(10.30 hodin)
Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den, dámy a pánové. Já jenom krátce. Dětská skupina, tak jak je navržena, je pro mě problémem, protože pracuji ve školství, nebo pracoval jsem, a znám tu problematiku. A pracoval jsem i na radnici. Ten problém umístění dětí je problém především satelitů velkých měst a velkých měst samotných. U nás tento problém díky tomu, že jsme si dokázali spočítat demografickou křivku, nemáme. Nicméně když se podíváte na podmínky, tak kopíruje přesně mateřskou školu nebo třídu mateřské školy, ale daleko více změkčuje podmínky pro vzdělávací program a zároveň hygienické. My jsme měli teď kontrolu na mateřských školách a můžu vám říct, že jedna správní pokuta v podstatě za nesmysly střídá druhou. To znamená, že odstranění nedostatků v nás minulém roce - drobných, kdy se dotýkaly ručníčky, kdy jsme neměli postele tak, jak máme mít uložené, takže v podstatě nás odstranění těchto nedostatků stálo v minulém roce dva miliony. Teď chystáme další rozpočtové opatření v obci. Řekněte mně, proč by starostové riskovali do budoucna tato opatření, tyto pokuty, tuto konfrontaci se státem a s kontrolními orgány, když budou mít jinou, daleko levnější cestu.
Naopak. Klidně dětské skupiny, ale bavme se o omezení do čtyř let věku. Klidně uvolnit mateřské školy třeba tím, že povolíme přípravné třídy a budeme se pohybovat v systému. Ale nedělejme nesystémová opatření. V této republice nesystémová opatření nebo vlomení do systému stávajícího znamenalo v budoucnosti vždy jeho zneužití. Kdyby tady všechno fungovalo tak, jak má, a my bychom měli být garantem, bylo by to v pořádku. Ale jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Děkuju. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane poslanče, zejména za dodržení času. Nyní další faktická poznámka paní poslankyně Marty Semelové, připraví se pan kolega Antonín Seďa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Marta Semelová: Ano, děkuji, já dodržím čas. Jenom jsem chtěla připomenout kolegům na pravici, že před listopadem 1989 tady bylo přes tisíc jeslí, teď jich je tady pouhých 40. Mateřské školky jste zrušili, takže teď není kam dávat děti. Počet dětí ve třídě, pokud tady zmiňovala paní Černochová, ano, byl přes 30. Teď je jich taky přes 30, protože jsou ředitelé nuceni slučovat třídy, aby uživili kantory a vůbec provoz školy, takže teď je jich s výjimkou až 34 ve třídě. A chování se tenkrát a dnes nedá srovnat.
Pokud jde o populační vlnu Husákových dětí, tenkrát prostě byla propopulační politika, takže mladé rodiny měly zájem na tom, aby měly dost dětí. No a to, co udělala pro rodinu pravicová koalice, to jsme opravdu všichni zažili na vlastní kůži. Nezaměstnanost, krácení porodného, resp. rušení porodného, snižování přídavků, snižování dávek, privatizace služeb. No a pokud jde o kvalitu školství, o tom svědčí mezinárodní průzkumy. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní poslankyně. Zatím poslední faktická poznámka pan kolega Seďa a pak už se snad kolega Soukup dostane ke slovu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych vaším prostřednictvím kolegyni Černochové řekl, že možná v Praze mají takové zkušenosti. Já jako občan a dlouholetý zastupitel města Uherské Hradiště musím říct, že to byla pravicová koalice, která v letech 1998 až 2000 zrušila bez náhrady dvě mateřské školy a jedny jesle! (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Seďovi. Nyní pan poslanec Zdeněk Soukup k řádné přihlášce. A poté se připraví paní... (Z prostoru u řečniště upozorňuje poslankyně Černochová, že se hlásí.) Dobře, já jsem vás přehlédl. Prosím tedy, paní poslankyně, příště přihlášku elektronickou, protože už jsem měl radost, že faktické poznámky uplynuly. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Nemusím, pane předsedající. Podle jednacího řádu se mohu hlásit i zdvižením ruky z místa.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, omlouvám se, že jsem vás přehlédl.
Poslankyně Jana Černochová: Já jsem jenom chtěla reagovat na paní Semelovou a na kolegu Seďu. Skutečně si myslím, že to není v tuto chvíli o těch počtech, ale je to o budovách. My jsme třeba řešili problém na Praze 2 tím, že jsme poslední ročník školek dávali do základních škol, protože jsme naopak měli nedostatek dětí na základních školách, museli jsme některé základní školy poslučovat. A pro rodiče tím tvoříme i servis v tom, že oni toho svého prcka budou do té školy vodit už o rok dřív a dítě si zvykne na to prostředí. I z hlediska psychologů je tenhle postup hodnocen velmi kladně. Takže já si myslím, že kde je vůle, tam je cesta. A tento návrh zákona je přesně o té cestě, kterou můžeme jít.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Zdeněk Soukup. A už mu dám slovo, už mu to nikdo nepřekazí. Připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane poslanče, máte slovo k řádné přihlášce.
Poslanec Zdeněk Soukup: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegové, nemohu si odpustit poznámku, že si připadám jak ten velitel hasičů v Hoří, má panenko. Jak vždycky vyrazil pro to vyznamenání a nikdy se na něj nedostalo. (Smích v sále.)
Když jsem si jako garant klubu ANO prošel předlohu zákona o péči v dětských skupinách, předpokládal jsem poměrně hladké projednání a schválení. Doufám, že jsem se nemýlil, ale spíš asi ano.
Paní zpravodajko, prostřednictvím pana předsedajícího, vy zastáváte názor, že pro děti už v batolecím věku je nejlepší výchova a vzdělávání v kolektivu. Já zase patřím mezi ty, kteří si myslí, že malým dětem přinejmenším do čtyř let je nejlépe s mámou nebo s tátou - abychom byli genderově vyvážení. A jestli jsem četl dobře, tak dětské skupiny lépe než mateřské školy modelují rodinné prostředí, když už doba nutí oba rodiče spěchat do práce.
Ale k věcným argumentům. Poslední dvě desetiletí byla ve znamení citelného poklesu porodnosti. O místa v dosavadních jeslích a mateřských školách byl menší zájem. Radnice v případě jeslí úplně a u školek zčásti se jich zbavily. Teď se nám populační křivka vychýlila směrem nahoru. Jesle nejsou, v mateřských školách chybí 60 tis. míst. Ono to číslo nebude asi přesné, protože do některých mateřských škol se hlásí více lidí, ale pochopitelně citelný úbytek tam asi je.
Máme stavět nová zařízení? Zdá se mi, že by to byla investice dost nejistá. Myslím opravdu, že na demografický vývoj a vrtkavou populační křivku nejlépe reaguje právě projekt výchovy v dětských skupinách. Pochopili to v Rakousku, Holandsku i Německu. Stát nemusí stavět a dotovat nové jesle a školky. Vybavení a provoz dětských skupin umožní zákon daňovým zvýhodněním zřizovatelů, zaměstnavatelů a rodičů.
Teď k dalším námitkám proti dětským skupinám. Nebyl bych pro ně, kdybych si pečlivě neprostudoval podmínky pro jejich zřizování. Podle mě jsou nastaveny podobně jako u mateřských škol. To se týká požadavků na prostor, hygienu i personál. V návrhu zákona se požaduje třeba vzdělání učitele základní nebo mateřské školy, vzdělání středního nebo vyššího zdravotnického personálu, vzdělání pracovníka v sociálních službách. Myslím, že je to dostatečné.
Oponenti dětských skupin útočí na to, co autoři zákonné předlohy přiznávají. Cituji: Služba nezajišťuje vzdělávání dítěte, ale dítěti se poskytuje výchovná péče zaměřená na rozvoj jeho schopností a kulturních a hygienických návyků přiměřených věku dítěte. V tom smyslu návrh zákona předpokládá, že rodiče s vedením dětské skupiny uzavřou konkrétní ujednání o plánu péče a výchovy. Nepochybuji o tom, že rodiče si kvalitu péče ohlídají.
Dětské skupiny nemají nahradit stávající mateřské školy. To tady bylo zdůrazněno několikrát. Mají jenom doplnit nabídku předškolní péče o děti. Doporučuji pustit předlohu do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Soukupovi. Nyní s řádnou přihláškou paní poslankyně Marta Semelová, připraví se paní poslankyně Alena Nohavová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, zákon o dětské skupině má několik rovin. Jednou z nich je pohled rodiče, který potřebuje nastoupit do práce. Další lze vnímat v souvislosti s ekonomickou situací České republiky, v souvislosti s podporou rodin a zaměstnanosti. Významná je pochopitelně rovina vzdělanostní a sociální. Úhlů pohledu na předložený návrh zákona by mohlo být určitě víc. Ovšem v každém případě by na prvním místě toho, co bychom při diskusi měli mít na zřeteli, měl být zájem a práva dítěte. Právo na zdravý vývoj, na stejnou startovací čáru v rámci celoživotní dráhy vzdělávání, na vyrovnání případných sociokulturních rozdílů.
Klíčovou roli při tom hraje mateřská škola, která nejen že plní funkci výchovnou a sociální, ale především poskytuje předškolní vzdělávání v době, kdy se formují základy osobnosti dítěte a předpoklady pro jeho další vzdělávací dráhu. ***