(15.30 hodin)
(pokračuje Hovorka)
A co je důležité - chci ještě říct, že tento zákon v podstatě žádným způsobem neřeší problém, že například významný zdravotnický řetězec Agel a třetí největší zdravotní pojišťovna Česká průmyslová zdravotní pojišťovna je ovládána stejnou ovládající osobou a může tady docházet ke zvýhodňování určitých poskytovatelů na úkor druhých.
Přikláním se k tomu, aby tento zákon byl propuštěn do dalšího čtení k diskuzi - k odborné diskuzi - ve výboru pro zdravotnictví, kde předpokládám, že budou předloženy pozměňovací návrhy.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Hovorkovi, a ještě než vystoupí pan poslanec Heger, tak tady mám faktickou poznámku pana poslance Nykla. Pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Igor Nykl: Pěkné odpoledne. Já bych navázal na to, co řekl pan poslanec Hovorka. Já jsem vcelku spokojen s tím zákonem, s tím návrhem, to je pěkně uděláno, ale je tam ten § 18, ve kterém jsou dva body, které říkají, že členy orgánu správní rady pojišťovny nesmí být lidé, kteří vlastně mají nějakou smlouvu s pojišťovnou, poskytují služby. Já si myslím, že to je nedobře vyřešeno, protože právě lidé, kteří pracují ve zdravotnictví a rozumějí tomu mnohdy více než lidé, kteří jsou trošku odtrženi od toho zdravotnictví, mají výhodu, že v té správní radě jsou schopni pracovat skutečně odborněji než ti lidé, kteří nejsou v tom oboru. A pravda je, že právě že to je transparentní, čili pokud ti lidé mají nějakou smlouvu s pojišťovnou, ta smlouva je teď veřejná, nebo bude veřejná, uveřejněna, čili každý si může dohledat, zda ten člověk, který je ve správní radě a zároveň pracuje ve zdravotnictví, nemá z toho nějaké výhody.
Takže bych se přikláněl za to, aby se ve zdravotním výboru v rámci projednávání upravily tady tyto body, ale jinak celkově k tomu návrhu zákona nemám žádné velké připomínky a jsem rád, že časově bylo splněno to, kdy jsme v prosinci projednávali ten návrh poslance Hovorky - bylo řečeno, že v brzké době přijde vládní návrh, takže je to splněno a to je dobře a máme čas tady upravit některé ty drobnosti v tom zákoně. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Já děkuji panu poslanci Nyklovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Leoš Heger. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážení členové vlády, dámy a pánové, dobré odpoledne. Já nebudu myslím mluvit dlouho, už hodně o důležitosti toho zákona tady bylo řečeno, tak se soustředím jenom na pár věcí.
Mluvilo se tady o tom, že zákon přináší řadu pozitivních záležitostí, já se k tomu mohu jenom připojit a zcela určitě klub TOP 09 a Starostů ho podpoří a nemáme k těm detailům větší výhrady. Snad bych jenom v detailu zmínil, že rezervní fond je záležitostí, která vypadá jako neobyčejně důležitá. Ale když si uvědomíme, že ten rezervní fond, ať byl větší, nebo je redukován již nyní a bude ještě o něco redukovanější, tak pokrývá úhrady, které ve zdravotním pojištění znamenají náklady jednoho až tří dnů. Čili je to velmi, velmi malý objem prostředků. A je tady víceméně zavedený institut ochrany státu přinejmenším nad Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a stát svými předběžnými úhradami, eventuálně půjčkami, je schopen krizové věci, jako byla třeba krize ve zdravotnictví způsobená hospodářskou krizí a sníženými výběry pojistného, tak dokáže překlenout, i když není mnohdy schopen v ten správný čas krizový zvýšit platby za pojištěnce. Takže já osobně bych výšku rezervního fondu nijak zvlášť nepřeceňoval.
Samozřejmě jsou tady další výhrady, další detaily, ke kterým byly výhrady, například to, co říkal pan kolega poslanec Hovorka, o termínech některých věcí. Já bych k tomu vydání úhradové vyhlášky připojil ještě termín zdravotně pojistných plánů, které jsou tak trošku vždycky s úhradovou vyhláškou v kolizi, apod. Na tom je potřeba dále pracovat, jako je potřeba pracovat dále dlouhodobě na informatice, já bych řekl manažerské informatice nad celým systémem. Já nemyslím, že je pravda, že ministerstvo nemá a v minulosti nemělo žádná data k dispozici, nad kterými by mohlo dělat nějaké analýzy systému. Problém je v tom, že v minulosti se možná příliš velký důraz nad tu manažerskou analytiku systému příliš nekladl, ale na druhou stranu tam, kde si ministerstvo ta data chtělo opatřit, tak si je opatřilo a tu analytiku bylo schopné dělat. To, co je uzákoněno v tom návrhu, že pojišťovny musí určité spektrum dat odvádět paušálně, průběžně, bez jakýchkoli dalších debat, je správné čistě z hlediska provozu toho systému a provozu Ministerstva zdravotnictví, a usnadní tedy práci ministerstva.
S tím vším tedy souhlas. Ale je potřeba říct jednu věc, kterou tu načala už paní kolegyně Marková. Ten zákon je do značné míry jakýsi kodexový zákon a tvoří spolu se zákonem o službách v podstatě dva pilíře, na kterých poskytování služeb stojí. Zákon o zdravotních službách nebo zákony o zdravotních službách říkají, jak se ty služby poskytují správně, když to zjednoduším, a zákon o veřejném zdravotním pojištění říká, jak se ty služby platí, to jest, jaké jsou úhrady, jak se ty peníze do systému dostanou, jaká je spoluúčast pacientů, jak známe z nesčetných diskuzí o regulačních poplatcích, jak se přerozdělují výběry apod.
V těch kodexových věcech je ale potřeba přiznat, že máme od doby, kdy byl systém veřejného zdravotního pojištění tady založen, určité defekty, z nichž já bych si vybral pro svoji analýzu oblast právě úhradových mechanismů a úhrad cenotvorby, která dělá obrovské problémy přes všechny pokusy, které tady byly ji napravit. Je potřeba říct, že přestože ministerstvo, které vedl kdysi Tomáš Julínek, je dodnes velmi kritizované za implementaci regulačních poplatků, tak je nedostatečně oceněné to, co se v této éře odehrálo, a to bylo upřesnění cenotvorby a pravidel úhrad za léčiva. To byl průlomový krok, který vnesl do jedné třetiny úhradových mechanismů pořádek, přestože ten pořádek se nastoloval řadu let, než se usadil, než byly dalšími drobnými úpravami v tom zákonném mechanismu a algoritmu obroušeny některé hroty, ale v podstatě tento krok zahájený v roce 2007 vedl k tomu, že úhrady, nebo ceny léků a to, kolik v těch úhradách platí zdravotní pojištění, jsou dneska jedny z nejnižších v Evropě a naopak se setkáváme s problematikou nikoli vysoké ceny léčiv, ale s problematikou nedostatku léčiv na trhu díky tomu, že ceny jsou někde až příliš nízké na to, aby v tom tržním prostředí, kde se léková politika musí z příkazu evropské směrnice pohybovat, tak to prostředí je znehodnoceno právě těmi nízkými cenami.***