(19.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Například tam není povinnost rozpočtové rady, otázka použitých nástrojů. Je skutečně rozdíl mezi tím, jestli se obracíte pouze na veřejný dluh, ať už ho odstropujete jakkoli. To znamená, ta šedesátka je horní mez. A jestli se současná či budoucí vlády nechtějí dostat do určité politické pasti, tak je logické, že se snaží ty hranice trochu posouvat. Je zřejmé, že bychom si měli popovídat o struktuře nastavení takové věci. Problémy už jsou v základu, a ne že se dá odladit jednoduchým způsobem ve druhém čtení.
To, co říkám, už naznačuje, kam se chci dostat. Pro nás to není prestižní věc. Jestli budeme ti, kteří vyhlásí, že jsme v evropském proudu, nebo ti, kteří zvítězí tím, že české řešení je lepší než to evropské, tenhle prestižní problém my nemáme. My chceme, aby to fungovalo. A proto si myslíme, že nejen že je třeba to nechat na vládě, aby si to znovu projednala a promyslela, jestli jí stačí, aby na doporučení z Hradu prohnala ratifikačním procesem, byť se zpožděním dvou let, fiskální kompakt, a jestli k tomu je povinná - nepovinná, ráda - nerada, v jaké podobě českou dluhovou brzdu. Ale že je to věcí nás všech, a tudíž by nebylo dobré zabít iniciativu, která tady je. Ale nad tím návrhem se porozumění bude těžko hledat.
Čili jestliže někdy za rok, možná ještě později, se objeví vládní verze, jestliže zůstane v oběhu verze kolegů poslanců z TOP 09 a budeme si hrát s časem a prodlužovat to a prodlužovat to, jak to někdy s opozičními návrhy už tak bývá, tak se nedobereme šťastného konce. Čili není to obezlička, není to snaha najít třetí cestu, ale spíš vytvořit podmínky politické, věcné, profesní pro to, abychom ten průnik našli.
To znamená, navrhl bych, aby návrh ústavního zákona byl kolegům vrácen k přepracování. Protože je sloučená debata ke třem tiskům, tak v logice toho, že jsou ty tisky spojené, tak k těm dalším tiskům bych to formuloval podmíněně. To znamená, jestliže v prvním případě zvítězí zamítnutí, tak není co řešit, to nemá cenu, aby se tady jak bludný balvan pohybovaly nějaké tisky, a přizpůsobíme se tomu. Ale pokud by v prvním tisku vyšla varianta vrácení k přepracování, tak s touto podmínkou bych to doporučil i k těm tiskům ostatním.
Pokud byste se samozřejmě ptali na to, co my chceme do té diskuse také vnést, tak abych nezdržoval, protože je pozdní doba a skutečně dnes tady asi nebudeme precizovat ty věci, je první čtení a zdá se, že se budeme rozhodovat mezi přežitím, zamítnutím a vrácením k přepracování, shrnul bych výhrady, které jsme artikulovali už loni v únoru při prvním čtení vládního návrhu, a myslím si, že neztratily na aktuálnosti ani dnes. Takže vidíte i ten přístup - my jsme tehdy také navrhovali vrátit vládě k přepracování. Takže i ten přístup je kontinuální a konzistentní.
Jedna z výhrad byla k pozici a kompetence Národní rozpočtové rady, aby to zkrátka nebyla nějaká nezodpovědná trafika, která snižuje význam politického rozhodování nad veřejnými rozpočty. Připomínám, že se tento institut dostává za rámec toho, co by nám ukládala evropská norma, tedy fiskální kompakt.
Další, a to je možná ještě důležitější prvek, je, že by vláda měla mít do budoucna možnost určitých fiskálních impulsů. Já vím, že se třeba koncepčně tady nemusíme dohodnout, že funkce fiskální politiky pravice a levice vidí různě. Já také nejsem bigotní keynesiánec, ale myslím si, že zkrátka fiskální impulsy jsou nejenom v nastavení rozpočtových pravidel, např. daňových, ale že lze uvažovat o jisté expanzi veřejných výdajů v oblasti investiční. A tady si přece nenastavíme hráz, kterou bychom pak do budoucna nemohli použít.
A pak se musím dotknout otázky tzv. segmentů celého toho koláče veřejných financí. Pan ministr... bývalý ministr... zlozvyk z minulého volebního období. Čili pan bývalý ministr tady hovořil o tom, že ty segmenty nelze vyjmout, protože pak by to nefungovalo. V tom asi má kus pravdy. Ale je třeba také vnímat, že ty jednotlivé segmenty mají zcela specifickou roli, specifické právní postavení. A mimochodem i z toho důvodu v tehdejším návrhu a tuším, že je to i v tomto, byly ty segmenty nikoliv definitivně, ale dočasně vyňaty v tom smyslu, že účinnost tohoto zákona ve vztahu k územním samosprávním celkům byla odložena tehdy o čtyři roky. Takže ono svým způsobem také jde na to myslet a je třeba hledat i režimy pro ty specifické segmenty.
Dotknu se jiného segmentu, který jsme tehdy také zvedli, a požadovali trochu jiné řešení, a to jsou ty zdravotní pojišťovny. Samozřejmě že těch 200 mld., které se točí ve veřejném zdravotním pojištění, jsou významné peníze. Ale zdravotní pojišťovny, zejména tedy veřejná zdravotní pojišťovna, plní určité specifické ústavní funkce. A to, že někde někdo se moc rozmáchl s veřejnými penězi, přece neznamená, že veřejné pojišťovny spadnou do nějakého, řekl bych, nouzového režimu a v této zemi se přestane léčit, proplácet krajské nemocnice atd. Teď jsem to trošku možná hyperbolou přecenil, ale to riziko dopadu toho nespecifického režimu na tento segment veřejných financí tady nepochybně je.
Takže ono je o čem se bavit, je o čem se bavit koncepčně, je o čem se bavit věcně a napříč celým politickým spektrem. Tím se dostávám k závěru, ve kterém bych zopakoval, že naším přístupem není vyhýbat se ústavní rozpočtové odpovědnosti. Naším přístupem je nastavit pravidla tak, aby neškodila, aby nemusel doplácet pouze ten, kdo se může nejméně bránit, tzn. klient veřejných financí a veřejných služeb, a abychom mysleli i na to, že ekonomika není jenom v recesi, ale že někdy potřebuje nakopnout i do té konjunkturální fáze. Proto bychom byli rádi, aby se tyto návrhy znovu projednaly, abychom se dohodli, na jaké platformě to projednávání má být, abychom příliš nehráli o čas, kdo má větší ramena a ňadra dmoucí dědeček náš vševědoucí, ale abychom se dohodli třeba i na těch pracovních komisích, kde by, doufám, tentokrát nemuseli chybět ani experti z nejsilnějšího opozičního klubu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další se do diskuse přihlásil pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, já mohu rozumět důvodům, pro které opozice podala návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, protože ani já ani nikdo z nás nemáme rádi zadlužování. Pouze připomínám, že stejný návrh podala v minulém funkčním období pravicová Nečasova vláda a již tehdy jsem upozornil na skutečnost, že je to jeden z nejhorších návrhů, které tehdejší vládní koalice předložila, a to zejména z pohledu na vymahatelnost práva, kontrolu jeho uplatňování a zasahování do pravomocí samosprávy.
V důvodové zprávě se hovoří, že ústavní zákon by měl zlepšit celkové hospodaření České republiky, posílit transparentnost a efektivnost veřejných financí a ve výsledku též podpořit konkurenceschopnost české ekonomiky. Prosím vás, žádný zákon, ani ústavní, tohle přece zajistit nemůže. A opravdu mi připadá zvláštní, že si to myslí strany hlásící se k pravicovým myšlenkám. Všechny tyto cíle totiž může zajistit toliko konkurenceschopná ekonomika, kvalitní a efektivní státní a veřejná správa a zejména kvalifikovaní, zodpovědní a vzdělaní občané naší země.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda premiéra Rusnoka ve svém stanovisku vyslovila řadu konkrétních výhrad, ať již z hlediska komplikovanosti prováděcích a změnových zákonů, problematických ustanovení ve vztahu k ústavnosti až po zásadní legislativně technické vady návrhu zákona. Já bych doplnil, že návrh zákona odhaduje pouze náklady na zřízení Národní rozpočtové rady ve výši 50 milionů korun ročně. Ptám se: Kde je v návrhu zákona hodnocení dopadů regulace na veřejné rozpočty a hodnocení dopadů na korupci? Pokud hodláme být rozpočtově odpovědní, je potřeba tato hodnocení vyžadovat u všech zákonů. ***