(20.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Akt vyhlášení předsednictva České národní rady nemohl ovlivnit, nebo chcete-li změnit, právní sílu Listiny a její předchozí označení jako ústavního zákona, ale ani její postavení zakotvené již v Ústavě České republiky. To by příslušelo tehdy jen České národní radě a jen formou ústavního zákona. (Někteří poslanci ČSSD se pobaveně a významně usmívají. Poslanci ANO postupně odcházejí ze sálu, až jejich lavice zůstávají prázdné. ) Tato věta proto toliko deklaruje zařazení listiny mezi předpisy, patří do Ústavou nově zavedeného pojmu ústavní pořádek, jak byl založen Ústavou, a zdůrazňuje její význam.
Součástí ústavního pořádku, tedy souboru norem ústavního charakteru, chcete-li ústavního řádu, mohou být jenom zákony ústavní.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Jednak prosím ctěnou Sněmovnu, aby se opět ztišila. Jednak vás prosím, abyste si mikrofon dal blíže k ústům, aby váš mohutný hlas zněl jasněji, což odpovídá ústavní listině práv a svobod, kterou čtete. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já se velmi omlouvám, pane předsedající. Pokud tedy máte za to, že Poslanecká sněmovna mě neslyšela, pokládám za nezbytné vzhledem k závažnosti textu vzít to znovu od začátku. (Pobavený smích z lavic KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Název tohoto ústavního zákona, tedy Listina základních práv a svobod, vyjadřuje, že práva a svobody v tomto předpisu obsažené ústavodárce považuje za základní práva a svobody. Vyhlašovacím aktem předsednictva České národní rady se vyjádřilo, že je za základní práva a svobody prohlašuje znovu tento orgán vznikající samostatné České republiky. Tímto vyhlášením se nic nezměnilo na skutečnosti, že Listina je součástí ústavního řádu platného v České republice nepřetržitě od přijetí ústavního zákona číslo 23/1991 Sb. Nestala se jí ale až vyhlášením části jedna z roku 1993 Sbírky zákonů - srovnej s § 5 zákona 545/1992 Sb. -, ale právní význam tohoto vyhlašovacího aktu je toliko deklaratorní a je třeba je vykládat tady - prosím, ta skutečnost, že právní výklad těchto článků, které jsem teď citoval, je toliko deklaratorní, já pokládám za klíčový ve vztahu ke Kjótskému protokolu. (Poslanec Kalousek zdviženým prstem podtrhuje význam svých slov.) Tady prosím, abychom si uvědomili tu konfrontaci, do jaké míry je tam věcná vazba a do jaké míry je to toliko deklaratorní.
Právní význam tohoto vyhlašovacího aktu - znovu opakuji - je toliko deklaratorní a je třeba jej vykládat s ohledem na oprávnění předsednictva České národní rady v té době a na příslušné ustanovení zákona o Sbírce zákonů 143/1968 Sb. v tehdy tedy ještě platném znění.
Nového vyhlášení československých ústavních zákonů, jež se staly součástí ústavního pořádku České republiky, nebylo třeba ani potom ani v jiných případech.
Preambule Listiny základních práv a svobod podle vůle ústavodárce nemá být jen proklamací, ale formuluje nejvýznamnější principy a zdroje základních práv a svobod jako práv přirozených a neporušitelných. Podle zpravodajské zprávy vyjádření přirozenosti těchto práv a svrchovanosti zákona v preambuli má vytvořit spolehlivý základ právního státu, v němž jedině člověk může rozvinout svou osobnost. (Poslanec dává důraz na svá slova hlasem i gesty pravou rukou.) Z tohoto hlediska je třeba posuzovat právní význam této preambule. Je neoddělitelnou součástí Listiny, pod jejímž označením je publikována. Vykládat je ji třeba nepochybně i v souvislosti s preambulí Ústavy České republiky.
K významu preambule v ústavním textu - viz blíže komentář, se kterým vás seznámím někdy tak po čtvrté hodině ranní (smích z lavic napravo, u jiných poslanců spíše údiv), byl připraven ve Federálním shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Na základě tohoto znění připravily Česká národní rada a Slovenská národní rada své návrhy. Návrh České národní rady byl předložen jako tisk 331. (Obrací směrem k ministrovi.) Pane ministře, to je důležitá informace prosím. Návrh Slovenské národní rady jako tisk 330. V žádném z těchto parlamentních tisků se nepředpokládala existence uvozovacího zákona. Teprve v parlamentním tisku číslo 392, jehož obsahem je zpráva výborů ústavněprávních Sněmovny lidu a Sněmovny národů, je oddělen uvozovací zákon od Listiny. Parlamentní tisky 331 ani 392 neobsahují důvodovou zprávu.
Pane kolego Dolejši, prosím, mohl byste řvát poněkud méně? (Směrem k hloučku stojících poslanců.) Já bych rád Poslaneckou sněmovnu seznámil s poměrně důležitými ústavněprávními konsekvencemi.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já poprosím o klid ve sněmovně. Děkuji. Prosím pana poslance Kalouska, aby pokračoval, až tu bude klid. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: No tak to bych asi nezačal vůbec. (Hlasitý smích v sále.) Ale přesto děkuji za tu snahu.
Důvodová zpráva však (pokračuje se smíchem v hlase) byla připojena k původnímu návrhu ústavního zákona vypracovaného ve Federálním shromáždění a značně ovlivnila důvodovou zprávu obsaženou v návrhu Slovenské národní rady, podepsanou předsedou Slovenské národní rady Mikloškem, z listopadu 1990. Neporušovatelnost - promiňte, prosím - neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona vyjadřuje přirozenoprávní koncepci lidských práv, jak byla již obsažena v Deklaraci práv člověka a občana ze srpna 1789 a v jejích myšlenkových tradicích. V souladu s tím stát lidská práva uznává, prohlašuje jejich nezcizitelnost a nepromlčitelnost. Uvedené principy se pojmově nevylučují, ale doplňují. Bez svrchovanosti zákona by se zásady přirozeného práva nestaly závaznou součástí ústavního systému. Neporušitelností těchto práv se vyjadřuje vůle, aby práva a svobody v listině upravené nebyly dotčeny ani budoucím ústavním vývojem a zůstaly trvale součástí právního řádu. Svrchovanost zákona - tím rozumíme vládu práva, pane poslanče Janulíku - v preambuli vyjádřená směřuje i proti svrchovanosti politických pokynů a ideologických postulátů a reaguje na minulou svévoli totalitní moci. Princip svrchovanosti zákona je tím prohlášen za jeden ze základů českého právního řádu a Listina se přihlašuje k týmž zásadám jako Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy k hodnotám právního státu, jehož je princip svrchovanosti zákona pojmovým znakem.
Přirozená práva člověka podle tohoto pojetí existují nezávisle na rozhodnutí státu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane poslanče. Znovu musím požádat o zjednání klidu, poprosit poslance, aby se přestali fotit u řečnického pultíku, poslance ČSSD, aby si přestali bouchat hlasovacími kartami o stůl, a ty, kteří vedou zde své hovory, aby je přemístili do kuloárů. Děkuji vám.
Prosím, pane poslanče, pokračujte. ***