(17.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Zrovna tak ty rozpočty. Těžko mohu říkat, že šetřím, a každý rok vyhodit o 40 miliard víc, jak máte v úmyslu. Takže pokud se zavážete skutečně naplnit to, co jste verbálně říkali, že chcete šetřit, pokud se skutečně přihlásíte nikoliv formálně, ale doopravdy k tomu, k čemu jste se přihlásili na úrovni Evropské unie, že chcete respektovat fiskální kompakt, tak není problém podpořit i tento zákon, jakkoliv je špatný. Protože jsme v situaci, kdy strukturální deficit je pro nás neskonale důležitější kritérium než absolutní výše dluhu, a kdybyste dodržovali toto kritérium, tak se nemůže stát, že dojde ke kritické situaci v otázce dluhu. Jiné státy jsou na tom jinak, proto jsou ve fiskálním kompaktu kritéria dvě. Pro nás je klíčový strukturální deficit. To je korektní nabídka opozičního klubu. A to je korektní nabídka klubu, kterému záleží na rozpočtové odpovědnosti. Když budete chtít doopravdy, nikoliv formálně naplnit to, k čemu se hlásíte, můžete počítat s naší podporou. Když se k tomu budete chtít hlásit pouze formálně a doopravdy budete chtít dělat něco jiného, tak nejenom že vám to nemůžeme podpořit, ale budeme dnes a denně upozorňovat na vaše pokrytectví.
Já děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura. Připraví se pan kolega Klaška za předsedu klubu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, já bych se rád vyjádřil jménem poslaneckého klubu Úsvit.
Dluhy obecně nejsou nic dobrého. Ekonomové by k tomu dodali, že není dluh jako dluh. Pokud si půjčím na rozumnou věc, tedy pokud půjčené peníze dobře investuji, pak může být dluh i správným krokem z potíží či startem k prosperitě. Platí ale také to, že dlouhodobé zadlužování je cestou do pekla. V debatě o dluhové brzdě je třeba vidět priority trochu jinak, než jak je nastavuje vláda, a o tom bych chtěl hovořit.
Zadlužení ve výši 55 % může, i nemusí být katastrofa podle toho, jak dlouho by trvalo. Platí samozřejmě, že čím déle, tím hůře. Protože rostou náklady na dluhovou službu a klesá bonita země na finančním trhu. Princip ústavní pojistky proti předlužení by měl podle našeho názoru v prvé řadě všechny vlády zavazovat k dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtu a to tady chybí. Byť v současnosti je kvůli dosavadnímu neodpovědnému hospodaření vlád takový požadavek utopií, ovšem utopií, které by jednou měla být realitou.
Osobně vidím jako riziko schválení v uvozovkách bezproblémové ústavní míry zadlužení, kdy celkem logicky hrozí, že se hranice 55 % stane spíše standardem pro další zadlužování. To správné cílování by totiž mělo být podle mého názoru zcela opačné. Ideálem je přebytek, nebo alespoň nula a pouze ve zlých časech dluh podle akutní potřeby, nikoliv podle předem dané laťky. To je myslím už ten základní rozdíl v pohledu této vlády a v pohledu, který vidíme my, to znamená v pohledu na zdravé hospodaření. Ústava by měla proto deklarovat v prvé řadě povinnost vlád hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a zavázat budoucí vlády, aby směřovaly k tomuto cíli. To nám tady v tomto návrhu prostě úplně chybí.
Další problémy skrývá i navazující zákon o rozpočtové odpovědnosti. Návrh o pravidlech rozpočtové odpovědnosti stanoví úsporná opatření, která neplatí v případech katastrof nebo finančních krizí, které jsou definovány poklesem HDP v posledních dvou letech. Takže tady mi také připadá, že to není zdaleka ideální, protože krize, tedy krize faktické, nikoliv krize podle ekonomických příruček, se mohou objevit ze dne na den. A dám konkrétní příklad. Kdyby například byla americká federální vláda limitována navrhovanými českými zákony, to znamená tím, co tady teď navrhuje vláda, nesměla by v roce 2008 schválit programy TARP, zachraňovat automobilky a proticyklicky vykrývat hospodářský propad. Těsně před vypuknutím krize reálná ekonomika v USA rostla. V roce 2007 o 2,2 %. To znamená, že podle tabulek by USA nebyly v ekonomické krizi a výjimka na vládní hospodaření by se tedy nemohla uplatnit.
To, co z toho plyne, je, že daleko lepší než zavazovat vládu konkrétními čísly, která nikdy nemohou reflektovat realitu života, je zavázat vlády všeobecně po vzoru konkrétně švýcarské ústavy. Ta v podstatě říká krátce ve třech bodech, že konfederace musí udržovat svoje příjmy a výdaje v rovnováze v průběhu času. Za druhé, pokud celkové výdaje federálního rozpočtu překročí strop ve smyslu ústavního zákona, je třeba kompenzovat tyto nadměrné výdaje úsporami, přičemž detaily budou specifikovány zákonem. A konečně za třetí, existují přitom některé typy výdajů, které jsou vyloučeny ze švýcarské dluhové brzdy. Jde především o zdravotní výdaje a dále výdaje spojené s pojištěním v nezaměstnanosti, které mají fungovat anticyklicky. Švýcarská dluhová brzda byla uzákoněna v roce 2003 a snížila růst veřejných výdajů z průměrné hodnoty 4,3 % na 2,6 %. V minulém desetiletí v roce 2004 stoupla sice hrubá zadluženost Švýcarska nejprve na 57,9 % HDP, poté v roce 2010 opět klesla na 42,1 %. A takového výsledku dosáhlo Švýcarsko mimo jiné právě díky své podobě takzvané dluhové brzdy. Cílem švýcarského systému je udržet celkové výdaje federální vlády relativně nezávisle na hospodářském cyklu tak, aby růst výdajů odrážel trendový dlouhodobý růst ekonomiky. Daňové příjmy pak mohou kolísat podle hospodářského cyklu, přičemž v tom případě není potřeba zvyšovat daně v době recese, a tudíž prohlubovat hospodářský pokles. A právě taková pružně nastavená dluhová brzda není procyklická, nezhoršuje průběh recese, naopak pomáhá recese vyrovnávat a dlouhodobě držet rozpočet na nejlepší možné úrovni. To by mělo být primárně naším cílem a cílem této vlády, a nikoliv držet formálně nějakou ústavou danou míru zadlužení. Tímto směrem se však vláda neubírá. Tímto moderním směrem z nejvyspělejších zemí světa.
Takže když to shrnu, my sice budeme za klub hnutí Úsvit hlasovat pro propuštění do druhého čtení, protože jsme to měli i v našem programu, že je potřeba prosadit ústavní dluhovou brzdu, nicméně naše výtky, a myslím, že jsou to docela zásadní výtky, jsem tady sdělil a budeme návrh dále diskutovat a pokoušet se navrhovat změny.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Okamurovi. Nyní pan poslanec Klaška v zastoupení předsedy klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych shrnul dosavadní diskusi, jak ji sleduji poslední rok, ohledně rozpočtové odpovědnosti nebo tohoto tématu.
Mám za to, že nejde o to, zda být rozpočtově odpovědný, na to odpovídá v podstatě Evropská unie, jejímž jsme členským státem, a její směrnice, také nedávné zkušenosti s dluhovou krizí, ale jde více o to, jak být rozpočtově odpovědný. A o tom je také dnešní diskuse. Jak jsem sledoval tuto diskusi v posledním roce, tak může být, že má někdo mantru, že pokud nebude v zákoně, a to prosím v ústavním zákoně, pravidlo o dluhové brzdě, že při dosažení hranice veřejného dluhu 55 % HDP, který vyhlásí nezávislá Národní rozpočtová rada, musí vláda co nejdříve do 15 nebo do 30 dní předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. A je to pro něho natolik klíčové opatření, že nic jiného ani nebere. Nebo je to pro něho nepodstatné nebo málo podstatné.
Podle mého názoru jde ale v podstatě o opatření typu fiskální útes. A víme, jak taková řešení, která nabízí fiskální útes například v USA, dopadnou. Prostě vždycky dojde k nějaké dohodě, protože to je problém pro jakoukoliv vládu. Toto opatření tedy není účinné.
V tomto kontextu mi dovolte zmínit, že Česká republika nežije ve vakuu. Okolo je Evropa, zejména Evropská unie se svou snahou o restart hospodářského růstu, s jejími pilíři restartu hospodářského růstu, s jejím unijním právem, obchodními vztahy a vazbami, je tady globalizovaná ekonomika, mezinárodní vývoj, a toto všechno objektivně a každodenně ovlivňuje také Českou republiku.***