(16.40 hodin)
(pokračuje Mihola)
Důvodová zpráva mlží, neboť tvrdí, že posiluje pozice ombudsmana jako mediátora, přitom ale mediační princip opouští. Principem mediace totiž je, že mediátor není vybaven žádnými pravomocemi, zatímco pravomoci ombudsmana jsou opakovaně posilovány. Důvodová zpráva na mnoha případech ukazuje, jak různé kompetence mají podobné instituce v zahraničí, aniž by zároveň uváděla, zda tyto zahraniční instituce také disponují tak širokou působností, jako je tomu v případě českého ombudsmana. Zahraniční příklady jsou vybírány navíc selektivně.
Hovoří se o tom, že ombudsman dostane novou pravomoc podávat žalobu v oblasti rovného zacházení, kdy jeho omezením bude pouze tzv. veřejný zájem. Tento veřejný zájem bude ale definovat pouze ombudsman. Možnost soudu přezkoumat důvodnost veřejného zájmu je minimální, neboť podaná žaloba se bude vždy alespoň minimálně nějakého veřejného zájmu dotýkat. Podstatné je, že zákon svěřuje ombudsmanovi tuto novou pravomoc mnohem širší, než jak je to prezentováno navenek. Ombudsman bude moci kromě podání žaloby také vstoupit do řízení jiných žalobců a v těchto řízeních potom také pokračovat a podávat řádné i mimořádné opravné prostředky zcela nezávisle na vůli původních žalobců, tedy i přes jejich odpor, nebo když se oni sami rozhodnou řízení ukončit. Podobnou pravomocí nově disponovalo pouze státní zastupitelství, a to v přesně určených řízeních, ve kterých vystupovaly osoby znevýhodněné a státní zástupci zde měli hájit jejich práva.
Ombudsmanovi jsou přidávány i pravomoci k podání dalších tří typů žalob v oblasti správního soudnictví. Změna soudního řádu správního... Jsou to body 2, 3, 4 na straně 7 a další. Je zde rušeno jeho omezení při podávání správních žalob. Zatímco dosud tak mohl učinit pouze tehdy, pokud soudu prokázal, že je dán závažný veřejný zájem, nově bude stačit, pokud na podání žaloby jednostranně shledá závažný veřejný zájem. Ombudsman se tedy tak opět snaží srovnat s nejvyšším státním zástupcem.
V roce 2015 se tedy cestou dílčích změn bez důkladnější parlamentní rozpravy objevil jako deus ex machina ombudsman, který může cestou doporučení přinutit správní úřad, aby konal určitým směrem, nebo podat žalobu na nečinnost správního orgánu, pokud jeho návrhy nepřijme; cestou správní žaloby napadnout konání správního úřadu, se kterým nesouhlasí. Nově bude moci podávat žaloby i v civilních věcech nebo vstupovat do civilních žalob podaných jinými osobami, potažmo podávat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení zákona. De facto se v Brně zřizuje civilní prokuratura nebo třetí monokratická komora parlamentu s výkonnými pravomocemi. Nezbývá než doufat, že tento monokratický orgán podřízený Poslanecké sněmovně bude se svěřenými kompetencemi, které nově nepřímo zahrnují mj. kontrolu legislativní činnosti Poslanecké sněmovny, nakládat rozumně a že tuto funkci bude vykonávat vždy i v budoucnu osoba moudrá a uvážlivá.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Miholovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu tak dlouhý jako mí předřečníci, protože řada argumentů a názorů k projednávanému bodu již tady zazněla.
Když tady hovořil předřečník, tuším to byl kolega poslanec Benda, najel jsem si na stránky veřejného ochránce práv. Přečtu z nich jednu větu: "Ochránce může vést nezávislá šetření, ale nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže rušit nebo měnit jejich rozhodnutí." To si myslím, že je dost podstatná věta, kterou má úřad ombudsmana dnes na svých internetových stránkách.
Zazněly tady další připomínky a výhrady. Já se zmíním jen k jedné věci. Případ šátků. To nebyla lidská práva. To byla pouhá ideologie. A nevím, jaké vy, kolegové a kolegyně, tedy obráceně, nejdříve kolegyně a potom kolegové, dostáváte e-maily od občanů, k čemu jste vyzýváni, nabádáni, protože my tady zastupujeme občany naší republiky, naší země. Já jsem dostal - nevím, jestli říct mnoho, řekněme dostatek mailů, které vyzývaly k tomu, aby kompetence ombudsmana nebyly zvýšeny. Nedostal jsem jediný, který by byl pro tento návrh, z řad občanů. A protože jsme tady proto, abychom zastupovali názory občanů, tak už jen připomenu, že při minulém projednávání tohoto bodu, které bylo přerušeno, jsem také navrhl zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.
K diskusi na téma, jestli ho zamítnout, nebo jestli ho vrátit k přepracování, vrátit do výborů. Myslím, že tato Poslanecká sněmovna má nemálo výtek vůči své činnosti za to, jak vypadají zákony, které opouštějí naši Sněmovnu. Projednávali jsme služební zákon, což byla smršť pozměňovacích zákonů. Čeká nás to zítra s energetickým zákonem. Myslím, že i v tomto případě by se mohlo stát, že počet pozměňovacích návrhů nebude asi tak velký, doufám ale, že bude dostatečný na to, aby vytvořil další změť. A já myslím, že bychom si měli i vytvořit časový prostor k tomu, abychom se mohli kvalitně a odpovědně věnovat těm zákonům, které projednáváme, které byly kvalitně zpracovány, a ne abychom tady řešili jejich totální přepracování. Z toho důvodu připomínám, že jsem také podal návrh na zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, ač jsem si vědom, že to je vládní návrh zákona, tak jako koaliční poslanec tady chci jasně deklarovat, že jsem připraven podporovat tento návrh zákona za předpokladu, že nebude obsahovat rozšíření pravomoci ombudsmana na podávání návrhů na zrušení zákona. Mně to vadí jako právníkovi, já to považuji za ústavněprávní exces. Kolegové po pravici tady velice správně argumentovali. Pokud se podíváme na jednotlivý výčet subjektů, které jsou legitimovány aktivně k podávání takových návrhů, tak musím pouze podotknout, že jsme zapomněli v tom výčtu na činnost obecných soudů, protože činnost obecných soudů je to těžiště v naší demokratické společnosti a v našem právním řádu, které zajišťuje ochranu všech práv občanů České republiky. To znamená, my tím zcela popřeme ten stávající fungující princip, že obecné soudy mohou přerušit řízení, které je zahájeno na návrh navrhovatele, jak správně kolega, prostřednictvím pana předsedajícího, Benda říkal - kdokoli u nás může podat žalobu. A je to ten soud, který může na základě vlastního rozhodnutí dospět k závěru a jako předběžnou otázku si posoudit, jestli je tam ten předpoklad, že taková právní norma, kterou má aplikovat na daný konkrétní příklad, je v rozporu s Ústavou. V takovém případě se přeruší řízení a soud podá příslušný návrh na Ústavní soud. To je postup, který je správný. ***