(17.30 hodin)
(pokračuje Heger)
Takže si myslím, že zrušení té pohotovosti, která už zbývá jako jediný, poslední dosud nezrušený regulační poplatek, je velmi špatně, že to přispěje k tomu, že už tady nebude spoluúčast, která je tak malá, nebo byla i tak malá při plném rozsahu těch regulačních poplatků, takže ta spoluúčast bude opravdu v evropském kontextu naprosto raritně nicotná.
Já si myslím, že všechno tohle to je důvod k tomu, aby tady zazněl znovu návrh na zamítnutí tohoto návrhu v prvním kole, a pokud by snad ten návrh postoupil do dalšího projednávání, tak si myslím, že by stálo za to napsat k tomu návrhu pozměňovací návrh, který by naopak poplatky na pohotovosti zachoval a rozšířil je ještě na zdravotní záchrannou službu, o které se ví, že je rovněž v našem kontextu značně zneužívaná. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Dále neeviduji nikoho přihlášeného do rozpravy. Je tomu tak. V tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se, zda si chce pan zpravodaj nebo pan předkladatel vzít slovo. Pan předkladatel, oba. Takže pánové, prosím. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Mackovík: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, téma poplatky v této Sněmovně nezaznívá poprvé. Je to problém, který se zde řeší již několik let. Není vinou nás předkladatelů, že tento návrh novely zákona se dostal na jednání Poslanecké sněmovny až rok poté, co byl námi připraven a předložen. Mezitím jistě došlo k tomu, jak zde zmiňoval, prostřednictvím pana předsedajícího pan docent Svoboda, již k jisté úpravě, nicméně nám tady zůstaly poplatky za pohotovost. Jak tady zaznělo z řad zástupců pravice, tak poplatky byly málem zázrakem v českém zdravotnictví, které přinesly miliardy navíc. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud by nebyl IZIP, nemusely by být zdravotnické poplatky. Na druhou stranu účelově zmiňujeme jednou, že se jedná o regulační poplatky, podruhé, že ty poplatky jsou něčím zcela jiným. To znamená, že hovoříme o tom, že regulujeme pacienty. Já si myslím, že jedinou regulací pacientů může být jejich zdravotní stav, to znamená, diagnóza. Stávající argumentace, že na něco peníze schází a že odbourání těch poplatků, které zde byly předtím, přineslo málem zkázu našeho zdravotnictví, je účelová. Zrušení poplatků nebyl populistický krok, byl to systémový krok, protože my se nedomníváme, že zavádění poplatků a jejich aplikace je dobré, a chápu, že pravice chce všechno zpoplatnit a chce, aby si pacienti zvykli, že se za zdravotnictví platí dvakrát. Jednou tím, že platíme zdravotní pojištění, a podruhé, když ještě přijdeme do ordinace.
Padl zde návrh na zamítnutí zákona. Já už jsem zde zmiňoval, že zákon ležel kdesi v šuplíku více než rok, než mohl být projednáván, a já bych zde chtěl požádat, abychom s tímto zákonem mohli projít do druhého čtení, kde samozřejmě budeme reflektovat na to, co zde už prošlo v tom období mezi připraveným zákonem a zákonem, který zde dnes probíráme. Máme připravená řešení. A to pokud jde o pohotovost, tak stále ještě nikdo neřekl, jak se vypořádáme s tím, že pacient, který přijde na pohotovost, platí onen poplatek bez ohledu na to, s jakým zdravotním problémem a s jakou diagnózou tam přišel. Jinými slovy, stav v současnosti je takový - pokud přijde pacient s infarktem myokardu do nějaké ordinace, kde je poskytována pohotovost, a nemusí to být vždy lůžkové zdravotnické zařízení nebo nemusí to být ordinace v nemocnici, tak by měl zaplatit onen poplatek a následně by měl být odvezen záchrannou službou k ošetření do nemocnice. Na druhou stranu zde padlo i to, že pohotovost je zneužívána. Domnívám se, že jediným řešením, a to bychom rádi předložili ve druhém čtení, abychom ten zákon dali do souladu s tím, co zde bylo přijato v minulém roce a co už platí, tak, aby jediným hlediskem na to, zda je to nadužívání zdravotní péče, byla diagnóza pacienta, kterou určí ošetřující lékař. Je potřeba si také uvědomit, že zdravotní poplatky ze stran těch, kteří je přijímali, to znamená příjemců zdravotních poplatků, byly používány na nákup velocipedů, cestu do zahraničí, rybářských prutů a podobně. Nemyslím si, že tyto položky zvýhodňují anebo zlepšují poskytování zdravotní péče.
My máme připraven komplexní návrh ve druhém čtení, který bychom rádi předložili, který by skutečně reflektoval ten skutečný stav, a aby se na posuzování zdravotního stavu především podílel lékař, nikoliv administrativní opatření vydané zákonem. Proto bych vás velmi rád požádal, abyste tento zákon pustili do druhého čtení, kde bychom přišli s komplexním pozměňovacím návrhem tak, aby tento zákon skutečně byl funkční a navazoval na tu legislativu, která zde byla v minulosti přijata. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a požádám pana zpravodaje, který se také hlásil o závěrečné slovo. Prosím.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne dámy a pánové. Já přece jenom, i když jsem se dostal k tomuto bodu tak nějak náhodou, tak bych přece jenom trochu se ještě vrátil k regulačním poplatkům, protože můj návrh v závěru je poněkud jiný.
Předně regulační poplatek. Co ten regulační poplatek reguloval. V některých oblastech možná ano, ale jinak v podstatě se setkávám ve své praxi většinou s chronickými pacienty, kterým nutím, nebo navrhuji a víceméně doporučuji, aby přišli na další kontrolu. Oni na tu kontrolu přijdou a musí zaplatit regulační poplatek. Naprostý nesmysl. A takto je to u všech chronických pacientů.
Já bych si dovolil tady přečíst, co máme v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení vlády: Budeme prosazovat změnu systému tzv. regulačních poplatků. Zásadou bude spravedlnost a solidárnost, aby nebyli znevýhodněni chroničtí a sociálně slabší pacienti. Budeme prosazovat změnu.
Změnu jsme prosadili, to je pravda. V některých oblastech si myslím, že to bylo správné, ale zrovna v některých oblastech to nebylo správné, a to při tom placení poplatků za hospitalizaci. Dobře víme, že to byla chyba. A teď bychom to chtěli ještě zhoršit. 90 korun za pohotovost je minimum. Dochází ke zneužívání záchranné zdravotní služby, což stojí tisíce každý výjezd, a přicházíme tak o cenné prostředky. Spoluúčast našich občanů, tedy i nás, na zdravotnictví se trvale snižuje, byla 16-17 procent, teď je kolem 15 procent. Přitom ve vyspělých zemích je běžně kolem 21-22 procent.
Prostředky do zdravotnictví potřebujeme. To, jestli máme ve zdravotnictví dostatek prostředků, nebo ne, zatím žádná makroekonomika neřekla, ale věřím, že seminář 15. 4. na toto téma, který pořádá zdravotní výbor, nám leccos řekne.
Já tedy z těchto důvodů, kdy jsme v podstatě zredukovali zdravotnické poplatky, snížili jsme spoluúčast pacientů, kdy jsme sice odstranili určité znevýhodnění chronických pacientů, na druhé straně jsme ale zrušili poplatek za hospitalizaci, zvýšili jsme tím nároky na záchrannou zdravotní službu, já bych spíš doporučoval, abychom zamítli tento návrh s tím, že bych na druhé straně ale silně podporoval další diskusi na téma spoluúčasti ve zdravotnictví. Je nesmírně důležité z mého pohledu, abychom se dostali na úroveň vyspělých zemí.
Z tohoto hlediska můj návrh je zamítnout hned v prvním čtení. Děkuji. ***