(12.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Já jsem přesvědčen, že pokud tady někdo hovoří o společných hodnotách Evropy, o hodnotách, které je třeba chránit v rámci Evropské unie, tak je potřeba mezi tyto hodnoty brát také minimálně právo na odlišný politický názor, na právo se podílet na správě věcí veřejných, na tom, aby všechny politické názory mohly být zastoupeny na rozhodování o dalším osudu jakékoliv země. A v tomto ohledu je potřeba říct, že není možné jednostranně podporovat moc, která se ujala svých funkcí způsobem, který odporuje zásadním evropským hodnotám. Já jsem na to upozorňoval i v televizním pořadu, že ukrajinský rabín vyzval Židy žijící na Ukrajině, aby se vystěhovali do Izraele, právě při paměti toho, že už za Bohdana Chmelnického byly pogromy na Židy, že za druhé světové války to bylo také neustálé vybíjení od nacionalistů, a myslím si, že česká populace tam byla také ve velmi těžkých podmínkách a nakonec je tam v těžkých podmínkách i dnes. Bandy banderovců skutečně zavraždili nemálo občanů České republiky, Slovenské republiky, venkoncem i mé příbuzné.
Takže v tomto ohledu jsem přesvědčen, že zásadní otázka, která tady je, je, jestli vůbec nová moc je schopna respektovat dohodu, kterou udělal prezident Janukovyč s třemi ministry zahraničních věcí Evropské unie. Jestli tedy ovládají onen Majdan, jestli skutečně mohou být těmi, kteří budou reprezentanty státní moci na Ukrajině. Já podporuji co nejdřívější volby jak prezidentské, tak samozřejmě parlamentní, aby se moci na Ukrajině uchopili lidé, kteří byli zvoleni ve svobodných volbách, protože jinak se tady dostaneme do situace, kdy budeme podporovat někoho, kdo jenom jiným způsobem do jiných kapes rozkrade případné miliony eur, miliony korun, nebo miliardy, které nebudou sloužit občanům Ukrajiny.
V tomto ohledu mi tedy není jasno a rád bych znal názor pana ministra zahraničí na to, jaká je odpověď na zveřejněný telefonát mezi paní Ashtonovou a ministrem zahraničních věcí Estonska, kdo to vlastně střílel do policistů, do demonstrantů na Ukrajině. Kdo to byl? A v této souvislosti mám další otázku, kterou by neměla odpovědět paní Ashtonová, ale zejména by ji měli odpovědět ti, kteří jsou dnes ve vládních funkcích na Ukrajině. Proč není ochota vytvořit vyšetřovací orgán, který by řešil to, co se tam ve skutečnosti odehrálo?
Nikdo v hodnocení nezpochybňuje, že situace tam dobrá nebyla dlouhou dobu. Válka jednotlivých skupin oligarchů pravděpodobně nemůže být vydávána za fungování demokratického právního státu. Já bych v tomto ohledu byl rád, aby Česká republika jako člen Evropské unie postupovala minimálně s velkou odpovědností za to, že svého času, od roku 1919, byla jedna z částí současné Ukrajiny také součástí bývalého Československa. A v tomto ohledu, pokud budu respektovat názor KS Ukrajiny a většiny ukrajinského lidu, že má být zachována teritoriální jednota Ukrajiny, tak pravděpodobně pro to musíme nějakým způsobem přispět. Jeden návrh tady řekl předseda Poslanecké sněmovny. Nemám proti němu vůbec nic. Ano, postarejme se tedy o to, pokud se někdo z volyňských Čechů bude chtít vystěhovat zpátky do České republiky, nic proti tomu nemám, ale udělejme to slušným způsobem, aby to nevypadalo, že rozebíráme jednotnou Ukrajinu. To asi není smyslem takového opatření. Ale proč o to volyňští Češi žádají? Cítí se tam bezpečně? Cítí tam nějakou perspektivu, v tomto státě, o kterém si myslím, že by měl zůstat jednotný, demokratický a s evropskými hodnotami? Požadujeme od těch, kteří jsou dnes vůdci na Ukrajině, aby respektovali evropské hodnoty včetně práva na politickou organizaci, politický názor a účasti ve volbách? Chceme to od nich, nebo je naším zájmem něco jiného? Teď myslím zájem České republiky.
V tomto ohledu si myslím, že unáhlené závěry jsou závěry, které nemají hodnotu do budoucna, a požaduji od české zahraniční politiky, aby všem měřili stejným metrem. To jsou podle mého soudu zásadní kroky, které můžeme udělat my jako téměř sousední stát pro jednotnou Ukrajinu. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že otázky, které tady můžeme dnes položit nebo budou položeny při jiné příležitosti, by měl pan ministr zahraničí také přenášet na jednání evropské Rady ministrů zahraničních věcí, aby přesně v tomto duchu, podle těchto evropských hodnot byl poměřován současný stav na Ukrajině. To je podle mého soudu zásadní.
A dovolte mi jedno drobné odbočení. Pokud jde o samotné mezinárodní právo, už v právní teorii jsme se učili, co to je územní plebiscit. Ten samozřejmě známe. Známe samozřejmě i mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který v článku 1 odstavci 1 říká, "že každý národ má právo na vlastní politický režim, na využívání svých přírodních zdrojů". Pokusme se tedy respektovat, že i tohle je závazek, který Česká republika převzala po bývalém Československu, protože to je ve Sbírce zákonů zveřejněno pod č. 120 z roku 1976. Je to jeden z našich závazků a nezapomínejme na něj, protože to je jedno ze základních práv, které máme. I pro nás je velmi důležité a neměli bychom si nechat mluvit do toho, jakým způsobem budeme využívat vlastní zdroje a jakým způsobem budeme organizovat náš stát. Ale samozřejmě tak, že budeme hodnoty, které jsou tam, vyžadovat pro sebe, ale i pro ostatní.
Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu místopředsedovi. Než předám slovo panu poslanci Schwarzenbergovi, musíme se vypořádat se třemi faktickými poznámkami. S první přijde pan poslanec Foldyna, poté pan ministr Stropnický a poté pan ministr Zaorálek. Pane poslanče Schwarzenbergu, moc se omlouvám, ale hlásil jste se s přednostním právem. Vydržte, protože faktická má přednost. Děkuji. Jenom jsem říkala, abyste věděl, proč před vámi jdou pánové, co jsou přihlášeni k faktické. Děkuji. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Omlouvám se za zmatky.
Já bych se prostřednictvím paní předsedající zeptal svého stranického kolegy, přítele a našeho ministra zahraničních věcí. Když mluvíme o mezinárodním právu a vyžadujeme po Rusku, aby platilo, je to stejné mezinárodní právo a stejná Helsinská smlouva, která neplatila na Balkánu, a teď chceme, aby platila v Rusku? Je to stejné právo, nebo ho jenom čteme jinak na Balkáně a jinak v Rusku? Když mluvíme o ústavě Ukrajiny, je to ta ústava, která říká, že prezidenta může odvolat pouze buď on sám, nebo smrt, anebo impeachment? Je to ta ústava, která tedy odvolala prezidenta tímto způsobem? Platí zákony na Ukrajině stále? Platí zákony i pro policisty z Berkutu, kteří bránili svoji zemi v souladu se služebním řádem a museli si v Charkově kleknout a odprosit davy? Platí také pro ně nějaké právo a ústava? Moji kolegové, nedíváme se na to pokrytecky, že pro někoho někdy platí právo? Platí pro kosovské Albánce si vydobýt svoji samostatnost různými prostředky a pro Rusy na Krymu teď neplatí to právo. Nebo jak to vlastně je?
Můj kolego a příteli Lubomíre Zaorálku, první obětí těchto konfliktů se většinou stává pravda. Byli jsme toho svědky i v minulosti. Paní Clintonová vyprávěla ve své volební kampani, jak se svou dcerou běhala po letišti a kličkovala před snajpry. Deníky Reuters jí dokázaly, že nikde nekličkovala. Ona potom přiznala, že lhala. Tony Blair říkal: Srbové na Kosovu v jedné albánské vesnici povraždili na dvacet učitelů. Reuters říká: V té vesnici je jedna škola, jeden učitel, živ a zdráv.
Dámy a pánové, nelžeme si do kapsy, nebuďme pokrytci a dívejme se na ty věci objektivně. (Výrazný potlesk zleva a zprava.) ***