(18.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Opět se omlouvám paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale poprosím zvlášť levou část sálu o ztišení. Prosím pokračujte.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Neříkám, že jsme to v některých momentech nedělali my, když jsme byli ve vládě také, ale ty dopady, dopady na samosprávy, jsou obrovské a my už se musíme přestat tomuhletomu, musíme se přestat - promiňte, jak jste si tady začali povídat, tak jste mě vytrhli z kontextu - tak jsem chtěla jenom zdůraznit to, že už musí přestat to delegování pravomocí bez delegování finančních prostředků.
Já nevím, jestli se paní ministryně někdy účastnila rozpočtového projednávání v oblasti školství na krajích, kdy se bohužel děje to, že stále má - mluvím o hlavním městě Praze, jsme městská část, která je součástí hlavního města Prahy - tak těch finančních prostředků je čím dál tím méně. Teď jsem zrovna podepisovala usnesení, kde víceméně my jsme jenom - jsou to mandatorní výdaje, kdy nemáte... (Odmlka pro velký hluk. Poslanci diskutují ve skupinkách, chodí po sále...)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně a kolegové, projednáváme velmi důležitou normu a tou je školský zákon. Já vás požádám, abyste se ztišili, a v případě, že máte něco důležitého, skutečně respektujte to a jděte do předsálí, protože jinak začnu jmenovat ty, kteří ruší projednávání tohoto bodu, jmenovitě. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Jana Černochová: Kde jsem to skončila...? Skončila jsem u financování, děkuji. Jak jsem říkala, zajímalo by mě, jestli se paní ministryně někdy účastnila projednávání rozpočtů, které se týkají příslušných městských částí. Možná ji to může zajímat v Jihomoravském kraji. Mě to samozřejmě jako starostku Prahy 2 a poslankyni za pražský region zajímá v našem hlavním městě. Tady dochází k obrovskému deficitu finančních prostředků.
A my jsme v situaci, kdy já nemohu - protože to podepisuje vlastně samospráva v roli zřizovatele, schvaluje to příslušná rada městské části - tak nemohu ředitelům dát ani to, co jim náleží. Nemohu jim dát plnou hodnotu takzvaného příplatku za vedení, protože kdybych toto udělala, tak víte, co se stane? Nikdo už ty peníze o tu částku - přestože to je příplatek za vedení, který - přece ten člověk je ředitel, vede tu školu, vede ten subjekt, tak mu přísluší ten příplatek za vedení v plné výši. Ale kdybych mu ho dala v té plné výši, tak řeknu vám přesně, co se stane. Stane se to, že nedostane, nenavýší se ta částka, která nám přijde, a ten ředitel bude nucený ty finanční prostředky vzít na úkor někoho jiného v tom balíku. Takže ředitel si polepší, ale nedostane víc peněz, takže bude muset ty peníze sebrat a snížit o to fakultativní součásti platu a sebere je ostatním pedagogům.
A tohle přece taky nemůžete po nás chtít, paní ministryně, abychom tímto způsobem vykonávali úlohu zřizovatelů s takto nedostatečnými finančními prostředky, kdy i v této době, tak jak o tom hovořily kolegyně... v této době, kdy skutečně na tom vzdělávacím procesu záleží strašně moc. Neméně záleží na rodičích, otočila bych to. Na prvním místě je vždycky rodina v tom vzdělávání. Až na nějakém dalším místě může být škola.
Pro mě tyhlety záležitosti jsou stěžejní. Jsou stěžejní proto, že se dnes bavíme o věcech, které se dotýkají školského zákona, a já nevím, kdy příště tady bude tento zákon otevřen. A skutečně bych chtěla, aby všichni, co máte co do činění s těmi samosprávami a záleží vám na tom, aby v těch školách byli kvalitní pedagogové, tak abyste nám starostům v tomhle pomohli. Protože ten systém není nastavený správně a nejsou to jenom prosím příplatky za vedení, kde, jak jsem popisovala před chvíli tu příhodu, kde se tohle děje. Tohle se děje i s osobními příplatky. Nemůžu dát plnou sazbu do osobního příplatku přesto, že bych chtěla, pokud to nedodotuju z rozpočtu městské části, což bohužel dělám. (Poslanec Schwarz projevuje nesouhlas).
Kolega Schwarz na mě pokřikuje, že to je nesmysl. Není. Pane kolego Schwarzi prostřednictvím pana místopředsedy, prosím běžte se během příštího týdne podívat nejen do mateřské školy, ale i do základní školy a zeptejte se. Možná to je ve vašem kraji jinak než v Praze, ale já skutečně nedostávám finanční prostředky z hlavního města Prahy, protože tam mi tvrdí, že je nedostávají z Ministerstva školství v té plné výši a musíme prostě učitelům, bohužel neradi, na ty finanční prostředky takto sahat. Pokud se nám podaří tahleta záležitost změnit, budu velmi ráda.
Co se týče povinných složek, těch, které jsou vyjmenovány jako nefakultativní, tam má kolega Schwarz pravdu. Tam skutečně musíme na tom mzdovém listu - tak tam musí ta částka být. Ale ty složky jsou skutečně fakultativní a nefakultativní. A tam, kde to je... (Setrvalý silný ruch v sále. Poslankyně se obrací k předsedajícímu mimo mikrofon: To se fakt nedá. To je nedůstojné.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás požádám, kolegové a kolegyně opět o ztišení. Pane poslanče, posaďte se do lavice, požádám vás, poslouchejte bedlivě, co se zde přednáší. (Předsedající směřuje svoji připomínku do lavic poslanců ANO). A poprosím vás, paní kolegyně Černochová, pokračujte.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já bych skutečně chtěla vědět a znát odpovědi na otázky, které se jednak týkají účelnosti tohoto zákona z hlediska toho, co to přinese. Jestli to přinese něco rodičům, jestli to přinese něco Ministerstvu školství, jestli to přinese něco Ministerstvu práce a sociálních věcí. Protože bude skutečně méně lidí na různých podporách a najednou se ten systém změní a rodiče si řeknou "dobře, my tedy, když ta paní ministryně je sympatická dáma, tak my se rozhodneme ty děti do těch školek vodit"?
Co si od tohoto návrhu Ministerstvo školství slibuje? Kde bere tu jistotu, že skutečně ty děti do školek budou rodiče vodit? Obešla jsem si všechny naše mateřské školky, a jak jsem říkala, máme jich devět a máme je na 16 detašovaných pracovištích, a ani jedna ředitelka, ani jedna paní učitelka z mateřské školky nesouhlasí s tímto návrhem. Každý se na mě zoufale obrací s tím a říká: co máme udělat, s kým se máme sejít? Já říkám: napište poslancům, obraťte se na své zákonodárce. Není to problém jenom Prahy.
Ale skutečně chceme zničit něco, co funguje? Proč chceme zničit něco, co funguje? Vezměte si, že pedagogové jsou stále ještě mezi těmi, kteří jsou nejméně hodnoceni finančně. A my na ně neustále navyšujeme další a další povinnosti. A nebudeme si nalhávat to, že by nebyli náročnější i rodiče.
Interpelovala jsem paní ministryni školství v prosbě, která by usnadnila život našim dětem i rodičům. Bohužel, přestože to je podzákonná norma, mohla by to rozhodnout paní ministryně přímo a nemuselo by to jít do zákona, tak se kromě toho, že jsem dostala slušnou odpověď od paní ministryně, nic nestalo. Ale to jsou přesně návrhy, které já paní ministryni píšu a které si myslím, že by mohly být přínosem, ne jako tento návrh. Ale to se v tom nepromítne. To se bohužel v našem systému školství nepromítne. ***