(15.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pouhým seškrtáním se můžeme dostat do situace, že v daném roce se nám zlepší některé parametry, ale zhorší se fungování systému a některé výdaje se pouze odloží na méně příhodné období. Tudíž z toho vyplývá, že je třeba si položit základní otázku, zda bychom neměli uvažovat poněkud alternativně. Já už jsem tady od tohoto řečniště párkrát v podobných situacích o alternativním uvažování mluvil. A určitě pro vás nebude tajemstvím, když zdůrazním například ve vztahu k příjmové stránce státního rozpočtu, že onen kompromis, který vláda logicky uzavřela tím, že spojuje obtížně spojovatelné přístupy, že nebude sahat na daně, tak že není šťastný, že jestliže připravila některé normy, které měly zkvalitnit daňový výběr, tak to zkvalitnění se buď dostavuje nedostatečně, nebo se možná dostaví s opožděním.
Nebudu dramatizovat ten fakt, že rozpočet stojí na některých právních normách, které ještě nejsou schválené, ale rozhodně stojí za pozornost, že nemusí, byť by se to stihlo do třetího čtení státního rozpočtu, přinést ten fiskální efekt, jaký se očekává. Koneckonců si všichni pamatujeme, když se objevil návrh zákona o elektronické evidenci tržeb, že se v úvahách objevily kalkulace, že by to mohlo přinést až 10 mld. Kč na výnosu daně. To číslo už se neopakovalo, v podstatě teď už se moc čísla neuvádějí, možná i z toho prostého důvodu, že se rozložil účinek tohoto zákona v čase a že skupina, která to vnímá nejcitlivěji, což jsou drobní podnikatelé a živnostníci, tak se teď mohou kochat jakousi nadějí, nevím, jestli je to oprávněná naděje, že se dočkají účinku možná až v roce 2017, tudíž v příštím roce do erární kasy nepřinese ani korunu.
A takto bych mohl pokračovat. Je dobře, že nepochybně se intenzivněji honí subjekty, které páchají daňovou kriminalitu atd., ale nejsou to efekty takového řádu, aby mohly kompenzovat péči o větší daňový výnos, který bychom potřebovali, pokud nemáme destruovat nastavené veřejné systémy. A tady, marná sláva, ale je hlavní recept ten, který má řada zemí v Evropské unii, a to daňová progrese. Proč brát peníze od těch malých, proč se zaklínat daňovou správou, když víme, že ty efekty možná dlouhodobě mohou být v řádu větším, ale zatím měřitelné efekty jsou v řádu 1, 2, 3 miliard, takže proč nehledat peníze tam, kde skutečně jsou, a to konkurenceschopným způsobem na úrovni okolních zemí. Já vím, že je to tak trochu tabu Ale rozhoduje v této zemi politická reprezentace zvolená našimi občany, nebo v této zemi rozhodují hlavní korporace, které si to samozřejmě nepřejí? Já si myslím, že odpověď je nasnadě, že žijeme v parlamentní republice a ne v korporativistickém státě.
Čili to pokud jde o alternativní uvažování.
Teď mi dovolte, abych zareagoval na jednu drobnou poznámku, která vám možná poněkud unikla, a to kolegy Kalouska, když obhajoval své přístupy, to znamená, že ekonomika, která se nachází na vzestupné fázi hospodářského cyklu, tak by měla vracet to, co napumpovala do ekonomiky v době recese a že v podstatě takto uvažuje technokrat bez ohledu na to, jestli když chodí k volebním urnám, hledí doprava, či doleva. Použil slovní spojení, že by i keynesiánec musel toto odsouhlasit.
No, ten mechanismus je samozřejmě v makroekonomické teorii známý, ale ono je to trošičku složitější. Za prvé už je otázka, do jaké míry když někoho nazvete keynesiáncem, jestli automaticky patří do levé strany politického spektra, protože dědictví lorda Keynese po druhé světové válce je tak heterogenní, že se najdou i pravicoví keynesiánci, viz novokeynesiánství je dneska součástí praktického mainstreamu, který stabilizuje ekonomiku podobným způsobem, jako to dělá tato nebo předchozí vláda. Ale pokud bychom chtěli hledat skutečně levicové keynesiánce, tak tam asi nejblíže k tomu mají řekněme představitelé cambridgeské školy, což jsou postkeynesiánci typu Joan Robinsonové, která zdaleka neřeší jenom ten konsolidační problém, ale všímá si, že motory ekonomiky jsou také opřeny o mechanismy rozdělování bohatství a že ono přerozdělování je možná daleko důležitější než ono balancování s pomocí anticyklické politiky.
A tady tomuto tématu se vláda příliš nevěnuje, byť jsem z úst pana premiéra slyšel, že se v zemi šíří spotřebitelský optimismus. Ale na čem ten spotřebitelský optimismus je založený? Na tom, že média na nás nechrlí každodenně fakta o hospodářské krizi a že jsme uklidňováni sděleními, jaký ekonomický růst země prožívá. Problém ale je, že z toho ekonomického růstu právě ti spotřebitelé mají daleko menší část, že nárůst platů rozhodně není takový, jaký by mohl být, valorizace minimálních mezd, důchodů a všech těchto záležitostí je na velmi parciální úrovni a občas vám z toho rozdávání drobných dárečků vypadne i věc tak podstatná, jako je náprava křivd směrem k osobám hendikepovaným, osobám invalidním. Já si myslím, že pro spotřebitelský optimismus zdaleka není v této zemi klima a že zejména ti chudší spoluobčané rozhodně optimisty nemohou být.
Pokud jde o ekonomický vývoj a do jaké míry jsme v rostoucí fázi hospodářského cyklu, no, to je otázka, už jenom z toho prostého důvodu, že žijeme v Evropské unii. To je relativně jednotný hospodářský prostor a v tomto relativně jednotném hospodářském prostoru se efekty samozřejmě přenášejí. Takže tu úvahu nemůžeme oddělit od vývoje kolem nás. Když se podíváte na ta čísla, tak pozitivní odchylka oproti našemu okolí, která je jasná v letošním roce, ať už se stane za ty dva měsíce cokoli, tak asi kolem těch 4 % to skutečně bude, ale ta není přece dána, a koneckonců to tady potvrdili jak opoziční, tak koaliční poslanci, není dána fází cyklu, není dána ani úsilím této vlády, ale prostě je dána tím, že jsme doutratili peníze, které jsme nestihli utratit v rozpočtovém evropském cyklu 2007 až 2014, a tudíž vlastně v dalším roce dojde ke zpomalení růstu. A to zpomalení na 2,5 % navíc nemusí nastat, protože opět když se podíváme do okolí, tak eurozóna odhaduje v letošním roce 1,8 %, v příštím roce 1,9 %.
Na čem je založen předpoklad, že u nás to bude lepší, když nebudeme čerpat evropské peníze? Ta úvaha, o kolik víc investujeme do ekonomiky, ta je skutečně do jisté míry sporná. Nikdo neříká, že nedáváme žádné investice do ekonomiky. Vládní kapitálové výdaje existují a jsou v řádu desítek miliard, ale nelze hovořit o nějakém významném fiskálním impulsu. To v žádném případě, protože kdybychom vzali reálná čísla dosažená v loňském roce, tak ta plánovaná nižší jsou. To je prostě realita, ať si tady ukazujeme jakýkoliv graf. To je fakt.
Samozřejmě, plán je plán a reálná čísla mohou být jiná. To znamená, kdyby se podařilo přeplnit, tak můžeme rozdávat více, ale nedomnívám se, že tentokrát v tomto návrhu rozpočtu je tolik vaty, abychom mohli během roku přijímat poměrně masivní rozpočtová opatření, která by vylepšila tuto stránku věci. ***