(18.10 hodin)
(pokračuje Nováková)
Druhý pozměňovací návrh je možná pro vás takový trošku odtažitý, ale protože jsem působila a působím na střední škole, jsem neustále v kontaktu s mladými lidmi, tak bych chtěla tímto pozměňovacím návrhem podpořit jejich velikou vůli, aby víc participovali na chodu školy. My tady už dost dlouho mluvíme o nutnosti posílit občanské vzdělávání. Já za to velmi děkuji Ministerstvu školství, které vytvořilo pracovní skupinu, a zkrátka mnozí z nás napříč politickými stranami víme, že je opravdu důležité, aby žáci byli vedeni k tomu, aby byli jednou samostatně uvažujícími občany. Když se oni sami o něco snaží a mají možnost si ze zákona vytvořit takový samosprávný orgán žákovské nebo studentské samosprávy, tak si vás dovolím poprosit o podporu mého pozměňovacího návrhu, kterým vlastně rozšiřuji počet partnerů pro tyto orgány žákovské a studentské samosprávy o rodiče, zřizovatele a pedagogy neboli o školskou radu.
V zákoně dosud mají žáci právo oslovovat svými podněty a návrhy ředitele a ten je povinen se tím zabývat. Tím nechci říci, že je povinen poslechnout, ale má se tím zabývat. Já si dovolím ve svém pozměňovacím návrhu navrhnout, aby se jejich podněty byla povinna zabývat i školská rada. Bylo by ode mě troufalé, abych tvrdila, že to je jenom můj nápad, je prodiskutovaný s Českou středoškolskou unií, Českou radou dětí a mládeže, ti všichni opravdu chtějí participovat na tom, aby školní prostředí bylo co nejlepší. (V sále je obrovský hluk.)
Třetí pozměňovací návrh. - Já si dovolím drze poprosit o soustředění i svého oblíbeného poslance Schwarze, prostřednictvím pana předsedajícího. (Poslanec Schwarz hovoří u stolku zpravodajů.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jestli vás můžu, pane poslanče, požádat, abyste nerušil projev paní poslankyně. Děkuji.
Poslankyně Nina Nováková: Třetí pozměňovací návrh, který si dovolím předložit vaší pozornosti, se týká něčeho, co původně nebylo v záměru MŠMT, ale myslím si, že to je něco, co velmi rezonuje v naší společnosti.
Dámy a pánové, my máme v jakési preambuli, či spíše obecných zásadách a cílech vzdělávání hned na začátku školského zákona obecně řečeny, čili se to netýká učiva nebo něčeho takového, a zformulovány zásady a cíle našeho vzdělávacího systému. Já si dovoluji do jednoho bodu navrhnout přidat, je to bod C v § 2, kde se hovoří o cíli vzdělávání jako pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a tak dále, já si tam dovoluji navrhnout, aby žáci byli vedeni k tomu, aby pochopili a uplatňovali zásady plnění občanských povinností. Souvisí to tak trochu s tím, o čem jsem mluvila dříve. Je to proto, že se domnívám, že není možné, abychom odmalička dětem jenom zdůrazňovali, jaká mají práva, ale že je nezbytné, abychom jim taky občas řekli, že mají nějaké povinnosti, a formovali je v tomto smyslu.
Ta druhá část, kterou si dovolím navrhnout jako pozměnění vzdělávacích cílů, je, za sebe musím říci, velmi důležitá. Dámy a pánové, my máme v obecných cílech vzdělávání cíl poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic a utváření respektu a tak dále. Já jsem přesvědčena, že je pravý čas říci, že je správné poznat světové kulturní hodnoty a tradice, jestliže je to na úrovni poznání, máme o tom získat co nejlepší informaci. Pouze tato úroveň poznávání by se ale neměla týkat evropských hodnot a tradic. Ve svém odůvodnění si dovolím upozornit na to, že škola jako veřejná služba je vlastně nejvlivnější a nejuniverzálnější a nejsystematičtější integrující institucí ve společnosti této země. Proto si myslím, že všichni naši žáci, ať jsou jakékoliv národnosti, ať pocházejí z jakékoliv kultury, by měli v našich školách, které jsou uznávány naším vzdělávacím systémem, být vedeni k tomu, aby pochopili a osvojili si zásady evropských kulturních hodnot a tradic. Tím v žádném případě není dotčena svoboda náboženská nebo něco takového. Zároveň tím nechci říct, když mluvím o evropských hodnotách a tradicích, a mluvím o třech základních pramenech evropských hodnot a tradic, a jmenuji-li mezi těmi prameny křesťanství, nechci tím v žádném případě říci, že naše děti mají být vedeny ke křesťanství jako ke křesťanskému náboženství. Já se soukromě domnívám, že náboženství vůbec do škol nepatří, že se máme učit o náboženstvích, ale nikoliv učit se náboženstvím.
Teď tedy ještě jednou, co si tam konkrétně dovoluji navrhnout. Mezi vzdělávací cíl patří pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházejícího z duchovního odkazu antiky a křesťanství. Humanismus v několika dějinných etapách vlastně spojuje odkaz antiky a křesťanství a postupně stanovuje jakési tři základní okruhy, o kterých se bavíme, když se bavíme o našem státu, a to je, v čem si musíme zachovat svobodu, v čem je absolutní rovnost a v čem máme být solidární. A právě tento humanismus stojí na duchovním odkazu antiky, protože k odkazu antiky patří důvěra v rozumové poznání světa, trvalá přítomnost mravních principů i vědomí spoluodpovědnosti občanů za stát a státní zřízení. K odkazu římského práva patří usilování o spravedlnost. Je tam také požadavek, aby žádné právní normy nebyly v rozporu s rozumnou praxí ani s vyššími mravními principy. A k odkazu křesťanství patří sociální citlivost, ochota pomáhat oslabeným, důsledné respektování lidské důstojnosti, poskytování šance k nápravě chyb, schopnost odpouštět. Patří tam i zásadní přitakání životu a pozitivním lidským citům a z toho plynoucí snaha o konstruktivní a mírové řešení konfliktů. (V sále je stále velký hluk, hlavně v levé části.)
Dámy a pánové, často slyším, když o základech humanitní vzdělanosti přednáším seniorům, že říkají: jasně, já jsem ateista, ale jsem vlastně křesťanský ateista a ve všech nás tohle nějak je. Já si vás dovoluji požádat, abychom se v úvodu školského zákona k těmto hodnotám a tradicím přihlásili.
Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní eviduji žádost o přihlášení nejprve paní zpravodajky a potom faktickou poznámku paní poslankyně Putnové. Prosím. ***