(16.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A mně možná na té debatě vadí to, že mi připadá, že dnes v této zemi nás skutečně ohrožuje podle mě celá řada skupin - já nevím, finančních, lobbistických, a dokonce jsou to chobotnice podle mě, které také dneska jsou vlastně zločinné. A nezlobte se, když řeknu, že si myslím, že jsou tady dneska opravdu nebezpečnější chobotnice, než je tahle stará, které já sám, to vám tady přísahám, jsem se také tehdy bál. Říkal jsem si také, že to je něco, co ohrožuje tu novou společnost. A dneska to za těch více než dvacet let cítím jinak. Tady jsou prostě dneska nebezpečné struktury, zločinecké struktury. Ale myslet si, že to hlavní dnes je to, co zakládá evidence Státní bezpečnosti, mi dnes připadá skoro naivní. V tom jsme se v čase posunuli. A jestliže se vážně bavíme o ohrožení bezpečnosti státu, tak se domnívám, že možná, kdybychom to podali Ústavnímu soudu, tak by nám řekl, že to prostě neobstojí. Že tohle nemá takový charakter. A také si myslím, že by ten Ústavní soud nemohl souhlasit s tou nerovnoprávností, která v tom je. Že tady prostě vytváříme skupinu lidí, která nemá všechna práva - a opakuji, na základě evidence organizace, která podle mě byla zločinecká. Prostě byla protiprávní.
Proto ty argumenty, které zaznívají a které zmiňují Listinu základních práv a svobod, pokládám dneska za vážné. A proto jsem vlastně podobně tady vystupoval tuším v roce 2001, kdy se tady ta debata konala. Prostě názory jsem nezměnil, mám je dnes. A neříkám to tady proto, že bych přicházel z nějaké komunistické schůze, ale proto, že se snažím tu věc pokud možno racionálně posuzovat v toku času. Takže proto jsem skeptický k té podobě lustračního zákona a říkám - ano, chránit stát musíme, musíme hledat způsoby, jak chránit jeho bezpečnost, ale nedělejme to způsoby, které vlastně nakonec v důsledku popírají princip ochrany individua, práv člověka a svobody. A to musí být chráněno u každého individua. Já si myslím, že ten zákon to bohužel nedrží. A říkám, rozumím těm revolučním časům po roce 1990, ale myslím si, že už se na to nemůžeme vymlouvat dnes. Dnes jsme v jiném čase, a pokud budeme používat podobné normy, tak musí prostě odpovídat demokratické společnosti a ochraně práv každého jednotlivce. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Dále zde mám do obecné rozpravy s přednostním právem přihlášeného pana poslance Fialu, po něm pana poslance Bendu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem neměl v úmyslu už v otázce lustrací hovořit, jednak jsem zde o tom mluvil často, publikuji o tom i svoje názory v médiích, ale to, co tady řekl pan ministr Zaorálek, mě prostě k tomu, abych se za tento řečnický pult znovu postavil, vede a nutí. Pokusím se také hovořit racionálně a bez nějakých emocí, tak jak to dělal on.
Prostě není přijatelné, opravdu není přijatelné, a tuto hru nemůžeme hrát, abychom srovnávali nebezpečí a tlak, kterému byli lidi vystaveni za komunistického režimu, který byl totalitní diktaturou, s nějakými nebezpečími, kterým je vystavena svobodná společnost, a s nějakými omezeními, kterým čelí člověk v demokratické společnosti. To, že nemám právo vykonávat určité funkce, je z hlediska demokratické společnosti, pokud to vychází z právního pořádku, standardní. Ale co je naprosto nepřijatelné ze všech možných hledisek, je to, že v diktatuře je ohrožována moje existence, že nemohu dělat povolání, že nemohu studovat, že nemohu vyjadřovat svobodně svůj názor. To je přece úplně jiný způsob existence a existenciálního ohrožení než omezení, kterým jsme vystaveni v demokratické společnosti. A já zásadním způsobem a důrazně odmítám, abychom toto srovnání na půdě demokratického parlamentu prováděli. To je ostudné! A pokud to dělají poslanci za Komunistickou stranu Čech a Moravy, tak tomu ještě rozumím. Ale pokud se k relativizaci minulosti, k tomu, co se tady odehrávalo za komunistického režimu, staví tímto způsobem poslanci demokratických stran, tak mě to, dámy a pánové, opravdu zneklidňuje a vyzývám vás všechny, abyste z důvodu velmi utilitárních politických cílů tuto hru nehráli, protože se tím dotýkáte některých podstatných otázek, na kterých je postavena naše demokratická společnost.
A ještě bych k tomu řekl jednu věc. Není pravda, že nebezpečí, kvůli kterým jsme přijímali lustrační zákony, jsou dnes jiná, než byla po listopadu 1989. Ta nebezpečí nespočívala v tom, že nějaká vnější moc nás znovu uchopí a bude zde vládnout. Ta nebezpečí tehdy i nyní byla stejná a spočívají v tom, že jsou zde jednotlivci, kteří z různých důvodů podlehli tlaku a v klíčové věci selhali a porušili dokonce i ty normy, které tehdy považovala komunistická - nebo společnost v komunistickém režimu za přijatelné. A před těmito lidmi, před výkonem veřejných funkcí těchto lidí nás chrání lustrační zákony. A jejich smysl pomine teprve tehdy, až generace, které mohly podlehnout tomuto tlaku za komunistického režimu, tady nebudou. A tak to je a do té doby by lustrační zákon měl platit, musí platit. A podle mě je naše povinnost ho v platnosti zachovat. Ale i kdybyste měl na to jiný názor, tak je - a v tom bych se znovu vrátil k tomu, čím jsem začal - nepřijatelné relativizovat komunistickou minulost a srovnávat nebezpečí a tlak komunistické diktatury s tím, co se odehrává v demokratické společnosti. Před tím se, dámy a pánové, opravdu varujme a z utilitárních důvodů tyto jednoduché paralely tady nedělejme. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Já eviduji vaše přednostní právo, pane zpravodaji, potom vaše, pane předsedo, ale mám zde dvě faktické poznámky, které musím pustit. První je pan Opálka, který se přihlásil písemně, potom je to pan Jandák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, rád bych reagoval prostřednictvím paní předsedající na předsedu ODS.
Já myslím, že tady vůbec nejde o relativizaci minulosti. Tady i veřejnost ve volbách projevila reálný přístup k současnosti. Když pan předseda klubu ODS četl znění zákona, tak jsem si přesně představoval, jak by se dneska dal napsat úplně stejný zákon a jak by se našli ti postižení, nejenom nezaměstnaní, ale i ti, kteří spáchali sebevraždu. Což pokládám, pokud je to ze sociálních důvodů, jako vraždu tohoto režimu. Myslím si, že bychom se zapletli do velice složitých systémů. Já rozumím tomu, když někdo mluví o svém pohledu, ano, je pravicový, o svém pohledu, je levicový, asi se vzájemně nepřesvědčíme a bude záležet na tom, na které straně ta většina bude. Já si myslím, že většina společnosti už rozhodla ve volbách. Jestli tedy podpoříme tento zákon, to záleží opravdu na vás. Ale plést si diktaturu s totalitou je z politologického hlediska u politologa také trošku divné. Ano, byla období, asi diktatury, v historii se jich dobereme, a čím dále hlouběji do historie. Totalitní režim samozřejmě má svá negativa, ale víte, ona je to někdy totalita politická a jindy je to totalita peněz. Lidé samozřejmě vnímají dneska ve své většině i tu totalitu peněz. Tak poučme se z této rozpravy, když z ničeho jiného, aspoň v tom, že bychom měli pokud možno sloužit nejenom svým úzkým zájmům, ale zájmům celé společnosti tak, aby ta spokojenost byla taková, že je nikdo nenutí represivními složkami, ale také ekonomickou situací ke konání, které si vlastně nepřejí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, omlouvám se, váš čas vypršel. Děkuji. Další přihlášený s faktickou pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče. ***