(11.30 hodin)
(pokračuje Semelová)
Poslední poznámka. U předškolního vzdělávání, jak už jsem říkala, my podporujeme jinak to předškolní vzdělávání jako povinné v posledním ročníku. Myslím si, že by bylo potřeba právě u těch skupin, o kterých jsem mluvila, už mnohem dříve, to znamená od těch tří let. Mateřská škola plní funkci vzdělávací, výchovnou i sociální a stále častěji supluje rodinu, nebo některé rodiny, pokud jde o vytváření základních návyků, rozvoj komunikativní, řečové schopnosti, jazykové schopnosti atd.
K jednotným přijímacím zkouškám na střední školu. My souhlasíme s tím, aby byly jednotné přijímací zkoušky, centrálně zadávané. Považuji ovšem za chybu to, že ministerstvo školství nepřistoupilo k tomu, aby byla centrálně stanovena hranice úspěšnosti při přijímání. To znamená, ta nepodkročitelná hranice, kdo může, kdo už nemůže být přijat. Já jsem proto dala ten svůj pozměňovací návrh, aby tato hranice centrálně stanovena byla, protože si myslím, že i v souvislosti s tím, jakým způsobem jsou financovány střední školy, to znamená na žáka, tak pochopitelně když si tuto hranici stanoví každý ředitel střední školy sám, bude mít zájem o to, aby jeho škola byla co nejvíc naplněná, aby měl pro tu školu co nejvíc peněz.
Jsem ráda, že v tuto chvíli se diskutuje o novém způsobu financování regionálního školství, a věřím tomu, že právě ty změny, které se tam připravují, by měly vést k úpravě a ke zlepšení. Protože to pochopitelně souvisí i s kvalitou vzdělávání. Pokud jsou na některé střední školy na maturitní obory přijímáni žáci, kteří mají trojky, čtyřky na vysvědčení z devítky, tak určitě to té kvalitě neprospěje. Musíme uvědomit, že ne každé dítě, ne každý student, ne každý člověk může mít maturitu. Někteří jsou šikovní na různé manuální obory, na učňovské obory. A tady bych velice, velice apelovala na to, aby Ministerstvo školství pomohlo při vytváření už těch základních návyků nebo takových přístupů k manuální práci, co se týká už základních škol, kde by mělo ministerstvo pomoci při obnovování školních dílen, při tom, aby byli připraveni i učitelé těchto oborů na pedagogických fakultách a aby to bylo zafinancováno. Protože tady se vytváří vztah k učňovským oborům, tady se vytváří vztah k technickým oborům na středních školách.
Další, k čemu bych se chtěla vyjádřit, jsou návrhy, které jsme nepodávali my, ale týkají se funkce ředitele škol. Mám na mysli dva návrhy. Jeden se týká šestiletého funkčního období, které by bylo přerušeno na dobu vykonávání veřejné funkce. Já mám s tímto návrhem problém, protože si myslím, že v momentě, kdy ředitel školy je zvolen buď jako uvolněný zastupitel, radní nebo poslanec, senátor a je tady třeba dvě tři volební období, tak si vezměte, kolik je to let, a ta škola už je úplně někde jinde. Ta škola má určitý směr, pedagogové jsou za tu dobu vzděláváni, proškolováni atd., atd. a ředitel, který by se měl vrátit na toto místo třeba po dvanácti nebo šestnácti letech, tak to si nedovedu dost dobře představit. Navíc je to zabetonovaná funkce, kdy v současné době po šesti letech jsou konkurzy a tady po celou tu dobu by konkurzy vůbec nemohly být.
Druhý pozměňovací návrh, s kterým nesouhlasíme zásadně, je odvolání ředitele bez udání důvodu. Tady už o tom bylo řečeno v úvodním slově paní ministryně. Já si myslím, že tady je vysoká možnost, vysoká pravděpodobnost zneužití takového postoje, takového postupu, a to v žádném případě nepodpoříme.
Poslední, k čemu bych chtěla hovořit, je otázka tzv. společného vzdělávání nebo inkluze. Já bych tady chtěla požádat o podporu svého pozměňovacího návrhu, který odkládá účinnost § 16 o dva roky, to znamená, že by nevstoupil v platnost 1. září 2016, ale až 1. září 2018. Chtěla bych říci, že v zásadě souhlasím s tím, co tady řekl pan poslanec Fiala, který vyargumentoval myslím velice logicky, proč je důležité, aby se účinnost odložila. Vnímám protesty krajů - Zlínského, Jihočeského, Ústeckého a dalších, nechci je všechny jmenovat. Protesty učitelů běžných škol i škol speciálních, resp. základních škol tzv. praktických, ale také poradenských zařízení. Jsou tady obavy nejen z finančního zajištění, ale z toho, že poklesne kvalita vzdělávání, z toho, že skutečně dojde k rušení základních škol praktických. I když neustále slyšíme, že k tomu nedojde, nebudou rušeny. Ale ony se zruší víceméně samy. Protože ta poradenská zařízení už v tuto dobu podstupují takový nátlak, aby nezařazovala děti do speciálních škol, že pochopitelně tato místa ubývají.
Druhá věc je, co se týká kvality vzdělávání, co se týká pomoci prostřednictvím asistenta pedagoga. Asistent pedagoga nemá odpovídající vzdělání, které potřebuje pro odbornou pomoc pro tyto děti, nemůže nahradit učitele, natož speciálního pedagoga, nemá ani odpovídající plat. A navíc v mnoha krajích ti asistenti nejsou. Nejsou. Školy žádají opakovaně a nemají šanci získat asistenty.
Inkluze vyžaduje opravdu připravené učitele. Učitelé základních škol běžného typu jsou velice kvalitní, ale jsou prostě připraveni na něco jiného. Žádný kurz, krátkodobý kurz, žádné školení nemůže nahradit pětileté studium na vysoké škole pedagogické, které absolvuje speciální pedagog, který se seznamuje se všemi možnými druhy postižení, se stupni postižení, s kombinovanými vadami, s tím, jak má působit, jaké metody, jaké formy práce má uplatňovat.
Pokud jde o speciální školy, tak zde jsou i zvlášť vybavené prostory, zvlášť vybavené třídy. Jsou zde speciální pomůcky. Jsou zde zavedeny školní dílny a různé pracovny pro praktické činnosti, protože právě u dětí s lehkým mentálním postižením je důležité, aby byla posílena, a také je posílena, praktická činnost na úkor té teoretické, což jim pomáhá, a mnohdy díky speciálnímu školství se dostávají tyto děti - nejen že projdou všemi ročníky základní školy, ale dostávají se i na učňovské obory a procházejí jimi a mají lepší uplatnění.
Zároveň si myslím, že inkluze za každou cenu poškodí děti v tom, a už to tady bylo také řečeno, že nezažijí pocit úspěchu. Ony - i kdyby se přetrhly samy děti, kdyby se přetrhli sami ti učitelé, tak prostě na to nemají, tak to nedokážou a postupně se budou stávat outsidery, kteří nemají žádný pocit úspěchu, kteří jsou na okraji té třídy, namísto toho, aby ve speciální třídě se dostaly třeba na první, druhé místo, nebo průměru, to je jedno, ale určitý úspěch tam zažívaly. Takže ve skutečnosti tyto inkludované děti by byly vlastně v té běžné třídě základní školy diskriminovány. ***