(11.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Podobnou debatu vedeme u výdajů na vědu a výzkum. Opět můžeme použít nějaká kritéria. Buď absolutní číslo, nebo, a to je zase velmi oblíbený parametr, kterým vždy zdůvodní ty resorty, které chtějí navýšit, a bylo to za každé vlády, podíl těchto výdajů na HDP. V každém resortu najdete zemi v Evropské unii, která v tom konkrétním čísle má víc. Takže se dozvíme, že tu ve zdravotnictví je větší procento výdajů na HDP, tu v sociálním systému, a když se podíváme na podíl výdajů na vědu a výzkum vůči HDP, tak vidíme, že přestože vláda tvrdí, jak to podporuje a že to je její priorita, z 0,98 % to klesá na 0,77 %. A kdybych chtěl použít nějaké dramatické číslo a jestli mi dovolíte nějaké zaokrouhlování a řeknu že to je z 1 % na 0,75 %, tak vidíme, že ten propad za čtyři roky je o 25 %. Tady sami vidíte, jak s těmi čísly, na kterých se shodujeme, jak různá může být interpretace. Někdo řekne: Je to o miliardu víc než loni. Někdo řekne: Je to o dvě desetiny méně než loni nebo předloni. A my můžeme říct: Za čtyři roky to kleslo v poměru k HDP o 25 %. A všechna ta čísla jsou správná. Jak říkal velmi úspěšný britský politik Winston Churchill: Věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji. Nebo které si sám vyberu - kdybych nechtěl používat tak silná slova.
Další oblíbenou položkou, a vláda tím tvrdí a pan premiér zejména, že podporuje ekonomiku tím, že zvyšuje platy ve státní sféře. A já bych chtěl, abychom v té debatě o platech ve státní sféře rozlišili dvě veličiny. Průměrný plat a celkové mzdové výdaje. Za sebe říkám a za nás, že není problém zvyšovat platy těm ve státní sféře, kteří odvádějí výborné výkony. A není jich málo. Co kritizujeme, že roste celkový objem. Nebavíme se o jednotlivém platu, průměrném platu. Přece lepší, a například jsme to měli ve volebním programu nejenom my, ale i kolegové z hnutí ANO, že chtějí malý, štíhlý, efektivní stát. Na tom se shodujeme. Aspoň s některými. Jiní z levice si myslí, že čím větší stát, tím lepší. To je ten ideologický spor, který já plně respektuji. Nejhorší na tom je, vždycky říkám, když to chci odlehčit, že ne že to říkají, ale že tomu i fakt věří. To je ještě horší, než že tomu říkají. Protože takhle to nefunguje. Potom ten produktivní sektor, ta reálná ekonomika, která vyrábí ty hodnoty, ze kterých inkasuje potom stát, ať už to jsou daně, odvody za sociální a zdravotní pojištění, tak počet lidí v tomto sektoru se zmenšuje a zvětšuje se počet lidí v tom neproduktivním.
Takže my říkáme: Ano, platy se mají zvyšovat, to je v pořádku, zejména když ekonomika roste, ale ne tak, jak si představují odbory a naše levice. Všem stejně! To vždycky slyšíte. Vždycky se zvyšují tarify! Teď vláda zvedla tarify od 1. listopadu. Kdyby to bylo aspoň jenom pro ty státní zaměstnance. Ale mnozí z nás mají kolegy na městech, obcích a krajích. I tam jste zvedli úředníkům tarify. Ale těm obcím jste nepřidali ani korunu! Tak k čemu to vede? Zákon se dodržovat musí, tarif je nároková složka, to znamená všichni dostanou plus tři procenta. V okamžiku, kdy ty peníze nemám a nemohu je mít vůbec v listopadu, kdy se blíží konec rozpočtového roku, tak co udělají tajemníci obecních úřadů, ředitelé krajských úřadů? No sníží složku, která není nároková. Osobní ohodnocení a odměny. A zas je to na úkor těch lepších, pracovitějších, těch, kteří si zaslouží plat vyšší. A objem prostředků roste: 9 procent. Ekonomika o 2,5. Porovnejte jenom tato dvě čísla. Ale kdybychom si řekli: Rostou platy o 10 %, ale celkový objem zůstal stejný, co to znamená? Budeme mít kvalitní zaměstnance, ti budou kvalitně odměněni a budeme se blížit tomu, o čem mnozí mluvíme: malý, štíhlý, efektivní stát.
Nevím, kdo z ministrů, členů vlády či vládních poslanců je připraven přijít sem a říct: My dnes máme efektivní stát. Já si to nemyslím. A cesta je snižování počtu regulací, zákazů, kontrol, výkazů, neustálé komunikace. Stát má všechna data, nepředává si je. Zase to je problém, který se týká všech vlád. Vy byste možná řekli: Vy jste to taky nedělali! To je oblíbená (nesrozumitelné) vy jste to taky nedělali. Ano, přiznávám, v tomhle se mnohým nedařilo. My jsme aspoň ten objem celkových mezd snižovali, nebo aspoň drželi na stejné úrovni. Snižovali jsme počet pracovních pozic, tím pádem byla šance k tomu, aby rostla průměrná mzda nebo mzda pro ty, kteří jsou skutečně výkonní.
Pan ministr financí velmi rád říká, že snížil celkové zadlužení České republiky. Zase vedeme spor, podle mě je to účetní operace, kdy se snižují rezervy, které se do toho počítají. V tomto materiálu ovšem sám přiznává, že zadlužení České republiky se zhruba o ten schodek zvýší. Je to logické. Rezervy, které byly vytvořeny, jsou zrušeny, tudíž generovaný schodek se připočte ke stávajícímu schodku.
Možná bychom mohli vést, a to proto, že je to agregované číslo, debatu, jak vláda přišla na těch plus 63 mld. příjmu proti letošnímu roku. To číslo je poměrně masivní a vzniká tady riziko, že se rozpočet nenaplní. Protože ten schodek nižší o 30 mld. se vytvořil tak, že se zvedly výdaje o 33 mld., omlouvám se, zaokrouhluji, ale příjmy se zvýšily o 63 mld. A stát sám nic negeneruje. To znamená, zaplatí to daňoví poplatníci. Plus 63 miliard. A vy říkáte: Není prostor pro snižování schodku, není prostor pro snižování daní. Opak je pravdou.
Mohl bych tady porovnávat jednotlivé kapitoly, k tomu určitě vystoupí i mí kolegové, kteří se tím zabývají ve výborech, a ta podrobná debata nás určitě čeká. My navrhneme usnesení vrácení tohoto materiálu k přepracování vládě s doporučením snížit to o 30 mld. korun. Na druhé straně jsme političtí realisté a předpokládáme, bohužel, že ani náš návrh ani návrh jiné části pravicové opozice neprojde. Tudíž se budeme věnovat podrobné debatě.
Tak když už jsem mluvil o těch dvou částkách, protože když říkáte snížit schodek, tak musíte ukázat kde. Určitě vám těch 30 mld. ve druhém čtení přineseme. A budeme říkat: Tohle si myslíme, že je částka, kterou by stát mohl ušetřit. Budeme hledat to snížení schodku na straně výdajů. Nepřijdeme s návrhem, že příjmy zvýšíme o 20, a tím (nesrozumitelné) schodek. To jsme viděli v tom létě. Pan ministr financí je postupně přijímal, ostatní kolegy z vlády, a najednou se během července a srpna našlo 20 nebo 22 mld. plus. Takže není žádný problém, aby se v průběhu října a listopadu zase těch 22 mld. vrátilo zpátky do toho původního návrhu, se kterým šel pan ministr financí, myslím že v červnu, na první jednání vlády. Tím pádem se dá snížit ten schodek. Když už necháme ty příjmy, můžeme o těch 22 mld. výdajů, ke kterým se našlo krytí v průběhu léta, v průběhu podzimu zase vzít zpět, a to bez toho, že vláda vůbec neplní tu část ze svého programového prohlášení.
Mně to nijak netrápí, protože já jsem nehlasoval pro důvěru vládě, tudíž jsem nehlasoval, protože věřím, že vláda splní své programové prohlášení, ale je tam věta, že vláda pečlivě posoudí a prověří všechny mandatorní výdaje. Už loni u rozpočtu jsme říkali, že bychom chtěli nějakou zprávu. Ale zpráva je jedna věc, druhá věc je konkrétní legislativní návrh. A ten je za dva roky od voleb nula! Žádný návrh nepřinesla vláda na snížení mandatorních výdajů. Vláda se, a je to zase v souladu s její ideologií a přesvědčením, soustředí na to, jak co nejvíc vzít, co nejvíc přerozdělovat. Tím, že přerozdělujete, si samozřejmě zavazujete ty, kteří jsou příjemci peněz ze státního rozpočtu, a je to na úkor těch, kteří do toho státního rozpočtu přispívají. ***