(19.30 hodin)
(pokračuje Zemek)
Na základě jednání s těmi zástupci, mimo jiné to byla Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, České vysoké učení technické, Česká geologická služba a další, jsme zjistili, že vlastně oni ani nebyli přizváni k té přípravě. SÚJB vlastně byl tím hlavním, kdo ten zákon nebo tu novelu připravoval. A bohužel jestli opomněl, nebo nechtěl přizvat, tak tyto instituce, které jsou přímo dotčeny touto novelou, do toho jednání přizvány prostě nebyly. My jsme to zjistili až během projednávání. Já jsem domluvil určité slyšení na hospodářském výboru, které proběhlo. Vyústilo to v to, že jsem podal několik pozměňovacích návrhů, které jsou víceméně připraveny těmito institucemi a které potom podrobně odůvodním v podrobné rozpravě, kde se k nim přihlásím.
Jak jsem řekl, tak novela jako celek, samozřejmě nic nechci zpochybnit, nicméně určité drobné změny by tam byly záhodné právě k tomu, aby ulehčily práci institucím, jako jsou vysoké školy a geologové a podobně. Víte, já mám takový konkrétní případ v tom, jak se to dotýká těchto institucí. Podle té novely například když vědec sebere ze staré uranové haldy kámen, tak už se dopouští přestupku. Ale na druhou stranu Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost nevadí případy typu, kdy u Jablonce byla postavena čtvrť obytných baráků přímo na výchozu uranové žíly. Obyvatelé jsou tam dotčeni tvrdým zářením a nikomu to nevadilo. Takže na tomto příkladu vám ukazuji problematiku pohledu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Byť jejich úmysly jsou dobré, a já nepochybuji o tom, že ne. Také oni se musejí řídit mezinárodními smlouvami. Například Česká republika je vázána Úmluvou o nešíření jaderných zbraní. Ale v některých případech jsme bohužel papežštější než papež a já se to ve svých pozměňovacích návrzích pokusím trochu zmírňovat. Kdybych to chtěl trochu odlehčit, tak kdyby rakousko-uherská vláda postupovala tak striktně jako SÚJB, tak by patrně nikdy Marie Sklodowská-Curie se svým manželem neobjevila radium.
V tuto chvíli děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě vám objasním podstatu svých pozměňovacích návrhů. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Zahradníka a připraví se pan poslanec Klán.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, atomový zákon, tak jak jsem se s ním seznámil, má podle mého názoru tři takové základní problematické body. Jednak je to vůbec to, že odděluje od stávajícího zákona, který platí, veřejnoprávní aspekt celé té věci, ty vztahy soukromoprávní, tedy případné odškodnění za újmu při jaderné havárii a takové ty další věci nechává na zákonu starém. Tím jsem se zabývat nechtěl. Myslím si, že tak, jak to je, to bude v pořádku.
Další problematický bod zmínil kolega Zemek. Je to vlastně ale bod, je to místo, problém, který je řešen v obsáhlém sněmovním tisku 560, který má asi 800 stránek, podzákonnými normami. To jsou různé ty limity, které zákon vlastně hodlá zavádět a které pak ministerstva budou aplikovat prostřednictvím vyhlášek nebo nějakých jiných podzákonných norem. Tyto limity jsou někdy takové, že zkomplikují nakládání s radioaktivním materiálem natolik, že v podstatě některé instituce budou stále řešit mimořádnou radioaktivní událost při jakékoliv činnosti. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o tom, že tyhle věci řeší podzákonné normy, nechtěl jsem se tedy tímto zabývat a změny v podobném duchu jsem do toho dávat nechtěl.
Pak je zde třetí, už také zde zmíněná problematická oblast a tou je otázka ukládání radioaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva. Já jsem o tom pečlivě přemýšlel a také jsem se scházel a jednal se starosty obcí, v jejichž okolí jsou právě zmíněné lokality pro stanovení zóny pro případné budoucí ukládání odpadu. Zjistil jsem, že názory na to jsou proměnlivé, do jisté míry. Od apriorního odmítání vůbec možnosti ten průzkum udělat až po víceméně pozitivní přístup k provedení průzkumu. Některé obce jsou natolik zásadní ve svém odmítavém postoji, že dokonce vracejí příspěvek, který mají ze zákona od státu jako újmu dostávat.
Otázka vymezení hlubinného úložiště jaderného odpadu je podle mého názoru naprosto zásadní vzhledem k tomu, že se jedná, tak jak je definováno v § 106 zákona, o uložení a umístění do prostoru bez úmyslu ten stávající odpad vyjmout. Musíme si všimnout slova "bez úmyslu". My bychom chtěli naším rozhodnutím ovlivnit úmysl našich následovníků zabývat se tím materiálem, který my v dnešní době považujeme za jaderný odpad. Nevím, do jaké míry si můžeme činit právo tento úmysl ovlivňovat. Oni po těch generacích budou mít nějaký svůj způsob myšlení a nějaký přístup k uloženému materiálu a jejich úmysl my v žádném případě v budoucím čase ovlivňovat nebudeme. Nicméně tato otázka je otázka nikoliv let, nikoliv desetiletí nebo staletí, ale v řádu tisíců a desetitisíců let, tak jak jsou poločasové rozpady jednotlivých jaderných materiálů. Navíc stále platí, že to, co dnes považujeme za jaderný odpad, který chceme uložit bez úmyslu jej vyjmout, určitě může být subjekt pro přepracování, pro přeměnění na hodnotné jaderné palivo nebo na nějaký hodnotný radioaktivní materiál.
Nicméně vzhledem k tomu, že jsem tělem i duší zastáncem jaderné energetiky a jsem si vědom toho, že chceme-li tady u nás jako jednu z významných součástí našeho energetického mixu podporovat jadernou energetiku, musíme se zabývat právě myšlenkou takové úložiště tady u nás podporovat, prosazovat a zřizovat. Tak jsem tady do § 106 nezasahoval, nechal jsem jej tak, jak je, a zaměřil jsem se na to, jaký dopad by mohl mít právě proces stanovování území pro budoucí úložiště pro ty, kterých se pak bude osobně týkat, to je pro občany, obyvatele těch území, a pro jejich obecní samosprávy, které jsou odpovědné za rozvoj území. Toho se týká § 108 v našem zákoně. Já jsem své pozměňovací návrhy, které jsem za tím účelem formuloval, předložil ve výboru pro životní prostředí, který je přijal, schválil a byly před nedávnou chvílí předloženy jako návrhy přímo výborové.
Paragraf 108 obsahuje odst. 2, který říká, že s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem lze nakládat pouze tak, aby tak jak bylo v původním návrhu, budoucím generacím nebyla způsobena nepřiměřená společenská, technická a ekonomická zátěž. Budoucí generace, to jsou vždycky ty, které budou někdy v budoucnu. Takže já myslím, že je třeba myslet na současné generace, proto v mém prvním návrhu je doplněno slovo "současný".
Za druhé, Státní úřad pro jadernou bezpečnost argumentoval tím, že probíhá proces přípravy zákona, který by reguloval, stanovoval postupy a organizoval účast obcí v procesu hledání tohoto úložiště. Já jsem měl obavu, přiznám se, aby po schválení tohoto zákona tento úmysl, tato snaha nepolevila, a tak jsem navrhl, aby do § 108 byl navržen odst. 4, který právě mluví o tom, že postup při stanovení průzkumného území pro ukládání odpadu, postup při povolování provozování úložiště, postup, jak zajistit respektování zájmu obcí a jejich občanů, stanovil zvláštní zákon. Čili pokud to takto schválíme, bude povinnost předložit zákon, který pan kolega Kučera pak vlastně také definoval ve svém návrhu usnesení doprovodného k našemu výborovému usnesení, přímo bude ta povinnost zákon předložit tady stanovena.***