(14.50 hodin)
(pokračuje Karamazov)
Řada z vás prošla komunální politikou. Představte si, že jste primátor nebo primátorka a vaše město vlastní divadlo. Ředitel divadla je zodpovědný za chod divadla, ale nebude moci rozhodnout o tom, jací herci budou v divadle působit. A nejen to. Vy jako primátor budete určovat, jaký žánr a jaké hry se budou hrát. A aby toho nebylo málo, výtěžek z prodeje vstupného nebude investován zpět do divadla, ale například do dopravního podniku. Jak asi takové divadlo bude fungovat? Přesně tato nezáviděníhodná situace se na fakulty v novele vysokoškolského zákona chystá. Pokud vás při předcházejících slovech napadlo, že primátor přece nemůže rozhodovat sám, že existuje také nějaká rada a zastupitelstvo, tak uvažujete správně. Žádné podobné demokratické struktury ale na vysokých školách nenajdete. Ne, nezapomněl jsem na akademický senát, ale ten prakticky o ničem nerozhoduje a navíc není nezávislý. Je přece tvořen zaměstnanci a studenty. Obě skupiny jsou velmi, velmi závislé na manažerských strukturách školy. Senát sice schvaluje rozpočet jako rámcový dokument, ale jednotlivé kapitoly už jsou zcela v rukou rektora. Není tomu jako ve městě, kde o všech operacích rozhoduje rada nebo u vyšších hodnot nezávislé zastupitelstvo.
Možná vám to, co jsem popisoval, nepřipadá tak důležité. Možná si myslíte, že ani nejde o nijak velké prostředky. Vždyť akademici si na školách jen nad něčím bádají nebo učí a stejně pořád brečí, že mají málo peněz. Ano, prostředků nejde celkově do školství mnoho, ale možná vás překvapí, že rozpočet univerzity v krajském městě bývá obvykle větší než rozpočet tohoto krajského města, tedy řekněme někde kolem půldruhé až dvou miliard korun. Rozpočet Karlovy univerzity pak například činí 9 mld. korun. Pokud jste byli na začátku k mým slovům nedůvěřiví, možná už začínáte chápat, proč rektoři tak bojují o absolutní moc, kterou by jim už nyní mohli všichni primátoři jen závidět. Znovu opakuji, žádná rada, žádné zastupitelstvo. O všem rozhoduje pouze jediný člověk.
Zatím rovnováhu udržuje existence určité nezávislosti fakult. Obvykle jich bývá do deseti. Jednotlivé fakulty musí obstát uvnitř své univerzity a také v konkurenci podobných fakult jiných univerzit. To už je slušný regulační mechanismus. Co by se mohlo stát po přijetí původně navržené novely, ve které fakulty všechna práva mohou ztratit, si jistě dovedete představit. Žádám vás proto o podporu mého pozměňovacího návrhu, který fakultám právo vrací.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení jsem se pokusil nastínit nejpalčivější problémy předkládané novely vysokoškolského zákona a v některých pasážích jsem musel být kritický. Chci ale zdůraznit, že si vážím přístupu paní ministryně, která novelu zdědila. Jsem rád, že při jednání s ní a dalšími pracovníky ministerstva se původní dělení na koaliční a opoziční pozměňovací návrhy změnilo v konstruktivní debatu, ve které nešlo ani tak o politiku jako spíš o názory a zkušenosti těch, kteří mají mnohaletou praxi s vedením univerzit a fakult. Vznikl tak pozměňovací návrh ministerstva, který původní novelu určitě vylepší a obsahuje řadu mých návrhů i návrhů kolegů poslanců.
Neměl bych problém podpořit novelu, která zavádí institucionální akreditaci, byť zatím skrývá mnoho spíš technických problémů, které jsem se pokusil vysvětlit, a navrhnout některá zlepšení. Nemohu však souhlasit, aby došlo k likvidaci základních článků našeho vysokého školství, tedy jednotlivých fakult. Razantně se stavím za to, abychom fakultám jejich práva ponechali v plném a nijak nezměněném rozsahu. Pevně věřím, že i vy rozumně zvážíte všechna pro a proti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Rais. Máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení ministři - momentálně tady nejsou - vážené kolegyně a kolegové, období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče. Vzhledem k nepřítomnosti ani jednoho ministra musím tento bod přerušit dokud alespoň jeden člen vlády se nedostaví. (Chvíli čeká.) Vzhledem k tomu, že přišla paní ministryně a pan ministr Dienstbier, můžeme pokračovat v jednání. Prosím.
Poslanec Karel Rais: Tak také něco příjemného. Období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi jednotlivými zástupci politických stran a k vytvoření komplexního pozměňovacího návrhu zákona, tak jak tady předřečník řekl. Já to považuji za velice přínosné. Když se podíváme na proces úprav toho zákona, tak si myslím, že v tomto je paní ministryně příkladná, protože skutečně vytvořila prostor pro širokou diskusi všech stakeholderů. V kontextu toho, co za pár možná minut nebo hodin budeme projednávat, kdy právě naopak zase tam je nedostatek diskuse, tak si myslím, že tohle je spíše příkladná věc, protože mimo jiné to ušetří vzácný čas zde přítomným poslancům. Ne vše se vyřešilo, řeší se to také pomocí pozměňovacích návrhů.
Je potřeba vidět nebo si uvědomit, že pokusy o změnu systému celého terciárního vzdělání započaly v letech 2004 a 2006. To byla snaha udělat změnu terciárního vzdělání a to se nakonec zúžilo až do novely, kterou máme před sebou, kde je řada věcí, které úplně chybí, jak bylo zmiňováno financování univerzit, nebo chybí částečně posílení role univerzit, otevřenost univerzit ve společnosti a podobně.
Předkládaná novela, která dnes doputovala do druhého čtení, je několikaletým výsledkem řady obtížně vyjednaných kompromisů mezi některými zájmovými skupinami vysokoškolského vzdělávacího systému, a to zejména konferencí rektorů, radou vysokých škol, zaměstnavateli absolventů a Ministerstvem školství.
Za jeden z velkých a základních nedostatků této novely, o kterém tady zatím nebylo hovořeno, považuji fakt, že Ministerstvo školství předkládá ještě prostřednictvím bývalého ministra Chládka do parlamentu materiál, s jímž není spojena žádná analýza stávajícího stavu. Poslední komplexní analytické práce byly provedeny v letech 2004 až 2006 při příležitosti spolupráce v mezinárodním projektu s experty OECD, kteří se následně podíleli na tvorbě Bílé knihy terciárního vzdělávání. Od té doby byla provedena samozřejmě řada dílčích analytických prací, ale komplexní analytické rozbory, které by byly vykonány nezávislými mezinárodními experty a které by byly podepřeny o strategické rozvojové směry Ministerstva školství, se neuskutečnily.
Přesto novela přináší určitá pozitiva. Osobně považuji (za pozitivní?) na rozdíl od předřečníka částečné posílení pravomocí rektora ve vztahu k fakultám. Rektor musí navrhnout, které pravomoci chce svěřit fakultám, samozřejmě po souhlasu dalších orgánů vysoké školy, to znamená § 24, znamená to omezení práv fakult, jak jsme tady slyšeli, a centralizaci řízení vysoké školy do rukou rektora a to se nelíbí managementu fakult, ale je to také o tom, kdo nese zodpovědnost před orgány činnými v trestním řízení. Je to rektor, není to děkan.
Možnost využití zahraničních profesorů pro garanci akreditovaných studijních programů na českých univerzitách - další pozitivum.
Možnost jmenovat mimořádného profesora z řad odborníků z praxe, aniž by procházel tradičními jmenovacími procedurami pro jmenování docentem, popřípadě profesorem.
Přísnější dohled na působení poboček zahraničních vysokých škol - to přináší zpřehlednění vysokoškolského trhu, možnost eliminace nežádoucích aktérů.
Studenti budou moci bez poplatků studovat druhý a další studijní program, pokud předcházející studijní program úspěšně dokončí. To souvisí s existenci mezioborů a také s tím, že v dnešní době nemusí stačit jeden typ vzdělání na celý život.
Osobně považuji za škodu, že se zatím nepodařilo nalézt shodu v možnosti zakládat univerzitou takzvaná vévéíčka, veřejné vědecko-výzkumné instituce, které by formou spin-off firmy snížily dopad případného krachu, v uvozovkách, některé z centrálních či regionálních výzkumných organizací, které byly v rámci dotací EU hojně v minulých letech zakládány. Kladem nově vzniklých vévéíček by byla snadnější a pružnější spolupráce pracovníků univerzit s praxi, zejména v oblasti aplikovaného výzkumu. Je zde samozřejmě možnost prosadit obdobnou myšlenku v rámci novely zákona o vědě a výzkumu, který nedávno procházel v rámci prvního čtení a který máme vlastně za chvíli řešit v rámci druhého čtení. ***