(11.40 hodin)
(pokračuje Bendl)
Navíc se z hlediska nároků na fyzické vydání jedná o bagatelní záležitost. Zbývá totiž vyrovnat za cca 550 nebo kolik milionů korun náhrad, což představuje maximálně 9 až 10 tisíc hektarů. Dle kvalifikovaného odhadu mohou dosud neuzavřené restituční případy znamenat ještě maximálně dalších 300 milionů korun, což je dalších cca 5 tisíc hektarů. Dle mého názoru nestojí takto pojatá restituční tečka za komplikace, negativní mediální odezvu, která bude velmi pravděpodobně následovat. Obávám se, že i ta ústavní stížnost se nakonec objeví.
Pokud chce Státní pozemkový úřad tímto ustanovením omezit především takzvané žaloby na nahrazení projevu vůle, kdy se restituenti domáhají vydání odpovídajících náhradních pozemků zejména proto, že kvalitní pozemky se nabízejí především ve veřejných nabídkách pro nájemce státní zemědělské půdy, dříve podle zákona č. 95/1999 Sb., kam je přístup restituentů omezen, navíc v těchto nabídkách jsou pozemky nabízeny podle jiných cen, než restituentům náleží, a tím je dále poškozují, pak zpochybňuje i ústavní právo jednotlivce obrátit se na soud, domnívá-li se, že je krácen na svých právech.
Na dokreslení tohoto faktu ještě několik čísel, která jsou obsažena v historickém exkurzu předkladatele materiálu. Na restituenty bylo převedeno za celou dobu přibližně 81 tis. hektarů zemědělských pozemků v průměrné hodnotě cca 61 tis. korun za hektar, zatímco nájemcům a aktivním zemědělcům bylo prodáno 581 tis. hektarů za průměrnou cenu přibližně 50 tis. korun za hektar. Ve většině případů za zvýhodněné třicetileté splátky, tedy s diskontem přibližně 60 %, tedy velmi výhodně pro nabyvatele. Okruh potenciálních nabyvatelů pak byl navíc zákonem omezen a z možnosti nabývat státní zemědělskou půdu byla vyloučena valná většina občanů tohoto státu s výjimkou těch, kteří byli aktivními zemědělci. Samotné ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., o tom, že z prodeje státního majetku byla vyloučena většina obyvatel České republiky, a možnost nabývat tento majetek úzkou a zákonem omezenou skupinou je na samé hraně ústavnosti.
To, co novela zákona neřeší, a to už jsem tady říkal, je ta zmíněná dvojkolejnost, kdy se ke státnímu majetku v případě, že je ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, bude přistupovat jinak než k majetku, který bude spravovat Státní pozemkový úřad. To si myslím, že také dlouhodobě nemůže vést k ničemu pozitivnímu. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona ve třetím čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Nyní pan poslanec Herbert Pavera a dalšího přihlášeného do rozpravy ve třetím čtení nemám. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Herbert Pavera: Hezké a příjemné skoro poledne. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, budu mnohem stručnější než můj pan kolega Bendl.
Jenom bych chtěl reagovat na pozměňovací návrhy, které vám budou předloženy, a chtěl bych požádat o podporu pozměňovacích návrhů C1, C2, které předkládá kolega Petr Kudela a které by ještě měly umožnit našim zahrádkářům, kteří ještě nestihli převést některé pozemky ze státu na sebe, aby o ně mohli ještě požádat, a tím získají stavby, které na těchto pozemcích jsou, bezplatně. Myslím si, že to je vstřícnost jak Ministerstva zemědělství, tak bych chtěl poděkovat Státnímu pozemkovému úřadu za spolupráci při přípravě tady těchto věcí.
A jen bych chtěl říct o té několikakolejnosti, co tady říkal pan kolega Bendl. Všichni víme, že každé ministerstvo má svůj majetek, který spravuje. Samozřejmě Úřad pro zastupování státu patří gesce Ministerstva financí, Státní zemědělský ústav zase patří pod gesci Ministerstva zemědělství. Tak to prostě u nás funguje. Musela by se změnit spousta jiných věcí tak, aby se to spojilo dohromady. Bylo by to určitě fajn, kdyby pozemky jako takové byly pod jedním úřadem, ale vzhledem k tomu, že to je u různých ministerstev, nepředpokládám, že by to bylo jednoduché řešení.
Děkuji vám za pozornost a děkuji za případnou podporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Herbertu Paverovi. A ještě v rozpravě se hlásí pan ministr zemědělství Marian Jurečka. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka Děkuji. Já bych chtěl zareagovat na dvě podstatné připomínky, které zde zazněly od pana poslance Bendla a od pana poslance... Pavery, děkuji.
Pokud jde o tu dvojkolejnost, myslím, že je potřeba rozlišit strukturu majetku, kterou spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státní pozemkový úřad. Státní pozemkový úřad opravdu je tady za účelem spravovat především zemědělský půdní fond v majetku státu. A tady jsou určitá specifika, která i s ohledem na takovýto klíčový zájem, s ohledem na to, jak je půda nenahraditelným zdrojem, si nemyslím, že bychom tady vytvářeli něco, co může být ta dvojkolejnost, nebo řekněme ne úplně stejný přístup ke spravování státního majetku, něčím negativním, a naopak bych viděl, že tady jednoznačně deklaruje stát zájem daleko lépe hospodařit s půdou a chránit tu krizovou vládní rezervu pro strategické účely státu jako něco, co je důležité, vhodné a možná už to tady mělo být někdy daleko dříve.
Pokud jde o ty další připomínky, ještě zdali by neměl mít Státní pozemkový úřad nějakou transformaci a nějakou dozorčí radu. Já nevím, jak to přesně pan poslanec Bendl myslel, jakou formou bychom to měli případně měnit. Ale je tady mnoho jiných úřadů, které také mají poměrně výraznou gesci, i majetkovou gesci, a nemají dozorčí radu. Takže potom otázka, jestli to má být jeden bezprecedentní krok, anebo chceme udělat nějaké systémové změny. Můžeme se o tom případně i bavit. Samozřejmě náměty z opozice k tomuto jsou vítány.
Pokud jde o ten deficit podávání zprávy Poslanecké sněmovně, tak zelená zpráva, která hovoří za resort zemědělství vždycky za každý rok, je předkládána Poslanecké sněmovně a tam je část, která je věnovaná činnosti, právě spravování zemědělského půdního fondu, i Státního pozemkového úřadu, pozemkových úprav a činností, které Státní pozemkový úřad zajišťuje. Nicméně musím říct, že dost často se toto projednávání zpráv v Poslanecké sněmovně odehrává s velkých časovým odstupem, a musím tedy říci ze svých zkušeností, bohužel ani Poslanecká sněmovna - neříkám, že všichni poslanci, ale neprojevují výrazný zájem o to, aby se do diskusí a pročítání a prostudování těchto materiálů zapojovali. Ale znovu říkám věcně, tato agenda je pokryta v naší zelené zprávě.
Pokud jde o tu klíčovou, abych řekl asi nejvíce problematicky vnímanou restituční tečku, zaznělo tady několik věcí. První takovou klíčovou věcí byla případná nerovnost mezi restituenty. Já na to musím reagovat tím, že od začátku procesu vypořádávání těchto restitučních požadavků zde byla jak možnost finančního vypořádání, tak i možnost plnění vydání pozemků, ať už těch skutečných, nebo těch náhradních. A je potřeba si uvědomit, že máme zhruba 25 % těchto restitučních nároků vypořádáno finančně. Jsou dokonce případy, kdy to bylo kombinováno, kdy restituentovi byly vydány pozemky a ty, které nebylo možno vydat, byly vypořádány finančně.
Takže já odmítám, a my jsme to dlouze diskutovali s právníky, ten princip, že bychom se tady dostávali do rozporu s Ústavou, i s ohledem na to, co jsem teď zmínil. Samozřejmě prodiskutovávali jsme i možnost určité valorizace, ale to bychom si potom museli říct, kde je ten správný termín, odkdy tu valorizaci udělat, protože restituční nároky byly finančně uspokojovány nejenom v roce 2005, ale i v loňském roce. Takže tady opět právní stanoviska se vyjádřila a přiklonila na tu stranu - držet finanční ohodnocení těch pozemků tak, jak to bylo nastaveno v minulosti. ***