(12.30 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A s další faktickou prosím pana ministra Stropnického. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já skutečně jenom na okraj. Pozor na ty paralely. Zahraniční politika snad ještě víc než domácí svádí k takovému nadužívání až řekl bych zneužívání a někdy to hraničí až s báchorkami. Srovnávejme srovnatelné, jsou v tom podstatné rozdíly. A prosím, na ty rozdíly není dobré zapomínat.
Já bych měl z titulu své momentální funkce jenom aspoň říct pár vět k bezpečnosti České republiky. Já jsem poměrně na to skoupý ve svých vyjádřeních, ale je to právě proto, že taková vyjádření jsou nesmírně citlivá, a především proto, protože jsou často interpretovaná potom nějakým způsobem.
Chci jenom říct to, co patrně víte. U nás existují samozřejmě standardní bezpečnostní mechanismy v zájmu obrany státu a pak také existují standardní alianční mechanismy. Mohu vás ujistit, že žádné mimořádné stupně nebyly aktivovány nebo k nim není žádný důvod. Zároveň ale bych chtěl všechny ujistit, že článek číslo 5 nikdo nezrušil...
Tak. A budu korektní a skončím. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a s další faktickou prosím pana ministra Zaorálka.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já jenom něco, protože na některé věci musím zareagovat hned, mám jenom dvě minuty. (Dále mluví čím dál rychleji, hlasitěji a s gestikulací.)
Já bych rád řekl, že já jsem tady v této sněmovně měl velký projev, když se projednávalo Kosovo. Já jsem tady mluvil o tom, jaké otázky kladl Masaryk, když uvažoval o tom, jestli Češi, Moravané, Slováci budou schopni spravovat samostatný stát, jestli na to mají politicky, jestli na to budou mít ekonomicky, jestli ten stát bude životaschopný. Já jsem podobné otázky tady kladl ve sněmovně, co se týče Kosova, a vzdával jsem velké pochyby, aby na základě principu existence velké menšiny vznikal samostatný stát. A tvrdil jsem, že je to chyba. Říkal jsem to tady opakovaně a nesouhlasil jsem.
Stejně jako budu říkat, že jsem nesouhlasil s tím, jakým způsobem byly odděleny pohraniční části České republiky v roce 1938. A stejně tak říkám, že v případě Krymu se děje, s čím já stejně nesouhlasím. Kdo si tady něco lže do kapsy? Protože se to stalo nám, tak se to může stát i jiným? Já s tím nesouhlasím neustále, říkám svému kolegovi Jardovi Foldynovi. A vždycky říkám, že tento princip je zhoubný. A tento názor neměním! Já mám názor stejný! Ale protože někomu chcípla koza, tak já mám říkat, aby těm chcípla koza taky? Co to je za uvažování, ptám se! Takhle nesmíme uvažovat!
To znamená, já tvrdím, že můj názor je konzistentní, a já na něm trvám neustále! Takže žádné lhaní do kapsy! To si prostě vyprošuji!!
A druhá věc. Stejně tak říkám, když tady vystoupil Vojtěch Filip. Není pravda, že neexistuje vyšetřovací komise, která vyšetřuje to, co se děje. Ministr vnitra, SBU jmenovalo vyšetřovací komisi. Permanentně se zajímám o to, jaké jsou výsledky té komise. Takže říkejme prostě ta pravidla přesně! Pravoslavná církev, její představitel se vyjádřil, podpořil Majdan. Stejně tak řeckokatolická církev, která nám slouží pravidelně mše. Vyjádření toho rabína neznám, ale mohu vám říct, že ta situace je složitější! Bojím se pravého sektoru pana Jaroše apod. Vím, že jsou tam démoni, kteří nám ožívají. Jsou velmi nebezpeční, ti démoni! Ale nezjednodušujme to!!! (Šum v sále, ozývá se dvakrát potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní ještě - pana předsedu Schwarzenberga požádám ještě o chvilku strpení (stojí připraven nedaleko řečniště) - s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl připomenout, už to říkal náš pan předseda, a podpořit stanovisko ministra zahraničí a vlády České republiky. Říkám to jako představitel opozice, protože si myslím, že není prostor na to hrát vnitropolitickou či vnitrostranickou bitvu v tak vážné situaci. My přece - mně tehdy byly čtyři roky, tak já si to nepamatuji, ale generace mých rodičů mi to řekla - my přece známe přesně ta slova, která teď se opakují - zvací dopis, ochrana zájmů, okupace, pobyt vojsk... My přece to známe. A kdo jiný to má říkat než my, kteří jsme to jako národ zažili!
A mě tedy fakt děsí, které vystoupení v této těžké debatě sklidilo zatím největší potlesk. Opravdu mě to děsí. A ti, kteří tak horují a obhajují postoj Ruska, hledají nějaké levné paralely a chtějí zamlžit tuhle debatu, rozdělit do mnoha úhlů, tak ať nám odpovědí na otázku, jak by asi dopadla referenda v Sudetech v 1938, kdyby v některé části Československa si územně vyhlásili referendum o připojení k německé říši. Jak by asi dopadlo to referendum? Možná by čísla o té podpoře byla velmi podobná jako čísla, která čteme od neděle. Bohužel je pravda, že i náš kolega, člen našeho parlamentu, jim na to svítí a říká: Mně je vlastně jedno, kdo mě tam pozval, mně je jedno, co se tam dělo. Já jsem se jenom díval, jestli ti lidé hlasovali ano. No, já nezpochybňuji, že ti lidé, kteří hlasovali ano, tam ten lístek vhodili. O tom přece vůbec není debata.
Já bych poprosil, jestli by pan ministr zahraničí mohl odpovědět na otázku, jakou pozici bude česká vláda v těch složitých jednáních zítra a pozítří zastávat. (Předsedající upozorňuje zřejmě na čas - není rozumět, protože mluví předsedající i řečník chvíli současně.) ... A mohu říct, že na podporu opozice, aspoň části, se může spolehnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní ještě s faktickou poznámkou pan kolega Plzák a poté už pan předseda Schwarzenberg řádně s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, byl jsem poučen svým stranickým kolegou, pozor na ty paralely. Slyšel jsem tady paralelu na ty Sudety, ale já vidím ještě větší paralelu. Vezměte si, že koncem druhé světové války osvobodila sovětská armáda území bývalého Československa, tehdejší Zakarpatskou Ukrajinu. A já tam vidím tu největší paralelu s dnešním Krymem. Tam prostě byla cizí vojenská moc, pod jejím diktátem se tam udělalo referendum. A tato oblast, která historicky nikdy k Ukrajině nepatřila, se připojila k Sovětskému svazu. Já bych se chtěl zeptat, historicky se nechat poučit: Kdo tehdá protestoval? Kdo horoval za naše zájmy? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A ještě jedna faktická poznámka od paní poslankyně Kateřiny Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte mi se fakticky zeptat pana kolegy Stanjury prostřednictvím pana předsedajícího: Jak by asi dopadlo referendum k rozdělení Československa? Myslíte si, že byste to opravdu mohli udělat, kdybyste se lidí zeptali, co vlastně chtějí? (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A pan předseda Schwarzenberg má slovo s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych rád poděkoval ministru zahraničí za velmi obšírnou zprávu, kterou nám podal, co se týká situace na Ukrajině. Zajisté to není lehká situace. A jeví se tady docela zajímavé fenomény. Když slyším tady horovat proti revolučním změnám ze strany KSČM, tak mě to docela pobaví. Vždycky oslavovali všechny revoluce na světě a tentokrát, když se tato revoluce dělá proti velmi korumpovanému prezidentovi Ukrajiny, tak najednou jsou z toho pohoršení a vyžadují legitimitu korupčního režimu. Ale nechme tyto poznámky, je to spíše pro pobavení všech posluchačů.
Ve skutečnosti vidíme před sebou velmi vážnou situaci. Jsou historici, kteří tvrdí, že 20. století bylo nejkratší, neboť začalo v roce 1914 a končilo 1989. Já mám takový dojem, že se blížíme k podobnému stavu, že 21. století začíná, ano, zase v roce 14 a že to období mezi léty 1989 až 2013 bylo výjimečné období míru a vlády práva v Evropě, které teď přestalo. ***