(11.00 hodin)
(pokračuje Valachová)
Nepodpoříme naopak návrh, podle kterého by bylo možno ředitele školy odvolat i bez udání důvodu. Považuji tento návrh za nebezpečný. Rozhodně by nevedl ke zvýšení kvality řízení škol a vzdělávacího procesu, naopak by mohl vést k destabilizaci.
Poslední věc, ke které se vyjádřím, je návrh na odložení účinnosti novely školského zákona, takzvaného § 16, nebo chcete-li společného vzdělávání. Také tento návrh doprovodím negativním stanoviskem, a to z toho důvodu, že novela vytváří podmínky pro vzdělávání některých žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách, ale současně i nadále umožňuje existenci důležitého článku vzdělávacího systému, a to speciálního školství. Systém speciálních škol se nijak nemění a speciální školy se neruší. Beze změny budou vzdělávány děti se středním, těžkým a těžkým mentálním postižením. U dětí s lehkým mentálním postižením dochází k jediné změně - rozšiřují se možnosti jejich vzdělávání. Děti na druhém stupni vzdělávané podle přílohy pro lehké mentální postižení své vzdělávání dokončí podle této přílohy. Bude pro ně tedy platit až do roku 2020/2021. Hlavní slovo má stále rodič. Ani na tomto se nic nemění. Společné vzdělávání proto není novinkou, která by začínala 1. září 2016.
Základní principy inkluzivního vzdělávání obsahují jak dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy, tak strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Z hlediska práva se jedná o rovný přístup ke vzdělání dětí a to samozřejmě není pro nás jako Českou republiku novinka. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami dnes tvoří necelých 11 % ze všech žáků na základních školách, kterých je asi 880 tisíc. Většina těchto dětí je již dnes vzdělávána v běžných třídách běžných základních škol. U žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním je to 97 %, u žáků se zrakovým postižením 73 %, se sluchovým postižením 56 %, s vývojovými poruchami učení 92 % vzdělávaných v běžných školách. Více než 25 % dětí s lehkým mentálním postižením se již dnes vzdělává buď v běžných, nebo ve speciálních třídách na běžných základních školách.
Není také pravda, že systém není připraven nebo že není dostatek finančních prostředků. V letošním roce je rozpočet připraven. V příštím roce bude zcela přirozeně jako u ostatních věcí, které jsou nárokové, vyjednáván.
Odložení účinnosti novely tak nemohu podpořit, protože se nejedná tady o žádný nucený proces ani revoluci, a naopak se jedná o to, že reagujeme na systém, který dnes je založený velmi na pokrytectví, systém, který je nedostatečně financovaný a který školám neumožňuje realizovat vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v dostatečné kvalitě. Podpůrná opatření jsou nyní nedostatečná, často je školy dofinancovávají z platů pedagogů nebo se na jejich financování podílejí sami rodiče. Věřím, že uznáte, že taková situace je nadále nepřijatelná. Zajištění podpůrných opatření a stabilizace speciálních i běžných škol je hlavním cílem novely zákona schválené v únoru 2015, a proto věřím, že se nakonec v rámci rozpravy se mnou ztotožníte, že odklad této části původní novely školského zákona schválené parlamentem v minulém roce by nám nepomohl, naopak by ten stav, který oprávněně učitelé kritizují, zakonzervoval.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní ministryni. Otevírám rozpravu, do které mám zatím sedm přihlášených. První v pořadí je paní poslankyně Nováková, připraví se paní poslankyně Semelová.
Omlouvám se, dámy, s přednostním právem pan poslanec Fiala.
Poslanec Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jenom krátce reagovat na vystoupení paní ministryně a říct svoje stanovisko k této novele školského zákona. Mimo jiné i proto, že se v poslední době tak trochu rozmohl ze strany Ministerstva školství - vy jste to, paní ministryně, neudělala, ale od některých jejích spolupracovníků takový zvyk, že cokoliv se předkládá, tak za to v nějaké formě mohu já, ať už to je, nebo nakonec není schváleno.
Tak tady bych chtěl jasně říct, že tato změna školského zákona nemá moji podporu. Věci, jako je povinná školka, povinné předškolní vzdělávání i v té podobě, ve které to tady teď paní ministryně představila, nebo sjednocené přijímačky na střední školy, to jsou všechno věci, které považuji za chybné. Opakovaně jsem se k tomu vyjadřoval a myslím, že to naší vzdělávací soustavě v žádném případě nepomůže.
Pokud jde o maturitu z matematiky, povinnou, to je podle mne věc naprosto legitimní a je možné se tímto způsobem rozhodnout. Termín, který v tomto případě ministerstvo stanovilo, je, pokud všechno půjde dobře, tak bych řekl krajní, protože je to první okamžik, ve kterém by to vůbec mohlo začít fungovat. Doufám, že rámcové vzdělávací programy jsou upraveny tak, aby skutečně nejenom dostatečná dotace, ale i odpovídající výuka matematiky byla taková, aby to žáci mohli zvládnout, abychom neprohlubovali frustraci žáků, rodičů, učitelů a společnosti z toho, že už v této chvíli tu nepovinnou maturitu z matematiky nezvládá obrovské množství žáků. Je to ambiciózní plán, stihnout to čtyři roky poté, co vstoupí v platnost nebo co se začnou realizovat jednotné přijímačky. Byl bych pro konzervativnější nebo opatrnější postup. Ale když tuto ambici Ministerstvo školství má, tak věřím, že udělá všechno pro to, abychom tady nedošli k další kritické situaci.
Za naprosto špatné ale naopak pokládám jiné rozhodnutí týkající se maturity a to je centrální opravování češtiny, slohových prací. Já jsem to zrušil, když jsem byl ministrem školství, na základě zkušeností, na základě reakcí odborné veřejnosti, prostě proto, že to nefungovalo, bylo to špatné a vystavovalo to žáky situaci, na kterou nemohli být připraveni. Nic z toho z hlediska kvality nepřineslo. A to říkám jako člověk, který je kvalifikován jako učitel češtiny. Prostě tento typ výstupu nemá být hodnocen centrálně, má být hodnocen tím učitelem v rámci jedné školy, který žáky v oblasti slohu po dobu jejich studia vzdělával. Myslím si, že tady důvod pro centrální kontrolu není. Je to tlak některých lidí zevnitř ministerstva nebo z organizací kolem ministerstva, kteří si myslí, že čím víc věcí budou mít pod kontrolou, tím to bude lepší. Není to lepší a z hlediska kvality vzdělávacího systému je to naopak horší.
Nechci mluvit příliš o inkluzi - moje poslední poznámka. Tady vedeme jakousi veřejnou debatu a povedeme ji i nadále. Jsem přesvědčen o tom, že jsme v oblasti integrace žáků s různým typem postižení v České republice udělali hodně, že jsme nemuseli přikročit k dalším krokům. Že ta debata je trochu zmatená, protože sice se nezasahuje do oblasti speciálních škol, a tady má paní ministryně samozřejmě pravdu, ale už tady nezaznívá dostatečně jasně, že se zasahuje do oblasti výuky nebo vzdělávání, které dnes poskytují základní školy praktické. A že tak jak je to teď nastaveno, i ty kroky, které dělá Ministerstvo školství, i když teď říká že ne, nezvratně povedou k tomu, že základní školy praktické dříve či později z našeho vzdělávacího systému zmizí.
Nechci teď vést s paní ministryní právní debatu, že vlastně žádné základní školy praktické neexistují, protože samozřejmě existují v praxi, fungují dobře a řada lidí, která se tím zabývá, speciálních pedagogů, vám řekne, že to je dobrá cesta. Myslím si, že myšlenka, že je do budoucna zrušíme - já znovu říkám a garantuji vám to a vzpomenete si na moje slova, i když vám teď někdo z ministerstva říkat, že se to nestane, tak všechny kroky, které dělá ministerstvo, vedou k tomu, že se to stane. A stane se to do několika let, že tento typ vzdělávacího zařízení v České republice nebudeme mít. To si myslím, že není dobré. A není to dobré především pro ty děti.
A vůbec není pravda, že ti, kteří jsou pro inkluzi v té podobě, ve které ji prezentuje Ministerstvo školství, myslí na postižené děti, a ti, kteří jsou proti této formě inkluze, nemyslí na postižené děti. To je naprosto falešný argument. Moje argumentace proti této formě inkluze je vedena právě snahou vytvořit co nejlepší podmínky pro integraci, integraci dětí, které mají ať už tělesné, nebo duševní postižení, nebo mentální postižení. A integrace - a to je důležité - neznamená, že ty děti se za každou cenu integrují ve škole, ale integrace znamená, že jsou schopny potom mít co nejkvalitnější život. K tomu je musí i prostřednictvím vzdělání bohatá společnost, jako je naše, skutečně připravit. ***