(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Nyní pan poslanec Martin Lank také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Víte, já jsem tady na to upozorňoval už minule, a už to tady máme zase. Prosím vás, přestaňme ohýbat ta čísla. Tady těžko můžeme operovat tím, že chráníme zájmy 20 tisíc zaměstnanců v restauračním průmyslu. Když 60 % restaurací je nekuřáckých, tak tohle číslo prostě nemůžeme brát tak, že se to týká všech. Ale budiž.
Sedmdesát osm procent občanů je prý podle průzkumu pro zákaz kouření v restauracích. No jasně. Kdyby ta otázka takto byla položena mně, tak já na ni také odpovím že ano. Ale ono je to přece jenom trošičku jinak. Kdyby ta otázka zněla tak, jak to ve skutečnosti je: bude zakázáno kouřit prakticky úplně všude a prostě si tu cigaretu nedáte nikde, ani v pivnici, vinárně, kavárně, tak já si myslím, že lidé by si už tu odpověď možná rozmysleli trošičku jinak.
Jestli chcete skutečně něco udělat pro ochranu zdraví, tak proč se nevydáme podobnou cestou jako tuším Slovensko. Proč nezakážeme kouření v automobilech, kde cestují lidé mladší 18 let? Já si myslím, že to dává smysl.
A pokud chceme udělat něco pro ty zaměstnance, tak můžeme navrhnout, aby žadatel o práci nepřišel o podporu na úřadu práce, pokud tu práci odmítne z důvodu, že nechce pracovat v kuřáckém prostředí. To jsou věci, které podle mne dávají smysl. A touhle cestou bychom se měli vydat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Lankovi. Pokračujeme v rozpravě. Paní poslankyně Nina Nováková je v tuto chvíli nepřítomna, takže její přihláška propadá. Pan poslanec Radim Holeček se ujme slova a připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, řada poslanců tady do dlouhé debaty - a ta debata byla hodně dlouhá, já čekám vlastně už, přihlásil jsem se jako první, ale bohužel v té devadesátsedmičce, takže až teď na mě došla řada - řada poslanců do té dlouhé debaty vnesla osobní pohled. To se mi vždycky líbí. Byli tady kuřáci za nekouření, kuřáci za kouření a já se pokusím do toho vnést také svůj pohled. Například kolegyně Hnyková, vaším prostřednictvím, celoživotní nekuřák, bojuje všemi deseti za nekuřáky.
Pan zpravodaj řekl, že nemá s kuřáky slitování. No a já jako celoživotní nekuřák říkám, že s nimi slitování mám. Kuřáci jsou totiž nejdisciplinovanější dobrovolní plátci daní. S nadsázkou se dá říci, jsou to dobrodinci národa, tak jak jim říkal Sir Humphry v Jistě, pane ministře.
Já jsem absolutně celoživotní nekuřák. I tak vládou a poslanci připravovaný návrh na úplný zákaz kouření v restauracích a jiných soukromých místech - tento návrh mi vadí už z principu a mého přesvědčení. Tento návrh jde totiž zcela v duchu současné doby plné zákazů, monitorování života občanů. Zkrátka už nám přituhuje. Zákaz kouření na veřejných místech byl namístě. Jsou totiž taková místa, kterým se já jako nekuřák nevyhnu, abych byl obtěžován kouřem. Tento zákaz ale zasahuje do svobodného nakládání se soukromým vlastnictvím. Je na majiteli restaurace, jestli svůj podnik zařídí jako nekuřácký, kuřácký či s oddělenými prostory a které zákazníky chce svojí službou oslovovat. A je na mně, jestli se rozhodnu do takového podniku jít, nebo ne. Nikdo mě nenutí. Přirozená poptávka v posledních letech přirozeně způsobila, že čím dál víc restaurací či kaváren je nekuřáckých a je tomu tak dobře. Existuje také celá řada aplikací pro chytré telefony, kde se dozvím předem, jestli jde o kuřáckou, polokuřáckou či nekuřáckou restauraci. Zkuste některou z těch aplikací.
Občas ve vyhrocené debatě na toto téma zaznívá argument, že stát přece také hygienickými normami reguluje fungování byznysu s pohostinstvím. Nicméně rozdíl v tom, jestli jako zákazník nemám příliš dobrou šanci zjistit, já jako zákazník nemám možnost zjistit hygienické podmínky, jaké panují například v kuchyni restaurace. Ale jestli je ten podnik kuřácký, nebo ne, prostě jednoduše vím.
S podobnými nápady nadmíru regulovat lidské chování se teď bohužel roztrhl pytel. Paní ombudsmanka například nechce, abych si podle svého uvážení mohl vybrat nájemníka bytu v mém vlastnictví, teď zase nedávno nám bude pan ministr Brabec koukat do komínů, čím si topím. A tak salámovou metodou ztrácíme další kousky svobody. Možná se s řadou z vás shodneme na tom, že jít do zakouřené místnosti na celý den, celý večer, já třeba osobně jednou za čtrnáct dojdu v Ústí nad Labem do velmi zakouřené místnosti, je to nejhorší rybářská putyka, nesmím jmenovat, ale je to opravdu to nejzakouřenější co je, já si tam vykouřím těch pět cigaret pasivně, celou noc větrám oblečení, no a vy všichni, co tady jste, nebo většina z vás řekne, že to je svým způsobem blbost. Ale já důrazně varuji - neberme lidem svobodu dělat ve volném čase na svou vlastní zodpovědnost krásné blbosti. V sešněrované společnosti prostě nikdy nebylo dobré a příjemné žít. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Holečkovi. Nyní pan poslanec Bohuslav Svoboda, řádně přihlášený. Připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já také čekám už hodně dlouho na to, abych se dostal ke slovu. Samozřejmě spousta věcí, které tu zazněly, jsou věci, ke kterým i já mám svůj názor. To základní, co bych chtěl říci, je, že je skutečně naprosto nefér v této diskusi vystupovat z pozice lékaře, který tomu rozumí a může dávat i velké argumenty. Když jsem dělal rigorosum z patologie, tak jsem pitval karcinomové plíce, mně nikdo nemusí říkat, jak vypadají. Celý život jsem se zabýval onkologií, mně nikdo nemusí říkat, jak rakovina vypadá.
Ale také nezneužívám to -ono je to málo známé -, že existuje typ rakoviny, na který kouření má protektivní vliv, že kuřáci a kuřačky mají menší procento rakoviny určitého typu, když kouří určitý počet cigaret. Já to nechci zneužívat, protože v medicíně můžete dokázat cokoli. Medicína je zvláštní věda. Nic v ní neplatí na sto procent. Když se hodně dobře daří, platí to na 90 % a 10 % je úplně volně ve vzduchu, je to jinak, než platí všechna ta pravidla.
To, o čem já chci hovořit, je to, že máme tendenci něco zakazovat. Nechci zneužívat to, jak dopadl zákaz pití alkoholu ve Spojených státech, co všechno to vyvolalo za obrovskou éru černého pálení lihu, za obrovskou éru vzniku velkých gangů, velké kriminality.
Já si jenom vzpomenu na své mládí na střední škole, na La Guardiově reálném gymnáziu. Já jsem nikdy jako mladý nekouřil, poněvadž jsem byl vrcholový sportovec. Jediná fáze, kdy jsem si zapaloval, byla, když jsem byl na tom gymnáziu, když jsme měli pana profesora Bartoše, vynikajícího matematika a kuřáka, upozorňuji, který byl fanatický bojovník proti kouření. On o všech přestávkách běhal po celé škole a hledal, jestli najde nějakého kuřáka. Naší povinností bylo vymyslet systém, jak nás nenajde. Dokonce jsme udělali smlouvu s děvčaty, že nám uvolní jeden dívčí záchodek, a kouřili jsme tam. Trvalo mu asi měsíc, než přišel na to, kam se schováváme. Byla to prostě reakce na ten zákaz.
Tak to ve světě chodí. Lidé mají tendenci porušovat zákazy. Myslím si, že jediná cesta v tom je, abychom se vraceli k nějakým základním principům. Když jsem já byl mladý, tak v mé generaci neexistovalo, že by si někdo zapálil u stolu, kde ostatní jedli. Dokud se jedlo, nikdo nekouřil. A to je to, o čem hovořím. My musíme skutečně volat zezdola, ne volat zákazem za něco, ale musíme znovu zvolit výchovu tak, aby toto bylo existující pravidlo.
Já mám poblíž svého bydliště restauraci, která vznikla z té nejzaplivanější čtyřky, která tam široko daleko byla. Jeden můj známý si ji předělal a udělal z ní něco, jako je třeba Potrefená husa, hospodu takové úrovně. Přišel za mnou a říkal: Prosím tě, co mám dělat? Mám to udělat jako nekuřácký, nebo se tam má kouřit, nebo napůl? Já jsem mu říkal: Podívej se, já vycházím z toho, že jsi kuchař a chceš vařit. Pokud chceš vařit, tak by ta hospoda měla být nekuřácká, protože to je prostor pro to jídlo, jak to známe. U jídla se prostě nekouří, to k sobě dohromady nepatří, protože to ten gurmánský požitek významně snižuje. On to udělal a rok živořil. Vždycky mu tam přišli hosté, řekli "tady se nekouří" a odešli. Dneska díky tomu, že dobře vaří, je na tom o kousíček lépe. Ale já tam vidím jinou věc. To, o čem se tady hovořilo, to já znám z denní praxe. Já tam každý den chodím okolo s dětmi ze školky. A děti se tam zastavují a dívají se, jak tam stojí venku ti kuřáci, jak tam kouří, a opravdu to vidí jako příklad. Ptají se na to. Když hovoříme o zaměstnancích, tak jenom musím konstatovat, že všichni jeho číšníci a ostatní kuchaři tam stojí také a všichni tam kouří. Takže to jejich ohrožení je také jistě v nějaké jiné rovině. ***