informací od zástupce zaměstnanců v dozorčí radě či správní radě a zaměstnanci, která však ve směru k zaměstnancům není právně možná, když členové orgánů jsou vázáni mlčenlivostí o informacích, které se při výkonu své funkce dozvěděli. - Součást povinnosti loajality člena orgánu v obchodní korporaci.
V důsledku této právní úpravy provedené platným zněním zákona o obchodních korporacích ztrácí primární předpoklad navržené úpravy tedy jakýkoliv smysl.
Důvodová zpráva k poslaneckému návrhu se dovolává praxe v evropských státech. Je však třeba poznamenat, že například ve Velké Británii a jí právně blízkým státům je zastoupení zaměstnanců ve vrcholných orgánech zcela cizí. Ve zmiňované Francii je zastoupení zaměstnanců pouze dobrovolné, a rovněž ve zmiňovaném Polsku či Maďarsku již byla povinná zastoupení zrušena. Nakonec i v Německu, pro nějž je tato takzvaná kodeterminace charakteristická, je povinné zastoupení zaměstnanců zakotveno až ve společnostech s 500 zaměstnanci. ***