(12.40 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Ať mi tady nevytýkají, že jsem zapomněl na Kosovo. Já si velmi dobře pamatuji na Kosovo, ale připomínám, že než Spojené státy a jejich spojenci zaútočili tehdy na Srbsko, snažně se snažila jak state secretary Albrightová, která ještě myslela, neboť umí srbsky, že přiměje srbského prezidenta k jistému pochopení, že nemůže pokračovat ve vyhánění Albánců z Kosova. A teprve po dlouhém a bezvýsledném jednání, ano, bylo zaútočeno bez souhlasu Rady bezpečnosti, což vůbec neschvaluji, že tento útok byl, už tehdy jsem to neschvaloval, ale byla to opravdu jiná situace. Nejdřív se opravdu dlouho pokoušela ten proces jednání v Kosovu zastavit, to vyhánění, a dojít k nějakému kompromisu, který bohužel kvůli tvrdohlavosti srbského prezidenta se nepodařil.
Teď máme ale opravdu úplně jinou situaci. Bez jediného jednání s ukrajinskou vládou nebo s ukrajinskou stranou byl Krym obsazen a oddělen od Ukrajiny a Rusko už ho přijalo jako svou součást. Je to prostě anexe cizího území. Tím prosím skončí období, kdy jsme se mohli v Evropě spolehnout, že se respektuje mezinárodní právo, že se respektuje mír. Nastoupí prostě velmoc se svými požadavky a všichni před tím ustupují. Přijmeme-li tento přístup, tak se nesmíme divit, když to 21. století bude ještě horší než 20. století. Ve 20. století, ano, se taky couvalo před násilnými režimy a výsledek byl strašný. Varuji před tím a jsem velice rád, že pan ministr zahraničí vyjádřil jasný názor, že ustupovat nemůžeme.
Přiznávám se, že jsem poněkud odlišného názoru, co se týká sankcí. Lupič nevydává svou kořist dobrovolně, to jsem ještě nikdy v životě neviděl. Pouze silný hospodářský tlak může přimět Rusko, aby aspoň ustoupilo. Bez toho to možné není a budou stejně šťastní s tím lupem, jako to bylo v Jižní Osetii a v Abcházii, které si přivlastnili před několika deseti lety. Na to bych rád upozornil. A pak bude pokračovat v nějaké jiné zemi, kde se Kremlu zachce ji ovládat. Jsme ve velmi nebezpečné situaci, když připustíme, že bezpráví zase vládne v Evropě, že velmoci mají vyšší nárok než jiné státy, že velmoci mohou menší stát oloupit o jeho území, mohou si sousední stát podmanit. Když toto připustíme, tak se nedivme, když jednou dojde taky na nás.
Taky si pamatuji, že ve třicátých letech si českoslovenští politici mysleli, že Hitler bude spokojen s anšlusem a Československo nechá na pokoji. Byl to veliký omyl. Přišel Mnichov, obsazení ostatku českých zemí, vyhlášení Slovenského štátu a už na podzim začala druhá světová válka. Tyto paralely nejsou marné. Je to vždycky, když se ustupuje zlu, když se ustupuje násilí. Proto vím, že jisté sankce, kdyby se proti Rusku vyhlásily, a zdá se, že je to nevyhnutelné, nás taky budou něco stát, budou Evropu i Českou republiku zajisté stát. Jistě, hospodářské výsledky budou menší. Prostě boj za svobodu bude něco stát. Ale svoboda, dámy a pánové, nikdy nebyla levná. Za svobodu se muselo vždycky obětovat, a dokud jsme schopni uhájit svobodu, ale taky svobodu i ostatních evropských zemí, pouze materiálními oběťmi, nikoli pak krví, pak máme děkovat pánubohu. Svoboda a nezávislost v žádném století nejsou bezpečné. Vždy se musí hájit, také v tomto 21. století.
Ale jak říkám, ano, může být, že nás to bude stát značné peníze, a buďme rádi, když nás to bude stát pouze peníze a nikoliv krev. Ale když připustíme, aby zlo pokračovalo, tak to skončí zase tím, že budeme platit i krví.
Děkuji mnohokrát za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Karlu Schwarzenbergovi. A ještě mám poznámku jednoho přednostního práva pana předsedy Petra Fialy. Omlouvám se, pan předseda poslaneckého klubu Úsvit Radim Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já jsem spíš chtěl vystoupit s technickou po vystoupení předsedy Sněmovny Jana Hamáčka, ale když už to dopadlo takhle, tak se nedá nic dělat. Nicméně já už nechci komentovat situaci na Ukrajině, protože už tady toho bylo řečeno dost, hodně ještě řečeno bude a nota bene, ta situace se bude jistě ještě každou chvíli měnit.
Ale kam chci obrátit pozornost vlády, je zpět právě k tomu, co říkal Jan Hamáček, co říkal i pan kolega Filip, abychom věnovali velkou pozornost obavám českých občanů žijících na Ukrajině. Tito lidé mají neblahou zkušenost s ukrajinským nacionalismem. Dnes poukazují na nárůst kriminality, banditismu, především v oblastech západní Ukrajiny. Tento růst násilí mají na svědomí radikální ozbrojené skupiny, které se hlásí k odkazu Štěpána Bandery. Není možné ignorovat obavy našich krajanů, kteří mají tyto zkušenosti s formou nacismu z doby druhé světové války. Chci také upozornit na to, abychom se v rámci protiruského postoje České republiky v této věci nedostali do jednoho šiku právě s těmito čistokrevnými nacisty. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi za jeho vyjádření a budeme pokračovat řádně přihlášenými v rozpravě. Paní poslankyně Fischerová má slovo, připraví se pan poslanec Marek Ženíšek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedo, já vám děkuji za slovo a řeknu zde klidným hlasem - já s pokorou čekám od 13. 2., abych se přihlásila do obecné rozpravy, a řeknu také, že už jsem měla připraveny úplně jiné postřehy z poslední situace na Ukrajině. Od té doby stále sleduji vývoj situace hlavně na Krymu společně s vámi, a myslím všemi, protože to je opravdu věc, která se týká nás všech. Ukrajina není za naším horizontem a je to velká země. Mnozí, dokonce i naši předci tam měli kořeny a mnozí lidé z Ukrajiny žijí v naší republice.
Já jsem na Ukrajině byla, byla jsem tam dvakrát. Byla jsem tam delegována oficiální institucí, Radou Evropy, ještě jako starostka kdysi, poté v naší parlamentní delegaci Rady Evropy. A znám i mnohé parlamentní poslance Ukrajiny, ale i z ruské Dumy. Takže se přiznám, že s nimi i komunikuji, protože se to týká nás všech. Týká se to zejména, řeknu, běžných občanů na Ukrajině. A to je důležité, to tady tolik nepadlo, ale opravdu lidé, kteří tam žijí, tak si vlastně ani neuvědomujeme, co prožívají. My si to uvědomujeme, ale ne až tak důsledně.
Tak jak jsem poslouchala všechny své předřečníky, jsem velmi ráda, že paní poslankyně Miroslava Němcová jako předkladatelka toto zařadila do bodů jednání. Jsem také velmi ráda, že dnes jsme se k tomu tady oficiálně vrátili od toho 13. února, ale musím říci, že i pan ministr zahraničí, tak jak sleduji i všechny jeho výjezdy do Bruselu a setkání premiérů a podobně, tak je dobře, že naše republika se k tomu hlásí a že nestojíme nečinně, ale že opravdu určité kroky konáme.***