(9.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Pokud zastupitelstvo obce může z moci úřední poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout při mimořádných událostech, v zásadě tím vstupuje nepřímo do pozice správce poplatků, který by měl své rozhodnutí rovněž odůvodnit dle daňového řádu. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby kompetenci vykonával obecní úřad, jak ostatně předpokládala novela zákona předložená vládou i v minulém volebním období. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zatím posledním je pan poslanec Šincl.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedající. Jak jsem avizoval v obecné rozpravě, tak se hlásím ke komplexnímu pozměňujícímu návrhu rozpočtového výboru, který je zaveden do systému pod číslem 219/2 a byl již prohlasován jako základ. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl tedy pan poslanec Šincl v podrobné rozpravě. Zeptám se, zda chce ještě někdo vystoupit v podrobné rozpravě. Není tomu tak. Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Není tomu tak. Nic hlasovatelného nepadlo. V tom případě končím druhé čtení tohoto návrhu.
Otevírám bod
99.
Systém kontrol ve veřejné správě
/sněmovní dokument 530/
Prosím paní předsedkyni výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj paní poslankyni Miladu Halíkovou, aby tento dokument uvedla. Prosím.
Poslankyně Milada Halíková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj se opakovaně zabývá problematikou systému kontroly ve veřejné správě. Vzhledem k problémům, které tento systém doposud přináší, jsme již před víc jak rokem, konkrétně 5. března 2014, přijali usnesení, kterým jsme požádali Poslaneckou sněmovnu, aby tuto problematiku zařadila na své jednání. Děje se tak dnes, tedy po více jak třinácti měsících.
Dovolte mi úvodem říci, že kontrolní systém u nás je poměrně komplikovaný a pro nezasvěceného pozorovatele nebo účastníka i značně nepřehledný. Právní rámec kontroly veřejných výdajů je definován jednak zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, dále zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, u územních samosprávných celků pak k tomu přistupuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech u územních rozpočtů. Kontroly se pak procesně provádějí podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, takzvaný kontrolní řád, a dále podle daňového řádu, podle kterého postupují pracovníci finančních úřadů. Kontrolu na místě pak provádějí pracovníci poskytovatele veřejných finančních prostředků a pracovníci resortu Ministerstva financí zařazení do různých útvarů, a to včetně finančních úřadů. K tomu lze přičíst i kontrolní pracovníky jednotlivých auditních orgánů, kteří pracují podle směrnic a právních předpisů daných Evropskou unií.
Jenom z tohoto letmého výčtu, dámy a pánové, je vidět netransparentnost celého systému, kdy zde paralelně běží několik kontrolních činností několika institucí souběžně, bez řádné koordinace, a jednotným jmenovatelem tohoto průběhu je pak Ministerstvo financí, které tyto kontroly a kontrolní instituce ze zákona zastřešuje. Je zcela logické, že v tomto systému-nesystému dochází k duplicitám i triplicitám kontrolní činnosti, a žel, a to považuju za nejzávažnější, k různým výsledkům kontrolních skupin a k rozdílným výstupům z provedených kontrol u stejných případů u stejných kontrolovaných subjektů. To má často fatální důsledky pro příjemce veřejné finanční podpory a vede ke zbytečné administrativní zátěži a právní nepředvídatelnosti celého kontrolního systému.
Náš současný právní stav v této věci neobsahuje bližší právní dispozice pro audit národních prostředků poskytovaných z národních zdrojů při spolufinancování operačních programů. Takže i zde přetrvává dvoukolejnost právní úpravy jednak pro audity k ověření výdajů spolufinancovaných z evropských fondů a jednak pro národní prostředky, pro které audit ze zákona nelze použít. To neumožňuje uplatnit stejný přístup a shodný režim ochrany všech finančních prostředků. Tento stav považujeme do budoucna za naprosto neudržitelný.
Z analýzy výsledků finančních kontrol ve veřejné správě také vyplývá, že sice dochází na jedné straně ke zvýšení úrovně finančního řízení a kontroly v řídicích a výkonných strukturách, nicméně i nadále jsou odhalovány případy jeho nedostatečného nastavení, nedodržování nebo i obcházení. Další problém nedobrého stavu lze spatřovat v neochotě vedoucích zaměstnanců některých veřejných subjektů přijímat odpovědnost za rizika, o kterých rozhodují a která řídí při naplňování stanovených cílů.
Současná právní úprava je tedy v této oblasti naprosto nedostatečná. Současná praxe s permanentně působícím rizikem střetu zájmů způsobuje oslabení jak systému finanční manažerské odpovědnosti, tak i systému interního auditu a nemůže být nadále dostatečným přínosem pro zajištění řádné správy a kontroly hospodaření s veřejnými prostředky. Z pohledu veřejné správy jako celku se tento problém projevuje dvěma krajnostmi. V řadě případů dochází k nadměrnému překrývání, duplicitě a rozporuplným výstupům několika kontrolních a auditních aktivit různých veřejných subjektů a v jiných případech naopak chybí dostatečná kontrola.
Proto si dovolím, vážené kolegyně a kolegové, jménem výboru pro veřejnou správu na základě jeho usnesení z 5. schůze z 5. března 2014 doporučit Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, ve kterém Sněmovna žádá vládu České republiky o přípravu materiálu, který přehledně seznámí poslance se stávajícím systémem kontrol ve veřejné správě a při čerpání veřejných finančních prostředků a navrhne potřebné změny. Vzhledem k závažnosti této problematiky, ale také k některým krokům, které podle mých informací jsou již na Ministerstvu financí v této věci činěny, se domnívám, že bychom jako Poslanecká sněmovna měli takovouto informaci obdržet nejpozději do konce prvního pololetí letošního roku, tak aby se touto tematikou mohla Poslanecká sněmovna zabývat na své první zářijové schůzi v letošním roce.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní předsedkyni. Otevírám obecnou rozpravu. Pan poslanec Horáček. Prosím. ***