(10.20 hodin)
(pokračuje Fiedler)
Kdyby došlo k plnohodnotnému zapojení do konfliktu Ruska, nedovedly by jim samozřejmě čelit ani s malou ani s velkou a neschopnou armádou. Proto hledá dnešní Kyjev spojence. Protože tamní vláda selhala v naplňování svých základních funkcí a čeká po našich zemích, po našich občanech, že teď odvedeme kus práce za ně. Vezmeme na sebe část konfrontace s Ruskem? Vezmeme na sebe část ukrajinských dluhů? Pustíme k sobě část ukrajinských nezaměstnaných a přijmeme u sebe část uprchlíků z východní Ukrajiny? To je tedy moc hezké. Když ukrajinští politici a oligarchové rozkrádali svou vlastní zemi, když jejich neschopnost a neodpovědnost přivedly tento obrovský národ na pokraj občanské války, dbala tzv. elita v Kyjevě především o své vlastní obohacení. Když jejich nenasytnost, nezodpovědnost a mocichtivost srazily tamní národ na kolena a pokraj absolutního hospodářského kolapsu, je to evropský a český daňový poplatník, který se má spolupodílet na hrazení škody. Taková je naše úloha v jejich plánech a tímto směrem se dnes vydáme, budeme-li hlasovat pro asociační dohodu s Ukrajinou.
Ačkoliv tato dohoda jako taková je velice fádní a neurčitou deklarací, my jakožto zodpovědní představitelé českých občanů bychom měli pamatovat na to, jak bude ratifikace oné dohody vnímána právě prostými Ukrajinci. Jejich politici a média udělají vše pro to, aby byla ona dohoda lidmi interpretována téměř jako vstup do Evropské unie. Lidé tam budou očekávat rychlé otevření hranic do Evropy a otevření možností se k nám odstěhovat. Budou od nás očekávat jasnou hospodářskou pomoc a tvrdou konfrontaci s Ruskem. A je namístě, aby zde jasně zazněla tato otázka: Kde v tom všem je zájem českého občana? Chceme snad na sebe v očích Ukrajinců brát závazky za napravení katastrofální situace, do které Ukrajinu zavedly její poslední vlády? Chceme tamní vládě oligarchů dávat novou záminku a případně nové viníky jejich vlastních nezdarů? Anebo chceme, aby v první řadě oni sami přestali okrádat své občany, myslím tím ty oligarchy, a přestali jim neustále lhát?
Myslím, že dnes je ta nejvhodnější, ne-li vůbec poslední možná chvíle, aby si ukrajinský volič uvědomil, že především on sám je strůjcem svého vlastního štěstí. Bude-li nadále podporovat své oligarchy a nechá-li se nadále krmit prázdnými revolučními sliby o Evropě, která vše zachrání a vše zaplatí, skončí jejich země v troskách. Dovede-li si však naopak projít svou historickou cestu alespoň jakžtakž slušně, jako touto cestou prošly ostatní země bývalého ekonomického bloku, bude se moci začít vážně bavit o prohlubování vzájemně prospěšného partnerství s Evropskou unií. Zdůrazňuji sousloví vzájemně prospěšná spolupráce, protože ta dohoda, o jejímž schválení se bavíme dnes, je reálně prospěšná leda tak pro ukrajinské politiky a ukrajinské oligarchy.
Já bych se tu také jako jeden z mých předřečníků, myslím, že to byl kolega Luzar, vyjádřil k tomu, že včera byl seminář, jehož pořádání bylo velmi rozumné, prospěšné, užitečné. Chtěl bych tady tímto poděkovat panu ministrovi za pořádání tohoto semináře. Je škoda, že se ho zúčastnila jen malá část poslanců, když jsme ten den měli k tomu jednat.
Proč o tom včerejším semináři mluvím? Už jsme tam o tom, pane ministře, vy to víte, spolu diskutovali a mně tam zaujala věc, která je sice známá, ale vy jste ji tam veřejně připomněl. Ukrajinský oligarcha Igor Kolomojskij, což, pokud to nevíte, kolegové poslanci a vážené kolegyně poslankyně, je to oligarcha, který v událostech na Ukrajině ovládal jistou bojeschopnou skupinu, takovou, řekněme, soukromou armádu o velikosti já nevím kolik, pan ministr uváděl asi 1 500 vojáků jednotky. Nejsem opravdu přesvědčen o tom, že bychom měli uzavírat nějakou asociační dohodu se zemí, kde je možné, aby kromě armády tzv. státní, pravidelné, existovaly armády soukromých osob. Já si toto nedokážu představit, že to je opravdu ten partner pro Českou republiku. Proto navrhuji zamítnutí této smlouvy v prvním čtení.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a registruji tento návrh. Pan poslanec Adam.
Poslanec Petr Adam: Dobré ráno, dámy a pánové. Já, jak je mým dobrým zvykem, budu velice stručný a zvládnu to velice rychle. Je zřejmé, že diskuse o asociační smlouvě Evropské unie s Ukrajinou je neoddělitelná od kontextu našich vztahů s Ruskou federací. Předevčírem, resp. před třemi dny, na toto téma vyšla brilantní analýza známého českého ekonoma a myslitele Pavla Kohouta. Cituji, to si neodpustím: "Zdá se, že v žebříčku ruských hodnot stojí impérium výše než prosperita, věrnost státu, výše než demokracie a vlastenectví, výše než svoboda. Pokud je tomu tak, snahy udělat z Ruska západní zemi jsou zřejmě marné."
Já si nemyslím, že by toto bylo napadání Ruska. Pavel Kohout se odvolává na tezi světoznámého profesora Samuela Huntingtona, který suše konstatoval, že na tomto světě existují různé civilizace a to je a bude zdrojem konfliktů. Západ je jednou civilizací, Rusko a jiné pravoslavné státy jsou civilizací druhou, islám či Čína pak představují další výrazně odlišné celky. To, myslím, pak jasně vysvětluje vyhrocenost konfliktu na Ukrajině, který dnes již zcela zřejmě je osobním bojem většiny občanů této země. Bohužel je bojem, který vedou různí občané na různých stranách barikád. Je to konflikt vzniklý na Euromajdanu. Vznikly otázky jít na Východ, či jít na Západ. Je to konflikt, který nevyhnutelně vyplynul z toho, že se nová ukrajinská vláda pokusila zlomit 25letou tradici určitého vyvažování západních a východních zájmů a bez okolků se rozhodla vydat jedním směrem. Krev, která tam dodnes teče, je pak cenou za tuto civilizační volbu, se kterou se bohužel významná část občanů Ukrajiny nějakým způsobem neztotožňuje. Opět, toto není hodnotový soud, toto je fakt, před kterým řada českých politiků dodnes zavírá oči. Mějme to prosím na paměti při svém hlasování. Mějme na paměti to, jakou cenu budeme možná muset všichni zaplatit za pokus nalodit tento 45milionový stát, krachující stát, do Evropského společenství, které dnes již čelí jiné ostré hrozbě - střetu s islámskou civilizací. Rusové toto berou jako útok na svou civilizaci, ať už se nám to líbí, nebo ne, ať už jsme to tak mysleli, či ne. Toto je podle mého názoru jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí, které samostatná česká diplomacie kdy činila, a je nepřijatelné, aby zde nezaznělo, k jak nedozírným následkům může toto rozhodnutí vést.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Děkuji panu kolegovi Adamovi. Dalším řádně přihlášeným je pan kolega Martin Lank. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Krásné dopoledne, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážená vládo. Pokusím se být také poměrně stručný, ale nedá mi to, abych k tomu také neřekl své.
Prosím, abychom dnes při projednávání této dohody zvážili dosavadní důsledky, ke kterým nás zatím přivedla. Mám na mysli porovnání situace před vypuknutím událostí okolo asociace Evropské unie s Ukrajinou a situací dnes. ***