(16.50 hodin)
(pokračuje Klán)
Nyní ještě poslední dvě země, a to nejprve Švédsko. Restaurace, bary - kouření je zakázáno ve všech zařízeních, která podávají jídlo, to jsou restaurace, bary, kavárny a tak dále. Kouření je povoleno ve venkovních částech s obsluhou nebo v oddělených větraných kuřárnách, kam není povoleno vnášet jídlo ani nápoje. V hotelech a ubytovacích zařízení by mělo být kouření zakázáno v určitém počtu místností v hotelech a jiných dočasných ubytovacích zařízeních. Stálá rezidenční ubytovací zařízení jsou zproštěna regulace kouření.
A nyní Velká Británie. Ta to má asi upraveno nejpřísněji. Restaurace a bary: absolutní zákaz kouření. Hotely a ubytovací zařízení: kouření povoleno v určitém množství hotelových pokojů.
Já jsem se vám, dámy a pánové, snažil na tomto příkladu analýzy jednotlivých členských států Evropské unie, jak upravují zákaz kouření, ukázat, že nemusíme jít cestou úplného, absolutního zákazu kouření. Já jsem sice nekuřák, ale myslím si, že je na každém, ať se rozhodne, jestli půjde do restaurace, kde se kouří, anebo ne. Také chodím i do kuřáckých restaurací, ale i nekuřáckých. Samozřejmě tomu rozumím, že dneska se na tohle dává poměrně hodně důraz, na ochranu veřejného zdraví, ale my si musíme uvědomit problém venkovských hospod. Já pocházím z venkova. Tam by mohl, neříkám, že to bude znamenat, úplný zákaz kouření znamenat jejich likvidaci nebo nějakým způsobem ukončení, protože si neumím moc představit, že by ti stálí štamgasti, kteří tam chodí, chodili ven, do kuřáren nebo jakkoliv obráceně. Ale je to jenom můj názor, můj pohled, ale spíš jsem se vám snažil ukázat, jakým způsobem to upravují okolní země okolo nás a další země Evropské unie. Můžeme si zde vzít určitý příklad z jejich regulace a nějakým způsobem bych se klonil spíš k částečné regulaci.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče, za vyčerpávající analýzu. A nyní mám dvě faktické poznámky. První má přihlášenu pan poslanec Jan Zahradník a po něm pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jak je vidět, rozděluje nás tenhle návrh napříč stranami. Já si kladu otázku, jaký důvod vede předkladatele - samozřejmě nutkavá touha ochránit zdraví jak pasivních, tak aktivních kuřáků. Já jsem se také o toto snažil kdysi dávno jako ředitel gymnázia. Vydal jsem zákaz kouření ve všech prostorách školy a jejího okolí i na akcích pořádaných školou. Pořád se mi to nedařilo, oktaváni a septimáni chodili kouřit mimo prostor školy, tak jsem vymezil prostor pro zákaz kouření na všechna místa, ze kterých je vidět budova školy. Pořád se mi to nepodařilo. Samozřejmě kouřili nadále.
Mám takovou obavu, že aktivní kuřáky se nám, pokud oni sami nebudou chtít, od toho odvrátit nepodaří. Já si jenom kladu otázku, zdali ty z nás v naší společnosti mající potřebu regulovat své spoluobčany cosi napadne, když se jejich záměr úplně nezdařil, že lidé pořád kouří. Zavedou zákon zakazující kouření doma? A když se jim to povede, jak tento zákon bude kontrolován, jeho dodržování? Budou zde nějaké kontroly nahlížející okny, navštěvující domácnosti, čichající, zdali nebylo v bytě a domě kouřeno? Pan ministr Brabec se snaží o něco podobného, snaží se zavést zákon umožňující vnikat do domů a kontrolovat, čím kdo topí v jeho kotli. Já myslím, že v budoucnosti by naši následovníci mohli získat podobný nápad a kontrolovat lidi, co dělají doma. A to by byl konec svobodné společnosti.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, skutečně vás dlouho nezdržím. Nemíním vás tady vůbec omezovat v diskusi o tomto bezpochyby mediálně zajímavém zákoně. A už jsem si dovolil zde k němu hovořit. Dámy a pánové, slyšeli jsme sáhodlouhé přednášky o tom, jak kouření škodí zdraví. Já jako lékař to, ve vší úctě, nemohu popřít. Nicméně budeme-li zde diskutovat čím dál déle a třeba až do ranního kuropění, nezměníme jeden fakt, že kouření zdraví opravdu škodí. To víme všichni. A ty přednášky na tom nic nezmění. Přitom pochybuji, že zde vystoupí pár lidí, kteří by řekli, že jde o nějaké omezení svobody. Prosím vás, ono to omezení je, protože dokud budeme tvrdit, jak tento návyk je škodlivý, a kouření nezakážeme úplně, a to vynechávám alkohol, tak je vlastně naše chování pokrytecké, protože ty závislé lidi jenom přesouváme někam jinam. Ale opakuji, opět jsem neslyšel, že koruna ze stále se zvyšující spotřební daně by šla do resortu zdravotnictví, a tak dále, a tak dále.
Pokračujme ve svém pokrytectví. Pokračujme v něm dlouho do noci. Já jako lékař si vás však dovolím upozornit na jeden fakt. Máme spoustu bodů, a jak bývá zvykem, jistě si odhlasujete jednání po 19. hodině. Nic jiného se tady stát nemůže. Jako lékař vás upozorňuji, že dlouhodobé sezení má za riziko tromboembolickou nemoc. Máme-li v zájmu zdraví veřejnosti, mějme i své vlastní a pokusme se dobrat rychle cíle. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde další dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Stupčuk a po něm pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl pro racionalitu průběhu diskuse přimluvit za to, abychom se tady nepřesvědčovali o tom, zda kouření škodí zdraví, nebo ne. O tom snad zdravě uvažující člověk ani nemůže pochybovat. Prostě kouření škodí zdraví a berme to jako věc, která je najisto postavená. To, o čem bychom tady asi ale měli diskutovat, je rovina právní, to znamená, jakým způsobem a jak moc má stát zasahovat do osobní svobody a regulovat to, zda člověk může kouřit, kde může kouřit a kde již nikoliv.
Pochopil jsem, že hodnotovým základem zákona je ochrana veřejného zdraví. Myslím si, že tak, jak je navržen zákon, bychom nemuseli při současném zachování a dosažení tohoto cíle ochrany veřejného zdraví jít k absolutnímu zákazu. Byla tady jmenována spousta států. Nechápu, proč jdeme tím absolutním zákazem, když v zásadě lze vyhovět 34 % populace, kteří jsou kuřáky a můžou být odděleni od nekuřáků. Tomu fakt nerozumím a to bych chtěl vědět. Stát se tady chová pokrytecky, to je pravda. A to mi vadí. Na straně nabídky dělá všechno pro to, aby si lidé mohli snadno cigarety opatřit kdekoliv, takže velmi snadno a úspěšně na tom vydělává peníze, ale na druhé straně tady poměrně významnou menšinu 34 % vytěsňuje bezprecedentním způsobem z veřejného života, aniž by tak činit musel. Protože tady samozřejmě existuje subsidiární řešení v podobě stavebně oddělených prostor, kde si můžou kuřáci konzumovat své cigarety a přitom nebýt vyloučeni z veřejného života. Tomu já nerozumím. Chtěl bych se na to zeptat pana předkladatele, pana ministra, proč přistupujeme k takovému drakonickému opatření. A chtěl bych na všechny apelovat, aby si uvědomili, že mezi 34 % je spousta našich rodinných příslušníků, spousta našich kamarádů, kamarádek, rodičů a tak dále.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas. Děkuji, pane poslanče. Nyní má faktickou poznámku pan předseda Kalousek, po něm pan poslanec Zavadil. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Ve vší úctě ke všem argumentům, výhrada o pokrytectví, kterou formulovali oba dva mí předřečníci, vychází podle mého názoru z chybné premisy, že zákonodárce tady chce chránit kuřáky před jejich zlozvykem. Tak naivní není. On dobře ví, že budou kouřit jinde. On chce ve veřejných místnostech chránit nekuřáky před škodlivým vlivem kouření, kterému se nemohou ubránit, což už jistou logiku má. Dokonce i u činností, které prokazatelně nejsou zdraví škodlivé. Například pokud vím, obnažování není škodlivé, přesto je v restauracích zakázáno a je hodnoceno minimálně jako přestupek. A úmyslem předkladatele zákona je, aby kouření v restauraci bylo stejně nicht salonfähig jako to obnažování. Tady mu rozumím a jsem připraven ho podpořit. ***