(19.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Můžeme pokračovat. Ještě předtím, než dám slovo k faktické poznámce paní kolegyni Fischerové, která se hlásí, odcituji omluvu od pana poslance Petra Adama od 19.30 do 21 hodin.
Nyní tedy faktická poznámka - stále jsme v obecné rozpravě - paní poslankyně Fischerové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Fischerová: Děkuji za slovo. Já jsem se domnívala po svých předřečnících, když zde tak závažně mluvili o tom, jak jednal výbor pro veřejnou správu, a zase se dívám na své kolegyně a kolegy poslance, kteří si prošli ať už samosprávou města, obcí nebo krajů, že pochopili, že to je opravdu závažná věc. Mluvila jsem už v prvním čtení, ale nedá mi to, abych alespoň stručně nepromluvila v tomto druhém čtení. Navážu i na slova kolegy poslance pana Jiřího Petrů, který jako zpravodaj zde citoval usnesení výboru pro veřejnou správu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto je opravdu závažná věc. Když se nebude brát zřetel na to, že ještě výbor pro veřejnou správu to ještě neprojednal - a já odkážu nejen na jednání výboru pro veřejnou správu, ale také na usnesení č. 78, byla to 26. schůze Poslanecké sněmovny, bylo to 9. 4. 2015, kterým jsme úkolovali vládu, čili pana premiéra a další, aby nám dali rozbor, analýzu systému kontrol ve veřejné správě. Kolikátého máme dneska? Devatenáctého ledna, a dodneška toto nebylo splněno, třebaže to mělo být do června roku minulého. Toto je pro mě naprosto nepochopitelné, řeknu až skandální, protože těch obcí máme 6249 plus minus a pro všechny obce je to závažné, hospodaří dobře, ale ty multinásobné kontroly na obcích, které se tam dějí, jsou opravdu pro všechny velkým zdržením, jsou to velké komplikace, nemají čas na běžnou práci pro občany. Proto jsem zklamaná, že jste nepodpořili přerušení schůze (zákona) do projednání ve výboru pro veřejnou správu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Nyní ještě v obecné rozpravě pan poslanec Vilímec, který se hlásí z místa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem nechtěl původně vystupovat, vystupoval jsem v prvním čtení, poněvadž jsem doufal, že v situaci, kdy výbor pro veřejnou správu nedoprojednal tak závažný návrh, jako je návrh zákona o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, rozšíření pravomocí ve smyslu kontrol obcí a krajů, že snad nikoho nenapadne, aby jaksi navzdory tomu brutálně protlačoval za každou cenu projednání tohoto návrhu zákona. Nevím, kam spěcháme, protože zatím žádná novela Ústavy neexistuje, pouze Poslanecká sněmovna schválila znění, které teď leží v Senátu. A možná že by zajímal pana ministra Dienstbiera, také senátora, názor jeho stranického kolegy pana senátora Martínka, který prezentoval na finanční konferenci Svazu měst a obcí. Prohlásil, že pokud tam dojde zákon, který je, ten prováděcí, v takové podobě, který je teď v Poslanecké sněmovně, tak v žádném případě on pro změnu Ústavy ani pro tento prováděcí zákon nebude hlasovat.
Už proto si myslím, že skutečně není přece potřeba za každou cenu spěchat. Víte, já jsem v prvním čtení poukázal na mnohá úskalí snahy o rozšíření kontrolní působnosti NKÚ na kraje a obce. Víme, že to prostě bez té příslušné novely Ústavy nelze, a skutečně považuji na konto toho konkrétního návrhu... Možná by bylo dobré, kdyby pan ministr také poslouchal jako předkladatel tohoto velmi sporného návrhu. Považuji především za velmi nebezpečné, pokud by předmětem kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu bylo posuzování, zda se v daném konkrétním případě jedná, či nejedná o takzvané účelné a hospodárné nakládání s majetkem územního samosprávného celku. To považuji skutečně za nejspornější moment celého toho návrhu prováděcího zákona.
Ano, speciální zákony o obcích či krajích, pan ministr to určitě dobře ví, předpokládají u územních samosprávných celků hospodárné nakládání s veřejnými prostředky, ale konkrétní náplň takového postupu vesměs nestanoví, a to proto, že u mnohých činností nelze posuzovat nebo zužovat takový postup pouze na hospodářský efekt. Já nevím, až přijde Nejvyšší kontrolní úřad, a teď nebudu mluvit o komunikaci, a bude posuzovat, jestli ta která obec, například naše město, si postavila bazén, který efektivně provozujeme, takže nevznikají nějaké problémy finanční, jestli je to efektivní, účelné, hospodárné, nebo jsme měli postavit něco jiného. Myslím, že to je prostě nebezpečná záležitost, která fakticky je útokem na postavení samospráv.
Od začátku vzniku myšlenky - já jsem se včera díval, co bylo v tom minulém volebním období, a určitě to pan ministr, tehdy byl senátorem, nebyl ministrem, sledoval - myšlenky, že by Nejvyšší kontrolní úřad mohl mít právo kontrolovat i počínání územních samosprávných celků, se vždy mluvilo pouze o věcné a formální správnosti jejich postupu v samosprávné činnosti, nic víc. Jenže prostě ten zákon, o kterém dnes rozhodujeme, říká mnohem více.
Můžeme tisíckrát vyhlašovat nebo se zaštiťovat Parlamentním institutem, znám samozřejmě zase názory jiných ústavních právníků, že případná kontrola účelnosti a hospodárnosti nakládání s majetkem obcí neútočí formálně na jejich nezávislé postavení, neútoční formálně na práva samosprávy, která jsou ústavně dána, skutečnost je ale zcela jiná.
Mluvil tady pan poslanec Bendl i pan poslanec Adamec o tom, že těch kontrol je mnoho. Jsou to skutečně duplicitní nebo multiplicitní kontroly. Už pomalu se nevyznáme v tom, kolik těch kontrol existuje. Samozřejmě kontrola, která kontroluje hospodaření obcí a krajů, je kontrola, která je pravidelná, každoroční, je to takzvaný přezkum hospodaření obcí, přezkum hospodaření krajů. Koneckonců u krajů je legislativně zákonem dáno, že kontrolu musí provádět Ministerstvo financí. To znamená, položme si otázku, co by další kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu vlastně vůbec měla přinést. Já to dodnes nevím. Víte, možná že zpočátku, pokud se to prosadí, nebo protlačí, tak ten Nejvyšší kontrolní úřad bude našlapovat opatrně v kontrolách obcí. Také na to nemá ani zatím personál. Ale zákon otevírá prostor, který kontroly dříve či později naplno využijí.
V prvním čtení, myslím, že to zrovna pan zpravodaj zde uváděl, zaznělo, že i v případě obcí se jedná také o veřejné prostředky, tak proč je nekontrolovat i ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Pak se zamysleme, ale teď myslím vážně, skutečně nad obsahem pojmu majetek územního samosprávného celku. Jaký smysl takový pojem dnes vlastně vůbec má, pokud na druhé straně přijímáme tezi, že se svým majetkem nemůže územní samosprávný celek téměř autonomně nakládat? Opět zde můžeme tisíckrát vyhlašovat, že vlastně Nejvyšší kontrolní úřad nemá žádný nástroj, jak zasahovat do samostatné působnosti územních samosprávných celků, a že nemůže uplatňovat vůči těmto subjektům fakticky žádné sankce. Už samotná kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, vztažená nakonec i na to prověřování věcné a formální správnosti postupu samospráv, je podle mne na hraně zasahování do samospráv, ne-li prověřování účelnosti a hospodárnosti. Tam fakticky tu samosprávu zužuje pouze jaksi na institut, který užívá část veřejného majetku. ***