(18.00 hodin)
(pokračuje Klaška)
Proto podle mého názoru není rozpočtová odpovědnost jenom ustanovení o dluhové brzdě, ale o více provázaných principech, stanovení příjmů na základě seriózní makroekonomické prognózy se stanoviskem výboru pro prognózy, ve kterém mají působit velmi erudovaní odborníci. Dále výdajové pravidlo s proticyklickým působením a účinkem, s projednáním s Národní rozpočtovou radou. Mimochodem, doporučuji velmi pozornosti toto výdajové pravidlo, v důvodové zprávě zejména box pět. Dále je tam nápravná složka jako polštář maximálně 2 % HDP pro rozdíl mezi plánovaným a skutečným hospodařením, pokud přijdou horší časy. Princip sektoru veřejných institucí. Nejde tedy jenom o státní rozpočet, jde o rozpočty dalších státních institucí, ale také zdravotních pojišťoven hospodařících s veřejným zdravotním pojištěním, veřejné vysoké školy atd. Je zde také princip Národní rozpočtové rady, nezávislého odborného orgánu působícího v oblasti fiskální rozpočtové politiky.
My nechceme být formální, nechceme vést jen diskusi. Chceme být rozpočtově odpovědní s primárním úkolem snižovat deficit až k vyrovnanému rozpočtu a pak snižovat stávající dluh a vytvářet rezervy na horší časy. Důležité podle nás tedy je být rozpočtově odpovědný bez odkladu, ale také zohledňovat hospodářský cyklus, současnou situaci národní ekonomiky, globální ekonomiky a nevzbuzovat nežádoucí šoky v ekonomice, a to proto, abychom se té hranici 55 % veřejného dluhu k HDP vůbec nepřiblížili. Znovu tedy opakuji, nejde o to, zda být rozpočtově odpovědný, ale jak být rozpočtově odpovědný.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji a nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane ministře, paní a pánové, dovolte mi dvě poznámky k tomuto tisku, k návrhu ústavního zákona.
Tvůrci se ani nepokusili zařadit nějak fakticky tento návrh ústavního zákona do logiky Ústavy. Pravděpodobně by musel přijít před hlavu pátou nebo šestou, případně za ni podle toho, jak by vnímali otázku České národní banky, respektive jak by pokračovali v tom, co je potřeba udělat z pohledu moci výkonné. To je čistě ústavní hodnocení. Budu v něm ještě pokračovat, než řeknu určité organizační opatření, respektive návrh, který by k tomu měl směřovat.
Na začátku našeho volebního období jsme neschválili vytvoření ústavní komise Poslanecké sněmovny, a nemáme tedy žádný orgán, který by byl zrcadlově připojen k tomu, abychom jednali s druhou komorou Parlamentu České republiky, se Senátem, o tom, jak dosáhnout shody v našem ústavním systému, abychom měnili, případně doplňovali Ústavu buď jednotlivými články Ústavy, nebo samostatnými ústavními zákony. To se nám vymstilo a myslím si, že to je trvalý deficit práce Poslanecké sněmovny. Nejde o to, že tady snad není ústavněprávní výbor, ten tady jistě je, ale jeho povinností je projednávat běžné zákony z pohledu náplně práce tohoto výboru a zabývat se tím, jakým způsobem respektují Ústavou daný systém. A když jsme jednali v podvýboru pro novelizaci Ústavy České republiky, tak vláda předložila ústy nebo dokumentem Jiřího Dienstbiera 11 návrhů na změnu a žádný takový návrh tam nebyl. Jiné návrhy, které vznikly při jednání podvýboru, těch bylo celkem 14, jeden tedy pocházel z toho rozpracovaného ústavního zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, tedy z té konkrétní ústavní změny a potom z toho vyplývajících dalších zákonů, a potom těch dalších 13 se týkalo různých odvětví, nebo různých částí Ústavy, a jenom péčí členů podvýboru vůbec se téma rozpočtové odpovědnosti dostalo bez jakéhokoliv zpracování na jednání podvýboru.
Z toho vyplývá, že spíše než bychom si vážili Ústavy České republiky a zacházeli s ní, s případnou její změnou, s odpovědností řádného hospodáře, a v tomto ohledu tedy řádného hospodáře i v oblasti práva, tak se k tomu chováme, jako že to lze přijmout ad hoc. Nejsem toho názoru, že je to možné. Jsem přesvědčen, a vůbec se nevyhýbám důkladné diskusi nad tímto návrhem ústavního zákona, jsem přesvědčen, že je potřeba, abychom tady jasně vymezili pravidla, jak dlouho je možné pracovat s deficitním hospodařením, jakým způsobem se od něj odpoutat a v jakých krocích sledovat to, aby jednotlivé složky státu, ale i samospráva podle Ústavy, která má svou možnost rozhodovat, respektovaly určitý finanční rámec. To je jistě věc, která každému odpovědnému hospodáři, ale i každému odpovědnému politikovi náleží.
Chci tedy říct, že diskuse nad tímto zákonem je jistě velmi důležitá. Nebudu se bránit tomu, aby - a myslím si, že to bude ve vystoupení mých kolegů z klubu Komunistické strany Čech a Moravy i z pohledu samotného textu ústavního zákona zřetelně řečeno - diskusi na toto téma, v tom samostatném ústavním zákonu. Ale na druhou stranu si troufnu říct, že bez toho, že by současně po postoupení tohoto zákona do druhého čtení, abychom nezřídili komisi pro Ústavu nebo pro novelizaci Ústavy, byť dočasnou, která by měla ukončit i v tomto volebním období určitou etapu té naší, promiňte mi to slovo pro někoho pejorativní, revize Ústavy, ale uvědomme si, naše Ústava platí 23 let a vlastně největší debata o jejím působení, o jejím fungování byla po desetiletém působení. Pamatuji si na ten poměrně obsáhlý seminář tehdy v Senátu, která hodnotila jednotlivá ustanovení Ústavy a kam se posunujeme v tom ústavním systému. Ale od té doby, promiňte mi, se používá spíše salámová metoda a ta se k Ústavě nikdy nehodí. A proto kromě toho, že chci vést velmi vážnou debatu na toto téma, a to nejen v ústavněprávním výboru, ale myslím si, že právě v komisi pro Ústavu, kterou by bylo potřeba, abychom zřídili společně se Senátem, protože Ústavu nemůžete schválit jenom tím, že máte prostou většinu nebo ústavní většinu v jedné komoře. Když se podívám na poměry po volbách do Poslanecké sněmovny, po volbách do Senátu, tak je evidentní, že třípětinovou většinu v Senátu budeme možná dávat dohromady mnohem složitějším způsobem než třípětinovou většinu v této komoře, když nabízí za určitých podmínek podporu tohoto ústavního zákona z jedné strany TOP 09, a my deklarujeme naši ochotu se té debaty zúčastnit, i když to není pro nás priorita, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že není možné, aby Česká republika se vyvíjela způsobem, který povede k jakémusi finančnímu krachu. A v tomto ohledu také jako řádní hospodáři se chceme na takovém textu podílet. ***