Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

13.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických
pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 407/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Paní ministryně, prosím, ujměte se slova. (V sále je velký hluk.)

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se, paní ministryně, moc omlouvám, ale poprosím kolegy zejména v levé části sálu, aby se ztišili, aby paní ministryně nemusela křičet, abychom ji dostatečně slyšeli. Děkuji za pochopení. Paní ministryně, pokračujte.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi jenom krátce představit vládní návrh zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o útlou novelu, nicméně velmi potřebnou a očekávanou pedagogickými pracovníky v praxi, která má zajistit to, že skončí nešvar, kdy někteří zřizovatelé uzavírají smlouvy s pedagogy pouze na dobu určitou deseti měsíců a následně naši učitelé jsou nuceni během července a srpna setrvávat na úřadech práce. Tuto nedůstojnou praxi právě tento vládní návrh zákona řeší. Napříště by tedy doba určitá sjednaná s pedagogickými pracovníky činila nejméně dvanáct měsíců a mohla by být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejvýše dvakrát. To znamená, že dojde v podstatě ke sjednocení se zákoníkem práce s tou specialitou, že doba trvání poměru na dobu určitou bude určena oněmi dvanácti měsíci, aby byla takto závadná praxe do budoucna vyloučena.

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, domnívám se, že s ohledem na to, že jsme ve druhém čtení, tato stručná informace a připomenutí z hlediska obsahu předkládaného vládního návrhu stačí, a budu se samozřejmě těšit na další projednávání v rámci garančního výboru, pokud tento vládní návrh zákona propustíte druhým čtením, o což bych si dovolila vás požádat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Teď poprosím kolegy zase v pravé části sálu, aby se trochu ztišili, anebo případně šli projednávat následující program ven ze sálu. Děkuji.

Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 407/1. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní poslankyně Nina Nováková, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Mohu jenom konstatovat, že tak jak jsme o novele zákona o pedagogických pracovnících mluvili již v prvním čtení, tak výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu přijal usnesení, kterým doporučuje vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona a mne pověřil, abych vás s tímto usnesením seznámila.

V době, kdy o tom garanční výbor jednal, nebyly součástí usnesení žádné pozměňovací návrhy, protože nebyly známy. Já si potom dovolím v obecné a v podrobné rozpravě se přece jen k jednomu pozměňovacímu návrhu vyjádřit. Ale teď v té první etapě, tedy na své 14. schůzi, garanční výbor přijal usnesení, kterým doporučil vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu a poprosím paní poslankyni, aby zůstala u mikrofonu a ujala se slova.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, několikrát v poslední době jsme zaregistrovali, že se otevřel nějaký zákon a že se ten zákon musel otevírat během roku i několikrát. Já jsem si tedy dovolila, když jednáme o novele zákona o pedagogických pracovnících, navrhnout vám jeden pozměňovací návrh. Objevili jsme totiž takové nedopatření - předpokládám, že z hlediska Ministerstva školství je to opravdu nedopatření, či spíše nedokončené jednání. Protože existují vysoké školy, které připravují kvalifikované pedagogické pracovníky v magisterském studiu, a přesto je jejich zaměstnavatelé nemohou v zákoně o pedagogických pracovnících najít. Jsou to obory umělecko-pedagogické. Já jsem o tom hovořila s některými pracovníky na Ministerstvu školství a skutečně se zdá, že se jenom nepodařilo dokončit určitý proces. Takže věřím, že pokud by to bylo třeba v garančním výboru, nebo pokud bychom před třetím čtením s tím ještě nějak pracovali, tak věřím, že by Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v zásadě proti mému pozměňovacímu návrhu nic nemělo.

Oč jde? My jsme zvyklí, když vnímáme na školách celého spektra od mateřských škol po vyšší odborné školy, přičemž ústředních škol a vyšších odborných škol se to týká jenom některých, tak jsme zvyklí slýchat, že tam existuje určitá estetická výchova nebo nějaká umělecká výchova, ale tak jak to známe my sami ze škol, pro nás estetická výchova je hudebka nebo výtvarka neboli hudební výchova nebo výtvarná výchova. Přitom existuje na vysokých školách, na Akademii múzických umění a Janáčkově akademii múzických umění, už od poloviny 90. let velice dobře se rozvíjející obor, a hlavně obor, který naše školy potřebují, a to je obor dramatická výchova, mnohdy spojený i s výchovou pohybovou. V těch hodinách dramatické výchovy, tam, kde v celém spektru regionálního školství jsou, se nenacvičuje divadlo, jak bychom mohli očekávat, ale děti tam získávají velice důležité sociální dovednosti, učí se tam sdělovat své emoce a zároveň jaksi chápat druhé. Můžeme říci, že tam, kde dramatická výchova ve třídách je, se skutečně vylepšuje atmosféra na škole, protože se takzvaně jakoby pustí ventil někdy třeba pokulhávajících vztahů právě v zážitkově vedené dramatické výchově a velice často se v zárodku utlumí třeba počátek šikany.

Další velice dobře uplatnitelné pole působnosti pro dramatickou výchovu je u žáků, kteří mají specifické vzdělávací potřeby, a zejména třeba u žáků sluchově postižených. Absolventi těchto oborů umělecko-pedagogických, konkrétně na pražské DAMU, velice dobře právě s touto skupinou žáků umějí pracovat.

Další taková poptávka, která je na školách, a to zejména na školách středních, je poptávka po zkvalitnění mediální výchovy, která je také velmi důležitá. A právě odborné vedení dětí a mládeže jim umožňuje otevřeně a kriticky posuzovat třeba svá setkání s divadelním a filmovým uměním.

V čem vlastně je problém? Kvalifikovaní absolventi magisterského studia, které má akreditovaný obor umělecko-pedagogický, nejsou s to za aktuální situace bezpochyby prokázat řediteli nějaké školy svoji kvalifikaci, a to kvalifikaci pedagogickou, ačkoliv od začátku vědí, že na vysokých školách studují zaměření umělecko-pedagogické. Musíme si tedy uvědomit, že třeba na DAMU jsou obory, které připravují výkonné umělce, a jsou obory, které jsou už akreditované právě na dramatickou výchovu.

Byla by tedy velká škoda, aby takto dobře připravení absolventi, kteří mají v rámci svého studia nejen didaktiku, ale mají i pedagogickou psychologii, psychologii, a jak říkám, i některé obory, které je sbližují třeba se speciální pedagogikou, nenašli své uplatnění jenom proto, že ředitel školského zařízení je nějak nemůže najít v zákoně.

Dovolila jsem si tedy úplně jednoduše v čl. 1 do § 7, 8, 9, 10, 11 a 18 doplnit větu, že pedagog je kvalifikován. Teď jak jsem vyjmenovala ty paragrafy, tak se to týká prvního stupně základních škol, druhého stupně základních škol, středních škol, základních uměleckých škol, ale tito absolventi najdou uplatnění i ve volnočasových aktivitách, tzn. třeba v domech dětí a mládeže atd., tak všude jsem si vlastně dovolila vložit v podstatě větu, která říká, že kvalifikovaný je také učitel předmětu uměleckého zaměření, který získá odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění a studijního oboru umělecko-pedagogického zaměření. A potom v podrobné rozpravě si dovolím přihlásit se k tomuto pozměňovacímu návrhu.

Snad úplně na závěr bych si ještě dovolila krátce ocitovat jednu či dvě věty z druhé světové konference UNESCO o uměleckém vzdělávání v Soulu z roku 2010, kde se hovoří, kde je jako strategie uvedeno potvrdit uměleckou výchovu jako základ pro vyvážený kreativní, kognitivní, emocionální, estetický a sociální rozvoj dětí, mládeže a celoživotních studentů. A jako první opatření je právě vypracování koncepce a využití všech zdrojů k uplatnění a zkvalitňování uměleckého, resp. umělecko-pedagogických oborů.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Luzara s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Semelová, taktéž s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážená paní předsedající, paní ministryně, já si dovolím položit otázku spíše statistickou a týkající se možná v druhém čtení pro garanční výbor zajímavou, každopádně pro mě určitě. Jedná se o to, že toto řetězení pracovních smluv bylo silně medializováno jako negativní jev, a neznám zřizovatele, který by to bral jako standardní postup svého vztahu jako zřizovatel vůči řediteli školy. Ptám se proto, jak statisticky významná skupina takovéhoto řetězení je. Týká se to soukromých zřizovatelů, nebo obecních zřizovatelů, krajských zřizovatelů těchto vzdělávacích institucí? Pokud by se to mělo týkat, řekněme, zřizovatelů obecních nebo krajských, asi existují seznamy, která města, které obce takhle postupují. Protože z jedné strany tady slýcháme o obrovské zodpovědnosti starostů a mnohokrát jsme tady přesvědčováni, že ti starostové přece vědí nejlépe a nejlépe se chovají ke svému spravování té obce, a z druhé strany proti jasnému amorálnímu jednání nevystupují, popř. ho tolerují ve svých obcích. Mě by tyto statistické údaje velice zajímaly. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu paní poslankyni Semelovou, připraví se pan poslanec Zlatuška (šum vlevo). Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Navážu na kolegu a pokusím se mu, aniž bych chtěla brát slovo paní ministryni, na některé záležitosti odpovědět. My jsme o tom jednali na výboru. Já jenom připomínám, že týden by měli mít všichni učitelé prázdniny, aby načerpali sil do dalšího školního roku, a bohužel tomu tak není vždycky, protože skutečně jsou mnozí učitelé, kteří mají smlouvu pouze na dobu určitou na těch deset měsíců a jsou odkázáni potom buď jít na úřad práce, brát si různé brigády, anebo se nepřihlásit a prostě nějak to přežít, právě z toho důvodu třeba, že se bojí, aby smlouva s nimi byla v září také obnovena.

Pokud bych mohla uvést některé statistiky, a netýká se to pouze škol soukromých, týká se to všech škol, všech zřizovatelů, tak loni v červnu v evidenci úřadu práce bylo 411 uchazečů o práci učitelských oborů. 411. V červenci jich bylo 3060. V září pak klesl tento počet na 314. Já si myslím, že tyto počty hovoří samy o sobě, že to jsou počty, které jsou varující, a měli bychom se touto otázkou o pravdu vážně zaobírat.

Mě mrzí, že se zasekl tento zákon v legislativním procesu, už z toho důvodu, že neplatí od 1. července 2015, jak měl platit, a bohužel se to bude opakovat i v příštím roce, protože i kdyby platil od příštího roku, tak v září se dělají smlouvy a znamená to, že v příštím roce se to bude opakovat. Proto bych byla velice ráda, kdybychom o tom jednali věcně, aby co nejrychleji tento zákon vešel v účinnost. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, paní ministryně, k tomu problému, kolika učitelů se to týká. Chtěl bych opakovat to, co už jsem říkal jak na výboru, tak při prvním čtení. Když mě oslovily odbory s tím, abych tento zákon podpořil, tak jsem se zeptal, kolik mají povědomí o tom, že se to týká učitelů. Nemají žádné povědomí o tom a nemají žádné údaje, kolika učitelů se to týká. Co se týká těch dat, která zde říkala paní poslankyně Semelová, pokud si náhodou dávají absolventi škol na úřad práce své žádosti o místo, tak to také vysvětluje ten nárůst před prázdninami. To neznamená, že by tam byl tento výpadek.

Jenom bych doporučoval věnovat se bilanci financí mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, protože pokud počty učitelů berou během prázdnin podporu v nezaměstnanosti a budou v budoucnu zaměstnáváni, tak by bylo vhodné ty finance přesunout do resortu školství.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Putnovou s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, dámy a pánové, když minulé vedení Ministerstva školství avizovalo, že připravuje tuto novelu, dali jsme jasně najevo, že ji podpoříme. Chtěli jsme ji podpořit, aby bylo jasné, na straně koho stojíme v tomto sporu učitelé versus ředitelé. Chtěli jsme, aby bylo jasné, že tato nemravná praxe, která se už řadu let v českém školství praktikuje, je nepřijatelná a že vítáme způsob, jak toto ukončit. V tomto věcném sporu ředitelé versus učitelé stojíme jednoznačně na straně učitelů.

Je mně líto, paní ministryně, že svoji premiéru v Poslanecké sněmovně musíte mít u novely zákona, který je ovšem podle mého soudu zbytný. Z té rozsáhlé diskuse, kterou jsme vedli na školském výboru, jednoznačně vyplývalo, že řada zkušených ředitelů škol považuje propouštění učitelů na prázdniny za manažerské selhání. Je to nemravná praxe a je to selhání ředitelů. Z diskuse, kterou jsme tam také vedli, se úplně vytratili zřizovatelé. A já jsem přesvědčena, že je to také chyba komunikační, která jde na vrub Ministerstva školství v minulém období - nejenom v tom posledním, je to dlouhodobější záležitost.

Jak je možné, že starostové obcí se nezajímají o to, že jejich děti budou učit učitelé, kteří jsou jako žoldáci najímaní od podzimu do jara? Jak je možné, že toto tolerují? Kde jsou školské rady, kde jsou odbory, metodika Ministerstva školství? To přece jsou všechno nástroje, které měly být použity předtím, než se využije nástroj nejsilnější, a to zákon.

Domnívám se, že Ministerstvo školství si situaci zjednodušilo. Šlo tou pro něj nejjednodušší cestou, novelou zákona, místo tou nepohodlnou konfliktní cestou komunikace, zjednávání nápravy, vysvětlování, osvěty, zveřejňování těch, kteří dlouhodobě nerespektují doporučení Ministerstva školství.

Jsem přesvědčena, že bychom neměli všechny nešvary ve školství řešit novelou zákona. Ne proto, že bych se práce bála, ale pokud by tomu tak bylo, tak si, dámy a pánové, musíme vyhrnout rukávy a čeká nás skutečně hodně práce. Na druhou stranu nechtěla bych žít v zemi, kde všechna rozhodnutí a všechny naše kroky bude korigovat a bude určovat zákon.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji paní poslankyni a nyní prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Stanjuru, připraví se s faktickou pan poslanec Kořenek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Paní poslankyně Putnová správně řekla: ten zákon je zbytečný. Vy jste řekla zbytný, já si myslím, že je zbytečný. Padají tady opravdu silná slova - o starostech, o tom, jestli jsme na straně ředitelů, nebo učitelů. Ale my nejsme ti, kteří by měli pískat pracovněprávní vztah mezi ředitelem a učitelem. Kam jsme se to dostali, že zákonodárci budou pískat zápas mezi řediteli a učiteli? A jaká nemravná praxe? Platí zákoník práce? Platí. Je to nemravné v jiných profesích, nebo jen u té jediné? Pokud je to nemravné obecně, tak změňme zákoník práce. Když se podíváme na dikci toho zákona, tak smlouva nesmí být na dobu určitou kratší než 12 měsíců. A chcete tím zabránit tomu, aby o prázdninách ten učitel nebyl bez práce. A co když nastoupí v lednu? Rozumíme si? Nebo nastoupí v červnu a uplyne 12 měsíců, jedny prázdniny bude doma a druhé ne. Nic tím nevyřešíme.

A pak bych prosil o nějakou kvantifikaci. Já si myslím, že naprostá většina starostů se zajímá o své základní školy a má přehled. Neříkejme, že starostům je to jedno. Jestli nefungují někde školské rady, tak se bavme, jestli jsou vůbec účelné. Jestli to není jenom takový formální orgán, z kterého se pak stává fanklub ředitele, který se používá velmi často k nátlaku na zřizovatele, aby zvýšil provozní příspěvek. Já myslím, že moje město není jediné, kde se to tak děje, že školské rady píší zastupitelům a říkají: tohle je výborná škola, výborný pan ředitel, navrhujeme zvýšit rozpočet pro příští rok. Jestli opravdu je tam ten kritický odstup, anebo to jsou ty fankluby.

Ale to číslo by mě zajímalo, kolik takových případů máme. A jak zabráníme tomu, když někdo nastoupí 1. července 2016, protože letos to už nestihneme, dostane smlouvu na dobu určitou, na dobu 12 měsíců, skončí mu 30. 6. 2017.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, váš čas.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, já když tak ještě přijdu jednou. Možná mi někdo odpoví. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobře. Poprosím k mikrofonu pana poslance Kořenka, připraví se paní poslankyně Semelová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobré odpoledne. Tak to, že se dějí věci, které by se dít neměly, to všichni víme. Nicméně já bych se vrátil ke školským radám. Školské rady mají dané kompetence, je to dáno školským zákonem 561, a myslím si, že pracovněprávní vztahy v těch kompetencích nejsou. Taktéž zřizovatel nemá co zasahovat do pracovněprávních vztahů. To bych tedy se jako ředitel velmi ohradil, aby mi zřizovatel diktoval a jaksi mluvil do kompetence, která je mi svěřena zákonem.

Co se týká dalších věcí, prosím vás, možná bychom se měli zamyslet, kdy tyto problémy ve školství vznikly. Já osobně se domnívám, že vznikly v okamžiku, kdy se zrušilo odvětvové řízení školství a kdy v podstatě se převedly všechny kompetence na jednotlivé zřizovatele. A v podstatě dneska ani metodické řízení, které může jít z Ministerstva školství, k ničemu jednotlivé ředitele škol nezavazuje. Proto si myslím, že tato úprava je vhodná, jestliže chceme potvrdit, že prestiž učitele má být nějakým způsobem zachována. Pak se samozřejmě také můžeme podívat, jestli ředitelé, kteří se nechovají zcela morálně, mohou být dobrým příkladem jak pro své učitele, tak pro své žáky. Děkuji. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji a poprosím k mikrofonu paní poslankyni Semelovou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já bych se chtěla obrátit na pana poslance Stanjuru prostřednictvím paní předsedající. My nechceme tímto zákonem pískat spor mezi řediteli a učiteli. To v žádném případě. Já si také myslím, že naprostá většina ředitelů se snaží o to, aby učitelé měli důstojné podmínky. Ale my chceme právě napomoci tímto zákonem tomu, aby pedagogové na všech školách všech zřizovatelů měli opravdu důstojné pracovní podmínky, aby nemuseli každý rok chodit na úřady práce, ale aby mohli jednak relaxovat, jednak aby se mohli věnovat sebevzdělávání apod. Kromě toho tito učitelé, kteří jsou zaměstnáváni na dobu 10 měsíců, tak mají problém i v tom vzít si třeba půjčku, vzít si hypotéku, protože ji nedostanou.

A pokud jde o tu otázku odborů. Odbory opakovaně žádaly, aby se to řešilo, protože jak je vidno, tak zákoník práce prostě nedostačuje. Je tady potřeba zajistit zákonnou formou pracovní podmínky učitelů tak, aby mohli svou práci vykonávat opravdu důstojně a tak, jak je to potřeba. Školské odbory o tuto novelu nebo o tento zákon žádaly opakovaně už několik let a my tímto, tedy Ministerstvo školství společně se Sněmovnou, bychom měli vyjít potřebě, která vychází z praxe. A to, že to z praxe vychází, toho jsme svědky prostě každý rok, svědčí o tom média. Druhá věc je, jestli všichni učitelé se opravdu přihlásí. Já jsem o tom mluvila na úřadu práce. Problém je ten, že opravdu tady na mnoha školách vládne strach, prostě se bojí, jestli se ozvou, jestli tu práci potom dostanou, nebo ne. A tohle všechno si myslím, že bychom měli při projednávání tohoto zákona vnímat. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Zahradníka s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já se nejprve vyjádřím k tomu problému, který tedy řešíme a kvůli kterému byl znovu otevřen zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

Já jsem byl osm let zřizovatelem soukromé školy a také i jejím ředitelem. Neumím si představit, že bych dopustil, aby učili na té škole učitelé, kteří by byli takto potupně zaměstnáváni. Čili považuji to za naprosto nemožné a myslím si, že i z hlediska morálního, z hlediska tlaku rodičů, z hlediska tlaku odborů by takový nešvar měl být nemožným. A po pravdě, už to tady bylo zmíněno, snažit se všem takovýmto nešvarům okamžitě zamezit zákonem, to je věc, která zaplevelí náš systém takovým počtem zákonů, že se v tom za chvilku nikdo nevyzná.

Já bych ale, vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, chtěl využít otevření tohoto zákona, který je zde předložen jako tisk 407/2, v tuto chvíli ve druhém čtení, tedy ve druhém čtení je možné předkládat pozměňovací návrhy, chtěl bych to využít k tomu, co jsem již učinil před koncem minulého roku, kdy byl tento zákon otevřen a byla projednávána jeho novela jako sněmovní tisk 206. Tehdy jsem velmi bojoval za to, aby vychovatelky v dětských domovech, tedy v těch domovech, které nevyžadují zvýšený režim péče, kde jsou vychovávány děti, které prostě jenom nemají rodiče, které postihlo to neštěstí, že nemají rodiče, že tedy musí trávit své dětství v dětském domově. A ty vychovatelky, které se o ně starají, od nich by měla být vyžadována hlavní kvalifikace, aby byly hodné, aby ty děti měly rády. Ale my jsme naopak od nich vyžadovali a zakotvili jsme, že vyžadujeme, aby měly vysokoškolské vzdělání.

Proto bych si chtěl dovolit vrátit znovu zpátky ke svému návrhu a zkusit to tedy znovu a chtěl bych tady předložit pozměňovací návrh následujícího znění. V §16 odst. 2 doplnit za písmeno c) nové písmeno d) v následujícím znění: "d) vzděláním stanoveným pro vychovatele podle odst. 1 písm. f) a g). To platí pouze pro vychovatele, který vykonává přímou pedagogickou činnost v dětském domově - § 12 zákona 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů." A zároveň také hned k tomu předkládám legislativně technickou změnu, která spočívá v tom, že "v § 16 odst. 2 písm. b) se slovo nebo zrušuje a v § 16 odst. 2 písm. c) se na konci slovo nebo doplňuje." Zdůvodnění jsem myslím patřičné tady předložil. Čili já si dovolím paní zpravodajce ten starý svůj návrh předložit.

Děkuji za pozornost. (Poslanec Zahradník předává u stolku zpravodajů návrh paní zpravodajce.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím, abyste se pak ke svému návrhu přihlásil v podrobné rozpravě ještě jednou. Děkuji.

Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Stanjura s řádnou přihláškou, nebo s přednostním právem, i když je sám zatím přihlášen. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tentokrát přednostní právo nevyužiji a jsem přesně v pořadí. Nicméně bych požádat paní ministryni, jestli to číslo zná, ať nám to řekne, kolik je to procent. A pak ať mi odpoví na otázku, co se stane, když učitel nastoupí 1. července 2016, dostane podle novely zákona smlouvu na 12 měsíců, ta skončí 30. 6. 2017 a na prázdniny na úřadu práce. Podle této novely může s ním zřizovatel znovu uzavřít pracovní smlouvu od 1. 9. 2017. Tak co vlastně řešíme? Nic. Vy byste totiž museli nařídit, aby to mělo ten smysl, aby o prázdninách nikdo nebyl na úřadu práce, že pracovní smlouvy se mohou uzavřít pouze k 1. 7. Pak vám to vyjde. V okamžiku, kdy dáte jiný termín, resp. k 1. září. Pokud připustíte jiný termín, např. od 1. 7., tak ten problém jen odsunete o 12 měsíců, ale budeme se tvářit, že my, poslanci a poslankyně, jsme tento nešvar vyřešili zákonem. Já tomu vůbec nerozumím, protože praktický dopad to nebude mít žádný. Je to věc zřizovatelů, je to věc toho, abychom s těmi zřizovateli mluvili. Já si opravdu myslím, že starostové a hejtmani a krajská zastupitelstva v případě středních škol a městská a obecní zastupitelstva v případě základních škol to opravdu mohou mít ve vlastních rukách a nepotřebují k tomu nový paragraf a nepotřebujeme to znovu projednávat.

Vzpomeňme si na debatu o tomto zákoně právě na konci minulého roku a skoro vždycky slyšíme: Potřebujeme to rychle schválit a nebojte, teď to bude stabilní. No jak dlouho nám to vydrželo. Proč jsme to tedy neřešili, když je to letitý problém od 90. let? Proč jsme to neřešili v minulé novele, která tu byla před pár měsíci? Tomu skutečně nerozumím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Kořenka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kořenek: Já si dovolím kolegovi trochu oponovat, nebo z praxe vysvětlit. Teď se nebudu zastávat ředitelů obecně. Školní rok podle školského zákona trvá od 1. září do 31. srpna příslušného roku. Nedovedu si představit, že by ředitel přijímal, pokud dělá organizaci, od 1. září, což tak činí, učitele ve starém školním roce. To jest k 1. 7. Je to nesmysl organizační, ekonomický, protože já pro něho nemám ty dva měsíce práci. Já tomu rozumím. Teoreticky ano. Samozřejmě, mohu ho přijmout, kdy chci, ale já přijímám podle organizace k prvnímu. Já to říkám tak, jak to v praxi funguje.

Co je problém, a to se trochu musím vrátit i k ředitelům, mnohdy to vznikalo i díky tomu, a většinou u vesnických škol, ta praxe začala u vesnických škol, když nebyly finanční prostředky, bylo málo žáků, tak svůj problém řešili tím, že přijali učitele do 30. 6., pak mu proplatili část dovolené, tj. 20 dnů, a k 1. září ho opět přijali. Z hlediska ekonomiky ušetřili pár tisíc, ale z hlediska nějaké prestiže učitelského povolání a i hlediska úspory podle mě to vůbec nic neznamená.

Takže myslím, že teď se řeší, a to je i předmětem té úpravy, z logicky věci, že v podstatě pokud učitele přijmu na školní rok, tak bude zaměstnaný celý školní rok. To je celé. To, že něco v tom systému je špatně, tak ano, to já samozřejmě uznávám, ale myslím si, že tato novela dá jasně najevo těm ředitelům, kteří tuto praxi využívají naprosto a zcela běžně, že prostě to není v pořádku. Kdybychom měli všechno tak, jak má být, a všichni dodržovali zákony, tak si myslím, že tento problém vůbec neřešíme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už jsem nechtěl, ale já položím dotaz a vládní poslanec se mnou polemizuje. Já nevím, jak se dá s dotazem polemizovat. Když položím dotaz, očekávám odpověď, pak mohu mít nějaký komentář. Vy polemizujete s otázkou, což je poměrně zvláštní metoda.

Ale to, co jste řekl, není prostě přesvědčivé. Tak od 1. 7. nový zaměstnanec nemá práci, ale ti staří, ti práci mají. To nemá žádnou logiku. Já vím, že mluvíte o praxi a ze zkušenosti, tomu já rozumím, ale neměli bychom to raději uzákonit? Co když to někdo udělá jinak? Představme si to. To se ten nešvar posune. No tak nebude mít každý rok dva měsíce ušetřené, neušetří za 24 měsíců, neušetří čtyři měsíce, ale po tomto výborném návrhu zákona ušetří aspoň ty dva měsíce.

Já jsem z vesnice. Chodil jsem na první stupeň na vesnici. Neříkejte, že na vesnických školách se začalo šetřit. V mém městě, my jsme měli malotřídní školu, jsme dotovali z městského rozpočtu, protože nesmyslné požadavky, které chodily, jestli tam mám být 15, nebo 14, nebo 13 dětí, a podle toho normativy prostě nemají žádnou logiku, pokud chceme na vesnici udržet tu školu, a to si myslím, že je v zájmu. Ale zastupitelstvo se dobrovolně rozhodlo a peníze tam dávalo.

Já možná na rozdíl od mnohých z vás mám mnohem větší důvěru v rozhodování samosprávy, že když ta obec školu chce, tak ji prostě zřizuje. Také jsme před pár lety, a byl to náš návrh, prosadili do rozpočtového určení daní, že jeden z parametrů, kterým se dělí sdílené daně, je také podle počtu žáků, tzn. když jsou dvě stejné obce a jedna má školu a druhá nemá, tak ta, která tu školu má, dostává víc peněz z těch sdílených daní. Odpadlo takové to potupné dohadování mezi starosty, co jsou neinvestiční výdaje na opravy škol a fakturace mezi obcemi za ty děti, které dojížděly do vedlejší vesnice. To všechno je pravda. A teď tady slyším, že ten nešvar, ta nemravná věc vznikla na vesnických školách.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, váš čas.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Už zas?

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano. (Poslanec Stanjura: Děkuji.) Prosím. Já se zeptám paní ministryně: Vy se hlásíte, ale jestli s faktickou, tak máte dvě minuty. Tak prosím, s faktickou.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já si dovolím jen rychle zareagovat na proběhlou rozpravu. Co se týká počtu učitelů, kteří byli postiženi touto negativní praxi, tak neobsahuje to důvodová zpráva, já jsem se snažila ta čísla přesně zjistit ještě před předkladem dnešní den, to se mně nepodařilo. Nicméně školské odbory potvrzují, že tam, kde jsou uzavřeny kolektivní smlouvy, tento nešvar neexistuje. Nicméně identifikovaly, že zejména právě soukromé školy přistupují k této negativní praxi a nebo školy menší, kde kolektivní smlouvy nejsou uzavírány. Zprostředkovaně odvozujeme pouze z dat úřadu práce, to už tu bylo naznačeno paní poslankyní Semelovou. Nicméně také je pravdou, že i v tomto případě se jedná o jakýsi trend, kvalifikovaný odhad, nikoli přesná čísla, kolik pedagogů bylo touto praxí postiženo.

Nicméně já bych požádala poslance a poslankyně napříč politickým spektrem, aby tuto novelu podpořili z toho důvodu, že skutečně reaguje na specifičnost zajištění vzdělávacího procesu a jeho kvality z hlediska intervalu 12 měsíců. I to, co říká pan předseda Stanjura, tzn. změna negativní praxe, že by se smlouvy uzavíraly od jiného, by stejně po přijetí tohoto zákona znamenala zlepšení, protože samozřejmě ona navazuje řetězení, tzn. 12, 12, 12, takže stále by se zlepšila ta situace z hlediska kontinuity toho pracovního poměru učitelů směrem ke zřizovateli. Ale jinak se samozřejmě nebráním tomu jako ministryně, abych již v této fázi vyzvala Svaz měst i Asociaci krajů, aby jako zřizovatelé tomuto nešvaru věnovaly pozornost a samozřejmě se snažily o to, aby k této negativní praxi nedocházelo. Bohužel došlo s ohledem na standardní lhůty v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně k tomu, že bohužel už neovlivníme školní rok 2015/2016.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní ministryně, i váš čas vypršel. Děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. Pana poslance Kořenka, připraví se pan poslanec Zlatuška.

 

Poslanec Petr Kořenek: Já věřím, že nebudu polemizovat, ani nechci. Nechtěl jsem, aby to vyznělo, že to byla praxe jenom na obecních školách nebo na vesnicích, spíše jsem vycházel z reality tam, kde jsem zaznamenal poprvé signály o tom, že se to děje. To je jedno upřesnění.

Druhá věc. Chtěl bych zdůraznit, já jsem byl ředitelem od roku 2005, předtím jsem dělal zástupce a věnoval jsem se i rozpočtu. Bohužel ke snižování prostředků na mzdy docházelo za pravicových vlád. To je jedna věc. A to, že se psalo, jak se učitelům přidalo - obecně se přidávalo, ale bralo se to z nenárokových složek, čili objem prostředků se na školách neměnil, anebo se snižoval. Můžu doložit z konkrétní školy. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku. Připraví se pan poslanec Heger. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedkyně, nemyslel jsem si, že budu mít nějaký nápad, jak ten zákon vylepšit, ale v okamžiku, kdy paní ministryně říkala, že vlastně nemá údaje o tom, kolika se to týká, ale přesto tím zlepšíme vyučování, tak bych předkládal k úvaze, jestli by nebylo také vhodné zrušit nehumánní způsoby výuky, tedy zakázat například výuku metodou Cimrmanovy úlekové fixace, protože to může žáky vyděsit. Taky nevíme, jestli se to děje, ale když to zakážeme, tak tím zlepšíme naše školství. (Potlesk několika poslanců ODS. Ministryně se usmívá.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Hegera, připraví se pan poslanec Gabal, potom s faktickou paní ministryně. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Leoš Heger: Paní předsedající, dámy a pánové, vážená paní ministryně, mám trošku pocit, že se debata dostala do takové zkarikované sofistiky, a přestože v naprosté většině případů s panem předsedou Stanjurou souhlasím, musím říct, že on tu sofistiku tady opravdu mistrně rozehrál, a že jestliže nastoupí nějaký elév učitelství v polovině školního roku a pak bude mít jednou problém se smlouvou přes prázdniny, tak tím to skončí a pak už se to urovná, bude-li v normální škole.

Já jsem poslední, kdo by se chtěl zastávat zákoníku práce, také si myslím, že by se měl spíše rozvolňovat než zpřísňovat, ale na druhé straně je potřeba říct, že jestliže školství je podfinancované, a říkám to s plným vědomím toho, že se říká, že i zdravotnictví je podfinancované, ale to školství je na tom, pokud jde o personál, tedy zcela určitě hůř, pokud jde o personál a jeho platy. A není to jenom o tom, že bychom měli podporovat obecně, aby měl každý co nejvyšší plat, ale měli bychom podporovat určité elity v národě. A učitelé k tomu patří. A říkat, že až budou lepší, tak jim dáme ty platy, až si je budou zasluhovat, tak to je prostě špatné a mělo by se pro to školství, když už nejsou peníze, dělat aspoň něco preventivního.

A to, co je předloženo tady, je přinejmenším aspoň nějaký symbolický signál, že některé věci by se pro učitele měly zlepšit, i když to není jistě přes zákoník práce ten nejšťastnější. Ale přesto se pro to přimlouvám.

Děkuji. (Potlesk poslance Kořenka a poslankyně Bohdalové z ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Gabala. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, vážená paní předsedající. Kolegyně, kolegové, paní ministryně, mám pocit, že vás (obrací se na ministryni) tady mučíme tím, když z vás tady páčíme čísla, která nevíte. Jsou prázdniny. Co kdybychom to udělali tak, že by Česká školní inspekce udělala do září desetiprocentní výběr škol a zjistila, kolik tam těch případů je - a to je procedurální návrh - do té doby nepřerušili projednávání bodu, a pak jsme viděli, jestli opravdu jdeme, nejdeme náhodou na komára s nějakým příliš velkým kladivem a jestli ten problém je reálný. A berte to jako pokus dostat tu věc na zem a vás trošku ze stresu. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, vy jste dal procedurální návrh, že chcete přerušit projednávání tohoto bodu? (Ano.) Dobrá, budeme o tom hlasovat bez rozpravy. Svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartičkami. (Rozruch v sále, poslanci ČSSD nesouhlasí s přerušením.)

 

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Gabala o přerušení tohoto bodu do září.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti? Hlasování končím.

Je to hlasování s pořadovým číslem 230, do kterého je přihlášeno 129 přítomných, pro 16, proti 98. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Mám zde faktické poznámky, dám jim přednost. Poprosím paní ministryni, která je přihlášena s faktickou poznámkou.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Jenom bych chtěla říct, že samozřejmě do okamžiku třetího čtení se budu snažit, neříkám prostřednictvím České školní inspekce, ale dotazníkovým šetřením, jehož metodu nalezneme, zpřesnit alespoň ten kvalifikovaný odhad. Ale zároveň bych na vás chtěla naléhat, že to není poprvé, kdy nemáme přesná čísla a přitom víme, že ten problém existuje.

A co se týká školských odborů, tak se domnívám, že je to kvalifikované fórum, kterému můžeme důvěřovat. Za prvé reprezentuje pedagogy a měli bychom v tomto ohledu respektovat i jejich názor.

Co se týká čísel, která máme zprostředkovaná prostřednictvím úřadu práce, i ta napovídají, že dochází k tomuto negativnímu trendu. Domnívám se, že všichni pedagogové, kteří nás v tuto chvíli sledují, by vám potvrdili, že k těmto metodám v praxi dochází. A není důležité, jestli je to většina pracovněprávních poměrů, které jsou takto postiženy, anebo jich je menšina, ale jde o to, že je nepřípustná záležitost tímto způsobem narušovat kvalitu vzdělávání a z hlediska neufinancování vzdělávacího systému, kde máme dlouhodobě problémy s normativy, tímto způsobem na úkor učitelů a potom kvality vzdělávání našich dětí postupovat.

Prosím, rozumím zákonodárcům, že někdy méně je více, ale v tomto případě se velmi přimlouvám za podporu tohoto vládního návrhu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Opálku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chci jenom učinit poznámku ke kritikům zákoníku práce. Víte, ono záleží na tom, jak je kultivované to pracovněprávní prostředí, jaké je povědomí v lidech. Uvedu vám jeden příklad. Když jsem se ve Švédsku, jak jsme byli na výjezdu, zeptal, jakou tam mají minimální mzdu, tak se na mě nechápavě koukali, co to je. Pak jsem se nechápavě koukal já na to, že oni prostě ten institut nepotřebují, protože tam se chovají zaměstnavatelé tak, a odbory jsou na všech pracovištích, že prostě ten systém se řeší úplně jinak a proti naší zemi nadstandardně. A protože se nám nepodařilo za 25 let budování kapitalismu ještě zkultivovat to prostředí, tak ho holt musíme regulovat zákoníkem práce, zákonem o zaměstnanosti, zákonem o bezpečnosti práce. Možná že jednou na tom budeme líp a tyto normy budou každému vlastní a nebudou muset být kodifikovány těmito zákony. Tolik jenom jsem chtěl doplnit. (Potlesk několika poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Dneska není takové horko jako včera. (Včera bylo 35 °C, dnes je pouze 25 °C.) Ale občas mám pocit, že ztrácíme zdravý úsudek. Celé to bojové hlasování, levice je velmi spokojena, jak to dopadlo, bylo o sedmi dnech. Když to dneska nepřerušíme, tak třetí čtení bude nejdříve 16. září, pokud to bude priorita vlády. Kdybychom to přerušili, tak druhé čtení je 15. září a třetí čtení může být 24. září. Ale zvítězili jsme v hlasování. Zvítězili jsme, že to bude možná o sedm dnů dříve. Tak já nevím, jestli je to rozhodující. Pro tento školní rok to žádný smysl nemá.

Paní ministryně je legislativec. Řekla tady takovou větu, že je jedno, jestli je to většina, nebo menšina. A co když je to výrazná menšina? Já jsem myslel, že ty případy jsou tři. Mě bude zajímat i procento. Já bych chtěl slyšet, když už budete ta čísla zjišťovat, nejenom odhad, ale skutečně číslo. Jinak se pohybujeme v nějakých odhadech, pocitech, signálech, zkušenostech, informacích. Já jsem slyšel: byly to vesnické školy, nebyly to vesnické školy, je jich hodně, není jich hodně, odbory to chtěly, odbory to nechtěly.

Při vší úctě k mému kolegovi panu poslanci Hegerovi, jak říká: možná to k ničemu není, ale vyšleme pozitivní signál... No já nevím, jestli máme vysílat pozitivní signál tím, že změníme nějaké paragrafy. Jestli je to to pravé. A skutečně (nesrozumitelné), že to dělají ty soukromé školy. Už to trošku někteří berou zpátky, už to nejsou ti starostové, už jsou to možná ti soukromí majitelé, kteří to to... A říci větu, tady to zaznělo opakovaně, řekla to i paní ministryně, že to je málem nezákonné. To je ale přece zákonný postup. A já jsem se ptal, jaký je rozdíl mezi jinými profesemi. V jiných profesích to je mravné a v této profesi je to nemravné? V jiných profesích, když mají smlouvu na dobu určitou, tak dostanou hypotéku a úvěr na rozdíl od učitelů, nebo nedostanou? Proto já jsem příznivec obecného řešení a ne speciálního.

K tomu zákoníku práce. Samozřejmě že stávající stav zákoníku práce vede k tomu, že je menší počet pracovních míst, než by být mohl. Protože není to takový ten svět, kde jsou ti zlí zaměstnavatelé a ti hodní zaměstnanci. Taky jsou zaměstnanci, kteří nejsou hodní, když to řeknu takhle eufemisticky. A zbavit se ho není úplně jednoduché pro toho zaměstnavatele. A není to jenom problematika jakoby výrobních firem, ale je to i v tom školství. Zeptejte se starostů, jak jednoduché je vyměnit ředitele, který není dobrý. Pokud nic neporušil, formálně všechno plní, jenom ta škola stagnuje. Například není tak oblíbená v tom městě. Chodí tam menší počet žáků. Máte šanci vyměnit toho ředitele? No nemáte. Protože se tady vykládá vždycky pohádka, jak si starosta udělal ze svého kamaráda nebo z ženy kamaráda ředitele či ředitelku té malé školy. A to přece, kdo se tomu věnuje na tom městě a ještě třeba ve větším městě, jako je Opava, když máte 14 základních škol, tak uvidíte ty trendy, která škola je výborná, která je průměrná a na které spíš dochází k problému, že rodiče o ni ztrácejí zájem. A máme šanci vyměnit toho ředitele? Paní ministryně, zkuste dát samosprávě nějaký nástroj, aby měli šanci! Nemáte šanci. Vůbec ne.

Když se prosadilo do zákona opatření poměrně běžné v jiných profesích, opatření, že jednou za šest let se může vypsat tendr na ředitele, co to spustilo za odpor! Jak málo odvážných zřizovatelů se k tomu postavilo. A (nesrozumitelné) plošně. Proč plošně? To jsou přece věci, které se mají řešit individuálně. Ne plošně všem dávat smlouvy na dobu neurčitou a taky ne všechny jakoby pravidelně měnit.

Takže ten zákon prostě je zbytečný. Možná že projde 15. září, možná projde 22. září. Ale v okamžiku, kdy ta čísla nebudeme mít před třetím čtením, a já myslím, že návrh pana poslance Gabala byl naprosto korektní. Ať se teď netrápíme. Tomu rozumím. Pokud ta čísla tam nejsou, je to chyba vašeho předchůdce, protože ta čísla tam měla být, abychom věděli o faktech, jestli skutečně někomu pomůžeme, nebo jenom máme signály, ať už dobré, nebo špatné.

A já jsem neříkal, že někdo nastupuje v průběhu školního roku, jak tady někdo z předřečníků zmínil. Já jsem říkal: Ano, podle zákona a podle logiky školské veřejnosti je školní rok od 1. září do 31. srpna. Podle zkušeností a interpretace rodičovské veřejnosti a té žákovské, která je tedy mnohem větší, školní rok začíná 1. září a končí 30. 6. Tak to přece je. Jinak to vnímají ředitelé a učitelé, délku školního roku, a jinak to vnímají žáci a rodiče. Jinak by nebyly přece prázdniny. Dneska někde sedm, někde osm, někde 12 dnů (týdnů?).

Takže mně to nepřijde, a nikdy jsem ředitelem školy nebyl a nebudu, ale mně to zas nepřijde tak úplně vyloučené, že někoho přijmu 1. července. Aby měl čas se připravit a 1. září se plně zapojil do výuky. Přijde mi to mnohem logičtější než někoho přijímat k 1. září, aby ten den podepsal pracovní smlouvu a šel učit za hodinu. Mně to pak přijde, že by to klidně mohlo takhle fungovat. A mám takový pocit a mám takové signály a slyšel jsem, že se tomu tak děje, že od 1. 7. to je, ale úplně přesně to kvantifikovat neumím. Ale měli bychom se nad tím zamyslet a říct, jestli je to dobrý, nebo špatný nešvar, a na základě toho buď, přijmout nebo nepřijmout další paragraf. Děkuji.

A jestli vám někomu připadá jakoby absurdní debata a absurdní argumenty, které říkám, je to pravda. Ale jak chcete jinak reagovat, když máte absurdní návrh a k tomu absurdní zdůvodnění? Tak pak se snažíte v rozpravě ukázat na komičnost nebo nelogičnost a používáte možná karikaturu, možná zkreslení, možná silnější slova, silnější příklady, než by si úplně věcná debata zasloužila. Ale když vláda neví, kolika lidí se to týká, ale to dobro páchat lze a chce, tak je to potom složité.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Semelovou. Potom paní ministryně a potom paní poslankyně Bohdalová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Abych pravdu řekla, já tu diskusi ze strany pravice nechápu. To není o dojmu, to není o pocitu. Ti kantoři to prostě prožívají na vlastní kůži. Jsou tady statistiky Úřadu práce, jsou tady informace každý rok z médií, z různých krajů, z různých míst, z různých škol, jsou tady informace odborů, Asociace pedagogů a ředitelů základních škol, dalších pedagogických asociací. A v momentě, kdy se má přijmout nějaký zákon, který tu situaci má vyřešit, nebo alespoň zlepšit, tak my tady budeme desítky minut, hodiny diskutovat nad tím, jestli ten zákon je zbytečný, nebo není zbytečný a jestli ho náhodou nemáme znova odložit! (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím paní ministryni k mikrofonu.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já si dovolím reagovat na tu otázku zákonnosti a nezákonnosti postupu. Domnívám se, že se jedná o nezákonný postup, a rozdílnost z hlediska pedagogických pracovníků je zejména v tom, že tento nezákonný postup je zcela zjevný právě proto, že ten školní rok pokračuje. Takže opakovaně pedagogové ztratí zaměstnání, takzvaně ztratí, 30. června a potom ho tedy náhodně nabudou 1. 9. V tomto případě nejde pouze o smluvní volnost mezi stranami, která by samozřejmě zásadně měla být rovná, ať se jedná o jakékoli povolání či profesi, a v tomto se bezpochyby shodneme, ale v tomto případě rukojmím nejsou jenom učitelé, ale zejména děti a vzdělávání a kvalita jejich vzdělávání.

Takže jako ministryně školství v žádném případě to nehodlám tolerovat a budu v každém případě tento vládní návrh zákona dál hájit a podporovat. S výhradou toho, že respektuji výhrady poslanců, které zazněly, že máte právo na to, aby důvodová zpráva obsahovala tato data. A činím zde příslib, že samozřejmě při závěrečném hlasování tato data budete mít k dispozici. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde pět faktických poznámek. Poprosím k mikrofonu paní poslankyni Bohdalovou, připraví se paní poslankyně Hnyková, pak pan poslanec Kořenek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Nedá se nic dělat, ale školství rozumí v této Sněmovně úplně každý. A proto se o něm vždycky takhle dlouho bavíme. Přátelé, kdyby se tahle věc týkala deseti, dvaceti kantorů, které toto postihne, tak by to stálo za to to tady řešit. Vzpomeňte si na těch přes 200 nebo 2 000 dětí, nevím přesně, kolik to přesně bylo, kvůli kterým jsme se tady bili ohledně lesních školek. Tak tady taky padala různá čísla. Ale tady se bavíme o lidech, kteří připravují naši mládež na budoucnost. A já vám řeknu, že je velice nedůstojné, aby kantor deset měsíců vyučoval na střední škole matematiku a kluci potom o prázdninách jeli na vodu a ten samý kantor, protože dva měsíce nemá práci, je obsluhoval v kempu v kiosku! A to je to, čemu tenhle zákon má zabránit.

Já si myslím, že je úplně jedno, jestli víme, jestli teď je těch 1 300 lidí, nebo jestli je to 700 lidí. Ale když nám to paní ministryně řekne před třetím čtením, tak každý budete mít možnost si zvážit, jestli pro vás 700 kantorů, 100 kantorů nebo 2 000 kantorů je moc, nebo málo. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou, připraví se pan poslanec Kořenek, po něm pan poslanec Urban. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Vážené kolegyně a kolegové, já jsem nechtěla vystoupit, protože tomu školství opravdu nerozumím. Ale kladu si jednu základní otázku. My tady o tom mluvíme, ale vůbec za tím nevidíme toho člověka. Vždyť ten učitel, který dostane, a víme každý ve svém kraji, že je to prostě nešvar, který se děje. Za a) za tím učitelem musíme vidět, že to je člověk, který potřebuje mít aspoň nějakou jistotu. A já bych byla velmi ráda, abychom už ukončili tuto debatu a mohli se věnovat dalším zákonům. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Kořenka. Připraví se pan poslanec Urban, poté pan poslanec Stanjura. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já bych chtěl reagovat na nepravdu nebo nepřesnost, která tady padla. Já si myslím, že jako zákonodárci bychom neměli mást veřejnost tím, odkdy dokdy trvá školní rok. Školní rok je definován v § 24 zákona č. 561/2004 Sb. v platném znění a říká v odstavci 1, že školní rok je členěn na mimo jiné období školního vyučování a školních prázdnin. A je tam doslovně uvedeno, že trvá od 1. září do 31. srpna. To je zákonná definice a té bychom se měli držet. To, co říkáme jindy, jak ho vnímáme, nevnímáme, to je přesně to, co i pomáhá snižovat vnímání učitelského povolání. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Urbana. Připraví se pan poslanec Stanjura, poté pan poslanec Beznoska. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že nikdo se se mnou nebude přít o to, že budoucnost našeho národa spočívá v tom, že budeme chytrý, pracovitý, vzdělaný a šikovný národ, to znamená budeme mít zcela konkrétně v tomto smyslu vzdělané a šikovné lidi. To se neobejde bez toho, aniž by to začalo i na základní, střední, možná mateřské škole. O to se asi přít nemusíme. My se tady přeme, jakoby trošku drbeme bypassem nějak na druhém uchu, a řekl to tady myslím už někdo přede mnou. Takhle řešíme nedostatek finančních prostředků ve školství. Já myslím, že většina ředitelů to nedělá proto, že by z toho měla nějakou radost a že by na dva měsíce přerušovala pracovní poměr svým kolegům a zase za dva měsíce je znovu uzavírala. Myslím, že to dělají absolutně z nedostatku prostředků z 99,9 %. Přemýšlejme do budoucna, jak tuto situaci napravit. My potřebujeme kvalifikované učitele, tak abychom mohli vůbec přemýšlet o nějaké budoucnosti českého národa. Jestli teď neumíme do rozpočtu přidat prostředky, asi neumíme tak jednorázově, abychom to vyřešili, tak prostě tu praxi nějakým způsobem regulujme tímto zákonem. Já myslím, že se tady přeme o přílišných detailech. Prostě učitel má mít určitou autoritu, tímto ji nemá, a nemá ji proto, že stát nemá dostatek prostředků.

Skončeme tu debatu a pojďme přijmout zákon, který není nijak přeregulatorní, dává smysl. To ale je v tom, že do budoucna nemá smysl to řešit jen tímto zákonem, ale rozpočtem. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru, připraví se pan poslanec Beznoska, po něm pan poslanec Zlatuška. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych prosil ctěné kolegy, aby nepřekládali můj projev z jazyka českého do jazyka českého a dávali mu jiný význam. Moje maminka je učitelka. Já vím přesně, co odpovídá, jaký je život učitele. A není to vůbec útok na kantory nebo na učitele. Bavíme se o tom, jestli přijímáme zbytečný a nadbytečný zákon - ano, nebo ne. Pro vás, kteří jste pro, se podívejte, kdo ho nejvíce hájí: paní poslankyně Semelová. Není vám to podezřelé? (Veselost a potlesk v levé části sálu.)

Já chci říct k tomu, co říkala paní ministryně. Já s ní sice nesouhlasím, ale beru ji vážně. Pokud se jedná o nezákonný postup a vy nám přinesete v září, že se to týkalo tisíce učitelů, tak předpokládám, že vy nebo váš úřad podá tisíc trestních oznámení na nezákonný postup. Jinak s tím nemůžeme takhle mávat ve veřejném prostoru a říkat, že je něco nezákonné. Já si to nemyslím, ale nemám důvod vám nevěřit. Tak prosím řešte ty nezákonné postupy. Tak ty ředitele, pokud je zřizovatelem veřejná správa, vyhoďte na hodinu pro hrubé porušení povinností. Anebo neříkejme, že to bylo nezákonné, a říkejme, že je to nešťastné, nedůstojné. To je všechno v pořádku. To je ale jiná kategorie než že je něco nezákonného. Nechám to na vás. Já se s vámi o tom přít nebudu, nemám tolik informací.

Jenom pro pana kolegu Urbana. Dneska nic nepřijmeme, to bude buď 16. září, nebo 23. To je úplně v klidu. Nikdo z nás nenavrhuje zamítnutí zákona, my ho prostě nepodpoříme, protože je zbytečný. Není to první zbytečný zákon a bohužel se u této vlády obávám, že to není ani poslední zbytečný zákon. Proč ne? Ale aspoň nějaká fakta bychom mít měli, jinak budeme mluvit v těch signálech.

Pan poslanec Kořenek mě neposlouchal, když jsem říkal, že rodiče vnímají, jak vypadá školní rok, jinak než ti, kteří to znají. A můžete stokrát citovat název zákona, číslo zákona, paragraf. Zeptejte se rodičů, jak je dlouhý školní rok.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Akorát jsem chtěla říct, že vypršel váš čas. Dobře, děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslanec Beznosku. Připraví se pan poslanec Zlatuška, poté pan poslanec Novotný a ještě další tři faktické poznámky. Pan Novotný ruší, takže po něm pan poslanec Fiala. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, paní předsedající. Krátce. Taky jsem byl ředitel školy, sice to nebyla základka, ale střední škola, vyšší odborná škola, státní jazyková škola. Měl jsem 73 kantorů. A tuhle praxi, o které se bavíme, jsem nezažil. Prostě jsem to nedělal. Choval jsem se korektně, kantora jsem klidně převzal a přijal 1. srpna. Nebyl to žádný problém. Školu pořád zpovzdálí sleduji a nemyslím si, že by to byl nějaký masový jev. Jedná se podle mého názoru o malé množství do jednoho, maximálně dvou procent kantorů, kterých se to týká.

Také považuji tento zákon za zbytečný. Pokud chceme jinak kvalifikovat jednu pracovní skupinu před druhou, tak to není dobře. Musíme se opravdu podívat buďto na zákoník práce, anebo hlavně, a v tom bych velmi souhlasil s panem kolegou Urbanem, co můžeme pro kantory udělat z hlediska přípravy státního rozpočtu, protože ředitel, který má dostatek peněz, určitě nebude postupovat tak, že by dělal kantorům prázdniny složitější, než musí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další přihlášený s faktickou je pan poslanec Zlatuška. Já ho zde nevidím, tudíž jeho přihláška propadá. Prosím k mikrofonu pana poslance Fialu. Připraví se paní ministryně. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Já také to číslo neznám a předpokládám, že bude velmi malé a že problém, který tady řešíme, skoro v praxi neexistuje. A těším se, až nám paní ministryně řekne, kolika lidí se to skutečně týká.

Ale zazněly tu některé věci, které opravdu nejsou pravdivé, nebo jsou pravdivé jenom zčásti. Problém financování českého školství přece nespočívá, a všichni, kdo tomu rozumějí, to vědí, ve výši finančních prostředků, ale v tom, jak se s nimi nakládá. To, že některé školy skutečně nemají finanční prostředky v dostatečné výši, to není tím, že je celý rozpočet malý, ale je to tím, jak se přerozděluje přes jednotlivé kraje. A já tady řadu let upozorňuji na to, že je potřeba konečně přistoupit k reformě financování regionálního školství, kterou jsem začal připravovat, ale na kterou se můj nástupce ze sociální demokracie vykašlal, nebo se jí nevěnoval, a změnit to, že nám vznikají dlouhodobě finanční nerovnosti mezi jednotlivými kraji, které mají vliv na kvalitu vzdělávání a samozřejmě mají vliv i na to, jak jsou placeni učitelé na jednotlivých školách. To je první problém.

Druhý. Mluvíme tu o učitelích, mluvme i o ředitelích. Chceme po nich velkou odpovědnost, ale neustále jim zmenšujeme rozhodovací pravomoci, obarvujeme jim finanční prostředky. Ředitel má stále menší a menší možnost školu řídit. A tohle je samozřejmě další opatření, které jde v tomto směru. I důvodová zpráva, když si ji přečtete, mluví o tom, že jsou případy, kdy jsou kratší pracovní poměry namístě. Takže se na to nedívejme tak, že je to v každém případě negativní. Není to pravda. I důvodová zpráva to obsahuje.

A jestli chceme pro učitele něco udělat, tak nevymýšlejme takovéto zákony, ale připravme konečně kariérní řád, který je skoro nachystán, který stačí předložit. A když ho přijmeme, tak učitelům opravdu pomůžeme a pomůžeme i kvalitě českého školství. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Váš čas, pane poslanče. Děkuji. Poprosím paní ministryni.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Jenom bych krátce reagovala, že jsem úmyslně, protože jsem právník, použila výrok, že se jedná o nezákonný postup. Protože pokud ředitel školy ví, že bude daného učitele potřebovat pro zajištění výuky kontinuálně od 1. září, tak se dopouští obcházení zákona a obcházení zákona je nezákonný postup.

Co se týká tedy toho míčku, který vrátil pan předseda Stanjura směrem ke mně z hlediska tedy odpovědnosti ministerstva, já tuto kritiku samozřejmě přijímám. Ale na druhé straně se domnívám, že i kolegové z opozičních lavic vědí, že se to nestalo za rok a půl - snížení možností řídicích a kontrolních mechanismů Ministerstva školství do vzdělávací soustavy. A všichni víme, že z hlediska zřizovatelů možnosti Ministerstva školství ovlivnit tento postup jsou minimální. Ale to neříkám, že to nebudu řešit a že před tím zavírám oči.

A co se týká toho, jak na tento nezákonný postup reagovat, tak ano, samozřejmě každý z těch učitelů by se mohl, a z mého pohledu úspěšně, bránit sám individuální žalobou. Ale na druhé straně chceme systém nastavovat tak, že učitelé budou se obracet na soud jako další státní instituci a volat po právu? Anebo pokud máme některý z nástrojů, kterým je tato dílčí změna zákona, tak využijeme systémové nastavení takové změny, která umožní to, aby se zákon tedy děl tak, jak se dít má? Pokud stát ingeruje do vzdělávací soustavy, a ingeruje, protože vzdělávací soustava, vzdělávání, je velmi regulováno, tato dílčí změna už ten systém z hlediska regulace nezhroutí.

A potom, pokud kolegové z opozičních řad a jejich experti přiznávají, že by se mohlo i z hlediska jejich kvalifikovaného odhadu jednat o zhruba 2 % učitelů, pro mě je to dost. To jsou řádově tisíce. Mně to stačí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde ještě tři faktické poznámky - pana poslance Svobody, pak paní poslankyni Novákovou a pak pana poslance Nekla. Poprosím pana poslance Svobodu k mikrofonu. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jsem skutečně přesvědčen o tom, že to základní, co bychom měli vědět, je to, o jaké číslo učitelů se jedná. Když jsem měl zakázáno učit a stal jsem se vědcem na nějakou dobu, tak začít léčit na základě toho, čemu jsme říkali dojmologie, je zakázáno. To je prostě zločin. A proč to musíme vědět? No ze dvou důvodů: buďto jich je strašně málo, a pak to není podstatné to řešit, anebo jich je hodně, ale pak je nutné to řešit. Ale jinak. Protože pak to znamená potvrzení o tom, že regionální školství je špatně. Je špatně, není vyřešeno, nemá prostředky. Já vůbec neříkám, proč je nemá. Ale nevyřešíme to tím, že tomu řediteli ztížíme situaci, že to nebude schopen řešit a těch prostředků bude mít ještě míň.

Takže já chci číslo a to číslo mi řekne: buďto je to nevýznamné, a pak nedělám nic, anebo to číslo bude významné, a pak první krok, který musí ministr školství udělat, je řešení regionálního školství. Tečka. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Novákovou, připraví se pan poslanec Nekl a po něm pan poslanec Rais. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Školy rušit asi bychom neměli, jak jsem tady zaslechla od některých kolegů.

Já bych jenom takovou poznámku z praxe. My to tady opravdu tak nějak vidíme hrozně černobíle, ale vy, kteří jste ve školství teď za posledních deset let byli, tak víte, že přechod vlastně realizace kurikulární reformy - přechod na školní vzdělávací programy - automaticky, zejména na středních školách a na druhém stupni základních škol, přinesl velkou variabilitu nových předmětů, seminářů, atd. A tam je skutečně logické, že ředitel zkouší, jestli ten seminář se bude dobře uplatňovat v rámci jeho školního vzdělávacího programu, a pak logicky vezme odborníka - může to být třeba jazyk, třeba na menší škole jazykář se neuživí třeba s nějakou španělštinou nebo tak, tak ten ředitel to prostě zkusí, a je jeho naprosto normální uvažování, že to zkusí a uzavře s tím učitelem smlouvu na dobu určitou, a to na jeden takzvaně aktivní školní rok. Ale když už to neví po třech letech, tak to je samozřejmě závažná chyba. Protože pak neví sám, jak vypadá jeho školní vzdělávací program. Ale v praxi zase tak absurdní to není, nemusí být nutně nemorální, samozřejmě peníze tam hrajou roli, protože prostě uklízečky mezitím musejí o prázdninách mýt okna, takže zkrátka to nedostane občas ten učitel. To je pravda. Ale myslím si, že to je také tím, že se naše školství skutečně mění.

Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Nekla, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Josef Nekl: Díky, paní místopředsedkyně, předpokládám, že je nevyčerpám. Ale mně nedá, než abych reagoval vaším prostřednictvím na poslední poznámku pana předsedy Stanjury, protože se mi zdá, že opět použil takovou tu metodu když už nevíš, kudy kam, tak si kopni nejlépe do komunistů a do paní Semelové.

Já bych tedy chtěl navrhnout stejně ironicky panu Stanjurovi, aby vybral ze svého kolektivu někoho, kdo v rámci projednávání všech možných zákonů v této slovutné Sněmovně navrhne, aby všechny zákony, které byly zde přijaty a které byly projednány ve výborech, kde paní Semelová působí a na kterých se podílela, byly touto Sněmovnou označeny jako opovrženíhodné a nezákonné. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A prosím k mikrofonu pana poslance Raise. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: A poprosím kolegy o klid.

 

Poslanec Karel Rais: Já si myslím, že za ty dvě hodiny, co tady posloucháme názor nebo názory k jednomu operativnímu problému, nic jiného to v podstatně není, který samozřejmě je velice důležitý, ale on předpokládal, že v průběhu toho roku se nic neděje, zatímco učitelé odcházejí, přicházejí, každý učí podle svých osnov, a je tam prostě - já se nechci toho nějak dotýkat - je tam prostě příliš velká volatilita, čili příliš velký - rozmařilost, tak si myslím, že je potřeba se taky... že z toho, co tady bylo řečeno, je naprosto jasné, že toto celé směřuje k reformě regionálního školství. Tak ať je to ten kariérní řád, co tady říkal Petr Fiala, anebo jsou to prostě ty vnitřní věci. To financování je už to, co vidí každý. Ono je to - já jsem rád, že po zhruba půldruhé hodině nakonec tady padlo první slovo, slovo které mám rád, a to je kvalita, od paní ministryně, protože to si myslím, že je taky podstatné. Ono je potřeba se podívat i do toho vnitřku.

Jinak je samozřejmě když se podíváme třeba na britské školství, pokud bylo podfinancované, tak to stálo k ničemu, až když tam skutečně ti lidé, ti učitelé se měli líp než průměr, měli lepší než průměrné platy, tak to k něčemu pak šlo. Takže samozřejmě finance jsou nutné.

Ale já bych chtěl apelovat, paní ministryně je nová, abychom se bavili skutečně úpravami v celém tom regionálním systému prostě ze strategického pohledu. Jinak pochopitelně tady to řešení té operativy podporuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Přeji vám pěkné odpoledne, dámy a pánové. A nyní se s přednostním právem hlásí pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už dneska k tomuto bodu naposledy, jinak naposledy určitě ne.

Já nekritizuji paní ministryni. Pod tím materiálem je podepsaný nějaký Marcel Chládek a ne paní ministryně, takže jsem spíš kladl dotazy.

Jenom poznámku k poslednímu vystoupení paní ministryně. Pracovní smlouva je dobrovolný akt. Já věřím v úsudek lidí. Já vím, že v tom se liší pravice a levice, že levice více věří institucím a pravice více věří lidem, individuálnímu úsudku. To je normální a to je ten základní rozdíl v pohledu na svět. A já to respektuji. Já jenom říkám, jaký názor zastávám já. Respektuji, že jiní lidé zastávají jiný pohled. Ale mně je prostě jako člověku, který věří v tu individuální svobodu - a rozumím, když se někomu děje křivda tím, že mu ředitel třeba opakovaně nabízí smlouvu na deset měsíců, tak přece má i jiné možnosti než tu smlouvu znovu dobrovolně podepsat. Já neříkám, že každý ji nemá podepsat. Ale má i jinou možnost a může zvážit. To je všechno. A myslím, že debata, že se k ní vrátíme ve třetím čtení, až budeme mít ta čísla.

Ale chtěl jsem říct, že to není kritika paní ministryně, protože to není její návrh. Ona ho zdědila. To znamená, to zas buďme spravedliví, já jsem říkal, že kdyby to v té důvodové zprávě bylo - a zase to není vina paní ministryně, že ona ji netvořila - tak jsme o tom nemuseli debatovat a říkat si, jestli jsou pojmy nebo čísla. Tak jenom aby to bylo správně pochopeno, že jsem kritizoval ten materiál, obsah toho materiálu, ne paní ministryni, protože za tento materiál ještě odpovědna není. Ony přijdou jiné, kde už takovou výhodu paní ministryně mít nebude.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Urban. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji. Nechci to zdržovat, ale připadá mi absurdní tenhle problém rozdělovat nějak ideologicky na pravicový pohled a na levicový pohled. Tak si to představme, jak to chodí. Prostě 25. června si zavolá ředitel školy dva učitele a řekne jim: "Hoši, co já můžu dělat? Já nemám peníze na vaše mzdy na prázdniny. Já ty prachy nemám, tak vás musím poslat na úřad práce. Přijďte 27. srpna, já s vámi zas uzavřu smlouvu. No když nepřijdete, tak já nevím, kdo pak bude učit ty počty nebo tu matiku." Jestli tohle je důstojný systém v 21. století, jak chceme, abychom opravdu uspěli v budoucnu, že budeme chytrý, pracovitý a šikovný národ, no tak to samozřejmě tak můžeme nechat. Můžeme utáhnout kohouty a můžou učit vždycky jenom půl roku, pak být dva měsíce doma, pak zase učit jeden měsíc. Myslím, že opravdu tohle se stane.

Já na tom nic pravo-levého nevidím, i kdybych se snažil nějakým drobnohledem to dohlédnout. Prostě podle mě je to jenom praktické. Ten problém tady je, vytvořily ho tady všechny vlády za těch 25 let, čili nechci to svádět nějak lacině na předchozí vlády. Teď je tady snaha o nějaké operativní řešení - to slovo se mi líbilo - s tím, že samozřejmě operativní řešení tady nemůže zůstat na věky. Musí se to řešit nějakým systémovým způsobem.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Než udělím slovo paní poslankyni Putnové s faktickou poznámkou, přečtu dvě omluvenky. Dnešní den od 14.30 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů v rámci resortu Ministerstva vnitra omlouvá pan ministr Milan Chovanec. Dále pan poslanec Karel Fiedler se z dnešního jednání v době od 11.45 do 15.30 omlouvá z pracovních důvodů.

Nyní tedy faktická poznámka paní poslankyně Putnové. Máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Ještě jednou dobré odpoledne. Chtěla bych se znovu vrátit k meritu věci. Řešíme tady oblast, která se týká řetězení smluv učitelů, a myslím, že tady není nikdo, kdo by tuto praxi schvaloval a kdo by fandil těm, kteří tuto praxi provozují. Na druhou stranu je třeba říct, že toto je konkrétní příklad, na kterém vidíme naprostou bezradnost Ministerstva školství řešit jednotlivé problémy. A je to praxe, která je dlouhodobá.

Takže si myslím, že při této příležitosti máme šanci uvědomit si, že pokud chceme dělat změny ve školství, je potřeba, abychom měli jasný výhled a věděli, které kroky budou následovat. Protože pokud se budeme zabývat jenom tou operativou, tak budeme řešit neustálé novely, které budou buďto reagovat na špatné novely z předchozího období, anebo budou jenom potírat nešvary. Čili financování regionálního školství, ale jeho celková organizace, postup učitelů, Pedagogické fakulty, jejich rozvoj a financování - to jsou klíčové otázky, které je třeba z hlediska školství řešit, protože jinak se zacyklíme jenom v rámci operativních řešení a vylepšování, které stejně nejsou koncepčního rázu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Jestli dobře vidím, tak se nikdo již nehlásí do obecné rozpravy. Je tomu tak? Je tomu tak. V tom případě končím obecnou rozpravu.

Táži se na závěrečná slova paní ministryně. Chcete si vzít závěrečné slovo před podrobnou rozpravou? Až po podrobné rozpravě. Dobře.

V tom případě zahajuji podrobnou rozpravu, do které eviduji tři přihlášky - paní poslankyně Nováková, pan poslanec Zahradník. A paní poslankyně Putnová, říkám to dobře? Ne. V tom případě dvě přihlášky - paní poslankyně Nováková a pan poslanec Zahradník. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, chtěla bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je zanesen do systému pod číslem 2500 a týká se umělecko-pedagogických směrů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy požádám pana poslance Zahradníka, aby vystoupil v podrobné rozpravě. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane předsedající, dámy a pánové, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který jsem podrobně přečetl v obecné rozpravě a v písemné podobě předal paní zpravodajce.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím. V tom případě končím podrobnou rozpravu.

Evidoval jsem, že paní ministryně měla zájem o závěrečné slovo. Chci se zeptat, zda si paní zpravodajka také vezme závěrečné slovo. Ne. Paní ministryně, váš prostor.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěla bych vám všem poděkovat za proběhlou rozpravu včetně námětů, které zde zazněly. Dovolím si přislíbit, že se samozřejmě všemi budu zodpovědně zabývat a budu k dispozici nejen na příslušném výboru a následně samozřejmě v rámci třetího čtení s tím, že platí to, co jsem řekla už v rámci předkladu, že doplníme kvalifikované odhady a data podle žádostí, které zazněly napříč politickým spektrem.

Co se týká reformy financování regionálního školství, tak to jenom v závěru - já jsem se k tomuto úkolu přihlásila hned po svém nástupu. Věřím, že to kolegové tady registrovali. Doufám, že se netěší, že mě to zabije, ale naopak že budeme za několik měsíců u toho, kdy budeme moci projednávat tento návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Věřím, že se vám bude dobře spolupracovat.

Vzhledem k tomu, že nevidím nikoho s přihláškou a že nepadly žádné další návrhy, končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji jak paní ministryni, tak paní zpravodajce.

 

Otevírám další bod, který jsme si schválili, a to je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.