(12.50 hodin)
(pokračuje Bartošek)
Budeme pokračovat podle schváleného programu. Já tedy otevírám další bod a tím je
191.
Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014
/sněmovní tisk 441/
Tento sněmovní tisk projednal volební výbor, jehož usnesení bylo doručeno jako sněmovní tisk 441/1. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj volebního výboru poslanec Miroslav Grebeníček a informoval nás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládaná Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 prezentuje zcela nepochybně úctyhodný rozsah i obsah činnosti České televize, tedy takzvaného média veřejné služby. Při posuzování tohoto dokumentu a vůbec činnosti České televize a jejího vedení či Rady České televize ale neměl volební výbor jednoduchou úlohu. Snad nikdy dříve nebyly názory odborné veřejnosti a těch, kdo mají posuzovat a kontrolovat práce České televize, tak diferencované a mnohdy až extrémně kritické, jako to zaznívá z řad expertů, ale i od veřejnosti v posledních měsících. Nemíním vycházet z krajností, proto se přidržím střízlivého názoru mediálního experta profesora Jana Jiráka. Podle něj měl být rok 2014 pro Českou televizi - cituji - rokem, kdy se projeví změny, které naplánoval generální ředitel a které by tedy měly rozhodovat - řečeno tedy slovy profesora Jiráka - o jeho dalším osudu. Volební výbor tedy stál před povinností posoudit podle předkládané zprávy a podle toho, jak se Česká televize vyrovnávala v roce 2014 se svými závazky veřejné služby, zda vedení České televize a její generální ředitel splnili určitá očekávání a přísliby a v jaké kvalitě. Rok 2014 byl plný názorových střetů a uplynulé měsíce letošního roku některé problémy jen znovu zdůraznily. Pokud měl být právě rok 2014 rokem změn k lepšímu, pak, znovu opakuji, je nutné posoudit, zda se očekávání splnila a v čem dluhy České televize vůči veřejnosti přetrvávají. (V sále je trvalý hluk.)
Existují samozřejmě i velmi radikální názory a stanoviska, která je nutné přinejmenším zaznamenat bez ohledu na jejich extrémní polohy, a to proto, že nejde o ojedinělé a jen okrajové názory a postoje, ale o něco, co má zřetelné zastoupení ve veřejném spektru. Ten první postoj vyjádřil prezident republiky ve vzájemném dlouhodobém střetu s Českou televizí, který se táhne již od doby, kdy Česká televize a její zaměstnanci údajně preferovali jeho protikandidáta. Miloš Zeman prohlásil - opět cituji: Můj osobní názor zní, že Česká televize bohužel neplní svoji veřejnoprávní funkci a stává se nejenom komerční televizí, ale dokonce špatnou komerční televizí. A dodal, že je pro zrušení koncesionářských poplatků. Ten druhý, zdrženlivější, ale přesto velmi kritický názor, vyslovil předseda volebního výboru Poslanecké sněmovny, když veřejně naznačil, že Česká televize má problémy v oblasti řízení a kontroly. Dokonce vyjádřil skepsi k možnosti Poslanecké sněmovny cokoli na základě předkládaných zpráv o hospodaření a činnosti České televize kvalifikovaně kontrolovat. Cituji jeho slova: Co kritizuji, je práce Rady České televize, a myslím, že ona nedostatečně využívá -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane zpravodaji, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opět vás požádám, kolegyně a kolegové, o klid. Prosím, pokračujte.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Takže já se vrátím k výroku předsedy volebního výboru: Co kritizuji, je práce Rady České televize, a myslím, že ona nedostatečně využívá svých kontrolních pravomocí vůči generálnímu řediteli. To kritizuji. Kritizuji navíc ještě špatný zákon o České televizi, který dává příliš velkou pravomoc generálnímu řediteli a radě dává malou moc. Rada předkládá Sněmovně absolutně absurdní zprávy, jednu o činnosti a jednu o hospodaření, a ještě půl roku od sebe. To se absolutně nedá zkontrolovat.
Osobně, a teď mluvím opravdu za sebe, plně respektuji potřebu a nezastupitelnost médií veřejné služby. Proto nejsem a nemohu být zastáncem těch radikálních řešení, která nabízí prezident republiky a významná část české pravice. Likvidace médií veřejné služby totiž žádným řešením problému v oblasti médií není a nemůže být. Nechci ale být ve vztahu k České televizi a Radě České televize ani tak pesimistický jako předseda volebního výboru. Jsem přesvědčen, že i podle zpráv, které nyní Česká televize a Rada České televize zpracovávají, lze vcelku posuzovat, jak Česká televize hospodaří a jak plní vůči veřejnosti to, co jí ukládá zákon. Beru ovšem se vší vážností sdělení předsedy volebního výboru, že podle něj - cituji: Česká televize je netransparentní a nevím, jestli jsou veřejné prostředky vynakládány efektivně. My nemáme možnost nahlédnout do desetimilionových a stamilionových smluv se soukromými producenty. Nikdo do nich nevidí, ani Rada České televize.
Považuji za odpovědné s přihlédnutím k názoru předsedy výboru, že se při hodnocení kvality a efektivnosti práce České televize a Rady České televize nelze omezit jen na to, co předkládají ony samy. Uvedu proto názor profesora Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který jako kandidát do Rady České televize bagatelizoval odklon České televize od nestrannosti a pochybení při plnění povinnosti veřejné služby. Cituji jeho slova: Česká televize má za sebou období, kdy skutečně nebyla úplně nestranná, ale nemám pocit, že by to byl jednoznačný trend k někomu nebo proti někomu. Je to spíš nižší míra profesionality, která dovoluje různým redaktorům přimíchávat do zpravodajství své vlastní názory.
Dámy a pánové, jestliže i mediální rady zaznamenávají zvýšenou kritičnost odborné i širší veřejnosti, například právě pokud jde o zpravodajství a publicistiku, není to jistě náhoda, ale určitý trend. Mám za to, že lze sotva tvrdit, že by snad kočkování České televize s prezidentem republiky, její loajalita nebo tolerance k vybraným politickým orientacím a zemím, a nikoliv snad věcně kritická, ale vyloženě předpojatá mediální válka vůči jiným jako markantní příklady, ale obecněji problémy v podávání informací o řadě domácích témat a témat evropských nebo obecně mezinárodní politiky vycházela z neprofesionality krásných mladých moderátorů a komentátorů, které Česká televize divákům nabízí. Rozhodně nezastávám ani zjednodušující hledisko, jako by problémy zpravodajství a publicistiky, ale i dokumentární tvorby měly být způsobeny jen tím, že si někteří redaktoři prý svévolně a z neznalosti přimíchávají do zpravodajství své vlastní názory. ***