(15.20 hodin)
(pokračuje Marková)
Jen díky tomu, že např. VZP v tzv. letech hojnosti nashromáždila zhruba 14 miliard korun rezervy, se dopady světové ekonomické krize první roky vůbec neprojevily a propad v posledních letech nedosáhl katastrofálních rozměrů. Rezervy zdravotního pojištění jsou rezervami poskytovatelů péče, protože pokud při stále se zdražujícím zdravotnictví bude stagnovat, nebo dokonce klesat výběr, pojišťovny budou schopny hradit poskytovatelům včas a v potřebné výši právě jenom díky rezervám vytvořeným v letech předcházejících. Bez rezerv pojišťovnám velmi rychle dojdou peníze a začnou platit poskytovatelům pozdě a méně. Prostředky z rezervních fondů, tedy do základních fondů, resp. k sanaci nedostatku prostředků na základních fondech, již nyní užít lze. Nevím tedy, kam tím přesně tento záměr ve vládní novele směřuje. Navíc platí, že rezervní fond nemá být užíván pouze coby sanace pro výpadek prostředků, ale v krizových situacích typu pandemií apod. zde vůbec není jasné, jak předkladatel bez dalšího může navrhovat takto drastické snížení rezervního fondu, aniž by vyhodnotil, jaké prostředky by pro takové zvládnutí krizových situací bylo třeba, zda tedy takto koncipované rezervy stačí.
I přes tyto přednesené nedostatky vládní novely doporučuji postoupit návrh zákona do druhého čtení a v další diskusi a v další práci, kterou by měl odvést výbor pro zdravotnictví, normu doplnit, vylepšit tak, aby naplnila nejen záměr předkladatele, ale aby především přispěla v konečném důsledku k zabezpečení kvalitní zdravotní péče pro občany České republiky.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dalším v obecné rozpravě je pan poslanec Hovorka, připraví se pan poslanec Heger.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím několik poznámek k předloženému návrhu zákona. On obsahuje některé dobré věci a také obsahuje některé věci škodlivé. Nejdříve vyjmenuji ty dobré věci.
Samozřejmě transparentnost je důležitá, ovšem toto pojetí transparentnosti, kdy smlouvy nejsou podmíněny, resp. zveřejnění není podmíněno platností, nebo jejich účinnost a platnost není podmíněna zveřejněním, samozřejmě přináší ten problém, na který se můžeme podívat v případě protonového centra. Pokud by platil systém, že smlouva, pokud není zveřejněna, není platná a není účinná, tak by smlouva o smlouvě budoucí s protonovým centrem, kterou uzavřel tehdy nucený správce VZP, nikdy nevstoupila v platnost a odpadly by jakékoli arbitráže a jakékoli soudní spory. To jen dávám na zvážení panu ministrovi.
Co je důležité - považuji i zákaz zdravotním pojišťovnám vykonávat nábor pojištěnců prostřednictvím třetích osob za provizi. Současně považuji za vhodné, že pokud se po dlouhodobém pobytu v cizině vrátí pojištěnec opět ke své zdravotní pojišťovně do českého systému zdravotního pojištění, pak musí doba opětovného přihlášení trvat minimálně dva měsíce, než může pojištěnec čerpat péči, a to proto, aby se zabránilo spekulativnímu čerpání levnější zdravotní péče u nás. A to je, bohužel, velmi obvyklé, že lidé ze zahraničí si přijíždějí, odskakují si do České republiky udělat údržbu svého těla, a samozřejmě je to na úkor našeho systému veřejného zdravotního pojištění.
Za dobré rovněž považuji, že novela upřesňuje, co je zdravotním výkonem v seznamu výkonů myšleno a jaké jsou podmínky pro vykázání takového výkonu. Pokud nedojde k dohodě mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, musí se vykazování řídit pravidly v seznamu zdravotních výkonů.
Současně považuji za vhodné, že se zdravotním pojišťovnám ukládá bezúplatně předávat Ministerstvu zdravotnictví informace z informačního systému pro tvorbu úhradových mechanismů a sledování efektivity zdravotních služeb. Myslím si, že by tu měla být zakotvena i povinnost členů správních, případně dozorčích rad jmenovaných ministerstvy, aby měli povinnost informovat svá ministerstva o dění ve zdravotních pojišťovnách, protože dnes se tu bohužel naráží na povinnost mlčenlivosti a myslím si, že toto je v naprostém rozporu s efektivním výkonem dozoru nad zdravotními pojišťovnami.
Nyní se ale zmíním o věcech, které považuji za špatné. Ke dni 1. 2. 2016 se zrušuje bez náhrady zajišťovací fond zdravotních pojišťoven, který byl před několika lety téměř vyčerpán ve prospěch mimořádného přerozdělení pro VZP. Jednalo se tehdy o částku 3 miliardy korun, bylo to, tuším, v roce 2011 nebo 2012, kdy se tato částka vlastně sebrala všem zdravotním pojišťovnám a poslala se do VZP. Zajišťovací fond měl sloužit původně pro uspokojení pohledávek případné likvidované Zaměstnanecké pojišťovny. Současně Ministerstvo zdravotnictví přiznává, že Státní ústav pro kontrolu léčiv není schopen vykonat hloubkové kompletní revize léčivých přípravků v léčivých skupinách ani za tři roky. Proto se navrhuje termín hloubkových revizí léčivých přípravků prodloužit na pět let a doplnit o zkrácené revize. Vzpomínám si, jak tu v roce 2007 ministr Julínek sliboval, jak právě systém hloubkových revizí ve skupinách přinese obrovské úspory v nákladech na léčiva. Ukazuje se po těch letech, že nestačí ani tři roky a je třeba prodloužit tuto lhůtu na pět let.
Snižování rezervních fondů zdravotních pojišťoven je nežádoucí a nebezpečné. V současné době výběr pojistného roste a je třeba pamatovat, že krizové situace se mohou opakovat, jak se cyklicky opakují. I z toho důvodu výbor pro zdravotnictví doporučuje ministerstvu vytvořit podmínky v úhradové vyhlášce pro naplnění rezervního fondu zdravotních pojišťoven, takže tady předpokládám, že není možné rezervní fond dále snižovat.
Při řešení střetu zájmů ředitele a členů orgánů zdravotních pojišťoven by se mělo pamatovat samozřejmě na osoby blízké, ale předpokládám, že zejména tato část zákona bude předmětem velké diskuse na zdravotním výboru, protože řešení střetu zájmů samozřejmě bude znamenat překážku pro působení pro prakticky všechny lékaře, kteří mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami.
Za důležité považuji posunout termíny pro dohodovací řízení a tvorbu úhradové vyhlášky na dřívější datum, a to z toho důvodu, že není možné, aby se úhradová vyhláška přijímala v závěru kalendářního roku. A řeknu praktický příklad. Úhradová vyhláška pro tento rok vyšla ve Sbírce zákonů 23. 12. Její konečná podoba je výrazně jiná, než se připravovala a se kterou zdravotní pojišťovny byly seznámeny. To samozřejmě přináší problém, protože dochází ke zvýšení výdajů zdravotních pojišťoven nad to, co ony měly připraveno a schváleno ve svých zdravotně pojistných plánech. Například jen u Všeobecné zdravotní pojišťovny toto navýšení dělá 1,6 miliardy, se kterým se tato pojišťovna musí nějakým způsobem vypořádat. ***