(15.40 hodin)
(pokračuje Heger)
Ale cenotvorba léků je jenom jeden pilíř. Jsou tady ještě dva další klíčové pilíře, z nichž o jednom jsme tady již v této Sněmovně diskutovali při zákonu o zdravotnických prostředcích, ze kterého byla cenotvorba vyjmuta. Ale podle mých informací se na ministerstvu na ní pokračuje a doufám, že i tato zóna se bude moct jednou pochlubit úspěchem toho, že se do zdravotnických prostředků vnese pořádek.
To, co ale v zákoně klíčovým způsobem chybí v historii i při dnešní novele, která se sice zmiňuje drobnou novelizační vsuvkou o upřesnění zadání pro tvorbu seznamu výkonů, tak v podstatě stále chybí to, na co narážíme, a to je cenotvorba vlastních zdravotních výkonů. Zejména bych zdůraznil to, že chybí pravidla pro vstup nových výkonů, nových technologií do úhrad, což vyvolává obrovské tenze mezi poskytovateli zdravotních služeb a zdravotními pojišťovnami. Věc se vždycky během pár let vyřeší, ale je v tom spotřebováno ze všech stran tolik energie a politických bojů, které zpolitizovávají ten proces, že opravdu je tady potřeba něco dělat. A myslím si, že jedna drobná a jedna velká aféra, které jsme mohli sledovat, velká - protonové ozařování, o kterém už tady šla řeč, a ta druhá, velmi ostrá a dlouhá debata o relativní maličkosti, to jest úhradě za výkony spojené s podáváním a léčbou kmenovými buňkami, jasně demonstrují to, co jsem řekl - že mechanismy jsou nedostatečně propracované a že se pohybujeme na velmi tenkém ledu, i pokud jde o ústavnosti ve směru nároku pacienta na péči. A zde je potřeba dále pracovat.
Avizuji, že si dovolím předložit, a doufám, že se mi to podaří, nějaký pozměňovací návrh, který dále ještě rozšíří pravidla okolo tvorby seznamu výkonů a vstupu výkonů do úhrad, protože to, co jsme zažili v minulé době, kdy tady byly pokusy o to nějakým způsobem přesněji definovat spoluplatby, které se dneska dělí jenom na spoluplatby nulové, které jsou jaksi převažující v našem systému, a spoluplatby stoprocentní, které převažují u takových věcí, které jsou zmíněny v zákoně, jako například akupunktura nebo v příloze veškeré platby, které se dějí legálně okolo kosmetických výkonů, to je nedostatečné. A i vzhledem k tomu, že teď není politické prostředí na to otevírat znovu otázku nadstandardů, tak je přinejmenším potřeba otevírat otázku, zda je legální, když Ústava nařizuje, že zákon přikazuje, aby pacient dostal vše, co potřebuje, pokud nestanoví zákon jinak, že tu máme celou řadu výkonů, které se nemohou dostat do seznamu výkonů, protože na ně není, ať si to chceme připustit, nebo nechceme. Pravidla, jak trošku zdržovat to, na co není a co není ještě úplně přesně prokázáno jako účinné, jako byla diskuse okolo kmenových buněk, musí mít přesnější pravidla na to, abychom se právě zde nepohybovali na tom ústavně tenkém až bořícím se ledu. To je na závěr moje malá výtka k tomu, že tímto se novelizace zatím nezabývá. Je potřeba diskusi při této příležitosti, když je zákon otevřen, také znovu otevřít a snažit se najít nějaký průnik všech zájmů a politických směrů a potřeb dát v zákoně ústavní věci dohromady.
Tolik k tomuto zákonu, který, jak ještě jednou znovu opakuji, zcela určitě náš klub podpoří a nechá ho pustit do dalšího čtení. Děkuji. (V sále je veliký hluk a neklid!)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hegerovi. Snad příliš neprozradím, když mu pogratuluji k jeho dnešním narozeninám a popřeji, ať zdravotní pojištění, které právě projednáváme, v budoucnu používá co nejméně. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)
Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezké dobré odpoledne, pane předsedající, dámy a pánové.
Zákon, který máme teď před sebou na stole, je skutečně zákon velmi potřebný a je nutné na začátku říct, že novela, která je obsahem tohoto zákona, je skutečná dobrá, že otevírá celou řadu věcí, které byly neřešeny a nešetřeny. Já bych mohl souhlasit prakticky se všemi svými předřečníky, kteří tady mluvili. Souhlasím i s kolegou Nyklem v tom, že odborníci mají být u toho, když se o tom rozhoduje. Zrovna tak souhlasím s tím, co říkal kolega Heger o některých nedostatcích. I slova kolegyně Markové obsahovala řadu věcí, které jsou zásadní.
Co mně však na tomto zákoně vadí, je obecný princip našeho přístupu ke zdravotnictví a poskytování zdravotních služeb. Mám s pojišťovnictvím zkušenosti prakticky od jeho začátku. Znám všecky varianty jeho vývoje. Ten systém má celou dobu jeden naprosto zásadní nedostatek. Ten nedostatek spočívá v tom, že se neustále zabýváme tím, co zdravotnictví stojí, jaké jsou náklady v jednotlivých položkách, kde bychom měli ušetřit, co bychom měli hradit, ale vůbec se nezabýváme tím, jaká je efektivita léčebného procesu. Stále hovoříme jenom o cost a nehovoříme vůbec o pojmu benefit. A to skutečně patří do každé činnosti, ta činnost něco stojí, ale také musí něco dávat. Ona samozřejmě dává, ale je to pojišťovnický systém, kde máme jako jednoho z dalších hráčů pojištěnce, občana, a ten by měl vědět, co mu pojišťovna nabízí, v jaké kvalitě a s jakým výsledkem. VZP má obrovský pool informací o tom, jak léčebná péče vypadá, údaje o tom, jak dlouhé jsou hospitalizační doby na jednotlivých pracovištích, jaké jsou rehospitalizace, recidivy. To všecko máme. Přesto se s tím nikdy nepracovalo. Nikdy se nepracovalo s tím, zda pojišťovna uzavírá smlouvy se zařízením, které je v konkurenčním boji jednotlivých zařízení kvalitní.
A to, co tady chci otevřít, je otázka, že bychom měli v nějaké podobě umožnit to, aby informace o výsledku činnosti jednotlivých zdravotnických zařízení byla informací veřejnou. To není nová věc. Je celá řada zemí, kde tuto informaci pacienti mají. Dokonce máme v Kanadě specifickou pracovní skupinu, což jsou strojvůdci vlaků, co jedou napříč Kanadou a na jednom konci nasednou a jedou dva dny a pak zase jedou dva dny zpátky. Ti mají ve svém zdravotním pojištění jednu zvláštnost, kterou jim vybojovaly odbory. Když jsou nemocní, tak si při závažných onemocněních mohou vybrat jakékoliv zdravotnické zařízení na území Kanady a celých Spojených států. ***