(20.10 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Vidíte, pane předsedající, a já jsem tak zabrán do svého principiálního výkladu, že jsem si vůbec nevšiml, že tohle se tady děje. (Smích z lavic napravo.)
Princip svrchovanosti zákona je tím prohlášen za jeden ze základů českého právního řádu a Listina se přihlašuje k týmž zásadám jako Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy k hodnotám právního státu, jehož je princip svrchovanosti zákona pojmovým znakem. Přirozená práva člověka podle tohoto pojetí existují nezávisle na rozhodnutí státu. A právě takové pojetí parlament uznal a učinil je základním principem této Listiny. Tím, že stát v jednotlivých ustanoveních Listiny zaručil tato práva, zavazuje se také je chránit.
Uvedené principy navazují na obecně sdílené hodnoty lidství, jež mají dávné tradice, v poválečném období. Byly vyjádřeny ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté Valným shromážděním Organizace spojených národů v prosinci 1948 jako jeho rezoluce. Později byly obsaženy zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Význam má i odkaz na demokratické a samosprávné tradice našich národů. V českých zemích tyto tradice vznikaly již v době Rakouska, rozvíjely se v obecních i zájmových samosprávách, ve spolkovém i družstevním hnutí.
V Listině se vyjadřuje přesvědčení, že jen naplnění humanistických ideálů, jež působily při zrodu československého státu, a spolupráce s ostatními svobodnými národy je zárukou další existence naší státnosti. Listina základních práv a svobod reaguje i na trpké zkušenosti z dob, kdy lidská práva a svobody byly potlačeny. Od vzniku Československa tomu tak bylo v době tzv. druhé republiky, která ve snaze se přizpůsobit nacistickému Německu odvrátila se od demokratických základů, na nichž bylo Československo v roce 1918...
Pane poslanče Chvojko, opravdu se domníváte, že musíte tak nelidsky řvát? Nemohl byste přece jenom trochu tlumit -
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče Chvojko, prosím, abyste zachoval klid. Pane poslanče Kalousku, prosím, abyste oslovoval poslance pouze mým prostřednictvím. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Vaším prostřednictvím, pane předsedající, si dovoluji požádat pana poslance Chvojku, jestli by nemohl řvát lidsky, pokud doteďka řval nelidsky.
Od vzniku Československa tomu tak bylo v době tzv. druhé republiky, která ve snaze se přizpůsobit nacistickému Německu - opakuji - odvrátila se od demokratických základů, na nichž bylo Československo v roce 1918 ustaveno. Potlačovala demokratické svobody a podporovala antisemitismus. Dalším takovým obdobím byla německá okupace, kdy českému národu hrozila již připravovaná genocida, která v prvé fázi postihla především židovské spoluobčany, a byla uplatňována teorie o nerovnosti lidských bytostí. Preambule má na mysli i další období po nastolení moci komunistické strany, která vykonávala vládu též prostředky potlačení přirozených občanských a lidských práv a nedbáním ústavnosti a zákonnosti, tedy v rozporu s principy, z nichž tato Listina vychází.
Zabezpečení práv a svobod není věcí jen jednotlivých států a jejich vlád, ale výsledkem odpovědnosti všech svobodných národů, které vyjadřují společné ideje v mezinárodních úmluvách uzavíraných v posledním desetiletí. Ani poukaz na odpovědnost současných generací vůči dalším pokolením za osud veškerého života na Zemi nemá mít jen proklamativní charakter. Vzhledem k prioritnímu významu Listiny pro tvorbu právního řádu se má stát tato formulace směrnicí pro činnost zákonodárců v této oblasti lidských práv, vyvolané obavou z ekologického ohrožení lidstva. Touto Listinou měl být učiněn rozhodný krok k tomu, aby se republika zařadila ke státům, které tyto hodnoty ctí a o jejich prosazení společně usilují. Preambule Listiny ideově navazuje na úvodní prohlášení ústavní listiny z roku 1920, kde se v témže duchu vyjadřovala vůle zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, přispěti k obecnému blahobytu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody v příštím pokolení.
Podobné inspirační zdroje obou listin v tomto směru jsou zřejmé z některých obdobných jiných formulací. Odlišné pojetí ve vztahu k zásadě svrchovanosti zákona vyjádřil Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí číslo 14/1994 Sb. K principu svrchovanosti zákona, založenému též na preambuli k Listině jako principu právního státu, se přihlásil Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky ve svém nálezu ze 4. září 1992, spisová značka PL ÚS - pro neznalé ÚS je Ústavní soud - 5/92. Preambule Listiny základních práv a svobod je neoddělitelnou součástí ústavního textu. Principy v ní vyjádřené jsou ústavními zásadami závaznými pro zákonodárce při přijímání zákonů i pro Ústavní soud při výkladu všech zákonů a předpisů nižší právní síly. Cokoli, co je v zákonech obsaženo, ať v jejich částech normativních, nebo nenormativních, nemůže být v rozporu s principy obsaženými v této preambuli vztahující se k federativnímu uspořádání Československa, má-li právní řád tvořit jednotný a bezrozporný celek.
Principy vyjádřené v čl. 1 Ústavy České republiky jsou postaveny do čela obecných ustanovení i celé Listiny. Vztahují se tak na všechna práva a svobody v Listině obsažené a jsou i jejich východiskem. Svůj původ mají v ústavách severoamerických kolonií a navazují na formulace obsažené v čl. I Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789, jimiž představitelé francouzského lidu, kteří vytvořili Národní shromáždění, se rozhodli vyložit ve slavnostní deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka. V tomto článku se uvádělo: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní v právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat, jen pokud to žádá společenský prospěch." V čl. IV Deklarace vyjádřila, co rozumí svobodou člověka: "Svoboda spočívá v možnosti konat vše, co neškodí nikomu jinému. Tak výkon přirozených práv každého člověka má jen ty meze, které zabezpečují jiným členům společnosti užívání těchže práv."
Vyhlášení svobody člověka znamenalo zároveň odmítnutí poddanství a otroctví či jiné formy právní závislosti a nerovnosti mezi lidmi. Z toho hlediska principy svobody a rovnosti bezprostředně souvisely. Zakotvení těchto principů nalézáme od té doby v zákonech ústavních i ostatních v různých státech. Zůstaly v nich obsažené, i když přirozenoprávní teorie byla odmítána.***