(14.40 hodin)
(pokračuje Koubek)
A třetí věc. Už samotný odkladný účinek řízení o námitkách při soudní ochraně, kdy chcete do § 123s doplnit odstavec č. 5 - cituji: Byla-li podána žaloba proti rozhodnutí ve věci námitek po dosažení celkového počtu 12 bodů, odkládá se vykonavatelnost rozhodnutí do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě. Laicky si to vysvětluji tak, že dosáhnu-li dvanácti bodů, budu-li vyautován, přijde mi oznámení o tom, že se mám dostavit na úřad a odevzdat řidičský průkaz do pěti dnů, a já podám žalobu, tak do té doby, než soud v této žalobě rozhodne, a potrvá to třeba pět deset let při stavu našeho soudnictví, tak si vesele mohu jezdit po silnicích dál. Děkuji, nechci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Koubkovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Huml. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Huml: Dobrý den. Jsem rád, že jste tady přednesli tyto námitky, a docela rád na ně odpovím.
Začnu nejdřív tím, že bych chtěl hlasovat o každém bodu zvlášť. To je zpráva pro zpravodaje.
Chci úplně odmítnout tvrzení paní kolegyně Černochové, že to dělám jako nějakou pomstu. Já vám za chvilku přímo vysvětlím, že opravdu vůbec nejde o imunitu, vůbec nejde o poslance, ale naopak rozhodujeme tady teď o pravomoci městské policie. Já vám to na těch příkladech, jak ti lidé v Praze milují vaše modré zóny, velmi snadno teď doložím. Já jsem se tomu věnoval poměrně podrobně. Před měsícem jsem to vyvěsil na internet a mám řadu reakcí lidí. Takže pojďme si poslechnout některé z nich.
Minule jsem vám tady říkal ten příklad, jak dítě viselo na jeřábu, protože maminka si potřebovala s tím druhým odskočit do mateřské školky. Dnes mám jiný příběh. Modré zóny se vydávají za službu místním rezidentům, aby mohli zaparkovat, potvrdila to tady kolegyně. Ale mně píše jedna paní: Ale já je považuji za trest pro místní. Měli jsme babičku a dědu, oba devadesátileté na invalidních vozících v druhém patře bez výtahu. Od chvíle, kdy na Vinohradech vznikly modré zóny, nebylo skoro možné sehnat žádnou službu, která by za nimi přijela: instalatér, pedikérka, odběr krve, opravář karmy, pračky nebo televize. Do modré zóny nikdo nechtěl přijet, anebo jim za krátkou návštěvu naúčtoval 120 korun za parkovací kartu na dvě hodiny. Celá široká rodina se u nich střídala, ale stačilo, abychom přivezli balíky vod, a než jsme je vynosili, byla za stěračem pokuta. Jednou jsem potřebovala dědu odvést k lékaři. A teď dobře poslouchejte: Auto bylo označené invalidní značkou a vzkazem, že potřebujeme naložit vozíčkáře. Než se podařilo dědu svézt schodolezem dolů, auto už bylo odtažené. Neznám právní obraty, ale modré zóny považuji za zločin, kdy si město zprivatizovalo veřejný prostor. Sama bydlím v místě bez modrých zón, nemám tu problém zaparkovat. Ale až tu modré zóny budou, budu hodně naštvaná, protože to už za mnou nikdy nikdo nepřijede. To mi napsala Janina Veselá. Budu konkrétní, jmenovitý.
Já ten zákon považuji v současné chvíli za nemravný. Tady nejde o to, že někdo nemůže dostat pokutu, že zneužívá nějakou kartičku. Tady jde o to, že pražská městská policie, a já tady potvrzuju Bronislavu Schwarzovi, že se nejedná o nic jiného než o pražskou policii. Tento problém je opravdu do určité míry regionální. A dokonce bych v tento moment i řekl, že se ani nejedná o gesci Ministerstva dopravy, ale spíš Ministerstva vnitra, protože se tady teď dohadujeme nad pravomocemi městských policií. (V sále je hluk.) Protože botičku je možné invalidovi, nebo není možné invalidovi nasadit, když takhle špatně zaparkuje, ale můžeme mu odtáhnout auto, což je daleko závažnější delikt. Můžeme mu odtáhnout auto v tomto případě, pokud špatně zaparkuje v modré zóně. To ten zákon teď říká. Já jsem se to fakt pokusil jenom napravit. Nic víc, nic míň.
Mám tady výtah z blogu Tomáše Flašky, který mě včera ve vašem duchu zkritizoval, že to nemá logiku, a přesto tam píše věty, které jsou velmi zajímavé. Pokud je ulice prázdná a rezidentům místo nechybí, pak je jakýkoliv postih neoprávněně parkujícího ryzí šikanou. Vidím to každý den v neděli na Starém městě v Praze. Pár ulic s oranžovou zónou, tedy kde může za poplatek zaparkovat každý, je beznadějně plný. Za rohem je ulice s modrou zónou, kde stojí tak jedno auto každých dvacet metrů. A to nepřeháním. Ostatní mají strach tam své auto byť jen na pár minut nechat, tak radši několikrát objedou blok, zamořují vzduch a zoufale hledají volné místečko v oranžové zóně. Podle vysvětlení oficiálních míst toho, proč modré zóny vznikají, je to jen a jen proto, aby měli rezidenti svá místa. A pokud je nějaké neoprávněně obsazeno, musí být okamžitě uvolněno, jak se to děje dnes. Nebylo by jednodušší - ptá se ten blogger na tom blogu, to nejsem já - modré zóny prostě zrušit?
(Poslankyně Černochová hovoří mimo mikrofon z pravé strany sálu.) Já s vámi souhlasím, paní kolegyně. Bylo.
Místo nich by stačili smíšené, tedy rezidenti zadarmo a ostatní za poplatek. Tím by byl účel modrých zón též splněn. Ta místa by nebyla přespolními přeplněna a přespolní by sice za poplatek, ale přece jen podstatně snáz zaparkovali. A město by nemuselo řešit obludné záležitosti se složitými zónami modrými, oranžovými, zelenými a do budoucna ještě dalšími neidentifikovanými. To je konec citátu.
Pojďme si zavzpomínat. V minulém období se usnadnilo vymáhání pokut. Byl jsem iniciátorem řešení takzvané osoby blízké, přesto jsem pro výsledný zákon nehlasoval. To se nedalo. Právníci Ministerstva dopravy z jednoduchého holandského modelu vytvořili model český, který nepovažuji za spravedlivý. Přesto na něj dnes upozorňuji. Postih za chybné parkování, a můj předřečník to tady řekl, že se to týká samozřejmě i nás, je dnes efektivní a velmi účinný. Úřady mají nástroj na to, aby kázeň a to parkování vymohli. Dnes když dáte parkovačku, pokutě neutečete.
Vraťme právo do únosné míry a stanovme policii a zejména pražskému magistrátu pevná pravidla. Odtahy vozidel z pražských ulic je velký byznys, paní kolegyně. Velký byznys! Jestli tady lobbujete za tento byznys, tak se nedivím. Participují na něm někteří strážníci, to jsem si také ověřil, protože tam jde o určité procento ze zisků. Město na něm participuje. A samozřejmě majitelé odtahových služeb. Výnos je obrovský. Řešen je cenovou vyhláškou, kterou jste udělali vy, kde cena za kilometr jízdy vozidla město... (Poslankyně Černochová vykřikuje: Znáte pravomoc městské části?)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, paní poslankyně, aby...
Poslanec Stanislav Huml: Mluvím o magistrátu. Mluvím o magistrátu teď! Za kilometr jízdy vozidla se cena vyšplhala do astronomických výšin. Přesto zisk neskončil v budování nějakých garážových domů, aby se parkování ve městě zlepšilo.
K tomu bodovému systému. Vyřešme jednoduchou otázku, pane kolego, jak dlouho se bude po spáchání dopravního přestupku na každého občana pohlížet jako na hříšníka. U trestných činů, já tady odkazuji na paragraf tuším 105 trestního zákoníku, kde soud hravě rozhodne, že po roce v rejstříku trestů záznam nejmírnějšího trestného činu zahladí, a na pachatele se v tom případě hledí, jako kdyby trestán nebyl. Dopravní přestupek je víc jak trestný čin?
Vy jste se tady ptal, proč navrhuji lhůtu tří let. No protože to je doba, kdy jiný právní předpis, tentokrát správní řád, neumožňuje ani přezkum, a dokonce ani obnovu řízení. Proto jsem tam dal tu lhůtu tři roky. Já jsem si ji nevycucal z prstu. Po třech letech je ten záznam skartován a na úřad přijde jen kus papíru, kde se opisuje něco z nějakého blokového bločku. A ten záznam už po třech letech není přezkoumatelný, není povolena obnova řízení a nahráváme jenom lobbistům advokátů, kteří se pak soudí. A soudy pochopitelně vyhrávají. To nemá smysl po třech letech to ještě pořád udržovat v platnosti v přestupkovém řízení. Tam se akorát budou lidi soudit a tahají se z lidí tvrdé peníze. Opravdu je to pravda. (V sále je šum.)
To ustanovení, kde jste hovořil o tom, že po dvanácti bodech bude vyautován, to je mezitímní. To není amnestie. To je jenom pro ten konkrétní případ k tomu datu účinnosti zákona, protože už budou případy, že lidé mají dvanáct bodů nasbíráno a v den účinnosti dosáhnou dvanácti bodů. Jinak pokud se bude pracovat pružně a v dalších letech, to už se toho případu netýká.
Ten soudní přezkum, o kterém jste mluvil, to je ta třetí oblast, písmeno c). Každé rozhodnutí je přezkoumatelné soudem už dnes. Já jsem tam vůbec nic nezměnil. Jediné, co chci, je, aby se pozastavila lhůta. A řeknu vám proč. I to vybodování je totiž přezkoumatelné soudem a je zcela běžné, že do rozhodnutí soudu se čeká v ostatních případech na rozhodnutí soudu. Je to zcela běžné, pokud se jedná o zákaz činnosti. Absolutně normální.***