(19.30 hodin)
(pokračuje Vilímec)
Já jsem letitým komunálním politikem, ale byl jsem zvolen až v roce 1990. Nemám zkušenosti s komunální politikou před listopadem 1989. Ale protože jsem samozřejmě musel také řešit věci, které spadaly do toho ještě předlistopadového období, tak ano, i tam ty národní výbory fakticky mohly nějak nakládat se státním majetkem, pokud prokázaly účel, účelnost svého postupu a nakládání s majetkem. Mám takový pocit, že čím - a to není jen návrh o kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo o rozšíření pravomocí, ale mnoho dalších návrhů, které postupem doby za těch 26 let byly schváleny, tak v zásadě začínají zužovat samosprávu do téměř podoby centrálně kontrolovaných bývalých národních výborů.
Předkladatelé zákona, jak jsem si přečetl, nevidí nebezpečí zužování pojetí samosprávy. Pan ministr Dienstbier byl myslím jako jeden z mladých poslanců Federálního shromáždění, když byl poprvé snad ještě kooptován v roce 1990, nebyl v České národní radě, ale určitě zná zákon 376, nebo 367, první zákon o obcích. Tehdy se dalo mluvit o nějaké samosprávě obcí. Tehdy byl skutečně vytvořen, v tom roce 1990, Českou národní radou nějaký legislativní prostor, aby mohly samosprávy uskutečňovat své poslání. Ano, byly tam určité problémy a některé dílčí věci z pohledu praktických zkušeností se musely opravit. Ale nešlo o nějaký jaksi legislativní průlom. Ten se děje až teď. A to teď nemyslím jen tímto zákonem, ale pod naprosto nesmyslnou představou, že další kontroly, další omezování působnosti samospráv nám přinesou nějaké efekty pro občany. Já tam vůbec žádné efekty pro občany nevidím.
Opak je prostě pravdou. Dnes je tolik kontrol. A už to tady bylo, nechci to opakovat, ty kontroly většinou přicházejí k různým kontrolním závěrům a nemá každý to štěstí jako moje město, které tedy porazilo kontrolu Ministerstva financí u soudu. Nemá každý to štěstí. Víte, urputná snaha rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k dalším kontrolám obcí a samozřejmě i krajům, já je z toho nechci vyjímat, je především projevem plíživé, ale o to důslednější snahy omezovat samosprávu v této zemi. Něco takového je pro mě jako člověka, který byl zvolen v prvních svobodných volbách jako komunální politik a byl zvolen posedmé nebo poosmé v řadě, je pro mě něco takového nepřijatelné.
Původně jsem, protože jsem viděl, že ani kontrolní výbor ani výbor ústavněprávní nepředložily žádný návrh úpravy toho zákona, snažil jsem se o to poctivě se pokusit, ale pak jsem uznal, že by to stejně byl pouze oslí můstek k tomu, aby se kontrolovalo nakonec všechno. Takže jsem od toho upustil. Podle mého soudu je třeba vyčkat na to, jestli Senát schválí, nebo neschválí novelu Ústavy. Tak jak jsem to aspoň pochytil z úst pana Martínka, nějak se k tomu nechystá - a dokonce ani vaši straničtí kolegové, pane ministře.
Proto si myslím, že v tuto chvíli návrh, tak jak je předložen, nemá smysl projednávat. Proto bych v závěru, a určitě to padne od dalších našich kolegů, chtěl navrhnout, aby byl tento návrh zákona zamítnut. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak. Návrh na zamítnutí se hlasuje ve třetím čtení na začátku. Pokračujeme ještě pořád v obecné rozpravě třemi faktickými poznámkami. Nejdříve pan poslanec Adamec, potom pan poslanec Horáček, poté pan poslanec Bendl. Všichni... (Gestikulace vpravo.) Dobře. Dobře. Takže dvě faktické poznámky. Pan poslanec Adamec. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Chci se jenom opravit. Samozřejmě jsem tady říkal, že byla schválena ta ústavní verze. Tak jenom ve Sněmovně pro stenozáznam, aby bylo jasno. A kolegům bývalým starostům i současným starostům bych doporučil, nedávno jsem to viděl na nějaké televizi, byl to takový seriál ve své době velmi populární Okres na severu. Tak se na to podívejte. Tak bych tedy dopadnout opravdu nechtěl. A Muž na radnici.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Děkuji. Muž na radnici. Dobře. Tak pan poslanec Horáček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Horáček: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych se ještě vrátil k usnesení výboru pro veřejnou správu a zpravodaji, aby to bylo dobře pochopeno. Samozřejmě výbor pro veřejnou správu nic neblokuje. Že to neprojednal, to má jeden jediný důvod. To znamená, my jsme nedostali informace, jaký je nastavený systém kontrol. V té chvíli se nemůžeme rozhodnout, protože nechceme trestat obce dalšími kontrolami, dalšími razítky. Proto si myslím, že jsme dneska neměli pokračovat. Měli jsme skutečně přerušit jednání, protože si myslím, že v zájmu všech nás tady je, abychom znali systém kontrol, abychom si v tom mohli udělat pořádek a nerozšiřovali něco, co může potrestat zase naše obce a města.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Horáčkovi za dodržení času. Pan kolega Bendl se hlásí do podrobné rozpravy, takže faktickou poznámku nevyužije. Ptám se, jestli ještě někdo v obecné rozpravě. Ano. V obecné rozpravě. Řádnou tedy přihlášku do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Nejprve bych chtěl zdůraznit, že to není informace, kterou jsme si vyžádali od ministerstva před čtrnácti dny nebo před měsícem nebo před dvěma. My jsme o tu informaci jako výbor požádali na jaře loňského roku. Na jaře loňského roku! Znovu opakuji, to není truc nebo nějaký klacek pod nohy, který bychom se snažili někomu házet, protože na téma kontroly a jejich využívání a efektivity a různých duplicit a triplicit, kdy tři kontrolují totéž, přičemž dva subjekty kontrolující řeknou: je to v pořádku, a třetí řekne: v pořádku to není. A na základě toho výbor pro veřejnou správu si vyžádal tuhle informaci, a zdůrazňuji, napříč politickým spektrem. Tam jsme si nehráli na žádnou velkou politiku. Prostě jsme věděli, že to v praxi takhle funguje. A protože jsou starostové jak z levice, tak z pravice, tak jsme o tom vedli poměrně široké debaty a řekli jsme, že chceme čísla. To není, že nechceme kontrolovat. Ať se kontroluje, ale důsledně. A ne tak, že kontrolní závěry k jedné a té samé věci přijme jeden kontrolní orgán kladně a druhý záporně, nebo jeden s těmi připomínkami a druhý s jinými připomínkami. Ať je ta kontrola prostě efektivní, důsledná a opravdu odborná, a ne že tam bude chodit kdekdo, kdo tomu nerozumí a kdo o tom nic neví.
Jiná otázka je potom, a to už je politická, to si rozhodněte, jak to cítíte, a to je to, co říkal pan kolega Vilímec, že zkrátka posuzování rozhodnutí zastupitelstva z pohledu efektivity vynaložených prostředků, a hádali jsme se tady o to minule, jestli si vzpomenete, a skoro každý z nás měl jiný názor, když jsem se ptal, jak kdo z poslanců cítí, když se zastupitelstvo rozhodne pro to, aby místní sokolové, včelaři, já nevím kdo, spolky a podobně dostali kulturák, přestože jeho obec na něj doplácí a doplácí na jeho provoz řádově stovky tisíc, nebo bazén, jak to tady říkal pan kolega Vilímec, doplácí třeba milion, dva miliony ročně, aby nepřišel NKÚ a neudělal ze všech zastupitelů zločince, protože by vstupné mělo být prostě desateronásobně větší, aby vynakládání veřejných prostředků znamenalo, že bude bazén hospodařit vyrovnaným rozpočtem, a pak je to prostě správně. Akorát že pak do toho bazénu nebude nikdo chodit a výsledek bude tenhle. Tohle je ta věc, o které jsme mluvili, a já měl pocit, stejně jako paní kolegyně Fischerová, že si v tom jako rozumíme, že to je jakoby věc ještě mimo.
Jedna věc jsou duplicity, a zdůrazňuji, nikdo se nebrání tomu, aby NKÚ, a koneckonců to tam je doposud v tom zákoně, a kdybychom tenhle zákon neschválili, nic se nestane, protože podle tohoto zákona NKÚ kontroluje naplnění legislativy, legislativních opatření, zákonů, podzákonných norem a podobně. Takže to není, že by NKÚ nemohl chodit kontrolovat obce, kraje a podobně. To už je. My akorát přicházíme s tím, že má kontrolovat samosprávní rozhodnutí. ***