(9.30 hodin)
(pokračuje Maxová)
Za sponzorské dary, které platí pacienti, pokud chtějí něco jiného, než jim platí pojišťovna, se neplatí daně, a pak si to ještě nemocnice vyúčtují. Sazebník výkonů se stanovuje vyhláškou. Není stanoveno, jak často, kdo atd. Když nemám tudíž nárok na hrazenou péči, tak já si ji prostě jako pacient chci doplatit, ale ne celou sazbu v soukromé nemocnici, ale pouze ten rozdíl.
Po zrušení paragrafu paní Fischerové se legalizovaly sponzorské dary, protože prostě nebyla jiná cesta. Pan Heger se snažil zavést nadstandardy. Byla to dobrá myšlenka, ale prostě to, co by mělo být, bylo stanoveno vyhláškou, to znamená předpisem po.
Není návrh protiústavní, jak se nám snaží Ministerstvo zdravotnictví říci? Není. Návrh nijak neřeší ústavní rámec práva na bezplatnou zdravotní péči. Návrh řeší pouze, co s částkou mimo rámec práva na bezplatnou péči, aniž by tímto rámcem, tedy limity ústavních práv pacientů, jakkoli hýbal nebo je nějak posouval, či dokonce omezoval. Návrh tedy odpovídá na otázku, co si počít s částkou nad hranicí plné úhrady, nikoli kde tato hranice leží nebo jestli byla správně nastavena.
Nadstandardy ale už Ústavní soud jednou zrušil. Ústavní soud zrušil normu, která prostřednictvím vyhlášky vymezovala, například kterou, jak drahou nitrooční čočku už pacientovi neuhradí pojišťovna. A to byl problém hned ze dvou důvodů. Za prvé problém věcný. Nárok pacienta je, přesně podle zákona, potřeba posuzovat vždy individuálně. Co je pro jednoho pacienta kvůli jeho zdravotnímu stavu - pro mě teď špatné slovo - standard, to je pro jiného, jinak nemocného, už moc. Například paušální stanovení pro všechny případy, která nitrooční čočka už je moc bez ohledu na konkrétní zdravotní stav a potřebu konkrétního pacienta, to je prostě špatně. Problém právně formální - když už dojde na stanovení hranice, tedy která čočka už je moc u úhrady, musí to podle Ústavy udělat zákon. Jenom zákon může omezovat ústavní práva, nikoli vyhláška. Ta může pouze upřesňovat mantinely zákona. Diskutovaný návrh, jak říkám, u první otázky nedělá ani jedno, ani druhé, takže je zavádějící házet ho do jednoho pytle se zrušenými nadstandardy. Ten návrh vypadá jako povrchní a nebezpečný, stručný. Nevznikne v praxi chaos? Návrh zaplať pánbůh vychází z toho, že všechna potřebná pravidla jsou již v současné právní úpravě obsažena, anebo by alespoň obsažena být měla. I zde platí, že méně je někdy více. (V sále je velice rušno.)
Z důvodové zprávy, která byla přiložena, je vidět, že návrh byl vytvořen se zřetelem k praktickým otázkám vykazování a úhrad zdravotní pojišťovnou a počítá toliko s potřebným využitím reálných nákupních cen u poskytovatele. Nevzniknou nová nebezpečí pro pacienty? Především je potřeba připomenout zákon o zdravotních službách, který již nyní stanovuje povinnosti poskytovatele, a to za prvé informovat pacienta o možnostech léčby včetně jejích přínosů a rizik.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já poprosím kolegyně a kolegy znovu o klid. Hladina hluku je opravdu vysoká. Popřípadě hloučky, které se zde tvoří, aby se rozpustily či se přesunuly do předsálí.
Poslankyně Radka Maxová: A za druhé informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní služby.
Dále zde stále platí občanský zákoník, trestní zákoník, např. trestný čin podvodu, a konečně především také normy lékařské etiky. Neměla by náhodou být vyhláška obsahující výčet dotčených zdravotnických prostředků, jak tady mluvil pan ministr, že je potřeba stanovit - my to už máme stanoveno v současné době, co hradí pojišťovna - a nastavit finanční práh pro spoluúčast? Určitě ne. Myšlenka na další úpravu prováděcím předpisem je sice svůdná a samozřejmě Ministerstvo zdravotnictví se na ni odvolává, ale láká do stejné pasti, ve které uvízly zrušené nadstandardy pana ministra Hegera.
Návrh přistupuje k problematice z opačného konce, než je zvykem. Místo centrálních ceníků a shora nastavovaných limitů spoléhá na reálné ceny u poskytovatelů. Spoluúčast by se tedy počítala z rozdílu skutečných cen zdravotnických prostředků u toho, kdo nakupuje, což je poskytovatel. To je přístup, který sice zřejmě předběhl dobu, ale náš úhradový systém bude tento přístup muset v nejbližší době tak jako tak v nějaké podobě zavést.
To je na úvod a já děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Hegera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se zmínil o dvou okolnostech toho, o čem dneska máme hlasovat. Vzhledem k tomu, že tady teď široce promluvila paní kolegyně Maxová k bodu C1, možnosti připlácet si za nadstandardní zdravotní prostředky, tak se budu nejprve zabývat touto záležitostí.
Paní poslankyně Maxová tu mluvila poměrně rozsáhle a zdůvodňovala, proč se domnívá, že její návrh je ústavně konformní. Já jsem tady byl několikrát citován jako člověk, během jehož ministerského mandátu byl odsouhlasen zákon o nadstandardech, nebo pasáž zákona 48 týkající se nadstandardů, který byl později Ústavním soudem zrušen, přestože ty přípravné debaty byly velmi důkladné i z hlediska ústavního. Já jsem ve své funkci byl svědkem pozdějšího zrušení dalšího sporného bodu a to byla lázeňská vyhláška, která velmi podobným mechanismem jako ty naše nadstandardy určovala, co platí zdravotní pojišťovna a co ne, a znovu Ústavní soud prohlásil, že co není v zákoně a co je limitováno, pokud jde o úhrady, finančními možnostmi systému, tak musí být v zákoně, nemůže tam být nedefinováno, nemůže tam být ani formou vyhlášky.
Já se nehodlám pouštět do právních rozborů, které vzhledem k ústavnosti celé té věci musí být na nejvyšší možné úrovni, a tady bych jenom konstatoval následující. My jsme samozřejmě v našem původním i současném volebním programu propagovali možnost spoluúčasti, možnost připlácení za nadstandardy, je-li to pro zdravotní systém výhodné a jestliže to nevede k tomu, aby někteří pacienti od nezbytné péče byli odsunuti. To tento zákon jistě nedělá, podobně jako to nedělal ten náš paragraf. Ale přesto bych rád slyšel z úst paní poslankyně Maxové nebo pana kolegy Janulíka - a tímto je žádám prostřednictvím paní předsedající - jestli by mohli na tomhle plénu jasně konstatovat, že to opravdu konzultovali s legislativci, případně právníky, kteří se zabývají těmi ostatními okolnostmi. Protože pokud toto tvrzení tady padne, tak klub TOP 09 je ochoten hlasovat pro tento nadstandard a bude pro něj, protože ho pokládá za rozumný a pokládá ho za krok správným směrem. ***