(15.40 hodin)
Poslanec Tomio Okamura: No já vím, čím to je. Je to politickou kulturou těch, co mluví, možná i lidskou. To je přece jasné.
Co jsem to chtěl říct? Zákon o hmotné nouzi měl v původní verzi předložené Úsvitem, který Sněmovna projednávala letos v zimě, maximálně zamezit zneužívání příspěvků na bydlení podnikateli, kteří zneužívají lidské bídy a za přemrštěné peníze ubytovávají a hlavně sestěhovávají na jedno místo chudé v často nevyhovujících podmínkách, a to jednoduchým zastropováním podle cenové mapy. My jsme chtěli cenovou mapu, to by bylo jasné jak facka a nic by se nemuselo prokazovat. Vládní návrh na to jde opačně. Vláda nám náš návrh zákona zamítla s tím, že připraví vlastní, kvalitnější zákon.
Dnes tedy máme možnost seznámit se s výsledkem duševní práce pana Dienstbiera, který jakoby nejvíce bojoval proti omezení zneužívání doplatku na bydlení, ale vidíme, že je to výsledně trošku jinak. Cenová mapa - návrh, který jsme vypracovali se starosty Šluknovska, samozřejmě starosta Bystřice pod Hostýnem, s tím jsem to konzultoval také a s dalšími postiženými oblastmi. To znamená ti lidé, co v tom žijí, jsme se všichni shodli, že by to řešila cenová mapa. Nikdo nemusí nic dlouhodobě prokazovat a je to dané a nikdo nemůže spekulovat. Toto bylo zamítnuto. A podívejme se, jak je tedy navržen vládní návrh.
V § 33b návrh specifikuje podmínky vyplácení doplatku na bydlení v takzvaných prostorech jiných než obytných a umožňuje vyplácení doplatku na bydlení na prostory, které nejsou primárně určeny k bydlení. Musí to být samostatně vymezený uzamykatelný prostor s minimálně jednou pobytovou místností, která svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje požadavky, aby v nich bydlely osoby dle vyhlášky o technických požadavcích na stavby.
K tomuto návrhu, který je v podstatě takový nevinný, ovšem načetl výbor pro sociální politiku, konkrétně podle mých informací pan Sklenák, ovšem návrh byl původně pana Dienstbiera a hlavně paní Šabatové, to je paní ombudsmanka, v podstatě se dá říct, že to byl pozměňovací návrh z dílny našeho lidskoprávního ministra, který odst. 1 v § 33b vymezuje jinak. A o tomto pozměňovacím návrhu budeme hlasovat. Už jsem zaregistroval, že se to nelíbí mnohým poslancům ve vládní koalici, nejenom nám v Úsvitu. V tomto pozměňovacím návrhu neplatí ustanovení o minimální ploše pokoje a neplatí povinnost, že byt musí mít záchodovou místnost a jednu koupelnu. Toto je nahrazeno povinností neomezené přístupnosti k pitné vodě a povinností mít záchod jakýkoliv, tedy zřejmě i díru v zemi.
Tak už předem říkám, že s tímto pozměňovacím návrhem zásadně nesouhlasíme, a řeknu vám proč. Záměr chápu. Byť jsem si musel poté, co jsem pochopil sociální přístup a skutečné sociální cítění některých zástupců vlády, například pana Dienstbiera, tak asi chtěl umožnit podporu těm, kteří bydlí třeba v zahradní chatce. Možná, nevím. Uniká mi ovšem, jak vlastně předmětná novela zákona o hmotné nouzi řeší možnost zneužívat dávky mezi některými podnikateli. Už definice, a teď cituji: "jiný než obytný prostor nebo stavba pro individuální či rodinnou rekreaci" nám říká, že se tu nezužuje, ale naopak rozšiřuje prostor, okruh dotovaného bydlení a nároky na jeho kvalitu se zároveň snižují. Takže to má být vládní návrh řešení či strategie sociálního bydlení? Že za vládní peníze podpoříme a dotujeme chudé občany nebo sociálně vyčleněné a šoupneme je do chatek nebo do nějakého stanového městečka? To mě tedy opravdu šokuje. Zřejmě ano, zřejmě to má být ten návod, protože žádnou jinou koncepci jsme tady neviděli.
Znovu zopakuji, že jediné, co jsme slyšeli ohledně sociálního bydlení, potažmo nového zákona o sociálním bydlení, který tady chybí, je, že bude předložen v roce 2016, což mi tedy připadá dost dlouho, s tím, že by měl snad platit od roku 2017. Zřejmě to tedy je ta koncepce, kterou v tuto chvíli vláda předkládá. Ale pak mi nezbývá než konstatovat, že neschopnost této vlády předložit zákon o sociálním bydlení, který by problematiku komplexně řešil, opravdu graduje. O přípravě tohoto zákona vláda opakovaně veřejně mluví, a přitom nám tady předloží pod zákonem o pomoci v hmotné nouzi takový paskvil. A je to pozměňovací návrh vládních poslanců, a dokonce předsedy poslaneckého klubu ČSSD. Takže to není něco náhodného nebo nějaký individuální krok. (V sále je velký hluk.)
Jsem si vědom toho, že jsme v situaci, kdy je mnoho lidí vděčných i za zahradní chatku, protože je to stále lepší než trávit noc v tramvaji nebo na lavičce. Ale vážení, jsme v Evropě třetího tisíciletí a zkušenosti divokého kapitalismu 90. let, který nám tady předvedly minulé vlády, nás doufám poučily, že neřízený trh nic nevyřeší, ale že stát a pevná pravidla musí být trhu rovnocenným partnerem. Jaký je náš problém? Přece ten, že spekulanti tu parazitují na sociálně vyčleněných lidech a že jejich prostřednictvím parazitují na státní podpoře na bydlení, a tím pádem to finálně platí všichni lidé ze svých daní, kde putují stamiliony do kapes spekulantů. A ti lidé, co parazitují na státní podpoře na bydlení, si z dávek na bydlení udělali samozřejmě výhodný kšeft.
V prvé fázi bych se pozastavil nad tím, proč tyto výhodné kšefty za své vlastní peníze neumí udělat stát a obce? Jestliže stát umožňuje miliardové příjmy spekulantům z podpor na bydlení pro sociálně slabé, proč tedy neumí tuto oblast výhodně zajistit sám? Ideální formou by třeba mohl být zákaz poskytování sociálního bydlení v ubytovnách komerčními firmami, abych tedy také nastínil nějaké návrhy řešení. Do toho samozřejmě nespadají například ubytovny pro vlastní zaměstnance. To by se muselo samozřejmě vyčlenit, ale to je prokazatelné. Zákon by měl naopak zcela jasně odlišit standardní bydlení a ubytovny, které smí jako nouzové řešení provozovat pouze obec nebo třeba dobročinné neziskové organizace.
Stát by měl podle našeho názoru poskytovat příspěvky na bydlení pouze majitelům bytů a nájemcům standardních bytů, a to pouze ve standardní přiměřené výši dané cenovou mapou, popřípadě obcím a neziskovým organizacím, které by směly provozovat i ubytovny, ale samozřejmě opět na nějaké civilizované úrovni, kterou bychom museli specifikovat. Rozhodně ne to, co je tady předvedeno vládním pozměňovacím návrhem, který lidi v sociálním bydlení, jak jsem už naznačil, jak už jsem řekl, jenom zopakuji, vůbec neřeší, naopak ještě rozšiřuje mantinely a uvrhá lidi legálně do nějakého úplně asociálního bydlení, které bychom se ještě vlastně měli rozhodnout podporovat ze státního jako nějakou koncepci.
Tuto úroveň bydlení i pro sociálně slabé, a nejsou to v tomto případě zdaleka jenom třeba Romové, je třeba nesnižovat, ale trend by měl být takový, že každá obec by znovu měla mít vlastní sociální byty pořízené a provozované i s pomocí státních příspěvků na bydlení. Hlavně by to dostaly pod kontrolu obce, nikoliv že to mají pod kontrolou spekulanti, jako je tomu nyní. A znovu zdůrazňuji - ona totiž neinformovaná veřejnost mi často říká: "to je hrůza, to je hrůza, konečně to vyřešte". Ale já znovu zdůrazňuji, že zákon tady už platí, tuším, osm let. To znamená, že to jde skrz několik vlád, kdy jsou k tomu vlastně dosavadní vlády laxní, řešit tyto zneužívané doplatky na bydlení a sestěhovávání sociálně vyčleněných na jedno místo. Sociální bydlení je podle našeho názoru klíčové nejen kvůli bezdomovcům a sociálně nepřizpůsobivým, to je ten hlavní problém, proč to teď řešíme, ale určitě jsou třeba startovací byty také pro mladé rodiny nebo dobré malé byty pro sociálně slabé důchodce. Na ty taky nezapomeňme! To všechno spadá pod sociální bydlení: mladé rodiny, sociálně slabí důchodci. Vždyť se podívejte, jak většina, nebo značná část seniorů za osm, devět tisíc měsíčně nemůže skutečně vůbec vyžít.
K tomu, aby se mladý pár odhodlal k dítěti, po pravdě řečeno nepomůže porodné ani sleva na dítě, o tom už jsem mluvil u minulého bodu, ale hlavně fakt, jestli budou mít také s dítětem kde bydlet. Není ale kvůli tomu ani nutné často stavět, protože jak víme, v republice jsou tisíce volných bytů a nemovitostí. Ostatně máme tu vyloučené lokality s extrémně nízkými cenami bytů, které mohou obce lacino skupovat a bydlení poskytovat lidem, kteří do lokality přinesou pořádek. Můžou to být třeba i rodiny policistů, hasičů, vojáků, lidí, kteří si zaslouží podporu a zároveň rozbijí stávající strukturu takzvaných vyloučených lokalit.
Takže za Úsvit říkám, že zákon jako celek, přestože je velmi nedokonalý, s tím, co jsme tady předložili v únoru a co jste zamítli, čekali jsme lepší návrh, bohužel je to návrh, kde se bude muset zneužívání doplatku složitě prokazovat, místo aby to bylo jasně určeno cenovou mapou a už se o tom nediskutovalo. Znovu zdůrazňuji, že mě zaskočilo zdůvodnění vládních představitelů v médiích, kdy na otázku, jak se tedy bude určovat cena obvyklá, tak řekli, že například zprůměrují ceny realitních kanceláří v daném místě. ***