(18.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Z mé strany vše. A jako doprovodné usnesení si dovolím navrhnout Poslanecké sněmovně, aby po jednání v prvém čtení o rozhodnutí o garančním výboru, o rozhodnutí o tom, jakým způsobem budeme postupovat, přijala doprovodné usnesení, případně to nechám, kdyby nebylo přijato, na příští jednání Poslanecké sněmovny, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky pro toto volební období zřizuje dočasnou komisi pro Ústavu České republiky.
Děkuji vám. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Než se vyjádřím k finanční ústavě, tak se chci vrátit ke svému předchozímu vystoupení k dani z tabáku, kdy jsem řekl, že všichni členové koalice hlasovali proti pozměňujícím návrhům. Není to pravda. Takže těm vládním poslancům, kteří před půl rokem hlasovali pro přijetí toho pozměňovacího návrhu, který jsem předkládal buď já, nebo pak kolega Fiedler, se tímto omlouvám. Nechal jsem se strhnout. Příště budu používat správnou formulaci téměř všichni vládní poslanci. Cítil jsem povinnost to říci.
Dostávám se k finanční ústavě, což je dlouhodobý politický cíl mé politické strany, Občanské demokratické strany. My jsme v minulém volebním období ve vládě prosadili a do Sněmovny jsme poslali návrh finanční ústavy. Kdo z vás bude mít zájem, najde to jako sněmovní tisk číslo 821 z minulého volebního období. Cílem bylo a je vytvořit závazná pravidla pro politickou reprezentaci, která zabrání nadměrnému zadlužování České republiky.
Musím říci, že v tom minulém volebním období jsme se poctivě snažili získat ústavní většinu, několik měsíců na Ministerstvu financí pracovala pracovní skupina, kde chodili zástupci všech poslaneckých klubů v minulém volebním období. Já jsem tam za svou politickou stranu chodil také. Vyjednávali jsme tam asi osm měsíců a zaregistrovali jsme a byli jsme připraveni připomínky a pozměňující návrhy opozice společně s nimi prosadit. Velká změna proti tomuto volebnímu období, kdy se vláda ani nepokusila, přitom my jsme měli dva opoziční kluby, v této Poslanecké sněmovně jsou čtyři opoziční kluby. My jsme v té době, aspoň na začátku, disponovali většinou 118 hlasů, vy máte 111, ale pořád to není 120.
V této chvíli můžeme reálně porovnat čtyři návrhy. Já se to pokusím udělat, aby bylo jasné, jak budeme postupovat a proč tak budeme postupovat.
První návrh je sněmovní tisk 821 z minulého volebního období. Druhý návrh podali kolegové z TOP 09 v tomto volebním období a je to sněmovní tisk číslo 24. Ten v zásadě obsahoval ty připomínky opozice, na které jsme byli připraveni přistoupit. Ten Sněmovna zamítla, pokud se nepletu, v prvém čtení. Třetí je návrh Ministerstva financí vedeného Andrejem Babišem, který odešel do meziresortního připomínkového řízení. Čtvrtý návrh je ten tisk, který dnes projednáváme, to znamená sněmovní tisk 411 a navazující sněmovní tisky 412 a 413.
Než provedu podrobné srovnání těch návrhů, tak musím říci, že mezi návrhem 3 a 4 je podstatný rozdíl. Je to absolutní vítězství sociálních demokratů nad hnutím ANO, protože ten návrh, který poslalo Ministerstvo financí do připomínkového řízení, sice neodpovídá nám, byla tam jinak stanovena hranice, nebyly tam postupné hranice, ale přesto aspoň zachoval dluhovou brzdu. To, co vláda nakonec přijala po připomínkovém řízení, je vlastně prázdný dokument. Zůstal nadpis. Nic jiného tam není. Já jsem se díval do Wordu, už jsem to zapomněl, ale mám pocit, že ten ústavní zákon má 900 slov, není tam nic kromě obecných formulací, je tam jedna číslovka 55 %. Takže gratuluji kolegům ze sociální demokracie, oni to nikdy nechtěli a dokázali si v této koaliční vládě prosadit svou. Já si pamatuji ty debaty, jak chodil dnešní ministr průmyslu a obchodu Mládek za sociální demokraty v minulém volebním období. Jediný důvod, proč to vlastně projednáváme, je ten, že ta eurohujerská vláda to bere jako povinnost, protože to je ve fiskálkompaktu, takže to předkládá vlastně z povinnosti a ne proto, že je o tom přesvědčená.
My budeme navrhovat ve druhém čtení pozměňující návrhy, které to vrátí zpátky ne do toho našeho návrhu, to bychom neuspěli, nebo možná také, ale do toho návrhu, který odešel z Ministerstva financí, protože návrh, pokud projde tak, jak byl na Ministerstvu financí, tak mohu slíbit za náš klub, že máte 16 hlasů, a to už se ta ústavní většina dá dosáhnout.
A teď vám zkusím na faktech dokumentovat vítězství sociálních demokratů. Já jim to neberu, je to jejich politický názor, je to jejich legitimní politický názor, ale je škoda, že ho v tak neztenčené míře prosadili v koalici. V zásadě celá ta finanční ústava, nebo jestli to budeme nazývat zákon o ústavní odpovědnosti, řeší tři věci: Národní rozpočtovou radu, dluhovou brzdu a hospodaření samospráv.
Nejjednodušší je národní rozpočtová rada. Ty čtyři návrhy se v zásadě neliší, když tak se liší jenom v detailu. V zásadě se říká, že budou sledovat hospodaření, jsou povinné materiály, ke kterým se budou vyjadřovat, složení 3 až 5 členů, o tom jsme debatovali, to je v zásadě jedno, bude je volit Poslanecká sněmovna, počet zaměstnanců se odhaduje mezi 10 a 15, malý úřad, náklady se odhadují někde mezi 20 a 50 mil. Kč. To znamená, že ty návrhy jsou v zásadě identické. Neříkám, že se tam nemůžeme přít o nějaký detail, ale v oblasti Národní rozpočtové rady vlastně politický spor neexistuje. A proč by také existoval? Ona v zásadě nemá žádné kompetence kromě toho, že se vyjadřuje povinně k některým materiálům.
Já teď přeskočím na to třetí a to je hospodaření měst a obcí. Sedí tady mnoho zkušených zástupců samospráv. Reálně hospodaření obcí, měst a krajů není rozpočtovým problémem České republiky. Prostě není. Za těch 25 let, co hospodaří obce a města, a za těch 15 let, co hospodaří kraje, je jejich dluh srovnatelný s jednoročním deficitem státního rozpočtu, plus minus. Tak to prostě je. Města, obce a kraje na rozdíl od státu své dluhy platí a buď je stabilizují, nebo je dokonce v posledních letech snižují. A všichni víme, že klíčovou položku v zadlužení dělá hlavní město Praha, a je to logické. Když pak připočteme tři další velká statutární města, Brno, Ostravu a Plzeň, tak vlastně tvoří skoro polovinu, a jsme někde přibližně - nechytejte mě úplně za tu číslovku - kolem 60 miliard. A na všechny ostatní zůstává zhruba přibližně stejná částka.
Návrhy jsou zase opět velmi podobné. Reagují, až když bude 60 % dluh HDP. V zásadě říkají, že samosprávy, které mají velký deficit, dlouhodobě nebo střednědobě velký deficit, pokud nebudou snižovat své zadlužení, tak jim bude krácena a zadržována určitá část rozpočtového určení daní. Návrhy se v zásadě neliší, jsou hodně srovnatelné. Jediné - vláda je přísnější. My jsme navrhovali, aby to platilo od 1. ledna 2020, to znamená, pokud přijde po příštích komunálních volbách nová reprezentace, aby ještě měla dva roky na to, aby s tím něco udělala. Vláda navrhuje 1. leden 2018. Ale je to věc, která nebrání případně i nám tento zákon podpořit, protože zase 2018 a 2020 je v zásadě dostatečná doba, aby se obce připravily. Budeme ale navrhovat, aby to bylo od 1. ledna 2020, aby i příští zastupitelstva měst a obcí měla aspoň dva roky na to, aby poznala, v jakém stavu přebírají hospodaření, a případně udělala nějaká opatření, ne že hned první rok přijdou o 5 % z rozpočtového určení daní. Věřím, že se na tom můžeme shodnout.
Největší problém spočívá v dluhové brzdě. Slyšeli jsme tady nejenom dnes, ale i ve veřejné debatě za poslední týdny mnoho vzletných slov o tom, co všechno se stane, když se dosáhne číslovky 55 % HDP. Souhlasím s tím, že ta číslovka není klíčová. My jsme navrhovali nejdříve rozpětí od 40 do 50 %, byli jsme připraveni po konzultacích s opozicí to o pět procentních bodů zvednout, to znamená, že hranice mohly být 45 až 55, takže se vlastně v poslední fázi přibližujeme číslovce, kterou navrhlo Ministerstvo financí a kterou schválila vláda. ***