(16.50 hodin)
(pokračuje Stupčuk)
Co se stane teď? Takže my vedle soudu postavíme ombudsmana. Já jenom podotýkám, že teď chvíli budu mluvit o tom, kdo je soudce. Soudce je člověk, který vystuduje právnickou fakultu, musí dále tři roky podstoupit v rámci justičního čekatelství praxi u soudu, u různých soudů, a na závěr složit, řekl bych, dneska už i extrémně těžké zkoušky. Když se podíváte na proces výběru ombudsmana, tak tam nic takového jako samozřejmost nenalézáme. Takže první otázka, která se nabízí, je, kdo bude jako předběžnou otázku u ombudsmana a na základě jaké osobní kvalifikace posuzovat onu protiústavnost. Já na to žádnou odpověď prostě nenalézám. A naopak mě to utvrzuje v tom, že stávající stav ve výčtu subjektů, které jsou oprávněny podávat takovéto návrhy, je správný.
Když se podíváme do historie, proč vznikal ombudsman, bylo to ve Švédsku kolem roku 1809, učili jsme se to my právníci na všech fakultách, tak víme, jaký je původ a historie této instituce. My přece víme, že ona primárně vznikala jako takový kamarád občanů proti moci výkonné. Tam, kde prostě bylo nespravedlivě správním aktem nebo jinou formální či neformální činností aplikováno právo mocí výkonnou, tak tam ombudsman měl přece být tím, kdo měl na to poukázat a ukázat občanovi, jak se v té právní spletitosti má bránit. A to je v pořádku, tak tomu prostě má být a to je význam ombudsmana. Ústavněprávně stavět ombudsmana do role, když nebude pomocným hlídacím psem vedle moci soudní, tedy moci výkonné, a bude dokonce stavěn do role, kdy bude hlídat nás zákonodárce, tak to je ústavněprávní exces! To je za hranou současného ústavního založení, prostě rozvržení moci, rovnováhy apod. Když se podíváme, proč má skupina poslanců, 40 poslanců, možnost podávat ústavní stížnost nebo návrh na zrušení zákona? No protože se tím chrání a naplňuje onen princip ochrany parlamentní menšiny, aby parlamentní většina nemohla přijmout takový zákon, který by byl protiústavní a který by mohl trvale měnit pravidla hry! A to má zatraceně velkou hodnotu a svůj zatraceně velký význam! Takže 40 poslanců, kteří mají toto oprávnění pro ochranu takovéhoto ústavního principu, bude najednou prostě loženo do stejné úrovně jako jeden ombudsman. Chápete, já se v tuhle chvíli snažím argumentovat ad absurdum a říkám to mj. i proto, abych se možná dozvěděl něco více o důvodech, které mají vést k takovéto podle mého závažné legislativní změně. Obdobně je tomu u senátorů. Opět to má sloužit k ochraně momentální parlamentní většiny. A prezident je tam proto, že on je aktivní účastník na legislativním procesu, tak je logické, že on má toto oprávnění také.
Tak já bych prosil pod, nechci říct tíhou, ale na základě tedy, troufám si říct, argumentů, které jsem zde uvedl, aby mi někdo opravdu vysvětlil jako třeba i malému dítěti, proč tedy tohle máme schvalovat, proč má mít ombudsman nově takovouto pravomoc. Nic v tom zbytku, tam já jsem na rozdíl od kolegů na pravici připraven o tom diskutovat ve výborech a pokusit se o příslušnou legislativní změnu, ale tvrdě se ohrazuji tedy proti tomu, aby ombudsman měl takovéto oprávnění!
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD a některých poslanců po pravici.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Stupčukovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Já pro tento návrh zákona nebudu a vezmu to trošku z jiné strany proč.
Víte, ono je mi ctí být v rozporu třeba s panem ministrem Dienstbierem. Nikoliv proto, že by mě to nějak osobně bavilo, ale tam je krásně vidět to dvojí vidění světa. To první vidění světa, které zastávám já, je to, že bychom měli občany vychovávat tak, aby byli schopní a zvyklí starat se sami o sebe. Toto je jeden z dalších návrhů, který směřuje k tomu, že občané, kterým tento stát umožňuje od bezplatných soudních žalob, bezplatných ústavních stížností, aby v zásadě mohli sedět doma, a vždycky se najde někdo, kdo se o ně postará. Já si myslím, že i z výchovných důvodů je špatné přijímat další a další pečovatelská ustanovení, kdy se někdo stará o nějakou určitou skupinu obyvatelstva. A v tomto bych si to dovolil pojmenovat - a je to neosobní, je to určité stanovisko, řekněme, hodně levicové, dovolím si říci, které má pan ministr Dienstbier, a to svoje bych nazval jako liberální. Tam se to prostě pohybuje. Ale já si skutečně nemyslím, že je správné, abychom v zásadě přijímali další a další ustanovení, aby si lidé odvykli starat se o svoje práva. Naopak, oni si musí zvykat se o ta práva brát sami v situacích, které život přinese.
Druhá námitka, která je, asi už tady byla řečena, je samozřejmě přetíženost soudů, zejména soudu Ústavního. Já jsem měl tu možnost, nebyl jsem sám, před - asi to byl rok, možná kolega Tejc si vzpomene lépe, kdy jsme navštívili Ústavní soud. Byla tam debata se všemi ústavními soudci o těchto navrhovaných opatřeních a zazněla tam dvě fakta. To první je známé - přetíženost Ústavního soudu, a to druhé je známé méně, a to je to, že již dnes Kancelář ombudsmana nebo ombudsman může vystupovat jako vedlejší účastník v těch řízeních, která uzná za vhodné, teď to trošku zjednodušuji, a to právo téměř nebylo za tu dobu, kdy ten úřad existuje, téměř vůbec využíváno. To znamená, ačkoliv už ombudsman mohl k Ústavnímu soudu, tak tuhle možnost téměř vůbec nevyužíval.
Pokud jde o další důvod, to jsou žaloby ve veřejném zájmu, tam si myslím, že to je zase věc, která jde nad rámec toho, co jsem říkal za prvé, a myslím si, že také je to oprávnění, které systémově nepatří k ombudsmanovi, a možností, jak řešit tyhle otázky, už dnešní právní řád poskytuje dostatek.
A poslední, co chci říci, ono to možná mediálně se někdy vztahuje, že v současnosti ten úřad zastává třeba paní Šabatová a že námitky, které říkáme, jsou třeba kvůli ní. Já, a pan ministr spravedlnosti to ode mě ještě uslyší mockrát, až se budeme bavit třeba o státním zastupitelství, a to je moje oblíbená věta, členové ústavního výboru již ji znají, a to je Hamilton z Listu federalistů: V jakékoliv instituci, kterou vytváříme, které dáváme jakékoliv oprávnění, musíme počítat s hříšností lidí, kteří tu funkci budou zastávat, nikoliv s tím, že do úřadu se dostávají andělé. To je hluboká pravda, na základě které vznikla Ústava Spojených států a také proto existuje. To znamená, nejde teď o to, aby paní Šabatová třeba nemohla používat nějaké instituce nebo nějaké oprávnění. Já musím myslet na to, že v tom úřadě také mohou být jiní, kteří by tohle mohli zneužívat. Budete se mě ptát, jak zneužívat. Třeba pro svou osobní popularitu. Už to je zneužití. Ten, kdo bude dávat tyhle ústavní stížnosti, bude se určitým způsobem takzvaně brát za práva různých obyvatel, tak jednu věc má zajištěnu, a to je minimálně mediální pozornost. A já si myslím, že ombudsman má fungovat účinně, ale nemusí být nápadný. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak k těm dvěma věcem o rozšíření pravomoci ombudsmana. K té první už mnozí kolegové hovořili. A aby to nebylo tak, že poslanci jsou uraženi tím, že za 40 poslanců tu samou pravomoc má jeden jediný ombudsman a pak ta parlamentní menšina, že to je ochrana parlamentní menšiny, jak tady říkal před chvílí kolega, tak pak je prozíravost sociálních demokratů, že obsadili úřad ombudsmana svou stranickou nominací, a ať jsou ve většině, nebo v menšině, tak budou mít tu pravomoc také. Ale to není to nejdůležitější, co chci říct. To už tady zaznělo. Já se chci zastavit u otázky veřejných žalob.
Možná někdo říká, že je špatně, co paní ombudsmanka s tím najatým agentem či agendou nebo provokatérem udělala. Já myslím, že je to dobře v kontextu těch navrhovaných opatření. Reálně podle praktického výkladu a postupu a navržených opatření vládní koalice hrozí, a měli by poslouchat všichni majitelé soukromých prostor, že jim bude někdo jiný určovat, komu pronajmou své bydlení. Přímo v návrhu zákona v důvodové zprávě je napsáno, že důvodem pro veřejné žaloby je například přístup k bydlení. A já zastávám pevný názor, že soukromý vlastník si může ubytovat, koho chce, a stát mu do toho nemá mluvit. Opravdu ne! Nebavíme se o obecních bytech. To je jiný příběh, tam mají platit jiné metody, sociální hledisko a jiná. Proto jsou obecní, proto to tahle funguje a záleží na obcích, jak je obsazují. Ale tento pokus naší levice, která chce páchat dobro a obsazovat domy a byty soukromých vlastníků podle toho, jak uzná za vhodné, a když ne, tak na vás bude podána veřejná žaloba, to z toho návrhu přímo čiší! ***