(17.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Takže já jsem rád, že ta akce proběhla. A ptejte se vy sami sebe, zda byste byli pro to, aby vám někdo - ombudsman, magistrát, obecní úřad, Poslanecká sněmovna, vláda - určoval, koho a komu máte pronajmout své prostory. Já jsem tedy proti. A příště, když řekne vlastník, že tam nechce kuřáka, je to diskriminace? No v logice věci ano. Ale protože moderní levice říká, že kuřáci jsou špatní, tak to asi diskriminace není. Já vím, že je naprosto legitimní, když někdo řekne chci tam nekuřáka, protože když tam někdo bude kouřit, bude mi nějakým způsobem znehodnocovat můj majetek. Nebo tam chci takovou či onakou rodinu.
Vždycky bychom měli být opatrní, když stát chce páchat dobro. To je zase moje oblíbená věta.
Tento návrh je podle mě ještě nebezpečnější a mnohem nebezpečnější než to, že úřad ombudsmana může sám, samotný, nebo jeden ombudsman či jedna ombudsmanka, opravdu to není osobní, navrhovat zrušení zákona nebo části zákona. To není tak důležité jako to, že to je další útok na svobody soukromých vlastníků a soukromých majitelů. A to bychom neměli připustit. To se nedá předělat. To buď je, nebo není. Nevím, jak bychom mohli veřejné žaloby upravit ve výborech. Výčtovou metodou? Všichni ti antidiskriminační bojovníci budou proti. Tak nevím.
Já myslím, že je rozumné ten návrh zamítnout v prvém čtení, neztrácet čas a neznejisťovat soukromé vlastníky. Jsou tady vládní poslanci, kteří o sobě tvrdí a které rozčiluje, když říkám, že nám vládne levicová vláda. Tady máte šanci ukázat, že je to pravda a že to říkám neoprávněně, že aspoň někteří vládní poslanci nehlasují pro levicové či extrémně levicové návrhy. A já ho považuji za extrémně levicový.
Tak kde jste byli, vy ochránci svobod individuálních a soukromého vlastnictví? Mě koaliční smlouva v tomhle tom opravdu nezajímá. To hlasování je jednoduché. Kdo chce, aby stát říkal soukromým vlastníkům, koho má kde ubytovat, komu co má pronajmout, ten je pro. Kdo to nechce, je proti. (Potlesk ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu ODS Zbyňkovi Stanjurovi. Dobré odpoledne, vážené paní kolegyně, páni kolegové. To byl poslední přihlášený v rozpravě. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím.
Má pan ministr zájem o závěrečné slovo? Má. Paní zpravodajka? Také. Prosím, nejdříve pan ministr se závěrečným slovem. Pane ministře, máte slovo.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, velmi rád budu reagovat na některé věci, které tady v rozpravě zazněly. Jak už jsem říkal ve svém úvodním vystoupení dnes k tomuto bodu, tak posílení pravomocí veřejného ochránce práv v obou dvou oblastech, jak v případě návrhu na rušení zákonů Ústavního soudu pro protiústavnost, tak i ta žaloba ve veřejném zájmu u diskriminace, vyplývá z vládního prohlášení. Předložením tohoto návrhu zákona vláda plní své vládní prohlášení.
Co se týče debaty o žalobě ve veřejném zájmu na ochranu před diskriminací, tak já bych chtěl zdůraznit, že toto vůbec nerozšiřuje okruh případů, kdy je takovou žalobu možno podat. V tomto případě ovšem je potřeba podávat individuální žaloby podle dosavadního právního stavu. Nicméně věcně ve stejném rozsahu. Jinými slovy, pokud se někdo obává, že by například soudy mohly vyslovit, že došlo k diskriminačnímu jednání v oblasti bydlení, tak to se samozřejmě může stát už dnes, pokud ten, kdo se domnívá, že bylo diskriminačním způsobem zasaženo do jeho práv, takovou žalobu podá a u soudu uspěje.
To, že my navrhujeme dát veřejnému ochránci práv možnost podat žalobu ve veřejném zájmu v případech, kdy se to týká většího počtu osob, ale pouze na to, aby se ten, kdo tvrzeně diskriminuje, zdržel tohoto diskriminačního jednání, tak může být velmi efektivní i z hlediska zátěže pro české soudy a také z hlediska efektivní ochrany proti diskriminaci. Protože jedna takováto žaloba může vyřešit větší počet modelových případů, ke kterým může prakticky docházet. Ale věcný rozsah ochrany se nerozšiřuje, pouze procesně, dalo by se zjednodušeně říci.
Pan poslanec Benda tady řekl, že země, které zavedly možnost takovéto žaloby, toho trpce litují. Mě by zajímalo které země. Já bych tady mohl uvést případ Slovenska, které zavedlo možnost žaloby - antidiskriminační žaloby - ve veřejném zájmu dokonce takovým způsobem, že toto oprávnění, tuto aktivní legitimaci k podání žaloby dalo zákonem neziskovým organizacím, které mají jako předmět činnosti ochranu proti diskriminaci. Předpokládám, že kdybychom přišli s takovým návrhem, že by to tady vzbudilo ještě vášnivější debatu. A co se stalo na Slovensku? Za dobu účinnosti takovéto úpravy byly podány dvě takové žaloby, z nichž jedna byla u soudu úspěšná, jedna zatím nebyla pravomocně rozhodnuta. Už jenom z toho počtu je vidět, že žádného trpkého litování se na Slovensku nedočkali a že dokonce tento institut není nijak nadužíván. A jak jsem se snažil zdůvodnit, tak je rovněž efektivní.
Možná v té souvislosti tady zazněla ještě tzv. provokace ve vztahu k diskriminaci v bydlení. Já myslím, že pro pořádek je třeba říct, že asi není dobré čerpat informace ze serveru, který se snaží navozovat, že má cosi společného s parlamentem. Protože tato tzv. provokace nebyla vůbec organizována Kanceláři veřejného ochránce práv, ale neziskovou organizací. Kancelář veřejného ochránce práv se tam chovala, když byla požádána o stanovisko, důsledně v mezích zákona a pouze dala svůj právní názor na tu situaci. Takže doopravdy je potřeba vycházet z ověřených údajů, nebo se aspoň zeptat, jestli ta věc proběhla tak, jak je tvrzeno. Protože to se tady objevilo přinejmenším ve dvou vystoupeních.
A nyní k té druhé pravomoci, a to navrhovat rušení zákonů Ústavního soudu pro protiústavnost. Mě docela pobavilo, jak některá vystoupení tady byla protichůdná, konkrétně dvou zástupců Občanské demokratické strany, paní poslankyně Černochové a pana poslance Bendy, protože na jednu stranu jsme slyšeli, jaká je to hrůza, že 40 poslanců, respektive 17 senátorů a proti tomu jediný veřejný ochránce práv. A na druhé straně jsme slyšeli, že tu možnost má každý občan České republiky, každý jeden občan v souvislosti se svou kauzou, pokud vyčerpá jiné prostředky, jiné právní prostředky své ochrany. Kde je tedy ta hrůza, kterou vyvolává ta možnost, že by toto oprávnění měl jeden člověk, jedna osoba, která vykonává momentálně funkci veřejného ochránce práv?
Jak jsem tady uváděl, je to poměrně běžná pravomoc veřejného ochránce, pravděpodobně to tedy ústavní systémy zemí, které to zavedly, příliš nenarušuje. Koncem minulého týdne dokonce byla v Brně při příležitosti 15 let zřízení veřejného ochránce práv konference, kde bylo myslím osm ombudsmanů až na jednu výjimku ze zemí EU, kteří tam právě popisovali, jakým způsobem efektivně tato pravomoc přispěla k lepší ochraně práv lidí v jejich zemích.
Nicméně jak už jsem také říkal na začátku, myslím, že budeme mít ještě dost příležitostí v případě, že zákon bude postoupen, bude přikázán výborům k tomu, debatovat o smyslu a rozsahu pravomocí veřejného ochránce práv. Proto vás ještě jednou požádám, abyste propustili zákon do druhého čtení a přikázali příslušným výborům. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní paní zpravodajka. Vnímám přihlášku pana předsedy klubu ODS, ale už mimo rozpravu. Nyní musí paní zpravodajka s ohlášeným závěrečným slovem. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo. ***