(11.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ty cesty ale mohou být různé. I u dětí s lehčím mentálním postižením, a poslechněme si názory odborníků, může být v některých případech lepší cesta základní škola praktická v kolektivu podobně postižených dětí. Pro některé děti s lehkým mentálním postižením může být naopak lepší cesta v rámci té integrace. Ale zkušenosti, dlouhodobé zkušenosti úspěšných českých speciálních pedagogů, a my můžeme být hrdi na to, jakou tu máme kvalitu speciální pedagogiky a jakých dosahujeme výsledků, vám řeknou, že jsou dvě skupiny dětí, které se nejhůře integrují v rámci běžných tříd, a to jsou lidé, kteří mají sluchové postižení, a to jsou děti, které mají mentální postižení, právě proto, že v obou těch případech je ztížena komunikace. Ten, kdo má sluchové postižení, neslyší ty svoje kamarády a další, které slyšet má, a ten, který má mentální postižení, jim často nerozumí. Z tohoto důvodu tento typ - nebo u těchto postižení je integrace nejtěžší.
Když říkám, že základní školy praktické zaniknou, tak to říkám proto, že pokud jsme se rozhodli zrušit přílohu a pracujeme jenom na základě výjimek nebo speciálních ustanovení v rámcovém vzdělávacím programu, tak to k tomuto výsledku dříve či později dojde. Nakonec v původních vyjádřeních paní ministryně ministerstva tento cíl byl deklarován, teď je trochu oslaben, což mě těší, a doufám, že to oslabení bude trvalé. Nicméně předvídám na základě všeho, co o tom vím, že to k omezení a posléze zrušení základních škol praktických povede.
Proto vážně zvažuji i to, že bychom podpořili myšlenku, aby se inkluze odložila, aby se - ne inkluze, to prosím vás v žádném případě, inkluze běží, probíhá, bude probíhat a je to dobře. Ale aby se odložily některé důsledky, které vyplývají ze změny § 16. Přispělo by to mnohem více k tomu, aby školy měly čas se na ty změny připravit. Ale hlavně aby Ministerstvo školství mohlo udělat to, co tady deklarovala paní ministryně, a to je vytvořit podmínky, finanční podmínky pro to, aby inkluze skutečně mohla úspěšně probíhat. Ty finanční podmínky zatím vytvořeny nejsou. A finanční podmínky, si myslím, že ani nemohou být vytvořeny do září a nemohou být vytvořeny v krátkém čase. Kdyby na to byl delší čas, tak by se skutečně finanční podmínky daly dobře nachystat. Kdybych si vzpomněl na tu dobu, kdy jsem působil ve funkci ministra školství, tak náš úmysl tehdy byl nejprve provést reformu financování regionálního školství, nutnou reformu financování regionálního školství, která by obsahovala i pravidla pro financování žáků s nějakou formou hendikepu, a pak teprve případně přistupovat k úpravě toho systému. Udělat to opačně je z mnoha důvodů velmi riskantní. Takže z tohoto hlediska - nebo i z tohoto hlediska si myslím, že odklad nebo posunutí účinnosti § 16, tak jak byl Poslaneckou sněmovnou přijat, by bylo rozumné opatření v zájmu dětí.
Takže já bych to shrnul. Změny, které obsahuje tento návrh na úpravu školského zákona, jsou změny, které nemají podporu Občanské demokratické strany částečně z těch důvodů, že jsou to změny podle nás ideové, které jdou špatným směrem, částečně proto, že jsou to změny, které vracejí stav, který tu třeba v jedné chvíli byl a ukázal se jako naprosto špatný. A také z toho důvodu, že řada těch věcí není podle nás dobře připravena, aby mohla v daném termínu opravdu fungovat tak, aby zlepšila kvalitu naší vzdělávací soustavy. Já vás, dámy a pánové, všechny žádám, prosím, abyste tyto moje argumenty zvažovali, když budete hlasovat o návrhu Ministerstva školství, když budete hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Protože ve školství není nic horšího, než když se dělají překotné změny. Když se dělají změny, které jsou vedeny dobrými úmysly, ale bez znalosti konkrétní situace, bez znalosti toho, co to s těmi školami, dětmi, rodiči, učiteli udělá. Změny, které nakonec té vzdělávací soustavě vůbec nepomohou. Já jsem přesvědčen, že naprostá většina změn, které obsahuje tato novela školského zákona, jsou změny právě tohoto typu. Změny, které našemu vzdělávacímu systému nepomohou, a změny, které nezlepší kvalitu školské soustavy, a změny, které neřeší žádný z podstatných problémů, které naše školství má. A že jich má hodně, tomu opravdu věřte.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Novákovou. Připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem se nepřihlásila do debaty proto, že bych chtěla známkovat novelu školského zákona, a nechci ani známkovat jednotlivé pozměňovací návrhy. Prostě proto, že právě na těch pozměňovacích návrzích se projevují postoje, které logicky jednotlivé politické subjekty mají. Takže někteří chtějí dávat větší právo rodičům, někteří chtějí více centralizovat to, že my jsme proti povinnému předškolnímu vzdělávání. Je logické, že jiné politické strany jsou pro.
Já bych si teď dovolila jen poprosit vás, abyste znovu zvážili možnost podpořit pozměňovací návrh, který jsem sice zformulovala já, je tam ovšem pod jménem pana poslance Laudáta. A já bych si dokonce troufala říct, že to není můj pozměňovací návrh, je to návrh mnoha z nás ze Sněmovny, kteří bereme velmi vážně historické výzvy, které v současné době jsou.
Asi málokdo z vás pochybuje, že teď prožíváme určité klíčové okamžiky pro naši zemi a většinou se soustředíme na to, abychom zabezpečili - soustředíme se na naši bezpečnost, víme, že musíme uchovat zdraví a náš systém zdravotnictví. Ale dámy a pánové, z dlouhodobého hlediska je stejně tak a možná prioritou, je stejně tak - možná je to i priorita. Stejně tak je důležité určitým způsobem ochránit a správně identifikovat celý vzdělávací systém. Proto jsem si dovolila sáhnout do obecných vzdělávacích cílů, kde my teď, dámy a pánové, máme, že naše školy informují o různých světových kulturách. To je cíl. Já se domnívám, že informovat o různých světových kulturách máme. Ale že máme mít jeden hodnotový systém a to je systém evropské kultury, který budeme předávat dalším generacím. Věřím, že to je neútočný způsob, jak ochránit náš vzdělávací systém před multikulturalismem, který přinesl určitou ztrátu kulturní identity Evropě. To my prostě - my to můžeme udělat lépe. My víme, že multikulturalismus jako krásná idea se nepodařil, že se vlastně stalo to, že dnes Evropa žádnou tvář, žádnou identifikovatelnou kulturu nemá. Ale my víme, jaké jsou kořeny té evropské kultury, a to bez ohledu na to, jestli jsme nějak nábožensky zaměřeni, jak jsme filozoficky - a tak dále. My víme, že základem je humanismus. A humanismus zkrátka stojí na nějakých historických kořenech a to je antika a křesťanství. Ale podstatné je, dámy a pánové, že to je nějaká kulturní identita. Výchova a vzdělávání ve škole prostě nejde dělat tak, že je hodnotově neutrální: Vyber si. A my si teď ale vybíráme. ***