(14.40 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: To byla první interpelace. S druhou interpelací vystoupí paní poslankyně Adamová na téma zahraniční politika České republiky. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane premiére, ve své interpelaci bych se chtěla soustředit na vaši včerejší schůzku s panem prezidentem Zemanem, kterou jste svolal s cílem vyjasnit si zahraničněpolitické postoje vlády a pana prezidenta, a především mi jde o postoje ke konfliktu na Ukrajině. Chci se zeptat na nějaké konkrétnější výsledky než jen to, že jste se dohodli, že se budete třikrát ročně scházet, protože podle vyjádření mluvčího pana prezidenta - které si dovolím citovat: Pan premiér nezmínil po celou dobu schůzky žádný z podstatných rozdílů mezi panem prezidentem a jím v oblasti zahraniční politiky. Tedy podle tohoto vyjádření to chápu tak, že jsou vaše názory a postoje víceméně v souladu.
V tom případě by mě zajímalo, zda souhlasíte s panem prezidentem, že konflikt na Ukrajině je jenom jakousi chřipkou, a zda se také kloníte k názoru, že by byla vhodná tzv. finlandizace Ukrajiny. Bavili jste se o těchto konkrétních věcech, a pokud ano, tak s jakým výsledkem? Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Pan předseda vlády bude reagovat.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, musím říci, že mě také překvapily zasvěcené komentáře pana Ovčáčka, mluvčího pana prezidenta, po té schůzce, protože my jsme seděli s panem prezidentem sami dva v kanceláři a já jsem si nevšiml, že by tam byl s námi ještě pan Ovčáček. Čili docela mě to překvapilo, že potom pan Ovčáček komentoval to, o čem jsme spolu s panem prezidentem mluvili a o čem jsme naopak v žádném případě nemluvili.
Ale k vaší interpelaci, kterou máte a která je asi logická.
První věc. Já nepokládám zase za tak málo, že jsme v tom našem systému politické scény, který občas může působit hodně chaoticky a hodně roztříštěně, s prezidentem a dalšími našimi ústavními činiteli dosáhli určité dohody. Dohodli jsme se na tom, že tady bude existovat formát, který nám umožní, abychom koordinovali zahraniční politiku státu. A já vám popíšu svoji představu, se kterou prezident republiky včera souhlasit. Je to představa, že se třikrát ročně sejdou klíčoví ústavní činitelé, jejichž odpovědnost je i spojena s reprezentováním České republiky navenek z hlediska zahraniční a bezpečnostní politiky. Ten formát by byl předseda vlády, prezident republiky, ministr zahraničí, ministr obrany a předsedové obou komor. Proč předsedové obou komor. Protože oni vedou parlamentní diplomacii, to znamená, jak předseda Sněmovny, tak předseda Senátu. Současně parlamenty vysílají své delegace. Čili je dobré, aby tady existoval jakýsi koordinační mechanismus na vrcholné úrovni.
Tato skupina ústavních činitelů by se scházela třikrát ročně, ale zhruba dvakrát měsíčně by se scházeli její zmocněnci nebo náměstci, abychom koordinovali ty věci na praktické úrovni. To znamená, abychom se například nedublovali z hlediska ekonomické diplomacie. Jestliže pan prezident plánuje cesty, kde budou podnikatelské delegace, stejně uvažuje ministr průmyslu nebo třeba předseda vlády, tak chceme, aby tady byla koordinace v oblasti ekonomické diplomacie, abychom šetřili finanční prostředky, abychom maximálně efektivně podpořili export. Totéž se týká přípravy na klíčové summity Evropské unie, na klíčové summity NATO. Schůzky by měly zahrnovat tuto agendu a cílem je, i když jednotliví ústavní činitelé mohou mít odlišné názory, odlišné akcenty, abychom sjednocovali postoj České republiky navenek. To nemůže být jednorázová věc ve smyslu, že se sejdeme a odpřisáhneme, že už teď budeme říkat jenom to samé za Českou republiku. To musí být proces, který je permanentní a do kterého prostě vstupují aktuální události.
Čili tolik jenom velmi stručně k tomu koordinačnímu mechanismu, o kterém chci také informovat Poslaneckou sněmovnu, a byl bych rád, kdyby se nám během roku 2015 podařilo tento koordinační mechanismus realizovat, a pokud se osvědčí, tak si myslím, že ho potom mohou použít i následující politické garnitury k tomu, aby Česká republika fungovala navenek srozumitelně, aby byla spolehlivý a vypočitatelný partner i pro naše spojence v Unii nebo pro naše spojence v NATO.
Druhá poznámka se týká těch zásadních sporů nebo nesouladů mezi vládou a prezidentem republiky. Skutečně platí, že pokud jde o vztahy k evropské integraci, pokud jde o názory na výzvy, které dneska jsou před Severoatlantickou aliancí, tak tady nejsou rozpory mezi prezidentem republiky a vládou České republiky. Myslím, že to ukázalo jak naše vystupování na půdě Evropské unie, tak koneckonců i působení naší delegace na vrcholném summitu NATO, který se odehrál loni na podzim. Čili tady nejsou zásadní rozpory. My společně s prezidentem, vláda vystupuje na podporu dalšího pokračování evropské integrace. V rámci Severoatlantické aliance jsme se jasně vyjádřili pro poskytnutí bezpečnostních záruk členským zemím, které jsou například dneska v té části světa, která hraničí s konfliktem na Ukrajině. Tam si myslím, že také existovala shoda. Možná se s panem prezidentem neshodujeme ve všech názorech a ve všech stanoviscích, asi pokud jde o finlandizaci, a koneckonců včera jsme o tom také krátce diskutovali. Já jsem přesvědčen, že finlandizace není vhodná cesta pro Ukrajinu. Myslím si, že vývoj na Ukrajině překonal nějakou vnitřní fázi, která by mohla ve finlandizaci vyústit, a především si myslím, že finlandizace je něco, co bylo spojeno se studenou válkou, a já doufám, že se nedostaneme znovu do éry studené války, a jako něco, co bylo spojeno s filozofií sfér vlivů, které se respektovaly, sfér vlivů, které definovaly mocnosti, a jednotlivé země se samy nemohly rozhodnout, jestli budou patřit do té sféry vlivu, nebo o svém vývoji budou rozhodovat jinak. Čili finlandizace podle mého názoru není systém, který bychom dnes měli v rámci stávající mezinárodní politiky používat, a myslím si, že Ukrajina má právo na to, aby se rozhodla o své budoucnosti sama.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Paní poslankyně chce vystoupit. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za odpověď. Mě by ale zajímalo více konkrétně. Když bude docházet k takovýmto nesouladům, jako došlo, třeba tady v tom případě jste přiznal, v oblasti té finlandizace, nebo resp. tady v této otázce, tak jak budete postupovat? Protože jedna věc je tedy dohodnout se dopředu, nebo resp. prokonzultovat některé věci, a druhá věc je, jak budete reagovat, když pan prezident bude opět takovýmto způsobem, podle mého názoru nevhodně, některé věci komentovat.
Předseda PSP Jan Hamáček: Slovo má pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, přece nuance v zahraniční politice existují i v jiných demokratických státech. Když se podíváme třeba na sousední Německo, tak nepochybně kancléřka Merkelová má možná jiné akcenty než ministr zahraničí, který je příslušníkem sociálně demokratické strany a není členem kancléřčiny CDU. Prostě nuance existují a nepochybně budou existovat i tady v České republice. A nepochybně pan prezident má své názory a vláda možná v některých věcech nebo já jako premiér či ministr zahraničí budeme mít názory v něčem odlišné. Ale klíčové je, jak budeme vystupovat na půdě organizací, kterých jsme členy, ať už je to Unie, nebo je to NATO, nebo je to třeba OSN, abychom byli čitelní pro naše partnery, spojence, abychom byli zemí, která je srozumitelná a konzistentní z hlediska svých postojů. Tady si myslím, že poctivá snaha o koordinaci postupu jednotlivých ústavních činitelů je něco, co by mělo dostat šanci. Uvidíme, jestli to bude fungovat. Já jsem v tomto směru optimista a domnívám se, že snaha o slaďování těch pozic může zlepšit vnímání České republiky navenek. Nicméně vláda tady není od toho, aby fungovala jako cenzor vůči prezidentovi republiky. Prezident republiky má svůj mandát, má svoji odpovědnost, měl by ho vykonávat v zájmu občanů České republiky, stejně jako vláda by měla svůj mandát vykonávat v tom nejlepším zájmu naší země.
A pokud jde o mezinárodní situaci, myslím, že to pro nás určitě bude ještě těžká zkouška, protože mezinárodních rizik přibývá. Bezpečnostní situace se v posledních měsících a letech spíše zhoršuje a nepochybně to bude klást stále větší nároky na to, aby Česká republika byla schopná se správně rozhodovat, aby byla schopná správně reagovat.
Předseda PSP Jan Hamáček: To byla interpelace číslo dvě. Jako číslo tři vystoupí paní poslankyně Dana Váhalová ve věci návštěva Izraele. ***