(11.20 hodin)
(pokračuje Nováková)
My si teď vybíráme, jestli pro budoucnost náš vzdělávací systém určitým způsobem ochráníme před bezbřehým multikulturalismem a řekneme: na našich školách se předávají hodnoty a tradice evropské kultury, která má prastaré kořeny.
Pokud byste schválili, podpořili tenhle pozměňovací návrh I20, tak by na našem území mohly do budoucna působit pouze takové školy, které se svým školním vzdělávacím programem přihlásí k tomu, že povedou žáky k tomu, že jejich kulturní identita je evropská.
Dámy a pánové, my žijeme sice v tzv. postkomunistické zemi, ale my jsme tím zpožděním získali některé vlastně výhody. A já věřím, že jestli se postavíme dobře k těm historickým výzvám, které teď jsou, tak můžeme být jednou dokonce příkladem i pro ostatní Evropu. Ostatní Evropa se prostě bojí tohleto říct, na jakých kořenech její kultura stojí. A vím to z řady mezinárodních konferencí, na kterých jsem mluvila, a tam mi říkali: no my bychom si to nemohli dovolit říct. Já si to tedy dovoluji říct. Prožíváme klíčové okamžiky. Musíme zajistit bezpečnost, musíme zajistit zdraví a do budoucna musíme zajistit náš vzdělávací systém. Proto vás velmi prosím, abyste podpořili víceméně kolektivní pozměňovací návrh, který je tam pod písmenem I číslo 20. O ostatním si rozhodujte samozřejmě, tam říkám, to jsou rozdílné politické názory. V tomto pozměňovacím návrhu pod písmenem I číslo 20 je také ještě, že naše školy mají vést žáky, aby plnili své občanské povinnosti, to je další zdánlivě drobná změna.
Moc děkuji, že to zvážíte, a prosím vás, abychom - to není tak, že podpoříte mě. Prosím, podpoříte to, že náš vzdělávací systém se bude k něčemu konkrétnímu do budoucna hlásit. Děkuji za slovo.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu paní poslankyni Semelovou, připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme ve třetím čtení, už toho bylo hodně řečeno kolem školského zákona. Nakonec ten bývá vždy hojně diskutován. My za klub KSČM se samotným zákonem problém nemáme, i když považujeme některé ty změny, které jdou správným směrem, ale za nedotažené, že zůstávají na poloviční cestě. Pochopitelně konečné hlasování našeho klubu bude záviset i na některých pozměňovacích návrzích, které směřují buď přímo k novelizovaným paragrafům, či k zákonu školskému jako takovému. Dovolte tedy pár slov k některým těmto návrhům.
Pokud jde o individuální vzdělávání, tak jsou tady dva návrhy. Je tady návrh na rozšíření na druhý stupeň, já jsem podala pozměňovací návrh, aby bylo zrušeno individuální vzdělávání na prvním stupni i v tom posledním ročníku předškolního vzdělávání. A proč jsem dala tento návrh, to už jsem vysvětlovala, takže jenom stručně. Podle mě pochopitelně nejdůležitější funkcí, kterou škola má, je funkce vzdělávací, ale také výchovná, sociální. A právě ta sociální gramotnost je velice důležitá. My zde neustále hovoříme nebo slyšíme o společném vzdělávání a já si myslím, že v tomto případě právě by to společné vzdělávání mělo fungovat, to znamená ne aby se děti vzdělávaly doma, ale aby se spolu učily žít, spolu učily diskutovat, aby se naučily prohrávat, slyšet jiné názory a aby nebyly ani ochuzeny o společné zážitky třeba ze školy v přírodě atd. Myslím si, že vnímat člověka i se všemi odlišnostmi, to patří prostě k životu.
Pokud jde o další důvod, proč navrhuji zrušení individuálního vzdělávání, tak je to prestiž učitelů, odbornost a kvalita vzdělávání. My jsme přijímali zákon o pedagogických pracovnících, kde jsme žádali, aby měli pedagogové prvního a druhého stupně co nejvyšší kvalifikaci, odbornost, aby byli dobře připraveni, a to po všech stránkách. To znamená i po stránce metodické, psychologické, didaktické atd. Zároveň často mluvíme o prestiži učitelů. A ono to souvisí i s tím, o čem já tady teď hovořím, to znamená pokud budeme dávat veřejnosti najevo, že učit může vlastně každý, to znamená na prvním stupni kdokoli, kdo má střední vzdělání s maturitou, na druhém stupni další, tak to si myslím, že určitě ke zvýšení prestiže učitelů nepovede a že bychom se spíš měli zamyslet nad tím, jak učitelům pomoci včetně spolupráce s médii, ale také např. - a to je velice důležité - zvýšením platů. Zamyslet bychom se také měli nad tím v té souvislosti, proč řada učitelů nebo absolventů pedagogických fakult do škol nenastupuje, proč někteří, nebo značná část mladých učitelů ze škol odchází. I to si myslím, že souvisí s těmi otázkami, o kterých jsem tady mluvila, to znamená s prestiží, platem učitelů, ale také tím, jak je srážíme, i tím, že jak už jsem říkala, učit může každý doma.
Pokud jde o druhou oblast, ke které bych se chtěla vyjádřit, tak to je předškolní vzdělávání. My ten směr, to znamená povinné vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy před vstupem na základní školu, podporujeme. Myslíme si, že tady nedochází k ohrožování práv rodičů. Tady jsou stanoveny čtyři hodiny denně, což si myslím, že neohrozí to, že by se rodiče nemohli dítěti věnovat včetně jeho různých zájmových činností, ale považujeme ten krok právě i vzhledem k tomu individuálnímu vzdělávání za polovičatý. Protože co se vlastně změní? Změní se to, že přijde rodič s dítětem k zápisu, to ano, ale stačí, když jenom oznámí u zápisu, že dítě bude vzděláváno doma, a tím to končí. Pak přijde k ověřování znalostí, a když se zjistí, že dítě nesplňuje to, co by splňovat mělo, úroveň, na jaké by mělo být, tak se opět nic nestane, jenom se doporučí rodiči, ať s dítětem víc pracuje. Takže tady si myslíme, že jde o formalismus a ne skutečné povinné vzdělávání, o které by nám mělo jít. A beru to i vzhledem právě k těm skupinám, o které si myslím, že by mělo jít, ze sociálně vyloučených lokalit, skupiny dětí ze sociálně znevýhodněných rodin, kde se jim nevěnuje taková péče a kde právě velké procento těchto dětí mateřskou škol u nenavštěvuje a je vlastně už od počátku svého potom povinného vzdělání do určité míry diskriminováno, nemá prostě stejnou startovací čáru v té další dráze svého vzdělávání.
O tom, jak to vypadá v Evropě, paní ministryně mluvila, to nebudu opakovat, ale chci zmínit ještě jednu věc. Je předložen pozměňovací návrh, aby do mateřské školy byly přijímány děti dvouleté. Ono je to do určité míry umožněno už teď, ale tímto pozměňovacím návrhem, který tady je předložen, se to vlastně umožňuje ještě víc. Podle mého názoru dvouleté děti potřebují úplně jinou péči, než je vzdělávání v mateřské škole. Potřebují péči, kterou zajišťují ještě na některých místech jeselská zařízení. Pokud jsou v mateřské škole dvouleté děti a jsou ještě ve smíšených třídách, to znamená i s předškoláky šestiletými, někdy sedmiletými, tak kvalita výchovně vzdělávacího procesu při předškolním vzdělávání určitě nebude taková, jaká by měla být a jaká by měla být příprava na školu. Zároveň to pochopitelně silně zatěžuje učitelky mateřských škol, když tam mají dvouleté prcky a sedmileté děti, které patří už do základní školy. ***