(10.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Samozřejmě že když si tady na mikrofon řekneme, že přestože kontroly této komise probíhají, zabýváme se jednotlivými podněty a případy a kontroluje se generální inspekce, a zjistíme, že se nedobereme nikdy toho člověka, který zavinil buďto únik informace, nebo předal někomu odposlechy, tak je velmi frustrující takovéto přiznání si sami sobě, že jako zákonodárci, kteří disponují alespoň nějakou oblastí kontroly přes tuto instituci, nakonec k tomu hořkému závěru dospějí a řeknou si: Nikdy jsme se nedobrali toho, abychom odhalili viníka.
A teď to vůbec nemyslím jeden proti druhému, vztahuji to i na sebe. To je prostě známka toho, že něco není dobře, že takhle to nemá dál být, že musí být - a děkuji za ten návrh panu předsedovi vlády - vedena nějaká rozumná diskuse o tom, co se dá změnit, abychom podobné konstatování za měsíc nebo za půl roku tady neslyšeli opět.
Já bych tedy nechtěla tu situaci teď nějak hrotit politicky, něco dramatického. Jenom si myslím, že by bylo správné, kdyby jak členové komise pro kontrolu BIS, tak ve spolupráci s vládou opravdu nalezli nějaký způsob v debatě, co se dá udělat, jaké kroky jsou přijatelné a co můžeme udělat pro to, aby úniky informací či odposlechů nedestruovaly demokratický systém v naší zemi. To je první věc. Tedy přimlouvám se za to, aby nějaký impuls ze strany této komise nebo ze strany vlády přišel a nějaký návrh přišel na stůl.
Za druhé bych chtěla požádat předsedu vlády, jestliže zde mluvil o těch deseti uplynulých měsících, kdy nemá žádné informace o tom, že by se nějak zhoršovala situace, to znamená ta průměrná čísla, která mi napsal jak za rok 2012, za 2013, že snad nedochází ke zhoršení, tak přesto bych ho chtěla požádat, aby v nějakém intervalu dejme tomu čtvrt roku mi poskytl písemnou informaci o tom, co se skutečně za ten už uzavřený rok odehrálo, za rok 2014, jaká je situace v této oblasti úniku odposlechů, co se stalo na Policii České republiky, co dělá GIBS, jakým způsobem se k této otázce postavili, protože si myslím, že parlament bude muset být v této věci určitě aktivnější. Není možné tolerovat současný stav věci.
Proto, abych ještě když už mám slovo, uzavřela své slovo, nebudu požadovat po Sněmovně, aby vyslovila nesouhlas s odpovědí předsedy vlády, protože si myslím, že je potřeba nalézt nějaký rozumný způsob, jak společnými silami se této nápravy chopit.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je s přednostním právem pan premiér. Poté se připraví pan poslanec Chalupa a poté pan poslanec Gabal.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěl jenom potvrdit to, že paní poslankyni Němcové připravím písemnou odpověď jak na otázky, které položila v závěru minulého bodu, který se týkal ještě Ústavu pro studium totalitních režimů, protože to byly nové otázky nad rámec té původní písemné interpelace, která zde byla projednávána, a současně chci tedy přislíbit, že jakmile budou k dispozici relevantní údaje za rok 2014, tak bych je rovněž v písemné formě poskytl. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Chalupu a připraví se pan poslanec Gabal.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne, pane premiére, vážené kolegyně, kolegové.
Jako člen té komise pro kontrolu GIBS chci navázat na své předřečníky a chci skutečně potvrdit, že GIBS, nebo parlamentní komise pro kontrolu GIBS se tou situací zabývá. Za sebe chci říct, že se to netýká podle mého názoru pouze odposlechů, ale bude nutno to, o čem se tady v podstatě hovořilo - podívat se jednak na GIBS jako takový systémově, tzn. jak po stránce legislativy, tak po stránce funkčnosti. A s tím souvisí i to, že bych se chtěl přimluvit za to, aby Sněmovna podpořila aktivitu komise na posílení jejího vybavení, možná i kompetencí, tak aby to nebyla bezzubá komise. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Gabala.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, paní předsedající. Pane premiére, vážení kolegové, jsem rád, že se rozběhla tato debata i napříč mezi koalicí a opozicí. Považoval bych za velmi důležité, kdyby se našla půda parlamentní nebo vládní k debatě o celém problému - ze dvou důvodů. Za prvé ona pravděpodobnost úniků roste tak, jak roste počet mobilních telefonů a jejich zapojení do kriminality obyčejné i organizovaného zločinu, a mezinárodního zejména. Za druhé to, co my vůbec nestíháme, je monitorování elektronické komunikace. Řekl bych, že z hlediska schopnosti nějak ten proces právně ošetřit a kontrolovat jsme v hlubokém záklonu za vývojem té situace nejenom v mezinárodním rozměru, kde jsme viděli obrovské problémy teď, které jsou, ale myslím, že i v domácím rozměru.
Druhá věc. Můj dojem - dojem prosím - je, že právní ošetření nasazení odposlechů je jedna věc, která se kontroluje, a druhá věc je právní regulace jejich využití v soudní praxi. Tam se ten prostor tak zužuje, že podle mého názoru - a je to hypotéza - můžou existovat situace, kdy frustrovaní ať už policisté, nebo kdokoliv jiný, když vidí, že ta informace se nedostane až do fáze soudního posouzení, tak dojde k řízeným únikům té informace, protože prostě mají pocit, že je bezpečnostně důležitá.
A třetí věc. Já osobně si myslím, že narůstá potřeba podílu těch aktivit, které vlastně vůbec nemíří k právnímu posouzení a jsou bezpečnostně preventivní. A tam je potřeba se o tom strašně pobavit, abychom se dokázali dostat do kontaktu jakoby s realitou, protože si myslím, že tam v kontaktu opravdu nejsme. Prosil bych pana premiéra, jestli by se v této věci vláda ujala nějaké iniciativy a mohli jsme se o tom pobavit, jak se vůbec prostě organizačně a legislativně k této agendě postavit, dostat se, participovat na ní. Můj osobní názor je, že já se nebojím narůstajícího podílu monitorování a odposlechů za předpokladu, že jsou parlamentně regulovány a kontrolovány, to znamená, že mají jakýsi demokratický environment, v kterém se realizují. A že ta rizika rostou ať už bezpečnostně, nebo kriminálně, je prostě pochopitelné.
Děkuji. Překročil jsem čas, omlouvám se.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Klučka. Po něm se připraví pan poslanec Ondráček.
Já vím, že tady na mne gestikulujete, že chcete faktickou poznámku, ale myslím si, že můžeme zachovat pořadí bez problému. Takže prosím.
Poslanec Václav Klučka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Děkuji panu kolegovi za umožnění vystoupení, to nebude dlouhé.
Já jsem v té zaujatosti vůči jenom kontrolní komisi Generální inspekce bezpečnostních sborů pozapomněl na to, že tady existují ještě další dva orgány, které se tím můžou bezprostředně zabývat, a to je jak kontrola kontrolní komise BIS, tedy ne GIBS, ale BIS, taky kontrolní komise pro odposlechy a použití operativní techniky české policie.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se moc omlouvám, ale nedá mi to. Není nás tady mnoho, a i přesto je tady hluk. Prosím hlouček vlevo, pokud si má co říct, aby tak učinil v předsálí, protože my posloucháme příspěvky lidí, kteří jsou u mikrofonu. Děkuji.
Poslanec Václav Klučka: Moc děkuji, paní místopředsedkyně.
Protože jsem členem i té komise pro odposlechy a bohužel tady v této chvíli není Daniel Korte, který je předsedou, tak by mohl také říci, že i touhle tou situací se komise velmi intenzivně zabývá. A někdy narážíme na věci, které jsou až nepochopitelné, týkající se kupříkladu sdělení statistických záležitostí odposlechů u těch, které byly prováděny, nebyly pak dále použity, a je tam povinnost oznámit tomu, kdo byl odposloucháván, že odposloucháván byl. Po velmi těžkých diskusích jsme se dostali k jakési statistice týkající se Ministerstva vnitra a ještě dneska jsme úplně beznadějní se statistikou Ministerstva spravedlnosti. To jsou ty problémy, které nám potom ztěžují dotahovat ty záležitosti do konce a identifikovat přesně ten prostor, ve kterém bychom už mohli potom jasně ukázat na toho dotyčného, který se této věci dopustil. Teď mluvím o únicích. ***